15. kapitola

Podtitul: Za dveřmi

Komentář autora: Ty krááso, tohle je můj rekord, dvě kapitoly za jedinej den a přitom ne nijak krátký, vlastně maj obě přes 2000 slov! A to jsem ani neproseděla celej den u compu - jen jeho podstatnou část :D. Pardon, ale já jsem fakt dobrá :D
Ke kapitole: Tohle je jeden z nejvýstižnějších - a přitom téměř nicneříkající - podtitulů, co jsem kdy vymyslela :D.
Je to taková roztomilá, nenáročná kapitola, ve které je spousta, opravdu velká spousta řečnických otázek (napočítala jsem jich 73) a úvah, které někdy ani nikam nevedou. Stefan i Elena maj totiž v hlavách pěknej bordel (a já už taky). Radši připomenu jejich minulou kapitolu: Elena srovnávala v hlavě Stefana s Damonem, zatímco se s mladším Salvatorem líbala, Stefan ji zastavil, Elena se mu svěřila s tím, co se stalo mezi ní a Damonem v den jeho odjezdu... a to je asi tak všechno z toho podstatnýho.
Napsala jsem to ve stylu povídky Nebe, peklo, motel, akorát tady je pár vět, který nejsou myšlenkami ale nějakým popisem. A je to tím stylem tak do dvou třetin, pak už jedu zas normál. Vzhledem k tomu, jakej ohlas měla ta jednorázovka, doufám, že ani tohle nebude fiasko :D :).
Příjemný počtení, já du spát, takže zároveň dobrou noc :)

Slečna pokladní

Tak a je to tady! Historicky významný okamžik! Našla jsem si brigádu!!! :D Sice jsem při pohovoru trošku zalhala a dost možná mi právě ta lež pomohla to místo získat, ale co už, vyletělo to ze mě úplně samo a nic zlýho se nestalo O:). Zatím...:D
Budu dělat pokladní v Kauflandu!!!
Nejdřív mě přepadla naprostá vlna euforie, ale pak mi to začalo pomalu docházet... končí mi válení, 6 hodin v kuse se budu muset soustředit, s mojí šikovností se něco určitě pose*e a ne jednou... jop, jsem na sebe zvědavá :D. A nebudu lhát, mám strach, až se mi svírá žaludek a to ještě nemám ani smlouvu, ale snad to vyřizování půjde rychle. Zatím mě moje místečko stálo šest stovek - pětikilo za nějakej pitomej papír od doktora a stovku za výpis z trestního rejstříku. Vážně nechápu, jak si za dva kusy papíru můžou tolik účtovat, co je to stálo? 15 minut času a trochu inkoustu z tiskárny... fakt, to je svět :/.
Tenhle tejden jsem psala jak divá, jak jste si mohli všimnout. 3 kapitoly k DZ a 1 k DR. Hodlám napsat ještě tak 2 k tý Dokonalý rase a mohla bych vám i něco propustit, snad :).
A kdyby někdo náhodou nevěděl, do jakýho čtení se pustit, tak mu silně doporučuju povídku Obviněná od Verči na webu Ourstories!!! Úplně jsem se do toho zamilovala. Taková zdánlivě obyčejná povídka, a přitom tak propracovaná a skvělá, vtipná, smutná a hlavně napínavá. Bych nikdy nezvládla, toto... Takže, určitě si tu povídku přečtěte! :)
A z knížek můžu doporučit celou Konklávi stínů - psala jsem tu o prvním dílu, Spár stříbrného sokola, a teď jsem v polovině třetího (konečnýho, myslím). Kvalita rozhodně neklesá. Ale ani nestoupá, podle mě, protože první díl byl naprosto skvělej, ty ostatní nemohly bejt skvělejší :D. Pokud se vám kniha nechce shánět, najdete ji i na uložto :).
A tojť vše. Mějte se a držte mi palce, ať dneska nezmoknu v letňáku!

14. kapitola

Podtitul: Dávej pozor, kam šlapeš

Edit: Ouuu jéé, 19. kapitola na světě!!! Sice nemá přes 2000 slov jako většina od 12 vejš, ale 1700 snad postačí :P. Nechápu, jak jsem to mohla sesmolit v tomhle vedru...

Komentář autora: Nejdřív bych vám chtěla poděkovat za podporu a trpělivost, kterými jste mě obdařili :). Vážně si toho vážím a jsem vám vděčná, že chápete, že někdy člověk prostě musí vypnout. Doučování zla miluju a přísahám, že ho dokončím, stůj co stůj, děj se co děj, ale uvidíme, jak dlouho mi to zabere. Musím nad ním opravdu hodně přemýšlet, aby do sebe všechno zapadalo a tak. Je to vážně dost náročný. Ne jen že Elenu hodlám nechat v tom trojúhelníku pěkně lítat, ale... v první sérii se řešila jenom Elena a její vztah k Salvatorům, to byla brnkačka. V druhý to bylo Elena+Damon, Elena+Stefan, Elena+Ivan, Stefan+Damon (trochu) a Elena a její pátrání. No a teď? Elena+její stav, Elena+Stefan, Elena+Damon, Damon sám o sobě, Stefan sám o sobě (to teprv přijde), Damonovo pátrání a bude toho víc, ale to vám zatím nemůžu říct... každopádně je to čím dál těžší :/.
A protože vím, že je tu převaha fanoušků Deleny, tak bych vás ráda trochu uchlácholila a prozradím vám, že si Damona s Elenou užijete dost (úplně bez Stefana), ale bude to až vážně ke konci. Podle mě to ale bude stát za to, protože... no, rozešli se, takže něco jako nový začátek, znovu budou muset vybudovat nějaký vztah, protože teď je mezi nima jenom otazník, a musíte uznat, že budování je na vztazích to nejkrásnější :).
Ke kapitole: Je to sice už doba, ale navazuje to tak těsně, že vám ani nemusím připomínat, co se stalo v minulé kapitole s Damonem. Hned vám to všechno naskočí.
Má to svoje nevychytávky, ale snad vás i trochu překvapím. Na to "odhalení" jsem docela hrdá. Jako bejvaj větší šoky, ale... na moje poměry je tohle cliff-hanger! :D
A některý části jsou docela zábavný. Já prostě ze všeho musím udělat frašku, no ne? :D
Tak ať se líbí a pusťte si k tomu tu skladbu, dává tomu ten správný dramatický nádech, věřte mi :P

Taková letní

Málokterá píseň není letní :D. Ale tahle mě chytá nějak za srdce a myslím si, že i Avril se při ní na chvíli zamyslela, zavzpomínala a několikrát si povzdechla (a nebo taky ne :D). Je tam zmalovaná jak... vypadá skoro až staře a strhaně, málem jak fetka, ale když někdy v druhý půlce přijíždí na skatu v okatě podobným oblečení jako v klipu na Complicated... mě to až dojalo :(:D A jak tam pak sedí na tom prkýnku a zpívá, tak mi to přijde, jakoby si říkala: "Kéž bych nikdy nemusela dospět..." ale uvědomuje si, že už jí je třicet (to není tak špatný, ale už to není pařba ze střední)... A ten refrén je prostě chytlavej. Ať ta holka se sebou udělá cokoliv, pořád mi nějak notuje. I když na mě ona i její písničky (od alba The Best Damn Thing) působěj jak "Mám IQ tykve, miluju růžovou a základem mých písniček jsou sprostý slova", pořád většinu z nich poslouchám. Prostě je a vždycky bude Avril, moje nejoblíbenější zpěvačka, která mě nejvíc v životě ovlivnila :)
Akorát musím předstírat, že jsem neviděla to nedávný inteview, kde říká: "I really love Hello Kitty, I'm actually writing a song called Hello Kitty. Yes, pink is my favorite color." :D:-!

A co jinak?

Dokonalý obrázek pro Dokonalou rasu

Tak, předpokládám, že nikomu jinýmu se do tvoření chtít nebude, už to tu viselo celkem dlouho a nikdo krom Chaky se nepřihlásil. Ale to nevadí, protože Chaky je naštěstí bezkonkurenčně nejšikovnější :P.

Ještě jednou strašně moc děkuju, Chaky :)!!!

Moji buzeraci by málokdo takhle statečně nesl. Já bych se sama poslala někam, nesnáším, když někdo po mně chce, abych něco opravovala podle obrazu JEHO :D. Ale fakt se mi líbí, jak si to udělala, a jsem poctěna, že můžu tvůj výtvor použít jako ilustraci :).
Dámy a pánové, Dokonalá rasa - Kluk jménem Chelsie v podání Chaky!

13. kapitola

Podtitul: Nostalgie po starých časech

Komentář autora: Zejtra ráno jedu na chatu, tak to zveřejním už teď. A za dvě hoďky mi vytrhnou zbylý dva moudráky. Snad to bude probíhat tak hladce jako minule.
A choďte kolem mě po špičkách, dneska mi napsali, že mě v papírnictví neberou, a celkově se cejtím jak nášlapná mina. Akorát nevím, jakým způsobem vybuchnu, což je ještě horší :/.
Ke kapitole: Tahle kapitola už je zase úplně jiná, než ta předchozí. Je víc, jako bych ji psala já.
Je hrozně zvláštní... vůbec se mi nelíbí, ale ne proto, že bych ji blbě napsala, ale protože se mi nelíbí, jak se Elena chová a co se s ní děje, ale podle mě by se tak měla chovat a mělo by se s ní tohle dít, tak co mám dělat? To je jako když se mě mamka ptá, proč píšu tak "brutální" věci, ze kterejch mi je špatně (ona je nečetla, jen jsem jí je nastínila), když je mi z nich špatně? Proč to nenapíšu tak, abych z nich měla dobrý pocit? A vůbec nechápe, že to tak prostě MUSÍ být, že je to součástí příběhu, že to dává smysl... rozumí tomu vůbec někdo? :D :(
No, zkrátka a jednoduše, je to zvláštní kapitola, občas vtipně zvláštní, občas krásně zvláštní a nejčastějc na pěst zvláštní... ráda si přečtu váš názor!
Jo a ještě něco! Tohle se odehrává až týden po Damonově odjezdu, takže kapitoly z Damonova pohledu jsou zatím něco jako náhledy do minulosti, jestli mi rozumíte. Poznáte, až se ty časy vyrovnaj, nebojte.
A teď už hurá na to! :)

8. kapitola - Antagonista

Komentář autora: Brý ránko :)
Tak, po čase nová kapitolka. Tentokrát se podíváme za Chelsie a Stellou do školy. Vůbec mi nedošlo, že netuším, jak probíhá vyučování v devátý třídě v Americe, a tak jsem se pokusila alespoň něco na tom internetu vyčíst. No, nevím, jestli jsem to odhadla správně, ale snaha byla. Odkazy na stránky, ze kterých jsem čerpala, najdete v dovětku :).
Přijde mi o trochu zajímavější než předchozí kapitoly, ve kterých nevystupoval Jack, ale vážně jenom o trochu.
Název povídky vám bude brzy jasný, ale možná že ne všem by došlo, že Chelsie se střetne hned se dvěma antagonisty ;).
Snad se bude dobře číst :)

12. kapitola

Podtitul: Účastníci zájezdu

Komentář autora: Taakže, další kapča DZ, která obsahuje něco přes 2000 slov a mně se hrozně líbí, ostatně všechny další kapitoly z Damonova pohledu se mi líbí, baví a dávají mi neuvěřitelně zabrat, abych je sesmolila :D :/.

Navazuje to relativně těsně, skončili jsme u Damona v letadle a teď se přesouváme k Damonovi, který se probouzí v hotelu.

Do dovětku vám dám pár odkazů na obrázky a články, odkud jsem čerpala informace. Právě kvůli týhle a mnoha dalším kapitolám jsem si přečetla Draculu od Stokera - doporučuju, skvělá knížka, film slabší.

No, snad se vám to bude líbit, byla bych moc ráda, kdybyste se k tomu nějak vyjádřili - ostatně jako vždycky, akorát že tohle je ten případ, u kterýho bych to ještě víc ocenila, páč je to celkem novinka, kterou jste u mě ještě nečetli :).

Takže doufám, že si budu mět co přečíst, až se vrátím z Jeseníků :P.

Nechť se vám moje malá turistická prohlídka líbí :).

Něco málo z mého života

Začnu tím nejdůležitějším: 4. 7. nebo 5. 7. odjíždím s kámoškou pod stan a vrátím se nejspíš 9. 7., to ještě nevím přesně, ani nevím, jestli pojedem vlakem nebo autem, nevím přesně kam (zatím je to vymezeno na Jeseníky) a je tu šance, že stan je na chatě, nevím, jsem příliš líná se kouknout pod postel, ale až tohle dopíšu, tak to radši udělám :D.
Novou kapitolu DZ vám přednadstavím, takže tu bude ve slíbeném termínu ;)

Trest pro hříšné

Že bych začala mít opět šťastnou ruku na knížky? Po Životě podle Garpa a Řeznickým klukovi jsem měla chuť podpálit knihovnu - to vážně nečtěte, je to nudný a nechutný -, ale teď bych se v ní radši zabydlela :)

7. kapitola - Den volna

Komentář autora: Došlo mi, že tahle povídka má dost podobnou strukturu jako DZ... Dokonalá rasa má bejt dlouhá, dost možná právě jako DZ na 3 série, a tak jako první série DZ i tahle série bude víceméně o ničem... lehký, místami vtipný úvod s romantickýma pletkama a na konci možná nějaká ta akce. To ještě nevím, mám zhruba nápad na druhou sérii, ale nedokážu určit hranici mezi první a druhou. A nelíbí se mi, jak málo to mám celkově promyšlený oproti DZ. Psát dvě velký věci najednou mi vážně moc nevyhovuje, ale nějak se mi ani jedna povídka nechce opouštět, takže nemám na výběr :/. Jsem jak Elena mezi Damonem a Stefanem :D:(.
Já vím, že byste bez těchto informací mohli žít, ale já bych nemohla žít, aniž bych je sem napsala :D.
Konkrétně k týhle kapitole? No, jestli vás bavil Prolog - Identita, tak tohle by mohlo taky. Popisuje se Jackův byt a jak to vypadá, když "nic nedělá". Taky se seznámíme s jeho sousedkou, kterou jsem nejprve neměla v plánu dál v příběhu zmiňovat, ale napadl mě k ní krátký příběh a prostě... ještě se s ní nejspíš setkáme. Tak jako s Thomasem - uklízeč v areně, kde Jack zápasí.
A v pátek na mě myslete, budou mi trhat moudráky... dva... v sedm večer... UMŘU!!! :(

Ať kapitola nenudí, tentokrát to vážně hrozí ;).

Knížečky

Aneb co čte vaše oblíbená autorka a co jí drásá nervy a nad čím kroutí hlavou :P

11. kapitola

Podtitul: Upřímnost nadevše

Komentář autora: Psát odvolání je zajímavá zkušenost, ale posílat ho doporučeně ještě zajímavější :D
Není to nejdelší kapitola ze všech, ale ani nejkratší. Vyváží to můj rozsáhlý dovětek, který si přečtěte rozhodně až po kapitole.
Je vážně těžký psát tak, aby Elena milovala dva muže a nechovala se přitom jako sobecká, rozmazlená, na jejich lásku zvyklá potvora. A myslím si, že to nezvládám, ale to nevadí :D.
Tentokrát jsem dala dva soundtracky, první je pro první část z Elenina pohledu a druhý pro Damonovu část. Dokonce se mi to podařilo i vybrat tak, aby Eleninu zpívala holka a Damonovu kluk! :D
No, teď už úsměv stranou, moc veselý to nebude, ale ani tak smutný, abyste potřebovali kapesníky ;).
Po přečtení zanechte komentář!

6. kapitola - Opilý zpěvák

Komentář autora: Nenávidím tohle nechutný počasí!!! Radši sedět holým zadkem v kopci sněhu než tohle vedro... grr, jsem z toho akorát nepříjemná, utahaná a línější než kdy dřív. A s brigádama to vypadá pořád bídně. SAKRA!
K povídce: Pokusím se být ještě trochu klidnější. Tahle kapitola je taková kratší, tak mi to zkuste odpustit. Týká se Stelly, sice jí nehodlám dávat tolik prostoru, jako Jackovi a Chelsie, ale... nevím, nějak se mi tam ta holka pořád motá a chce, abych ji taky zapojovala do děje :D. A já ji začínám mít ráda, chová se o něco dospěleji než Chelsie, ale dopřeju jí i několik pubertálních výlevů.
Nebudu se divit, když ke kapitole nebudete mět co říct, ale přijde mi ideální do takovýhleho počasí - je taková jednoduchá a potěšující :). Vlastně byste se mohli vyjádřit ke Stelle, je mi jasný, že není tak skvělá jako Jack, ale to nikdo :).
Jo a ještě jsem chtěla říct, že když je tahle kapča krátší, tak další vám přidám o něco dřív jako kompenzaci O:).
Teď už se pusťte do čtení!

Hrajete si rádi s grafikou?

Už pěkně dlouho hledám předlohu pro Jacka, ale je to nadlidský úkol. Nejvíc se mu podobá Daniel Padilla, až na ty vlasy, Jack je má mít popelavě blond až světle hnědý, prostě takový ty přírodně bezbarvý, jakoby, a Padilla je má tmavě hnědý.
No, teď k jádru věci: mám pár fotek a chci vytvořít obrázek k Dokonalé rase. Ty fotky ale nejsou nic moc a já nejsem zrovna grafik, takže... chtělo by se do toho někomu z vás? Pokud ano, čtěte dále...

10. kapitola

Podtitul: Je rozhodnuto

Komentář autora: Tak, už jen dvě takový kapitoly přípravný a končí první etapa povídky. Myslím, že ty moje etapy jsou čtyři... to je fuk, to je důležitý spíš pro mě než pro vás :D.

Začíná se bratrským rozhovorem, který se mi dost líbí především v tom, že vystihuje všechny moje důvody a názory a prostě... po tomhle už by vás měla přejít drtivá většina otázek ohledně... vlastně ohledně všeho :D.

Fíha, jsem fakt nějaká mimo, když si po sobě tenhle komentář čtu :D. Na moji obranu: pořád někde lítám, moje kondička dostává zabrat. Proto taky žádný závratný posun se psaním povídek, vůbec mi to teď nejde.

No, už radši jen poslední věc: druhá část je tam proto, abych zachovala žánr thrilleru... i když to už začíná bejt možná spíš horor, thriller by měl bejt napínavej, tohle je spíš děsivý... hm, asi přepíšu žánr. A dám si ledovou sprchu a začnu vytvářet souvislý věty, sakra! :D

Ať se líbí! :)

9. kapitola

Podtitul: Po stopách šílence

Komentář autora: Rezignuju a radši nebudu rozvádět svůj názor. Stejně by to nemělo smysl. Ale je mi z vás nejmenovaných na nic. Ještěže se najdou čtenáři, se kterými je radost se o povídku dělit :).
Jo a můžu potvrdit, že komárů je opravdu hojně. Jít se projít k Labi nebyl dobrej nápad :/. A psala jsem na brigádu mytí aut a oslovování zákazníků a nechtěj mi odepsat, šmejdi. Asi nemám dostatečně reprezentativní vzhled :/. Ňach, mám se dostavit na pohovor, juhůů! Sice mi ještě žádnej pohovor nikdy nedopad, ale to mě nemůže odradit! :D
Ke kapitole: Tuhle mám fakt ráda, zvláště první část. A pak ještě odstavec někde na konci, kde se Ivan zamýšlí nad hlavní trojkou. Tentokrát je celá kapča z pohledu Ivana a začíná flashbackem. Odstartovává novou, zajímavější "myšlenku" povídky, která mi dává celkem zabrat, ale hrozně mě baví. Jo a Elena se tady chová mírně hystericky, i když to ona často, ale tady skoro až extrémně :D. Holt to nemá holka v hlavě úplně v pořádku a je teď více než kdy jindy fixovaná na oba bratry.
Příjemné počtení :)
Tentokrát PS pro Verču: Nejlepší povídka od tebe ;). A to už jsem si nedovedla představit, že by to mohlo bejt v čemkoliv lepší.

Rachmaninov

Dneska mám svůj poslední klavírní koncert. Je to divnej pocit.
Každopádně hraju asi nejtěžší skladbu svojí kariéry, kterou trénuju už od září. Je nádherná. Dokonce jsem četla i o jejímu skrytém významu: Rachmaninov měl sen. Byl na pohřbu, panovala tam ponurá nálada, šel v průvodu truchlících k rakvi. A v tý rakvi uviděl sám sebe. Vyděsilo ho to, začal z toho šílet, ale nakonec svůj osud přijal. Když si tu skladbu poslechnete, úplně uslyšíte, kdy se co stalo :).
Držte mi palce, ať to moc nezvorám.
Jo, hraju to o něco pomalejc (nenechte se zmást, do 1:50 to je pomalý, ale pak...). Tadyta nahrávka má 3:48, já to mám odehraný asi za 4:40.
A nevím, co si mám vzít na sebe, sakra!!! :D Asi něco červeno-černýho, to se k tý skladbě hodí. Nebo jenom černýho...

Já mám fakt dost :D

Pořád se mě někdo ptá, kdy mám ty přijímačky do HK, a já furt odpovídám, že 16. června, času dost, nechte mě bejt... No, mamka do mě stejně začala hustit, ať se podívám, na jaký to mám budově a jestli to neposunuli kvůli povodním atd... tak jsem se včera v deset večer zamračila na tu obálku a vytáhla ten dopis... a tam stojí: "Konání přijímací zkoušky: 11. června, 8:00". První, co mi proletělo hlavou i ústy bylo: "Do prdele..." Můžete mi říct, kterej kretén zjistí SPRÁVNÝ datum přijímaček až den před nima??!!! :D:D:D Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, a když jsem přišla za rodičema se slovy: "Em, mám tak trošku problém. Právě jsem zjistila, že ty přijímačky mám už zejtra," tak chudák taťka se z lehu vytáhl neuvěřitelnou rychlostí do sedu a mamka si zakryla pusu a pak vyprskla smíchy... no, asi to máme v rodině, bratr zas jezdí na zkoušky, co se konaj v Pardubicích, do Prahy... ale stejně pořád nechápu, jak se jedenáctka v mý hlavě změnila na šestnáctku :D. Čísla a jména jsou pro můj mozek nezapamatovatelné informace.
Každopádně testy byly... no, angličtina o něco lehčí než v Olomouci a frájina podstatně těžší (kterýho debila napadlo dát frankofonním reáliím stejnou váhu jako gramatice?!). Nevím, nedivila bych se, kdybych se na obě školy musela odvolávat (na Olomouc budu muset určitě). Uvidíme... snad se mě někde ujmou, i když se tak zatím úplně netvářej.
Alespoň se potvrdilo, co jsem si myslela - každej mi tvrdil, jak já se přece musím všude dostat, a zatím mám jen "Nepřijata pro nedostatečnou kapacitu." A já jim říkala, že budu ráda, když mi vyjde Hradec. Málokdy se mýlím ;).
Edit 12. 6.: Přijímačky z AJ: 145 bodů z 200, minimum na splnění je 120. To ale ještě neznamená, že jsem přijatá.
Edit 13. 6.: Přijímačky z FRJ: 143 bodů z 200, minimum na splnění je 100. Z toho vyplývá, že mě angličtinářka přerazí a francouzštinářka umačká radostí :D.
PS: Nevím, jestli už na ty moje obory dělali přijímačky všichni uchazeči, ale momentálně jsem 14. z angličtiny a 15. z francouzštiny, což s takovýmito pořadovými čísly by mě měli přijmout i bez odvolání :).

8. kapitola

Podtitul: Hledači pravdy

Komentář autora: Tramtadadá! Historicky první kapitola z Ivanova pohledu! Teda jenom její (menší) část, zbytek je Eleninýma očima, ale i tak! :D
Nevím, kolik si toho o dětské krvi a Ivanovi pamatujete, kdyžtak, kdyby vám nebylo něco jasné, se zeptejte v komentářích, ale spíš nebude problém :).
Dalo by se říct, že tahle kapitola je opět vsuvka, ale podle mě není. Jsou v ní celkem zajímavé myšlenky, které se týkají hlavní trojky + náhled do Stefanova života v minulých dvaceti letech a... nevím, prostě není tak nepodstatná jako kapitola 6., to byla opravdu bezpředmětná vsuvka, která měla jediný účel - přesvědčit vás, že Irinino ovlivnění funguje. A kdybyste víc komentovali, tak vím, jestli se mi to povedlo, nebo ne, ale takhle z toho moc moudrá nejsem :/.
Mohli byste trochu víc komentovat. Proč? Protože to je pro mě motor. Ne, nepíšu tu povídku pro vás, psala bych ji i bez vás, ale nepsala bych ji tak rychle. Takže je to na vás, čím víc komentářů, tím víc se povídce věnuju, tím míň čekáte na další kapitolu. A ne že se zas budou omlouvat ti, co komentují kapitolu od kapitoly! (že, Chaky a jiní experti) :D.
A tohle je přednastavený článek, odjela jsem ke strejdovi na grilovačku a pak nejspíš na chatu. Domů se vrátím nejspíš v neděli navečer.
PS: Alalko, vážně úžasná povídka ;)

5. kapitola - Dlouho očekávaný den

Komentář autora: Ňach, čumíte, co?! :D Já teda rozhodně :D Ještě tak krásně příhodný název kapitoly.
Všechna díky patří Jance, protože ona mě svým komentářem nakopla ke psaní a zamyšlení se nad povídkou :). Občas mě vážně kopejte a neděste se toho, když se budu vztekat, to já se stejně vztekám víc na sebe, protože mám černý svědomí :D.
Takže... no, je to setsakramentsky dávno, co se objevila čtvrtá kapitola, takže... no, ideální by bylo, kdybyste si to alespoň prolítli celý od začátku, ale půjde to asi i bez toho.
Co je nejpodstatnější: Chelsie je blázen do Archieho, který s ní náhle začal chodit na box. Pan Jefferson Moon (jejich trenér, černoch) na tréninku zmiňoval páteční zápas a Archie navrhl Chelsie, aby s ním šla. A ona mu na to samozřejmě kývla. Kapitola začíná přípravami na dlouhoočekávané "první rande" a zobrazuje celkem detailně zápas. Musela jsem kvůli tomu přečíst "boxerskou bibli", která nebyla úplně krátká, a taky jsem koukala na nějaký zápasy na youtube. Ano, jsem posedlá detaily a upřímně mě to docela baví. Kdybych byla spisovatelka z povolání, tak provádím víc průzkumů jak psaní :D.
Informace jsem čerpala zde: http://boxxxing.blogspot.cz/2007/08/pravidla-boxu-schvleno-eskou-boxerskou.html . Myslím, že jsme to přečetla fakt celý, nejsem si jistá, už je to pár měsíců.
Komentáře velmi potěší :). Budu se snažit zapracovat na týhle povídce a přidávat alespoň 1 kapču za 14 dní.
Tak si ji hezky užijte, je hezky dlouhá!

7. kapitola

Podtitul: Kurva práce

Komentář autora: Pff, ještě jsem se z tý maturity nějak nevzpamatovala. Jsem úplně vygumovaná a občas ztrácím pojem o časoprostoru. No, snad se to do přijímaček aspoň trochu zpraví :D.
A jen tak mimochodem, Všemocný a Zápisník smrti jsou dobrý filmy. Život podle Garpa se zatím zdá jako pěkně ujetá knížka, kterou asi nedočtu, což... to už se mi dlouho nestalo.
K povídce: Je trochu zvláštní, že předchozí kapitola měla tak optimistický název a tahle tak, ehm, vulgární, že? No, řeknu vám to asi takhle, první polovinu si po přečtení celý kapitoly přečtěte radši ještě jednou. Neobtěžovala jsem se totiž s úvodem a hned vás vrhám doprostřed problému, takže budete ze začátku asi trošku zmatení, ale nebojte, určitě se brzy zorientujete :).
Písnička se mi pro změnu zas až tak nelíbí, zato sedí žánrem, melodií i textem ke kapitole jako ulitá. Vlastně vám přikládám hned dvě, protože se k tomu prostě hodí obě a já se nedokázala rozhodnout :D.
And this is who I am when, when I don't know myself anymore...

6. kapitola

Podtitul: Blýská se na lepší časy

Komentář autora: Dneska se jde chlastaaaaat! :D:D

No, kapitola je extrémně o ničem, je to vsuvka, ale je milá. Ze začátku Stefan odpovídá svým charakteristickým vlastnostem, pak je trošku... uvolněnější, vtipnější. Pár hlášek jsem mu poškrtala nebo upravila, takže si myslím, že je to docela úměrný jeho stylu. Nebo jako mým záměrem bylo, aby byl trochu zábavnější, trochu ukázat, že se taky změnil a jak na něj Elena působí, ale v původní verzi byl arogantní jako Damon a úchylnej jak Ivan :D. Mimochodem, Damon se touhle kapčou taky mihne. Vám se bude zas líbit a já jen zakroutím hlavou, bych to tak viděla :D.
Jo a taky jsem se rozhodla, že Stefan bude mít to tetování, co má Paul. U Damona to Ianovo ale asi vynechám, nebo jinak, nebudu ho řešit v týhle kapitole.
Ještě něco podstatnýho? Asi ani ne, to byste pak tu kapitolu vůbec nemuseli číst. Na konci je písnička, která tam je spíš jen proto, že se mi líbí a má zhruba tak stejnou atmosféru jako kapča :).
Dá se přeložit "nech sa páči" jako "ať se líbí"? No, to je fuk, víte, co myslím :D

Šunkič zachránce!

Dovedu si představit zklamání ve vašich tvářích, že tenhle příspěvek není nová kapitola :P
A ano, musím sem psát každou kravinu a k zítřejší povídce by to bylo asi moc dlouhý a pozdějc by to ztratilo kouzlo :D

Výsledky

Většinu z toho jsem se dozvěděla už dřív, ale čekala jsem, až se mi to nakupí, abych zbytečně nespamovala :). A bacha, je to hodně podrobný :D

At least we both know that I tried

Edit 29. 3.: Zdá se mi to, nebo jsem se dneska učila nakonec víc jak včera? :D No nevadí... jestli si vytáhnu EU z frájiny nebo ájiny tak budu asi brečet :(. Achjo, brou noc... od 7, tyrani, proč musím maturovat už od 7?!

5. kapitola

Podtitul: Morbidní

Komentář autora: Včera mi nějak došly síly. Udělala jsem 1 a půl otázky z frj a pak zkoukla 2 Legendy o Mulan (Walt Disney)... a při každým díle jsem brečela :( :D:D.
Jo a napatlala jsem si ksicht kondicionérem na vlasy (to je taky nápad ho dávat do krabičky od krému na obličej, mami) a můžu to jedině doporučit, když si ráno ten ksicht pořádně opláchnete vodou. Dokonale hladká a matná pleť, vážně!!! Akorát po namázání to tak nějak ztvrdne, toho se nesmíte leknout :D
Ještě bych vám vyprávěla, jak jsem byla uvězněna v takový tý ohradě s popelnicema a můj pes málem sežral mou statečnou zachránkyni, ale to bychom se k tý kapitole asi nikdy nedostali. Prostě se mi dějou divný věci :D.
K povídce: Ten podtitul musíte brát z třetiny jako ironii, z třetiny jako nadsázku a z poslední třetiny jako pravdu. Je to vtipně podivná, morbidní kapitola, od které nemůžete očekávat kvalitu té předchozí, ale to asi od žádný, minulá kapča byla prostě spešl :).

Taky byste si měli připomenout, jak to vypadalo, když se Elča s Ivčou viděli naposledy. Pokud se vám nechce číst 42. kapitola, tak čtěte tohle: Ivan se snažil Elenu přesvědčit, že je závislá na dětský krvi a chtěl ji pomoct, tou dobou už ale byla pološílená, odmítala si přiznat, že má problém a řekla Ivanovi, že mu do jejího života nic není a ať se jí kouká klidit z cesty, nebo ho odklidí sama.

Je to vážně taková podivná kapitola. Ale Ivan je roztomilej. No, snad neurazí :)
Držte mi palce, ať dneska něco udělám!

If I go crazy then will you still call me Superman?

Love it, love it, love it, love it! Shit, where is my coffee?! And my brain is missing... never mind, just give me some coffee and don't stop the music.

4. kapitola

Podtitul: Tornádo

Komentář autora: Ano, vidíte dobře, čtvrtá kapitola třetí série DZ. Říkám, že se na mě ten stres podepisuje, ale tak jinak :D.
Proč se mi tahle kapitola tak líbí? Protože ukazuje Damona v jiném, zajímavějším světle, protože se v ní snad poprvé výrazně projevuje další věc, ve které se moje postavy liší od těch seriálových, totiž ty moje jsou k sobě upřímné, když jsou k tomu přinuceny, já totiž nesnáším, jak se nikdo nemůže nikdy vymáčknout. Chápu, proč to tak tvůrci dělaj, napínaj diváky... ale já to neumim a nesnášim :D. Čili se i něco málo dozvíte. Dál se tam vyskytuje pár vět, na které jsem hrdá, ale tentokrát mi jde spíš o obsah než o formu, i když vám, některým obzvlášť, se ten obsah až tak líbit nebude, on není líbivý, ale přitom je... já nevím, je to prostě tornádo :). A snad se mi podařilo přesvědčivě argumentovat za obě strany (to pochopíte).
Co byste si měli připomenout? Jen to, že ve třetí kapitole Elena napadla Damona, kousla ho a Stefan ji pak zlomil vaz. Následující kapitola navazuje velmi těsně.
Přeji příjemné počtení! Snad na vás zapůsobí kapča alespoň z poloviny tak, jako na mě. Je jedna z mála takhle dlouhých, kterou jsem napsala na jeden jediný zátah (asi 4 hodiny jsem ji psala).
PS: Písnička na konci nesedí přesně, ale když se vezme tak obecně, tak jo, sedí, a je pěkná, jako všechny od LP :)

Potřeba

zápis z Olomouce v pokračování
Ahojda! Mám hrozně divnou náladu... ráno jsem brečela jak želva, když jsem si dělala SPF (testy studijních předpokladů, součást přijímaček do Olomouce)... většinou je dám tak na 60% (plus mínus 5%), což mi nepřijde jako extra výkon... ale jako pardon, kdybyste viděli ty otázky... co znamená úsloví cave canem - jooo, jasně, běžně mluvím latinsky... a ještě k tomu, víte, jakej hlubokomyslnej význam to má? Pozor na psa... to jako vážně, pozor na psa latinsky... kreténi vypatlaný!!!! Nebo co znamená slovo hať... jsou to větve přes bažinu... jsem jediná, komu přijde nenormální tohle strkat do přijímaček? :D Doufám, že ne, a že i ostatní uchazeči nemluví latinsky, ani staročesky, ani nemají přehled ve všech oborech, který jsou testovány - zsv (ještěže jsem měla seminář), biologie (zrakové centrum se nachází v okcipitálním laloku, to jste nevěděli, hlupáci?), matika (slovní úlohy, ty dávám tak na 70%), dějepis, umění... já nevím, buď jsem totálně vypatlaná, nebo je to ten typ testů, kterej napíše 1 člověk z 300 na 100%... no, nebudu zkoumat, co je pravděpodobnější :D.
Jen tak na srozuměnou, nečekám od vás žádnou reakci. Já jen... prostě je to tu povídkový DENÍK a tohle bych si do deníčku rozhodně napsala. Mám fakt divnou náladu. A furt se koušu do tváře kvůli tomu posranýmu moudráku!... auvau :(
Zejtra odpoledne jedu do Olomouce. Mám tam zamluvenej pokoj na hotelu. Poprvý budu takhle sama... v cizím městě... v cizí budově... a v sobotu ráno poběžím psát přijímačky, budu je dělat asi tak od půl 9 do 2... zhebnu!
Měla by tam bejt wifi a asi si vezmu noťase, takže dost možná tu zejtra najdete podobnej článek... pravděpodobně v tomhe čánku :D.
Naprosto jsem se zamilovala do následující písničky... takovej slaďáček O:). Tu rozhodně musím procpat do DZ!!! Do nějaký dojemný scény... pravděpodobně romantický... mmm, už to mám před očima... ty slova seděj na Elenu tak přesně...

Cause you are the piece of me

I wish I didn't need.

If our love is tragedy,

why are you my remedy?

If our love is insanity,

why are you my clarity?

Traditions and holidays in the UK, USA and CR

Omlouvám se, ale neměla jsem nervy vypisovat, jak se co slaví. Stejně to většinou všichni známe a když ne, tak se to okecává jako: It's an opportunity for families to gather at one table, they are feasting and drinking... u dost svátků jsou "bonfires and fireworks"... všichni jsou hrozně šťastný a nikdo není sám! Tečka, odmaturováno za jedna, i když ze sebe nevysoukám ani jedno datum, možná tak Vánoce a vznik Čr a Čsr :D.
PS: 2x referát na anglickou knihu se přejmenoval na 3x.

Cultural life in my town

Hmm... dvě otázky za den. Ještěže jsem drtivou většinu zpracovala už dřív :D. Jsem z toho úplně zmožená a uvědomuju si. že stavba vět je občas příšerná ale... lepší než nic. Hrozná představa, že na vejšce budu v cizím jazyce psát pořád a určitě to nebude nic hezkýho :/.

Health - maturitní otázka

Jak miluju angličtinu (jazyky obecně) a psaní, tak nenávidím tohle debilní psaní / mluvení o ničem. Vážně nevim, co tam budu těch 5 minut kecat a neříkejte mi, že těch 5 minut je málo, mně by stačily 3! :D A ještě k tomu tohle téma, já, člověk, co se dopuje denně čokoládou a kafem a jeho nejoblíbenější jídlo je pečená kachna s houskovým knedlíkem a zelím, má kecat něco o zdravým životním stylu... Ještěže mamka na tom trochu ujíždí a je ochotná mi toho nadiktovat víc, než dokážu přeložit.

Ochutnávka

Ono to sice vypadá, že jsem napsala za poslední dva tejdny jenom dvě kapitoly, ale ono každá ta kapitola má kousek přes 2 000 slov... fakt mi dejte někdo přes držku! Mám na krku maturu a přijímačky a co dělám? Sleduju Castla, píšu DZ a ještě doslova studuju podklady pro DZ! :D Ale ne, včera jsem udělala 6 testů z frj (každej test má 50 otázek s odpověďmi formou A, B, C), dneska hodlám udělat 4, zejtra je odevzdám na opravu a pojedu na pohovor číslo 2, ještě stále nevím kam a v kolik, ale doufám, že mi brzo napíšou. Taky už si pomalu čtu češtinu, aby se neřeklo. Udělala jsem si záložky do sešitů a čtenářáku a už jsem si zopakovala Dekameron a Romea a Julii. Blééééé :/

A chtěla bych moc poděkovat Andree za povzbudivé komentáře :). Snad se ti povídka bude líbit i nadále. Čtvrtou řadu už neplánuju :D. Možná až dokončím třetí, tak ještě napíšu pár krátkých povídek, které s tím budou úzce souviset, protože už se vidím, jak za DZ dělám tečku a víc na jeho pokračování ani nepomýšlím. Absolutně nereálná představa :D
Nebudu druhý da Vinci, kreslení byla vždycky moje slabá stránka :D. Ale sdílím jeho smysl pro detail.
Určitě ti držím palce, ať jde psaní hezky od ruky ;). Když budeš svoje dílo milovat, tak to půjde samo!

Každopádně, zase zpátky ke všem čtenářům, jak relativně hodně píšu, mám relativně hodně potřebu se s vámi dělit o svoje kousky. Takže... je libo pár spoilerových jednohubek? O:)

Zkouška noťase

Konečně mi po dvou dnech bratříček zprovoznil notebook, co jsem dostala k narozkám. Ale ještě v něm není Word, škoda, chtěla jsem si na něm zkusit napsat novou kapču DZ.
Když už mluvím o DZ, dočetla jsem tu knížku k němu, takže bych mohla s příběhem trochu pohnout. Ta maturita je mnohem míň časově náročná, než jsem si myslela, že bude :D. Snad to nepodcením... ale pochybuju, já zásadně věci přeceňuju. Každopádně DZ mi teď hodně leží v žaludku. Přesně vím, co chci psát, celej děj už mám podrobně promyšlenej a zdá se mi dobrej, ale jakmile začnu psát, vypadá to divně. Ne po slohový stránce, ale právě po tý obsahový. Obzvlášť 12. kapitola... vůbec nevím, co s tím mám dělat, musí se tam stát to, co se tam stane, prostě musí, už jsem to tak naplánovala, ale asi se to musí stát nějak jinak a já nevím jak... achjo... blbý, že mi nemůžete pomoct :/ :D
A oficiálně jsem přestala sledovat TVD. Koukám jen na proma a novinky ohledně herců, ale ten seriál už mě ani neštve, on se mi spíš hnusí. Podobně ale jako u knížek mě stále zajímá, jak to skončí, takže zůstávám v takovém tom hrubém obraze.
Nic se mi nechce dělat, proto tady píšu o ničem, kdyby vás to zajímalo :D. A taky mi pořád zní v hlavě písnička, kterou už jsem přiřadila k nejmenované kapitole DZ. Můžete si ji poslechnout, ale varuju, je chytlivá :).
EDIT: Sakra, zdá se, že přečtení knížky bylo odvedení jenom poloviny práce. Teď, jak o tom začínám psát, tak mě napadá miliarda detailů a teorií a potřebuju další ověření a další informace a pfff... já a moje puntičkářství... mám 3 stránky poznámek, JENOM POZNÁMEK, tolik jsem jich nikdy neměla... takže to asi nepůjde tak rychle :/ :D.

Osud městečka Sand Town

Čágo :). Vždycky, když je nějakej svátek, výročí, nebo narozeniny, tak vám chci něco dát nebo prostě... něco odpublikovat. Takže... pro dnešek jsem nevěděla, co si připravit, na DZ je moc brzo, nová kapitolu Dokonalý rasy by byla fajn, ale byl by to takovej štěk do prázdna... no a protože jsme dneska psali sloh a já si vybrala k mému překvapení vyprávění, nikoliv úvahu, tak jsem se rozhodla, že vám to sem dám jako něco k počtení. Psala jsem to do compu po paměti, ale pamatuju si ty věty docela dost přesně, takže až na pár nesrovnalostí, takhle vypadal můj maturitní sloh. Je to idylická, feministická sračka, ale co, neměla jsem moc času přemýšlet, prostě jsem psala, co mě napadlo. Navíc jsem se docela rozšoupla a je to dlouhý, čas mě tlačil :).
Musím si jít uvařit večeři na svoji vlastní oslavu... super :D :/.
Zatím se mějte, snad vám ten plk zvedne trochu náladu v tomhle chmurným počasí :).
PS: V zadání na slohovku byl nějakej výchozí text, víceméně byl o tom, že u pouště je nějaký město, kde je vysoká kriminalita, na náměstí tam visí pověšenej poslední šerif, bla, bla, bla, v nadpise bylo něco jako: "A přišel ten, kdo město napravil", ne přesně tohle, ale něco v tom slova smyslu.

Poslední zvonění

Odcházela jsem moc brzo, takže mě bratr nevyfotil, teď tu nikdo není a v akci jsem na focení neměla ani pomyšlení... takže mám akorát hodně šuntskou fotku z mobilu, ale aspoň něco, ne? :D
Edit 2. 5.: Sloh z angličtiny lehkej, psal se e-mail a sdělení. Mozná tam budu mít špatně něco gramaticky, ale všechny náležitosti jsem, pokud vím, splnila.
Zbejvá mi asi 100 stránek z tý knížky, kterou potřebuju na pokračování DZ, tak ji možná dneska dočtu.
Zejtra mám češtinu. A narozeniny, skvělej způsob, jak je oslavit :D.
Zatím se mějte ;).

3. kapitola

Podtitul: Role se obrací

Komentář autora: Snad tentokrát podtitul nezmate :D. Jeho plný význam by vám měl dojít kousek po druhých hvězdičkách :).
Jo, jen tak mezi řečí, nechala jsem si promelírovat blonďatě vlasy (až se to trošku vymeje, bude to perfektní, zatím je to pěkný, ale trochu moc zářivý) a vyholit je na krku, takže mám takovou podkovu s ofinou. Až budu aktualizovat "Autorku", přidám fotku. A aktualizovat budu až po tom, co zjistim, na jakou školu (pokud na nějakou) mě vzali :D.
Zase ke kapitole. Má klasickou strukturu - na začátku psychologie, pak vzpomínání, pak rozhovor, který vyvrcholí ve špetičičku akce. Většina kapitol bude mít tuhle stavbu.
Po delší době jsem čerpala ze seriálu. Strašně mě baví brát nějaké scény / myšlenky / příběhy a upravovat si je podle sebe. Tady jsem se inspirovala epizodou 01x10 a asi 01x05, nejsem si jistá. Snad to poznáte, když ne, tak je to stejně šumák :D. A vlastně Elenu léčím podobně jako Alarica, to by vám mělo dojít hned po prvním odstavci :D.
Poslední věta naznačuje to vysvětlení Eleniných stavů, o kterém pořád mluvím. Dovysvětlím v dovětku, i když to bude v dalších kapitolách, tam to nebude tak důkladně.
Jo a taky se mi povedla jedna věta, která obsahuje slovo "psací stroj". Myslím, že ji poznáte a taky by se vám mohla líbit :)
Uf, hodně poznámek, ale pardon, všechny byly životně důležitý! :D A když jsem tak kontrolovala tu kapitolu a kopírovala ji sem a psala tenhle sloh, říkala jsem si, proč to sem nedat už dneska? Nenapadla mě odpověď :D. A teď jedu s kámoškou na brusle, ať máme sexy zadky :P
Užijte si kapču, další bude za dlouho, ale bude stát za to! :)

2. kapitola

Podtitul: Po dlouhé době

Komentář autora: Do školy bych šla jenom na 2 hodiny, matiku a zsv, při těhle předmětech už nic nedělám, protože z nich nematuruju... takže jsem tady a přemlouvám se k učení. Doufám, že vám vyšly přijímačky :).

K povídce: V téhle kapitole se snad všechno odehrává po dlouhé době, proto ten podtitul :). Měli byste se připravit, vzpomeňte, co jsem vám říkala o třetí sérii; psychologie, spontánní činy a neuvážená slova pomalu přicházejí, aby všechno převraceli naruby ;)

1. kapitola

Podtitul: Čas postavit se problémům čelem

Komentář autora: Po nekonečně dlouhých 9 hodinách jsem doma. To byl den! Dostala jsem 3 ze zemáku, chyběl mi půl bod a učitelka na mě koukala zas jak na kreténa a měla kecy. Prostě mi nesednou její písemky, vždycky jí tam toho napíšu málo, i když vim víc. A před chvilkou mi po sakra dlouhý době někdo řekl krávo. Nevěděla jsem, jestli mě autobusák pustí na přechodu, viděl mě, zpomalil, tak jsem nakonec šla, jenom malililičko ten autobus škubnul, chlap se vyklonil z okýnka a začal na mě ječet, jestli jsem normální, a cituji: "Ti v týhle hlavě přeskočilo ty krávo, ne?" Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem jenom votevřela pusu, a než jsem stihla říct: "Polib mi, dědku, byla jsem na přechodu, máš mě pustit" už byl pryč. KRETÉÉÉÉÉN!!! Doufám, že se mu to vrátí. Ježiš, ten mě tak nasral...
K povídce: Stihla jsem ji překontrolovat už ráno. Handě konečně zjistí, proč se přes pouto nic neposlalo. Trochu jsem se inspirovala Supernatural (sůl, uvidíte). Psáno ze dvou pohledů. A už se dozvíte pár zajímavých věcí. No, doufám, že jste napnutí, užijte si to, já si musím pustit Castla, jinak něco rozmlátím.

Who can save me now?

Ta písnička není tak depresivní, jak se ze začátku zdá, trochu se rozjede a je prostě taková... hezká. Ten zpěvák má úžasně hlubokej hlas :).
Zítra dělám Delf B1 (takovej test z frájiny, jestli ho udělám, dostanu diplom a nebudu muset dělat jedny přijímačky. Když ne, tak jsem vyhodila 1700kč jen tak :/), tak mi držte palce, bojim se toho víc jak matury. Frájina je tak zku*veně těžkej jazyk, to mi to nemohlo dojít dřív?! Můj pravopis je úděsnej, i když mám k dispozici slovník, a na těch zkouškách není povolenej... a je to strašně dlouhý: poslech, porozumění textu, napsat slohový útvar na 160-180 slov, rozhovor se zkoušejícím a slovně shrnout nějakej text, co si vylosuju... MAMI!!! :( :D Já francouzsky neumím moc dobře, ale snažím se pořád uklidňovat tím, že B1 je pořád nízká úroveň a že jsem ten test už 2x udělala... ale doma, s kámoškou/učitelkou a přitom slohu jsem maličko podváděla... fňuk :( :D.
Jinak už vím, kdy maturuju ústně - poslední možnej den, 30. 5.. To je mi celkem fuk, ale sere mě, že jdu už od 7 nebo půl osmý! :/ Písemnou část dělám od 2. 5. asi do 9., takže mám prakticky měsíc svaťák, ňach, ňach :P :D.
Jinak držím palce těm, co budou dělat přijímačky na střední! Jsou teď v pondělí, ne? To je fuk, každopádně buďte v klidu, rozhlédněte se kolem a uzřete (to je zas slovo :D) všechny ty kretény kolem vás a řekněte si: i ty se někam dostanou, tak já musím přece taky! To je moje heslo letošního roku a musím říct, že funguje líp než cokoliv jinýho :).
Tak zatím, jdu dělat zkur*enej subjonctif a našprtat se zkur*ený chytře vypadající fráze jako třeba: En ce qui concerne, Selon moi, A mon avi, On dit que, etc.

Prolog

Komentář autora: No, známe se už přece nějakej ten pátek, ne? Takže nás tohle nemůže nijak překvapit, tyhle moje časový posuny :D. Když mě to prostě tak nějak uklidňuje, to zveřejňování... podobně jako barvení a stříhání vlasů. Nesnažte se pochopit proč, já sama už to vzdala :D.
Co tak k prologu... není z Elenina pohledu, je jen o málo delší než epilog a zachycuje prakticky to samý, co epilog. Já vím, říkala jsem, že to nemám ráda, když někdo popisuje jednu scénu z pohledu více postav, je to kapánek nudný (alespoň u drtivý většiny autorů), já vím a pořád si za tím stojím. Ale prolog a epilog... přelom série... tam mi to přijde v pohodě, je to taková rekapitulace, a ta se do prologu hodí, no ne?
Už mlčím, užijte si čtení tak jako já publikování :)
PS: Publikovat se budou jen první 3 kapitoly, pak bude celokvětnová pauza, kterou opravdu hodlám dodržet!

I'm just a kid

and life is a nightmare!
Mariam, šplhám si? :D
Všechna technologie je proti mně... nejdřív jsem našla špatnou mailovou adresu, pak jsem našla správnou, ale e-mail se nedoručil, tak jsem ho poslala znovu, a dle odpovědi soudím, že nakonec jsem to poslala dvakrát nebo mi pisatelka odpovídala podruhý... ale já vážně nejsem tak neschopná! :( To jen se všechno proti mně spiklo. Gmail je pěknej hajzl, dávám mu poslední šanci a pak zkouším hotmail. Načítá se mi pomalu pokud vůbec, nemůžu přes něj odeslat žádný rádoby větší soubor a ještě mi ztratil zprávu! :/
No, každopádně... zejtra mám svůj první "pracovní pohovor" v životě. Jsem nervózní už teď, protože si nemyslím, že by to klaplo... ale zkusit se to musí a jestli to vyjde, tak budu mít tu nejlepší letní brigádu! Ale bojím se, protože I'm just a kid a ta práce mi přijde moc zodpovědná a kultivovaná... a já jsem v hloubi duše buran :D. Ale ne zítra! Zítra budu dospělá, zodpovědná, kultivovaná, sebejistá, aktivní a schopná žena!
Tak, a teď si jdu něco nastudovat o tý firmě, opráším znalosti Excelu, když už je mám v tom životopise napsaný, a přichystám si oblečení... uaaaaa, já nechci být dospělá!!! :(
EDIT PO POHOVORU

World problems

Už jsem dlouho nic nepřidala a ve statistikách vidím, že se to lidem docela hodí. Dávat sem takový ty otázky jako: New York, Australia, prostě tyhle zeměpisný věci mi přijde... tak nějak zbytečný, tam je jasný, o čem máte mluvit, u Environment a např tohohle to tak jasný není, nebo prostě... hodí se inspirace. A u Health taky, ale k tomu jsem se ještě nedokopala. A otázky z frj sem dávat nebudu, páč v těch je takovejch chyb... ne že bych o nich věděla, ale občas mi je učitelka opravuje a to už je pak nejde přehlídnout :D.
PS: Trochu jsem to odflákla, ale v podstatě to dává smysl. Akorát mám hroznej problém s tím, že nacpu myšlenky na 3 odstavce do jedný věty. A pak se divím, že už nemám o čem psát :D.

Anotace

Žánr: Psychologický / Romantický / Thriller

Tentokrát je to Elena, kdo potřebuje zachránit, a Damon se Stefanem jsou více než ochotni pro to udělat maximum. Po zmařených pokusech se jeden z bratrů vydává na cestu za spásou. Elena se potýká se svými pocity a otázkami; čeká ji závěrečná zkouška a také konečná volba, ke kterému z bratrů skutečně patří… pokud vůbec k nějakému.

Stefan nebo Damon?

Šťastný a bezbolestný Velikonoce, pokud možno! :)
Tohle a obrázek v pokračování je můj malý dárek pro vás. Podobně jako Elena se nemůžu aní já rozhodnout, který z bratrů je pro ni ten pravý. Nevím přesně, jak udělám konec. Jeden den vidím všechny důvody, proč by měla být s Damonem, a hned ten druhý mám dvojnásobek těch, proč se Stefanem... a pak dojdu k závěru, že ani s jedním, ale tahle varianta se mi upřímně řečeno moc nelíbí. Kdybych k ní vymyslela dobrý vodítko, tak klidně, ale to vodítko mě jaksi nenapadá.
Takže se obracím na vás, mí drazí čtenáři, a žádám vás, abyste se zamysleli, pak se zamysleli ještě hlouběji, pak se na to podívali z jiné stránky a nakonec s odstupem a až PAK mi vypsali všechny pro a proti proč být s tím a tím :D. V čem je to pro vás dobrý? Ovlivní mě to, popostrčí mě to k takovému konci, jaký byste si přáli. Nebo taky ne, jsem hrozně těžko ovlivnitelná, ale když jsem na rozpacích, tak to bývá snažší :D.
Budu se snažit reagovat málo a neutrálně, nebo nevím, uvidím, ale chci nechat prostor hlavně vám.
Prosím vás, netahejte mi sem nic ze seriálu ani knížek, bavíme se čistě o tom, co se stalo v DZ!!!
Tenhle příspěvek hodím nahoru na lištu, abyste mohli připisovat své myšlenky a prostě... bude to tu navrchu, aby se o tom vědělo :D.
Takže... k přemýšlení vám dopomáhej obrázek, ve kterém najdete i 2 úryvky (tak trochu vlastně 3) ze třetí série. Rozepisujte se klidně široce, teoretizujte, kritizujte, připomínejte, co kdo řekl a udělal, prostě odůvodněte svůj názor a odůvodněte ho pořádně, ať mi sklapne :).
PS: Já vím, těžko říct, jestli se tohle dá nazvat darem :D. Každopádně to má výhody pro obě strany, tak proč ne?

Trailer

To zní líp než "Videa, který jsem našla, ale nevytvořila" :D.
No, víte, jak moc se shoduje povídka se seriálem... moc ne :D, takže i ty videa se musí brát trochu s rezervou. Ale není v nich nic vysloveně špatně, slova písniček sedí a nálada je taková, jaká bude. Alespoň občas taková bude.
Jako první mě oslovilo video se Stefanem a Elenou. Jenže pak jsem si řekla, že by to bylo nefér a někteří z vás by remcali, že jsem vůči Damonovi zaujatá a kdesi cosi. Takže dokonalý kompromis: video s oběma páry a pak každý pár zvlášť. Myslím, že ani jeden bratr není zvýhodňován :).
PS: Videa můžou zachycovat minulost, přítomnost i budoucnost povídky.
PPS: Uuuu, včera jsem napsala celou desátou kapitoluuuuu :D. Měla jsem strašnej absťák...

Písnička otřepaná, ale co nadělám, to video je prostě...achhh, zmzrzlina na slunci :).

Jo, akorát jedna věc v tom videu úplně nesedí, ale to vy ještě nemůžete vědět a bude chvíli trvat, než se to dozvíte :)

Užitečné rady

Pokud jste si přes půl roku barvily hlavu na zrzavo-červeno, nemyslete si, že jedním obarvením na blond z vás bude zas blondýna... nechala jsem tam tu barvu hodinu a jestli to mám světlejší o půl odstín, tak si ještě fandím :D. Zbyla mi půlka barvy, tak zkusim druhej půl odstín zejtra. Nemyslela jsem si, že budu hned blondýna, ale doufala jsem, že alespoň třeba medová blond... tmavě medová blond... ne? Tak ne, no :D
Měla jsem ještě nějakou radu, ale než jsem dopsala tu první, úspěšně jsem ji zapomněla :/:D.

Kiss my ass and let me sleep

Originál je: "Kiss my eyes and lay me to sleep", ale moje verze je příhodnější O:)
Proč ale píšu, ne jen proto, abych vás zaspamovala písničkama, ale taky se omluvila těm, od kterých čtu povídky, že je teď jaksi taksi číst nebudu :(. Nesmím se rozptilovat, maturitu mám celkem v paži, ale přijímačky ne-e. Ještě k tomu moje příprava zahrnuje především čtení a psaní, takže jistě chápete, že mám nášlap na silnou alergii na písmenka :D. A to je další věc. Pro psaní dalších kapitol DZ si potřebuju nejdřív něco nastudovat (pokud mě nenapadne nějaká vsuvka), přesněji řečeno jednu nejmenovanou knížku, která má asi 500 stránek, a... no, nečtu povídky, nečtu knížky, to dá rozum. Takže se psaním to vidím ještě bledějc než se čtením vašich povídek, k těm se možná dostanu. Akorát tady budu voxidovat, míň často, ale stále často.
Co jinak? Na mým stolečku je permanentně nechutně tlustá kupička studijních materiálů, na kterou se většinou jenom podívám, zašklebím a odložím na ni talířek od větrníku nebo jiného dietního pokrmu. A už jsem se celkem naučila každej den koukat na brigády, několikrát denně dokonce. Jen zatím nebyla příhodná nabídka... modelka, dermatoložka, mystery shopping... to asi fakt ne. A dneska jsem se málem rozbrečela francouzštinářce v kabinetě, jsem fakt přetažená, a to nedělám ani polovinu toho co ona, a mně štve, že jsem přetažená... to mám opravdu tak malou výkonost?
PS: Písničky jsou všechny při nejmenším melancholický, ale krásný. Krásně se při nich čumí do blba :)

Jsem na sebe hrdá!

A musím si dát dvě předsevzetí: Nemluvit jak kanál a trochu si srazit hřebínek. Nějak si o sobě moc myslím... myslím... pozná to na sobě člověk vůbec? :D
Každopádně, proč jsem na sebe hrdá...

Obrázek

Napětí, touha, útěcha, starost, porozumění, zoufalství, agrese, zvěrstvo, krvelačnost, temnota... co se honí hlavou vám?

If I can change I hope I never know

It's so desperate... reminds me of Damon and Katherine. Maybe one day I'll write something about them... anyway, the song is AMAZING :).

Awwww, I'm melting, drinking coffee, convincing myself that I don't care about school and my results... but I'm not convincing at all. I'm so fucked up I can't even think about anything I'd rather do than learning. There are thoughts in my head that don't make any sense like... I don't know... they can't be spoken I suppose. I'm only capable of writing about nothing. Well, I should probably make a new chapter of DZ, I'm usually writing about nothing there :D.
Screw me...
And be patient with the song. It's getting better and better, trust me, the beginning is weak, but the end is... powerful, it will blow you off and leave you numb.
EDIT

Šílený kruh

Nestíhám, protože nic nedělám, přitom pořád něco dělám. Někde musí být asi chyba :D. Včera jsem toho zrovna moc nedělala... koupila jsem si rifle, byla jsem PO VÍC JAK MĚSÍCI venku s Aničkou a po víc jak dvou měsících s jedním známým... neměla jsem tušení, že jsem až takhle zanevřela na svůj společenský život :D. Ale ne, chodila jsem do tý posilky s kámošem... s ním 1x, pak s kámoškou a pak sama... já nějak ztrácím pojem o svém životě... sakra, já jsem úplně mimo, uuuáááá!!!! :D :( Pomoc... já fakt nevim, co dřív, protože se snažím začínat od nejmenšího zla, ale ono je všechno zlý, nic mi nejde, a já to nechci dělat, ale já musím, abych se dostala na školu, na který budu zoufalá, ale i na tu musím, abych mohla překládat, jenže mě nikdo nezaměstná, a tak umřu pod mostem... sakra :D
I have lost my mind god knows when and where and how... well, all I can do is wait for him to give it back, can't I? :D
uuuuuíííííííííííííí??!!!
Si mon imagination ne me quite pas, je écrirai un livre et je deviendrai célèbre. En fin de ma vie je meurs hereuse. - to je ukázka z mojí maturitní otázky "Ma future".
No, i ty zbytky zdravýho rozumu mě opustily, ale pořád mám úžasný hudební vkus :D.

Vyjádření autorky + o třetí sérii + bonusové scény

Jestli hodláte číst všechno, tak se pohodlně usaďte a obklopte se jídlem a pitím. Je toho hafo, co vám chci říct. Postupně jsem na tomhle příspěvku pracovala asi tak měsíc :D.

Nečtěte, pokud jste nečetli povídku - obsahuje rozuzlení!

Get some rest

Screw it all
roof won't fall
on my head,
instead,
I'll be gazing at the ceiling dead.
- Don't even try to find any sense in this crap :D Ohh, I held on the... no, no, no, too complicated. Even in Czech :D.
I listened to this music and after two songs I realized I had heard the voice before. It's the singer from FM Static (their song Take me as I am appeared in the last chapter of DZ - začátečnící). If you don't like it immediately, give it another shot. I didn't really like it first, I was like "Hm, fine. What's next?" but then I fell in love with it. Can't tell which one is the best so... figure it out for yourselves :).
And don't complain or I start to write in French and... man, even those who does speak French won't understand, be sure as hell of that :D:D. Fňuk, mais Je dois préparer mon discours de la mode à demain... Pourquoi je veux étudier ça?!
Už mlčím :(:D

Má malá dramata všedního života

Chtěla jsem vám něco z toho napsat dřív, ale nechtěla jsem rušit atmosféru DZ. A teď je toho celkem hafo, ale v celku to není o ničem.
PS: Za všechny komentáře jsem moc vděčná, opravdu moc! Už se s tou poslušností zlepšujete :P. Nebudu vás už trápit, ale kdyby se ještě pár lidí vyjádřilo, nestěžovala bych si :)

Epilog

Komentář autora: Nesnáším konce. Ukončovat třetí sérii bude extra bolestivý, ale to je zatím v nedohlednu.
Epilog je velmi krátký a některé z vás možná i překvapí :)

Prosím vás, abyste VŠICHNI komentovali!

Je to slušnost, a když nebudete slušní, já také ne. Takže budeme rozumní a nebudeme si dělat zbytečně naschváli, oukej?
Můžete se vyjádřit k čemukoliv, epilogu, posledním kapitolám, srovnat s předešlou sérií, napsat vaše typy na třetí sérii... jenom nemlčte. Takovejch 20 komentářů by se mi líbilo, je vás tu na to dost, tak se moc neksichtěte O:).

Menší zpravodaj

Edit: Epilog Doučování zla už dnes (8. 3.) večer, protože jsem hrozná :D.
Uf, sice trávim tak 90% v posteli s úžasnou knížkou The eye of the tiger a u počítače prosedím tak dvě hodinky denně (nebo já nevím, ale rozhodně je to míň, než když chodím do školy), ale úpěnlivě je věnuju psaní. Asi bych potřebovala mít angínu častěji :D. Nebo mít prostě čas jenom na to psaní, kdybych nepsala sračky a lidi by to četly, mohla bych se tím živit jak prt. Akorát mě štvě, jak se u toho potím. Teda normálně ne, jenom teďka, za to solidně :/.
Takže, protože mě to psaní úplně požírá, musím vám o něm něco říct, i když toho moc nebude, abych vám nekazila překvapení :P. Pracuju čistě jen na třetí řadě DZ, před chvilkou jsem dokončila čtvrtou kapitolu, která má 2 206 slov. Sice jsem její obsah plánovala dát až někam dál, ale najednou jsem se prostě dostala s postavama do takové situace, že už se nedalo otálet.
Je to dost emotivní. A všechny ty emoce se střídaj a měněj a doplňujou a pfůůů, je to takový, jak jsem si představovala, že to bude. Jiný než předchozí dvě série, víc psychologie a právě ty pocity. Střídá se to tam všechno opravdu rychle, takže mě v jedné kapitole budete nenávidět a pak zase milovat :D. Ale přijde mi to tak správně. Mělo by to bejt takový... jak to říct... rozervaný. Pleasure and pain, bitter and sweet. Craziness.
Jo, a postavy se chovaj na přes držku, protože málokdy používaj mozek :D.
"Touch my arm."
"Why?"
"Because I like the feel of it."
To s tím vůbec nesouvisí, ale trochu mi šplouchá na maják :D. Podobnej proslov byl v tý knížce. To je jedno.
Vážně jsem nemocná teprv od soboty? Přijde mi to jako tejden :D. No, radši si nebudu měřit teplotu a půjdu spát. Brou noc :).

42. kapitola

Komentář autora: Za co? Čím jsem si takovejhle stav zasloužila? Asi umírám :(. Večer jsem se kvůli rýmě neustále probouzela, mám teplotu a antibiotika. Ale co je vůbec nejzávažnější, nemám chuť k jídlu! To je u mě vrchol všeho :D:/. A pořád bych jenom spala...
Ale dost už hekání. Co ke kapitole? Opět není moc dlouhá, mihne se v ní Ivan a Elča bude křičet. Nic veselého.
Klidně si šetřete komentáře na epilog, teď když jich tu moc nebude, tak budu v klidu, ale prostě poslední kapitola (epilog) se komentovat musí! :D
Jdu zkusit spát. Myslím, že už se tu dneska neobjevím, je mi fakt blbě.

41. kapitola

Komentář autora: Máme tu návrat domů, přesněji řečeno do Itálie. Můžete se těšit na Damona a Elenu :P. Větší roli má ale Elča, dokonce je o ní nakonci i video, ale to si pusťte až po přečtení :). Už mě nenapdá, co bych vám k tomu řekla, není to tak dlouhá kapitola, ale je taková... pocitová, měla by vám trochu polechtat smysly.
Příjemné čtení! Já musím na nákup :/

Výroční zpráva

(Záhlaví blogu z 29. 2. 2012 až 13. 6. 2012) 

40. kapitola

Komentář autora: Ne že by ty poslední kapitoly byly odfláknutý, flákám maximálně tak školu a jen občas (teď zrovna ne, jen mám od 10 :D), ale... já z toho prostě cítím, že už jsem toho měla plný zuby a chtěla to dokončit :/. Úvod je takový... celkem rychlý, pak se najednou pozastaví a pak se rozjede v přiměřeném tempu. Strašně se posmívám všem otřepaným frázím a nakonec si nejsem tak úplně jistá, jestli je tam nemám taky :D. Vím o jedné, ale tu jsem hned po jejím vyslovení trošku zesměšnila, poznáte ji podle toho, že kousek za ní bude "řečnictví nikdy nebyla jeho silní stránka", což má naznačovat, že použil známou frázi a ona se do té situace vůbec nehodila. Páni, moje vysvětlovací schopnosti jsou čím dál horší :D. Každopádně se mi líbí, co říká Katherine. Je to trefný, upřímný a podle mě i přesvědčivý. Zbytek proslovů mi nepřijde tak zdařilý, ale. Ale jo, jde to :).
Tak si to užijte a nezapomeňte, zbývají už jen 2 kapitoly a krátký epilog. A taky nezapomínejte, že komentovat poslední kapitolu je slušnost, to vám ještě připomenu :).
Už mlčím, směle do toho!

39. kapitola

Komentář autora: Táákže, veškerá děkování a slova chvály odteďka směrem k Ellie, jasan? Protože uhodnout to nebylo vážně nic jednoduchýho :). Ale udělali jste mi hroznou radost!!! :)
A teď už žerty stranou... ještě poslední vytlemenej smajlík :D... ok, už jsem vážná, protože tahle kapitola je trošku vážná, básnické přívlastky zmizely, vracíme se zpět do reálného světa do Mystic Falls (achjo, to město ale není reálný... :D nejde se neusmát), v podstatě se neděje nic převratnýho, ale dozvíme se pár zajímavých věcí.
Tak směle do toho a ještě jednou gratuluju Ellie! :)

38. kapitola

Komentář autora: Já vím, o den dřív, ale myslím, že se nezlobíte :D.
Pfff, proč musí bejt naše kvarteto zobcových fléten tak dorbý? Postupujem do kraje :/. Ale líbilo se mi, co vyprávěla moje mamka, která je ředitelka "konkurenční" umělecký školy. Mluvila s děckama ze svýho souboru a chlubila se jim, že její dcera je taky v soutěži. Když dodala, že ale nejsem v jejich kategorii, výrazně si oddechli. No a co, že to bylo úplně zbytečný, protože já jsem v našem souboru slabší nebo průměrnej článek, i tak je dobrý mít takovouhle pověst. Respekt!!!! :D
K povídce: Taková... málo akční, hodně milá, řekla bych :). Na konci tentokrát video, ale jde hlavně o tu písničku :). A napadlo mě udělat takovou "soutěžičku". V téhle kapitole je jedna věta (nebo spíš dvě po sobě jdoucí úzce na sebe navazující věty, ale to je jedno), která se mi hrozně líbí a měla být na obrázku pro třetí sérii. Když ji někdo najde, přidám hned po přečtení správného komentáře novou kapitolu. Jinak tu bude až ve středu :).
Tak hodně štěstí, ale hlavně si užijte čtení, pak až hledejte! :)

... To mám opravdu tak špatný vkus, nebo tvoří většinu národa idioti?

Pardon... dál si jenom vylejvám vztek a žasnu nad tím, jak tak geniální seriály můžou bejt považovaný za téměř odpad! :/

Ta holka nevypadá jako já :/ :D

Jo a nezapomeňte hlasovat na pravoboku :)
Tak jsem přežila první školní den s novou hlavou. Učitelka na zemák si mě chvilku prohlížela takovým tím způsobem: "Kdo to je? Jo tahle! Co to má na hlavě? No, musím zapsat do třídnice." Učitelka na zsv se na mě tak blbě usmívala jako: "Těm lidem tady vážně hrabe." No a třídní se vyjádřila: "Jééééé. Pěkný." :D
Spolužáci se většinou zmohli jenom na citoslovce a úsměv :D. Ale když už slova, tak pochvalná... žádnej Ron Weasley... nejrejpavější kluk řekl jenom: "Ty vole" a moje příjmení. Takže pohoda.
Já si užívám pohodlí, lehká hlava, hned je to suchý, nemusí se to česat... jo, ale zatím to odmítá držet tvar, jakej chci, ale to si zvykne :D. Každopádně to vážně nevypadá moc jako já... někdo říká, že vypadám starší, já bych řekla spíš mladší klučík :D.
Say what you meeeean, tell me I'm riiiiight and let the suuun goes down on meeee, give me the siiiign I wanna belieeeeeeve... (Mona Lisa, Panic at the disco)

4. kapitola - Quattro formaggi

Komentář autora: Omlouvám se, ale budu muset tuhle povídku pozastavit. Už na psaní vážně nezbývá moc síly ani toho času. Jasně, u pc jsem skoro furt, ale skoro furt na něm taky pracuju. A někdy chci i ven. Navíc teď budu psát hafo slohů ve frj, abych udělala delf B1 a tím pádem nedělala přijímačky. Je mi to líto, má výkonost je holt omezená :(
Ke kapitole: Pořád se plácáme jen v takovém úvodu. V další kapitole už bychom se mohli někam pohnout - to je další důvod pro pauzu, utnout to, dokud to není uprostřed něčeho většího. Jak už název napovídá, uvidíte běžný den Jacka Freemana, když má zrovna směnu v pizzerii :). Už se tu trochu odráží moje psavá vyčerpanost, jsou tam dobrý pasáže prokládaný slabšíma.
Ať se líbí! :) Já se budu muset vrhnout na patristiku a scholastiku a... máááámíííí, já to tak nesnáším! :(

37. kapitola

Komentář autora: Už je to tady. Už mi z tý školy definitivně přeskočilo. Nechala jsem si ostříhat vlasy... asi tak o 10 - 15 centimetrů a mám ofinu :D. A vypadám jak kretén, ale nevadí. Až budu připravená, tak vám sem dám fotku. Ve třídě mě asi zešikanujou... A pudu asi zpátky na blond :D.
K povídce: Trošku nezáživná kapitola. Roztomilý je jenom rozhovor Eleny a Bonnie. Ano, naše čarodějnička trochu pookřeje. Asi je to takový můj kompromis, nevěděla jsem pořádně, jak by se seriálová Bonnie zachovala v takovéhle situaci. Že by si Elenu hned nakvartýrovala do baráku, to se mi nějak nezdálo, ale zas že by se k nejlepší kamarádce chovala jak ke ztělesněnýmu zlu... no, těžko říct :D.
Každopádně nepodstatných kapitol už moc nebude. Vlastně ani celkově jich už moc nebude, pomalu se blížíme do finále :P

Sibiř je asi stokrát drsnější, než jsem si myslela

Fascinuje mě, jak spolužáky fascinuje, že čtu něco, co není k maturitě, a když jim na tu dotěrnou otázku: "Co čteš?"odpovím: "Sibiřský cestopis," dívají se... no, divně :D. Přitom je to tak zajímavý! Skutečnej příběh ze skutečnýho prostředí. Mladá holka (při první výpravě jí bylo přes 18, při poslední 28) v divočině, mezi opilci, v stiuacích, kdy si myslím, že vážně umře, ale jak by to pak mohla napsat, že?
Modřínová duše - Pavlína Brzáková (dále nějaké informace, co jsem se dočetla + ukázka jedné poměrně hororové scény)

Vražedná kombinace

Edit: Dneska jsme dělali na ájině poslech na doplňování slov, článek byl o Chopinovi (čte se šopén, jen tak pro jistotu). Víte, co jsem napsala místo Chopin festival? Shop-hand festival... a netvařte se, že to není vtipný, protože já se docela solidně řezala se spolusedící a pak i s francouzštinářkou, když jsem jí to říkala :D:D:D.
10 kilo čokolády, dvě palačinky se špenátem a teplý párek z konzervy zapijeme silným kafem, zůstaneme ve školním oblečení, ale hodíme na sebe župan, pustíme si následující písničky a otevřeme ekonomii asi tak na 40 stránek. Výsledek? Nechtějte vědět :D. Jenom mi mamka neustále říká: "Hlavně v pohodě", taťka: "Neuč se pořád, hlavně v pohodě," a bratr: "Už se na to učení vykašli," jo a děkuje mi za každou kravinu, jako je venčení psů nebo vyklizení myčky. Asi vypadám na zhroucení, jinak si to nedovedu vysvětlit :D. Jsou hodní, ale připadám si pak vážně jako magor, kolem kterýho všichni choděj po špičkách, aby náhodou nezačal bláznit. Ne že by to tak nebylo, jen tak mezi námi :D.
Elle me dit c'est ta vie... a pak už rozumím jenom Elle me dit danse, ale i tak je to skvělý. Ten videoklip ještě k tomu... ten dědaaaa, achjooo :D:(

36. kapitola

Komentář autora: Víte, co je úžasný? Když se z vaší doučovatelky francouzštiny stane vaše kamarádka. Může to bejt ještě lepší? Ano, stane se z ní vaše učitelka a všichni spolužáci ji maj rádi :D.
Kapitola - Nic moc extra zajímavýho. Akorát se dozvíme, co se stalo po Elenině přeměně, respektive co řekla svým nejbližším :)

3. kapitola - Do pytle

Komentář autora: Ani pořádně nevím, proč se tahle kapitola jmenuje zrovna takhle :D. Navazujeme na Chelsie a Archieho, kteří spolu budou chodit společně na box. Na nějakým fóru jsem si zjišťovala, jak takový trénink vypadá, takže snad to tam někdo napsal dobře. Ve cvičebnách prý bývají zrcadla, provizorní ring a samozřejmě boxovací pytle.
Ať se líbí, tajně doufám, že to čte víc jak tři lidi :D.

35. kapitola

Komentář autora: Dělá si to ze mě prdel? Jak koncept, dala jsem přednastavit a publikovat! Nebo je to další z mých halucinacích? Poslední dobou se kolem mě dějou divný věci, vidím, jak pere prázdná pračka, po 10 minutách mi mamka řekne, ať z ní vyndám to prádlo a ono tam vážně je, hrnek s čajem se nějakým zázrakem snesl ke mně na stůl, přitom jsem ho ani nezalila, bratr mi řekl, že chce ke snídani čaj a já mu v tu rádnu udělala kafe... a na sjezdovce mi přišlo, že za mnou pořád někdo jede a padá. Asi bych si s tím měla někam zajít :D.
HROZNĚ MOC SE OMLOUVÁM!!!! :(
K povídce: Začátek týhle kapitoly je takovej podivnej. Vůbec mě nebavila psát. Celkově jsem se po dokončení 34. kapitoly musela do psaní tak trošku nutit a jsem opravdu ráda, že už to mám z krku. Konec je docela zajímavej a jsem zvědavá, jaký teorie splodíte, až si přečtete poslední větu. Pokud se teda uráčíte komentovat, že? :P:D
Musím jít do vany, smrdím jak žumpa :/

There are many reasons why love red

Edit: Ou, jen tak na srozuměnou, zejtra po obědě (čili 8. 2.) jedu na hory a vracím se v sobotu večer. Za tak krátkou dobu mě asi nikdo akutně potřebovat nebude, ale chápete, abyste byli v obraze :D. Jo a DZ jsem přednastavila, bude tu v sobotu v 09:09. Tojť asi vše. Držte palce, ať přežijeme :).

                                                                                                                                                

Konečně jsem se vymanila z popu, dubstepu a podobnejch fajnovek a našla se opět v rocku :). Teda v dost melancholickým... hm, divný, a to nejsem ani v depresi... normální člověk by po všech 5 následujících písních určitě byl :D.

34. kapitola

Komentář autora: No, už je skoro pátýho :D
Jedna z posledních veselých kapitol, podíváme se za ovlivněnými Salvatoráky. Docela spolu vycházej, když jim žádná ženská nestojí v cestě :D. Mám pro ně vymyšlenou jednu skvělou kapitolovku, ale... psát 3 věci najednou? U-um.
A měla bych vymyslet nějaký geniální způsob, jak to tu oživit. Třeba kdyby někdo zadal google.com, přesměrovalo by ho to na můj blog... muhehe, to by byly čísílka pak :D.
No nic, zamilovala jsem se do skupiny RED, o tom vám ještě někdy povím, ale teď jdu spáti a vy můžete čísti :)

2. kapitola - Pro dobrý pocit

Komentář autora: Začínám Jacka milovat víc a víc. On je tak úžasný, jak je chytrý a hloupý zárvoeň, jak je "bezcitný", ale přitom je hodný. A nejlepší na něm je, jak si to vůbec neuvědomuje. Doufám, že vám to v příběhu dobře podávám a nevypisuju tu něco, co vy v tom nevidíte :).
Kapitola se mi celkem líbí, obě části. Jack to dokáže tak dobře podat :D.
PS: Trochu tu upadá morálka s komentářema, to se mi ňák nelíbí. Ani statistiky nejsou nejrůžovější. Dělejte s tím něco! :D:/
2. PS: Amni, čekám na tu úpravu :P

33. kapitola

Komentář autora: Tak to vysvědčení jsem trochu posrala, tři dvojky a jedna trojka, jinak samý jedničky :D. Nojono, holt dějepis nenávidím a k dějepisářovi chovám přibližně stejné sympatie. Nejlepší na tom je, že jsem to měla mezi 2 a 3 a když se mě zeptal, jestli se chci nechat vyzkoušet, tak jsem řekla: to je dobrý. No, každopádně mám nejlepší průměr za ty 4 roky, systém seminářů mi očividně sedí :). A kdybych měla vyznamenání, tak bych si připadala jako moc velkej šprt, už tak jsem dost nad průměrem :D.
Fuj, jsem se lekla, co to tady mlaská a to se bratr ze spaní usmívá nebo o co se to pokouší... nechci vědět, co se mu zdá :D
Doufám, že vás doma po včerejšku rodice moc nespráskali :).
K povídce: Hned na začátku je vysvětlení poslední věty předchozí kapitoly aneb co Elenu dost vykolejí, ale my už to víme. Taky se můžete těšit na Eleninu a Ronnieho romantickou chvilku, jak jsem kdysi slibovala :D. Kapitola opět trošku o ničem, ale to prostě musí bejt v povídce na 151 stránek ;).
Ať se líbí!

Anotace

Mé jméno je Jack Freeman. Jsem velmi nenormální americký puberťák, co se snaží přežít. Rodiče mě pro to vybavili těmi nejlepšími geny a o zbytek nedokonalostí se postarali mí pečovatelé. Proto jsem jim zdrhnul, abych začal žít jako ostatní. Problém je, že nevím, co to přesně znamená, a že jsem příliš uzavřený a misantropní, než abych si to nechal vysvětlit. Ale víte, co se říká, tak dlouho se tluče na vrata, až se otevřou (jestli se to neříká, tak určitě začne). Jen aby toho z nich nevypadlo příliš…

A já jsem Chelsie Howe. Také úplně nezapadám, ale spíš jen mezi děvčata. Potýkám se s běžnými problémy, škola, přátelé a láska. Už pár let pokukuji po svém spolužákovi Archiem Colovi. Poslední dobou se mnou tráví dost času a já jsem z toho zmatená. Se vším mi pomáhá má nejlepší kámoška, Stella Willisová. Také si občas vzpomenu na toho kluka, co mě kdysi zachránil před bandou opilců. Zajímalo by mě, jestli ho ještě někdy uvidím…

32. kapitola

Komentář autora: Dneska jsme měli jít do divadla, ale mně se nechtělo. Radši se budu učit na poslední písemku tohoto týdne. Celej druhák literatury se jen tak nenadrtím a s tahákama jsem marná  :/.
K povídce: Tahle kapitola je méně podstatná, ale svůj důvod má. Utvrdí vás ve vašich doměnkách a obávám se, že slabším povahám by mohla... vadit, omlouvám se. Mám pro vás připravenou ještě jednu kapitolu, ze které bylo špatně i mně a to jsem přeskočila spoustu detailů, ve kterých se jindy vyžívám. Tohle je detailní tak středně. Víte, že nesnáším varování, ale v tomhle případě vám to neuškodí. U té další vás varovat asi nebudu, protože tam by to trošku vadilo, takže prostě počítejte s tím, že něco trochu podobného budete muset absolvovat ještě jednou :).
A protože jsem dokončila celou druhou řadu, už nebude žádná pauza v publikaci!
Tak... ať je to míň strašný, než si představujete, já se jdu učit něco strašnějšího :/ :D.

Maturák - foto

Varování, fotky zachycují všechny druhy mého zubení a neúmyslného vytváření odpudivých pohledů. Nedoporučuje se lidem, kteří o mně mají milné představy, jakože vypadám jako normální lidská bytost (ale to si nemůže myslet snad ani ten, kdo ještě žádnou moji fotku neviděl :D)
Ještě jenom takový dovětek, abyste si nemysleli, že jsem politikou absolutně nedotčená - měla vyhrát Fisherová, vypadá normálně, mluví normálně, myslí normálně, její ekologické smýšlení sice nesdílím, ale proč ne. Možná by byla neprůbojná, ale možná taky ne, každopádně by byla lepší než kterýkoliv z posledních dvou kandidátů. V druhým kole už jsem nevolila, protože... to jako vážně? Zeman a Schwarzenberg? Mám pro ně hodně přídomků, ale nevím, jestli je vhodný to sem psát. Řekněme, že menším zlem by byl Schwarz, kdyby na mě nepůsobil dojmem, že už je jednou nohou v hrobě.
PS: Všímáte si, jak se s DZ činím? O:) Ale z toho, co jsem právě dopsala, je mi upřímně špatně...

1. kapitola - Škola volá

Komentář autora: Já myslím, že se ani moc nedivíte :D. Neříkala jsem náhodou, že to datum publikace vždycky dodržuju? Každopádně prakticky vždycky když už ho poruším tak proto, že zveřejňuju dřív, ne dýl.
K povídce: Asi to budu dělat tak, že jedna kapitola bude o Chelsie, další o Jackovi a pak uvidíme, jak nám budou přibývat postavy a sbližovat se a tak. Tahle kapitola nám trochu přiblíží Chelsie a posuneme se v čase, v Prologu bylo Chelsie 13, teď jí je 14 a Jackovi 17.
Podle mě to není napsaný tak hezky jako DZ, ale pořád se dost snažím. Já se vlastně při ničem nesnažím tak jako při DZ :D.
Tohle platí pro celou povídku: pokud si všimnete nějaký blbosti, řekněte mi to. Nevím všechno, občas si vymýšlím nebo se domnívám, že to vím a ve skutečnosti nevím, ale dost si toho i vyhledávám a ověřuju. Každopádně... kdo je informovanější, prosím ho, aby se o své znalosti podělil.
Teď už si užijte kapitolu :)

Ples, ples, ples!

Konečně na mě dolehla ta eufórie, kterou trpí ostatní už přes týden :D. Teda skoro všichni ostatní.
Cpala jsem vám, že mám zejtra maturák? Jestli jo, tak ne nijak výrazně. Jestli budu stíhat, tak vám zítra do tohohle článku přihodim fotku mýho ohozu, zatím je v pokračování jenom tématická fotka naší třídy (podmořský svět). Nezajímá vás to? Chápu, ale já jsem právě teď v rauši :D.
Muhahahaaaa, dostanu jedničku na vízo z ájiny - I'm the best damn thing that your eyes have ever seen!

EDIT: Fotka v šatech

31. kapitola

Komentář autora: Nepřeháním, když říkám, že jsem psychicky naprosto vyčerpaná. Nechápu, jak jsem ty dnešní písemky mohla napsat tak relativně dobře... k povídkám se dneska asi nedostanu, budu sedět a tupě sledovat Willa a Grace.
Vy jste mi vážně věřili, když jsem řekla, že Dokonalou rasu nebudu tak hrotit? Už jsem strávila dvě hodiny sháněním informací o tom, jak vypadaj boxerský tréninky :D. K poslední kapitole jsem zase hledala topení, který nepotřebuje ani komín, ani proud. Pochopte, kdybych vycházela jen z toho, co znám a vím, tak to bude... velice podivné :D. O existenci "rmutovacích kotlů" jsem samozřejmě taky neměla nejmenší tušení.
K DZ: Opět poměrně dlouhá kapitola. První část klasicky z pohledu Eleny, uvidíme její cestu domů, její pocity a jak je filtruje. Irina se taky bude činit.
Druhá část je věnovaná Stefanovi. Katherine opět předvede svou chytrost, mazanost a zákeřnost. A taky schopnost vést sáhodlouhý téměř-monolog prakticky o ničem :D. Na jednu stranu se mi hrozně líbí, na druhou mi přijde na pěst. No, však uvidíte :).
Užijte si mých 2 275 slov :).

Prolog - Identita

Edit: Nová kapitola DZ už tuhle středu

Komentář autora: :D:D:D Jsem hrozná.
Snad to s touhle povídkou ňákou dobu vydržím, ale nezaručuju, že ji dokončím. Spíš jo, ještě se nestalo, abych něco nechala rozepsaný. Ale Doučování zla má přednost, musíte to brát takhle. Akorát že momentálně se mi DZ psát nechce, ale nebojte, ono mě to zase chytne, vždycky mě to chytlo :D.
Taky se s tím nehodlám tolik prdět. Je to prostě můj vedlejšák, odreagování, ne celoživotní dílo.
Kapitoly nebudou tak dlouhý jako první část prologu, ani nebudou mít dvě části, to jen tohle a jen kvůli tomu, že se mi Pod čepicí nechtělo upravovat. První kapitola se bude odehrávat přibližně rok poté.
Taky se nebudeme na příběh dívat jenom z Jackova pohledu, bude tu i pohled vypravěče, který se bude týkat Chelsie nebo jiných postav. Trochu zvláštní, co? Ale docela se mi to líbí, taková polo-ich forma :).
A nemám to moc promyšlený dopředu, jen velmi lehce. A málo originálně, ale kdo ví, třeba časem překvapím :D.
Komentáře by mě moc potěšily, abych měla přehled, kolik tak lidí by to četlo, alespoň jednoslovně se vyjádřete :).
Jo a uprostřed je písnička, která se hodí k Jackovýmu cvičení a když se zaměříte na ten text, tak trochu i k jeho životu. Pochopíte v průběhu čtení :).

Prolog - Pod čepicí

Komentář autora: Slibovaná soutěžní povídka. Není to moc jednorázovka, spíš první kapitola. Ráda rozvíjím pokračování, ale jen ve své hlavě. A většinou je to dost komplikované, když hlavní postava nemá identitu ani zázemí... jak já mám vědět, jak sehnal práci, jak žije, kde se myje,... jako na většinu těhle otázek jsem si odpověděla, ale... já ani nevim, za co všechno naši každej měsíc platěj, prostě tyhle dospělácký životně důležitý záležitosti jdou mimo mě :D.
Je na hovínko, že když mám čas, promrhám ho nicneděláním, pak dostanu náladu něco dělat a zjistím, že už ten čas nemám... jako právě teď. I když kdo ví, jestli mi nikdo nepošle naskenovanou mluvnici, mám o polovinu práce míň. Mamka už vychladla, takže nemusím vařit rizoto, stačej špagety, i když včera ještě tvrdila, že na všechno nemusí dohlížet a že bych se měla víc zajímat o domácnost... no, zřejmě se z toho vyspala a došlo jí, že já sama doma + sporák + kuchařka = možnost ztráty dítěte i střechy nad hlavou :D.
Na konci příspěvku je fotka jedné z postav, to je novinka :).

My unbearably awesome taste in music

Am I the reason for your endless sorrow?

jééjejéé

Daří se mi ve škole - takže do ní zejtra nejdu, abych se nějak odměnila :D - lednice je neustále plná jídla. Že bych si toho nevšimla, umřela a ocitla se v nebi? :D
Akorát furt nemám náladu psát, pardon.
Pozejtří jdu po hodně dlouhý době na klavírní koncert, to se taky těším. Ives, Gersshwin, Čajkovskij.
Jedinou vadou na kráse toho všeho je, že mě kurevsssss- nehorázně bolej záda a opět jsem prohloubila svoji závislost na kafi...

Ale jako náplast mám tenhle krásnej diplom - nikdy bych nevěřila, že si tady budu něco takovýho vystavovat... ale taky jsem nikdy nevěřila, že nějakej blog vůbec budu mít, takže bych měla začít věřit... ve všechno :D. S levhartíkem nebo jaguárem nebo co to je, to je fuk, je to černá čičina a na mě z toho jde sentiment :D. A chuť na koblihu a švestkovej čaj...
PS: Ano, já byla opravdu první, hohohooo, tohle je asi vážně poprví, co se mi něco takovýho přihodilo. Vlastně na základce jsem byla jednu dobu první v třídním výkaze. Ale pak k nám přišla Bajerová a já měla po ptákách :D.
Povídka, která mi to vyhrála, se tu objeví o víkendu nebo je u Michelle už skoro měsíc. A od Verči a Terry jsou taky úžasné, takže pokud jste to ještě neudělali, mrkněte na ně :).

16. 1. 2012
Ahojda, Michelle!
 Promiň, že otravuju, ale tohle ti prostě musím sdělit. Učinila jsem šokující objev, puma není černá :D...

30. kapitola

Komentář autora: Fuj, včera jsem viděla tolik dílů Willa a Grace, že mě to muselo nějak poznamenat :D. Jsem strašně líná cokoliv dělat...
Po týhle kapitole bude taková polopauza. Psaní mi jde pomalu (ta lenost je fakt příšerná :D) a navíc některý části možná ještě přepíšu.
Tak, konečně jste se dočkali plesu. Myslím, že začátek by se vám mohl docela líbit. Pak to bude trošku horší a konec už je zase pěknej :D. Komentáře by mě (extra) potěšily, protože je tam jedna taková nevychytávka. Asi jich najdete víc, ale ty vám rozmluvím, jen jedna věc je tam podle mě taková dost pofidérní :/. Asi je to věc názoru.
Na konci písnička (pak už s nima dám na delší dobu pokoj :D) a opět se hodí spíš ke konci. Prostě být vámi, pustím si ji po přečtení. Rozhodně po přečtení.
Oukeej, hurá na to a moc se nešklebte :P

29. kapitola

Komentář autora: Tak jsem přežila. Ale bylo to o fous :D. Další týden by měl být trošku klidnější a o víkendu se pokusím hnout s povídkou :). Jinak podle Scatů (takový testy od Bridge, myslím) je moje angličtina na úrovni C1, což je úplně úžasný, ale moc tomu nevěřím, ty testy byly takový pofidérní :/ :D. Ale B2 bych tím pádem měla mít určitě a tu taky vyžadujou na vejškách, takže... fajn zjištění :D.
Jinak jsem tu jenom na otočku. Za moment pádim na klavír a pak za kámošem :).
K povídce: Kdyby si někdo chtěl připomenout ty Ivanovy kecy o tom, jak bude Elenu potřebovat, bylo to ve 13. kapitole ke konci. Ale bylo to tam asi jen jednou větou, každopádně teď se ukazuje, o čem mluvil :). A bude to teď rozvádět a opakovat. Co k tomu víc dodat? Ještě nebudeme tančit, ale už se bude krvácet a vraždit. Mariam, moc nejásej, nebude to nijak zvlášť brutální záležitost :D.
Zhruba od prostředku do konce se mi to špatně psalo a je ta takový... podle mě pofidérní, ale vám to tak asi (nebo spíš SNAD) připadat nebude, není to moc velký rozdíl o proti normálu (ještě jedno SNAD :D)
Na konci písnička, která je tam jen kvůli svému názvu, jinak se úplně nehodí, ale nemohla jsem si ji odpustit :D.
Příjemné počtení :).

Uuuuhh... mám účes jako Albert Einstein potom, co strčil hlavu do hnoje, ksicht jak 3 tejdny satrá mrtvola a taky se tak cejtim... divný, když vezmu v úvahu, že dodržuju základní hygienu... přísahám že to učení ze mě dělá nechutnou zombici :/. Navíc by člověk předpokládal, že budu alespoň plná vědomostí nebo tak něco... ale já si připadám totálně vygumovaná, nebo jak je to ve filozofii.... moment, to si musím vzpomenout... tabula rasa? Něco takovýho... bylo to u stioků, myslím... hmm, ty jo, něco si pamatuju! :D
Toho kreténa, co se rozhodl zkoumat křesťanství z filozofickýho hlediska, bych ukřižovala... dvakrát!
A toho, kdo založil tolik firem v Čr, taky!
Maamíííí, už dooost! :( Řekla bych, že o svaťáku už budu schopná jenom ležet a civět do stropu, přičemž mi z koutku úst bude vytejkat slina. Mmmm, už se těším.
Achjo, proč já nedokážu držet hubu...
Edit: Zdá se mi to, nebo nějaký odvážlivec čte Upíří život? Statistiky by tomu odpovídaly, ale hlava mi to nebere :D. Každopádně je to hezká představa :D.

Zoufalý psychický stav vyžaduje zoufalou hudbu

Ok, play that beat again...

28. kapitola

Komentář autora: Sice jsem si říkala, že ji přidám až po víkendu, protože se vážně, VÁŽNĚ musím učit a kdybych zveřejnila novou kapitolu, tak bych sem furt lezla a koukala, jestli přibyde nějaký váš názor... no, nakonec jsem se rozhodla, že budu na vás hodná a procvičím svoje sebeovládání :D. Takže klidně komentujte!
Mimochodem, Every you and Every me od Placeba je úžasná písnička. Nutí mě to si stáhnout Velmi nebezpečné známosti, který jsem viděla jenom jednou a přišlo mi to strašně úchylný... ale bylo mi 13, po pěti letech to bude vypadat určitě jinak :D
Co bych vám řekla ke kapitole... konec vás naštve :D. Ale ten prostředek by vás mohl bavit svým zajímavě nezajímavým průběhem. Začátek moc nenavazuje na konec předešlý kapitoly, ale nic matoucího.
Ať se líbí ;)

27. kapitola

Komentář autora: Jak na nový rok, tak po celý rok... no, doufejme :D
Ještě chvilku vás potrápím, než se dostaneme na ples, ale už se k němu blížíme :P. Už jen pár malých komplikací, ať to Elča nemá tak jednoduchý. Tahle kapitola je ze začátku nudná, ale musí to tam být, pak už je to lepší... už dlouho jsem neměla kapitolu v tomhle stylu, což mě začalo zneklidňovat a upínat moje myšlenky kamsi... někamsí :D
Jinak tohle je přednastavenej článek. A asi ho nikdo v tuhle chvíli nebudete číst, ale bůhví, kdy půjdu spát a kdy se probudím a... takhle je to prostě jednodušší :D.
Šťastnej Novej rok :)