2. kapitola

Podtitul: Po dlouhé době

Komentář autora: Do školy bych šla jenom na 2 hodiny, matiku a zsv, při těhle předmětech už nic nedělám, protože z nich nematuruju... takže jsem tady a přemlouvám se k učení. Doufám, že vám vyšly přijímačky :).

K povídce: V téhle kapitole se snad všechno odehrává po dlouhé době, proto ten podtitul :). Měli byste se připravit, vzpomeňte, co jsem vám říkala o třetí sérii; psychologie, spontánní činy a neuvážená slova pomalu přicházejí, aby všechno převraceli naruby ;)

Milý deníčku,

dlouho jsem se neozvala. Hodně dlouho. A byla to chyba. Je toho ve mně tolik… musím to ze sebe dostat, jenže s Damonem ani se Stefanem o ničem mluvit nemůžu, z nějakého důvodu to prostě nedokážu.

Přemohla jsem Katherine. Nezabila jsem ji, Damon mě přemluvil, ale Irina ji ovlivnila, aby se k nám nepřibližovala. Teď žiju s oběma bratry v Itálii. A to je další chyba. Damon a já… je to katastrofa. Část ve mně po něm neskutečně touží a bezmezně ho miluje, ale pak je tu ta druhá část, která se po každém polibku cítí provinile a táhne ji to ke Stefanovi. A přesně kvůli téhle části jsme se včera málem líbali… je to šílený! Ničemu nerozumím. SOBĚ nerozumím!

Myslíš si, že horší už to být nemůže? Tak to se pleteš. Právě teď do tebe píše šílenec. Jasně, zdám se ti nejspíš celkem normální, ale to mám jen světlou chvilku. Jinak jsem krvežíznivá, bezcitná bestie.

Na okamžik jsem přerušila psaní. Musela jsem potlačit odpor k sobě samé, ze kterého mi bylo na zvracení. Za okny svítilo sluníčko, byl nádherný den a já nemohla ven. I to mi nepředstavitelně nadzvedávalo mandle.

Několikrát jsem se zhluboka nadechla a pokračovala ve zpovědi.

Jsem závislá na dětské krvi a jsem schopná udělat cokoliv, abych se k ní dostala. Obvykle někoho zabiju.

Damon a Stefan se rozhodli, že mi stanoví dietu. Vyvážená dávka dětské krve i lidské. Žádné vycházky, žádný stres, což znamená nudu až na půdu. Ne, nemůžu si stěžovat, vždyť tohle je teprve můj první den. Navíc má krev i pozitivní účinky. Nejen že jsem silnější a rychlejší, ale také mám nejspíš „pevnější“ pokožku, které neublíží ani Slunce, ani ostří. Jen když se hodně snažím, a rána se okamžitě zaceluje.

Ozvalo se zaklepání a dveře se otevřely. Zjevil se v nich Damon. Černou košili měl zapnutou jen tak napůl, rifle utažené koženým páskem se stříbrnou sponou. A nesl tác plný dobrot. Rajčata s mozarellou, pomelo, prošuto pizza, hroznové víno, olivy a také červené víno smíchané s krví. Mlčky položil podnos na postel a přisednul si. Na tváři se mi rozprostřel úsměv.

„Víš, co mi to připomnělo?“ zeptala jsem se ho.

„Dovolenou v Římě?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, tam jsi mi přece do postele nic nepřinesl. Až na tu prsatou Italku,“ přimhouřila jsem oči a on se andělsky usmál.

„To taky ale byla snídaně,“ bránil se a zatahal mě za palec u nohy, který mi vykukoval zpod bílé přikrývky.

„Když jsem ještě byla člověk, připravils pro nás romantickou večeři. Nejdřív jsi mě nechal brodit se močálem a přecházet rozbouřenou řeku, ale na konci tý strastiplný cesty byl tvůj pokoj plný svíček a jídla a pití a polštářků,“ vybavovala jsem si ten den opravdu detailně.

„Jo tohle, jak jsi po mně hodila botou,“ rozesmál se a já zvažovala, že ho přetáhnu tentokrát pomelem.

„Jo, přesně tohle.“ Vzala jsem si rajče s plátkem mozarelly a celé ho strčila do pusy.

„Chutná?“

„Um. Vynikající,“ zamumlala jsem a natáhla se po sklenici vína.

Damon mě tajuplně pozoroval. Odsunul tác stranou a přišoupnul se o něco blíž.

„Už jsem obstaral i tu druhou krev, kdybys chtěla.“

Strnula jsem. Srdce se mi rozbušilo, žilky v očích zapulzovaly v jeho rytmu. „Jasně, že bych chtěla, ale nemůžu.“

„Už je to přece dost dlouho, a sice ti to nerad připomínám, ale včera ses pokusila zabít, z toho usuzuju, že nejsi úplně v pořádku.“

„Ale teď jsem! Chci to vydržet co nejdýl, musím být silná.“

Povzdechl si a zvrátil hlavu dozadu. „Eleno, ty seš silná, ale nemusíš čekat, až se to zase zhorší, můžeš tomu předejít,“ odmlčel se a pro změnu se zahleděl na povlečení. „Nechci, abys trpěla.“

Pousmála jsem se a chytila ho za ruku. Naše snubní prsteny se sťukly a já si uvědomila, jak moc k sobě patří, podobně jako já s Damonem.

„Nemůžu trpět, když jsi se mnou ty.“

Ta slova se mu dostala pod kůži a snad ho i překvapila. Bylo to poprvé od našeho návratu, co jsem k němu byla opravdu milá a chovala se k němu jako ke svému muži. Přesto nespěchal. Opatrně hladil hřbet mojí ruky a očima střídavě visel na mých rtech a očích. Pomalu se nakláněl. Stejně zdráhavě a omámeně jako tenkrát. Cítila jsem motýlky v břiše, nedočkavost a jistou zranitelnost. Nebyla jsem schopná pohybu. Když už byl tak blízko, že mě jeho dech šimral na bradě, sklopila jsem víčka. Jen povrchově pohladil mé rty svými. Odtáhl se, a tak jsem oči zase otevřela. Čekal na svolení. Natáhla jsem krk a polibek mu oplatila. Přejel mi prsty po zátylku a vklouznul do vlasů. Líbání se stávalo intenzivnější a hlubší. Přitáhla jsem si jeho hlavu o něco blíž. On mě zase pokládal do peřin. Bleskurychle odložil tác s jídlem na zem a vrátil se ke mně. Oba jsme propadli vášni a přestali se omezovat. Nepopsatelným způsobem jsem ho zbavila košile i riflí. Roztrhl mi kalhotky a košilku přetáhl přes hlavu. Na moment se zastavil, aby si prohlédl mé tělo. Dělal to skoro pokaždé, jako bych byla tou nejkrásnější a nejutajovanější věcí na světě. Potom mi vtisknul polibek přímo na pupík. Rukama mi odtahovala stehna od sebe a rty klouzal níž. Na čele mi vyvstaly krůpěje potu. Damonův jazyk a můj klín byla dost nebezpečná kombinace. Bála jsem se, že se proměním v raketu a vystřelím na měsíc. Prsty mě šimral po zadní straně stehen a já se zakousla do polštáře, abych zmírnila své projevy blaha. Brzy se mi upírova hlava objevila nad obličejem. Použila jsem ji jako nový tlumič vášní. Zamířila jsem prsty k jeho nejintimnějším partiím. Sténal a stal se ještě hladovějším.

„Miluju tě,“ vydechla jsem někdy mezi emočním tornádem a fyzickou slastí.

„Navždycky,“ otřel se mi o tvář a ukončil předehru. Následoval jeden z nejúžasnějších sexů v mém životě.

Když jsme oba dosáhli svého, svalili jsme se na znak a Damon mezi nás vložil přinesenou svačinku. S chutí jsem se zakousla do pizzy a spokojeně zamručela.

„Umm, teď chutná ještě líp.“

Oba jsme se přihlouple zachichotali a začali jeden druhého krmit. Něco z toho mi asi uvízlo ve vlasech, ale co. Neustále jsme se řehtali a pošťuchovali, jako za starých časů. Tolik mi naše postelové hrátky chyběly!

„Ještěže je Stefan pryč, nevím, nevím, co by si o těch zvucích, cos vyluzovala, pomyslel.“

„Hele!“ Nakopla jsem ho do jeho chlupaté holeně. „A kam vůbec šel?“

„Co já vím,“ pokrčil rameny. „Rozdělili jsme si tě na směny, tenhle tejden mám denní a Stefan noční.“

„Hm, super,“ odfrkla jsem si.

Damon nakrčil čelo. „Co?“

„Jsem přítěž, špatně placená práce,“ vysvětlovala jsem a hrála si s olivami v nálevu.

„A co jsme byli mi toho půlroku? Dlužíme ti to.“

Měl pravdu. Byla hloupost se urážet nebo se cítit trapně. Kontrolovat své nálady mě ale nadále stálo značné úsilí. A vůbec nejhorší bylo připouštět si závažnost svého problému. Jakmile jsem se v tom začala šťourat, pohltilo mě to a sebralo svobodnou vůli. A pak se se mnou děly podivné věci.

Cvakly domovní dveře. Na schodišti se ozvaly kroky a mně bylo hned jasné, komu patří a kam mají namířeno. Tělem mi projela vlna známého pocitu. Vina, doprovázena výčitkami, strachem a touhou Damona schovat pod postel. Jenže na nic z toho nebyl čas. Do pokoje vstoupil Stefan. Úsměv rychle opustil jeho tvář. Stejně rychle, jako já uhnula pohledem. Klidně jsem si mohla přetáhnout peřinu přes hlavu, ale oblečení na podlaze mluvilo jasně.

„Neumíš klepat?“ houkl na něj Damon a opřel polštář o pelest, aby se mohl posadit. Levačku skrčil za hlavu.

„Bylo otevřeno. Chtěl jsem jen zkontrolovat Elenu.“

„Já mám službu.“

„Přestaň o mně mluvit jako o nedodělaným nákupním středisku!“ ohradila jsem se.

Sjel mě neuvěřitelně úchylným pohledem. „Já bych řekl, že jsem tě udělal dokonale, zlato.“

Upadla mi čelist. Romantika skončila a Damon potřeboval ukázat, že on je tady alfa.

„A ven! Oba dva!“ Namířila jsem prstem na dveře, a když se tmavovlasý upír neměl k odchodu, začala jsem ho vystrkávat z postele násilím. Stefan vyklidil pole rychle, nestál o pohled na holou zadnici svého bratra. A já už taky ne. Navlékl se do riflí a posbíral zbytek oblečení. Potom beze slova odkráčel a zabouchl.

Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a tiše zavrčela. Popadla jsem deníček a zastavila se nad ním propiskou. Nebyla jsem schopná sestavit ani jednoduchou větu, a tak jsem radši nakreslila karikaturu, jak mlátím Damona obřím kladivem do hlavy. Nebyla příliš zdařilá.

Večer jsem pak měla zvláštní sen. Lehce erotický. Byla jsem s Damonem v obrovské vaně, která byla naplněná krví. Smáli jsme se, potápěli a líbali. Cítila jsem se neuvěřitelně šťastná a živá. Opřela jsem se o okraj, abych si odpočinula. Zaklonila jsem hlavu. Damon se ke mně přitulil a rty mi tápal po krčních tepnách. Nechala jsem si to líbit. Nehty jsem mu zarývala do svalnatých paží. A pak se stala ta zvláštní věc. Kousnul mě. A pil ze mě. Všechna rozkoš přešla ve zděšení a já se ho zoufale pokoušela od sebe odtrhnout. Svým způsobem jsem ovšem cítila i úlevu. Jakoby mě opouštělo všechno zlé a temné. Po chvíli mi to začalo být příjemné. Jako tu noc, kdy jsem se stala upírkou. Potom se konečně odtáhl. Vrátila jsem hlavu do původní polohy a podívala se na něj. A ten pohled mě probudil.

Dobu mi trvalo, než jsem se zorientovala. Ani jsem nebyla moc překvapená, když jsem zjistila, že ležím v prázdné vaně. Rozsvítilo se světlo. Otočila jsem se a spatřila Stefana. Tomu mé počínání zjevně moc normální nepřipadalo.

„Asi je čas na půlnoční svačinku.“

Pomohl mi vylézt a společně jsme došli do kuchyně. Dětskou krev mi ale nedal. Po jídle mě uložil zpátky do postele a posadil se do křesla pod oknem, ze kterého mě po zbytek večera bedlivě sledoval.


Pokračovat na další kapitolu