Autorka

 Pokud mě potkáte na ulici, nejspíš si řeknete, že jsem prudérní a nepříjemná. Když na vás poprvý promluvím, pomyslíte si, že to asi nemám v hlavě úplně v pořádku a směju se jak debil. Ti, co mě pravidelně vídají, by mě nejspíš popsali jako ukázkovej příklad flegmatika, který má vždycky nějakou kousavou, vtipnou, sarkastickou poznámku a užívá zvláštní neexistující slova. Takovou mě zastihnete většinou i tady. Ale kdo mě opravdu zná, ví, že jsem všechno tohle a ještě mnohem víc.

Foceno: červen 2013
- ano, hrbím se a ten "řetízek" nosím skoro pořád :)

Základní informace:
Jsem ročník 94, čili mi je 19 let. Nevypadám na to a už vůbec se na to necítím. S koncem střední jsem ale zaznamenala jakýsi dospívající posun.
Měřím něco málo přes 170 a vážím něco málo přes 50 - i přes své nemálo strašné stravovací návyky a nedostačující pohyb.
Když už jsme u toho vzhledu, nikdy jsem nepotkala člověka, co by si dokázal rozdrápat záděry takovým způsobem jako já. Do perfektní pleti a rovného chrupu mám zhruba světelný rok. Ale jsem hrdá na to, že mám zelený oči :P.
Mám za sebou gympl a teď hodlám studovat angličtinu a francouzštinu na VŠ.
Proč "šunkič"? Bohužel, nic zajímavého. Kámoška na základce všechny oslovovala saláme nebo klobáso (neptejte se proč, nemám páru) a jelikož mě oslovovala nejčastějc, tak mi to zůstalo. Pak jsem jela na tábor a tam vznikaly zkomoleniny: uherák, paprikáč, šunka, šunkič,… měla jsem z čeho vybírat.
„Trestní rejstřík“: slabá kuřačka (1-2 denně, už dlouho jsem si neřekla, že přestanu), alkohol na chuť (v hospodě pivo, na soukromých akcích rum s kolou), trávy už se ani nedotknu.

Foceno: Silvestr 2010/2011

Zájmy:
Vždycky jsem byla hodně umělecky založená, chodila jsem 6 let na balet (učitelka vystupovala v mnoha mých nočních můrách), pak ještě na jiný tancování, ale opět mě trenérka nesnášela, a tak jsem toho velmi rychle nechala. Alespoň že v tanečních mě nikdo nešikanoval. Jinak co se pohybu týče, nesnáším běh, ale s chůzí nemám problémy, jsem pověstná tím, že chci všude chodit pěšky, zatímco mí líní vrstevníci fňukají, že autobusem je to rychlejší. V zimě lyžuju a miluju běžky (až na to, že jsem schopná na 100 metrech 10x upadnout, ale možná to mě na tom tak baví). V létě se zas snažím kolečko-bruslit a taky jezdím s kámoškou pod stan. Takže… nejsem úplně sportovec (tělocvikáři mi vždycky nadávali za špatnou kondičku), ale za totálního povaleče bych se taky neprohlásila. Snažím se překonávat - pořád a ve všem.

Psala jsem příběhy už na základce na prvním stupni. Bohužel se mi moje úžasný veledílo ztratilo. Asi do devátý třídy jsem považovala čtení za naprostou ztrátu času, až v prváku jsem začala objevovat krásu písmenek. Dost možná za to můžou Upíří deníky, myslím, že s nimi jsem začala víc číst.

V čem se nejvíc vyžívám, je hudba. Ta je pro mě důležitější než psaní a četba, i když je to dost vyrovnaný. Od první třídy hraju na klavír a asi od pátý na flétnu, ale to je jen takový vedlejšák. Co poslouchám? Převážně rock s tendencí jak k popu, tak metalu. Upřímně řečeno žánry moc neřeším, když na to přijde, poslouchám i rap, dubstep nebo vážnou hudbu. Mám ráda symfonický skladby, ale opera mi trhá uši.

Nejvzdálenější mi je malířství. Obrazy mě nijak zvlášť neberou a v kreslení jsem marná. Jednu dobu jsem si čmárala grafity a karikatury, ale… no, řekněme, že na některé kousky byl roztomilý pohled, ale jinak to byla bída.

Foceno: maturitní ples 2013

Zajímavosti:
No, každopádně nadměrně používám slova „no“ a „každopádně“ :D. 

Jsem hodně zásadový člověk, a když nějakou svou zásadu poruším, nebo zjistím, že prostě neplatí, nesu to velmi těžce.
Jsem dříč a mám smysl pro detail.
V porovnání s většinou jsem frigidní puritánka.
Ve všem dám na první dojem. Málokdy měním názor.

Do kostela jdu jen tehdy, když si chci prohlédnout jeho interiér. Podle mamčinýho vyprávění jsem se ale jako malá modlila nad mrtvejma krtkama na silnici a bylo dost obtížný mi vysvětlit, že všem nemůžu poskytnout důstojný pohřeb. Zde se nejspíš zrodila má láska ke zvířatům a nenávist k lidem, kam se poděla víra v boha, to netuším. Asi jsem v něj věřila jako v bubáky pod postelí - s věkem mě taková víra opustila. Jsem trochu skeptik a realista, jak někdo takovej může v něco věřit?
Mým problémem je prý to, že jsem přehnaný optimista a neumím lidem říkat ne.

Nemám ráda změnu, přesněji řečeno tu, co si sama neusmyslím. Třeba změna školy. Nebo móda! Legíny bych zakázala, obzvlášť, když si ty holky zapomenou vzít kalhoty nebo sukni a dávají své celulidnaté pozadí na odiv. V lepším případě jim prosvíta cedulka.
Můj milostnej život není nic moc extra zajímavýho. Párkrát jsem byla zamilovaná, pár kluků jsem si pustila k tělu, některých se nemohla zbavit a tím to tak zvesela končí. Nemám potřebu mít partnera, a i když si myslím, že vzhledově nejsem úplně k zahození, přijde mi, že jsem absolutně neatraktivní, jestli chápete, jak to myslím.

Ráda si o sobě myslím, že jsem holka do nepohody, že jsem statečná a všehoschopná a nestarám se o to, co si o mně okolí pomyslí… no, řekněme, že mi to pár lidí žere. A v jádru jsem měkká jak tvaroh.

Bojím se jen letadel a opilců, pokud vím. A někdy sebe.

Jsem přátelská, ale rozhodně nejsem společenská. Navzdory všemu s lidma vycházím až překvapivě dobře.

Tady je to pro mě trochu jiný svět, chovám se v něm víceméně stejně jako v tom skutečném, ale funguje to tu na jiném principu. Totiž já to tu šéfuju :P. Mám ráda tenhle blog a jako u všeho, co mě baví a je pro mě důležité, do něj vkládám maximum, ne-li víc.

Tak, řekla bych, že teď už o mně máte docela barvitý obrázek, ne?

Foceno: Liberec 2013 (jsem ta s tou zahnutou flétnou, pro jistotu)
Přesně v tomhle oblečení jsem i maturovala.
A když se tak na tu fotku koukám, začínám chápat, proč si ze mě jeden spolužák furt utahoval, že jsem kluk :D:/

 Související příspěvky: