Jak vložit přezdívku a odkaz na blog do komentářů? Návod (v komentářích) zde

Skloňování šunkič zde

Kontakt zde

úterý 25. června 2013

Knížečky

Aneb co čte vaše oblíbená autorka a co jí drásá nervy a nad čím kroutí hlavou :P
Třeba vám něco doporučím, nebo vás od něčeho odradím. Vlastně píšu jen o dvou knihách, ale to nevadí! :D

No, začnu tím kratším. Nedávno jsem přečetla Recept na přežití od Michaela Palmera. Zaujal mě totiž podtitul "lékař proti mafii". Úvod byl působivej, nejdřív italská mafie a pak chytrý lékařský pindy, sympatický vystupování postav atd... pak to šlo skopce. Nějak jsem se nedokázala pořádně začíst, i když doktůrka pronásledovala půlka státu a házela na něj kdejakou vraždu. Ta knížka by byla lepší průměr, kdyby autor vynechal romantickou zápletku... přišlo mi, jakoby nevěděl absolutně nic o mezilidských vztazích, anebo měl na to prostě příliš odlišný pohled než já. Tak či tak jsem si neustále říkala: "Cože?! Co to je za blbost?" Nedokážu přesně říct proč, ale ten vztah byl prostě divnej, chlap v něm působil jak naprostej blb, přitom měl být podle ostatního popisu naprosto skvělej, a ženská byla zase něco jako "super-žena". Jsem někdo, kdo občas smýšlí lehce feministicky, a i přesto mi vztah, ve kterém měla ženská vždycky pravdu, přišel nepřirozenej a nepříjemnej. Celkově na mě dýchalo to, co se o autorovi psalo na netu: nikdy nechtěl být spisovatelem, ale když nějakej jeho známej vydal knihu, řekl si, že jemu jí musej vydat taky. Podle mě možná neměli, ne že by to bylo tak špatný, to zas ne, ale už tak je v oběhu takovejch knih... nic by se nestalo, kdyby se do něj nějaký nedostaly. A jemu by to srdce nezlomilo, je to doktor, takže se nějak uživí.

Další knížka mi dělá starosti. Má to být pentalogie, díly ovšem vyšly jenom 3 a v knihovně jsou jenom dva... čili prožívám totální životní krizi, protože je to naprosto úúúžasnýýý!!! Po dlouhý době (no, vlastně ten Ztracenej symbol mě fakt bavil... ale tohle je jiná liga, tohle je taková ta knížka, která vás nutí dělat Uuuuíííííííííí! :D) knížka, která mě skutečně baví a nejsem díky ní schopná normálně uvažovat, pořád se mi honí před očima smyšlený svět. Kniha se jmenuje Spár stříbrného sokola a je od Raymonda Eliase Feista. Je to fantasy se vším všudy - jak jsem řekla, smyšlený svět -, trochu připomíná středověk. K čemu bych to přirovnala... no, určitě k Hvězdný knize, akorát že dospělejší, jenže tu nejspíš neznáte, takže řekněme, že se to velmi, velmi vzdáleně podobá Pánovi prstenů. Název knihy je zároveň jméno hlavního hrdiny, jediný přeživší vyhlazení národa Orisi... bla, bla, nejsem si schopná zamapatovat název, no! Dostává se mezi úplně cizí lidi, kteří s ním mají své úmysly (jsem za půlkou knihy a ještě ani mně, ani hlavní postavě není jasné jaké), učí ho všemu možnému a žasnou nad jeho schopnostmi. Chlapec, který ovšem byl vychován úplně jinak a má zažité tradice svého národa, často nechápe jednání ostatních lidí. V tom se podobá trochu mému Jackovi, jsou to "super vyvrhelové". No, o akci v knize není nouze a nechybí ani milostná tématika, která je ale taková miloučká, protože... no, Spár ze všeho nejmíň rozumí ženskejm a byl zvyklý, že když se někdo s nějakou vyspí, tak si ji i vezme. Sice žádnou o ruku nepožádál, i když s ní spal, ale je z toho tak roztomile zmatenej a ještě roztomilejší je, když se o tom baví s ostatníma chlapama :D. A já fakt nevím, co budu dělat, až to přečtu... nebo to ještě půjde, pučím si druhý díl, ale co pak? Jedině koupit, jenže ke koupi jsou stejnak jen 3 a má jich bejt 5!!! :( I když ono je to s těma dílama takový podivný... hodně se píše, že to je jen trilogie a navazuje na ni další sága... no, jsem z toho lehce zmatená.
Každopádně tuhle knížku silně doporučuju! Je čtivá a smysluplná. Teda doufám, že se to nezvrtne jak Upíří deníky a kvalita rapidně neklesne :D:/.

A co vy? Máte něco, co byste mohli doporučit ke čtení, nebo to naopak pomluvit? ;) Ani film by nebyl k zahození, já viděla akorát nedávno Šéfy na zabití a... no, bylo to v pohodě, ale nic extra. Ale já jsem fakt hrozně vybíravá :D.

Jo a Padesát odstínů šedi jsem se zařekla, že číst nebudu, protože:
a) Mám předsudky vůči tady těm "hitům". V hudbě, filmografii, literatuře, módě, zkrátka ve všem.
b) Četla jsem pár recenzí a všechny se shodujou v jednom: je to jenom o sexu. A popisuje to jakési naivní představy a pár romantických ideí. Chápu, proč se to lidem líbí, řekla bych, že i já bych v tom našla zalíbení, páč je to určitě čtivý, ale... nemám potřebu to číst, raději sáhnu po něčem zajímavějším, po něčem, co mě nějak poučí nebo inspiruje. Až si budu chtít rozšířit svoje sexuální obzory, rozhodně na to nepůjdu přes knihu :P.

11 komentářů:

  1. tady si někdo hodně koleduje, když chce tipy na filmy či knihy :D

    OdpovědětVymazat
  2. Každopádně doporučuju knížku Pokání od Iana McEwana (pokud jsi neviděla film, kterej je super,ale knížka je lepší a lituju,že jsem viděl první film), je to vážně úžasný a není to klasika ! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ooo, můj oblíbený fotograf mě poctil svou návštěvou :P:D.
    Ok, jestli tu knížku najdu v knihovně, tak ji zkusím, když ne, tak půjdu do filmu :D.
    Díky za typ ;).

    OdpovědětVymazat
  4. No to by bylo nadlouho, já jsem filmů doslova milovník. :D Knížku - nevím co bych ti doporučila. Snad možná Hunger Games, jestli jsi to nečetla. Takže rovnou i film. Teď mně zrovna nic nenapadá. A jo - terapie láskou! :) je to film i kniha, a mně se to strašně líbí. Hraje tam Bradley Cooper a Jenifer Lawrence. Jinak, možná ještě film Warm Bodies mě dost sebral. Poslední dobou jsem pořád ujetá na zombie. :P:D Jinak Padesát odstínů šedi mi doporučila Charlie, stahovala jsem si to do PC a líbilo se mi to :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hunger games jsem viděla film, takže na knížku už bych neměla nervy :D Ale bylo to pěkný, to jo :).
      Warn Bodies neznám, tak to bych mohla zkusit. Se zombíkama jsem ještě nic neviděla, i když bratr mi podsouvá nějakej seriál pořád :D.
      Jak jsem řekla, věřím, že Padesát odstínů se líbí, jsem téměř přesvědčená, že by se to líbilo i mně, ale prostě ne! :D Teď čtu Trest pro Hříšné od Johna Saula a zatím se mi to dost líbí. O tom se budu rozepisovat zas jindy, ale všeobecně John Saul si myslím, že je dobrá volba, i když čtu teprv druhou knihu od něj :D :).

      Vymazat
  5. Aaaa, já chi taky číst, strašně moc chci, ale nemám na to čas! Měli by v práci jednou za půl roku (aspoň) dávat týdenní ozdravnou duševní dovolenou (samozřejmě placenou), aby si lidi stihli něco hezkýho přečíst, pak by byli víc v pohodě a ne věčně vzteklí a protivní jak ranní průjem :D Když už si najdu nějakou tu chvilku, tak většinou sáhnu po Harrym, protože to znám na zpaměť a nemám takovou potřebu to hltat. Jinak, když se do něčeho zažeru, tak to je se mnou marný... nedělám nic jinýho.
    Padesát odstínů šedi četla kamarádka a moc se jí to nelíbilo, holka prej naivka a všechno takový na jedno brdo. Jediný, co ocenila, že alespoň při popisování sex. scének se měnilo prostředí. Taky mě to neláká.
    A film nevím, co bych ti doporučila. Na jakej seš žánr? Já sleduju tak nějak všechno a co ve mně fakt zanechalo dlouhodobej dojem je Butterfly efect - je to fantasy, psychologický, a mě z toho fakt mrazilo ještě dlouho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :( Já prostě nepůjdu ani na vysokou, ani pracovat, já potřebuju mít volnej čas na nic nedělání s knížkou :(. Šla bych učit, kvůli těm prázdninám, ale ze strachu o zdravý rozum nepůjdu, kvůli těm spratkům :D:/.
      Harryho jsem četla jen 3. díl a první tři jsem slyšela audio verzi, když jsme jeli loni s našima do Francie autem s rozbitou klimatizací. Ne, že by to nevypadalo jako pěkný čtení, ale filmy jsem viděla tolikrát, že bych se u knížky unudila.
      Taky už jsem slyšela stížnost na ty odstíny šedi, ale jenom jednu, doporučeních asi 10 :D.
      Hele, já jsem tak nějak na všechny žánry, jen mě nebaví většina českejch filmů, válečnej nemám ráda snad žádnej (ani ten Pearl Harbor) a celkově historický filmy - krom Gladiátora - mě neberou. A americký komedie typu Prcičky a Scary Movie, nic proti sprostejm a nechutnejm vtipům, ale když je ten film jenom o tom, tak se nudim.
      Butterfly efect neznám (já celkově moc filmů neznám :D), takže bych to mohla zkusit, díky :).

      Vymazat
    2. Ty bláho, neumím si představit cestování do Francie bez klimatizace. Já jsem ji teď měla taky rozbitou přes ty pařáky a vždycky jsem přijela domu spařená, hrůza. Už mi funguje, jen ty vedra nějak ustaly :D S tím Harrym to chápu. Já jsem se k tomu dostala někde v osmý třídě, kdy to ještě nebylo tak známý, kámoška mi pořád cpala do hlavy něco o jakýmsi Křivonožkoj a Prašivce a já: "Ježkovy voči, co to čteš za magořiny?" No, nedalo mi to, abych si to taky nepřečetla a dostalo mě to, ale to ještě nebyly natočený filmy, jako jsou dobrý, všechny ty efekty a tak, ale... není to ono, no :)
      Jinak s mamkou docela čteme historický knížky, co maj teda nějakej děj, to bych měla tip na pár ucházejících.
      Koukám, že na filmy máme dost podobnej názor - český si mi nelíbí, neuměj nic pořádně natočit mi přijde a snažej se to zachránit známýma hercema... Válečný taky nemusím (jj, ani ten Pearl Harbor :D), historický jak který, oblíbila jsem si Robina Hooda s Kevinem nebo ty s Melem Gibsonem, spíš ty starší asi. Jop, americkej postoj alá čím oplzlejší tím lepší rozhodně nezastávám a komedie na téma ´letos musíme zasunout´nevyhledávám. Já jsem na černej humor, takže se mi líbí britský komedie, třeba Irská odplata - luxusní filmek, nebo Soumrak mrtvých - to je o zoombíkách, ale prdel.

      Vymazat
    3. to cestování bylo fakt strašný, po dovolený jsme čistili sedačky :D.
      Obávám se, že ani historický knížky mě nebavěj, nebo spíš jsem žádnou nečetla. Jen prvních 14 stránek z 800 Kamene a bolesti a už nikdy více, to byl děs!! :D:/
      O Irský odplatě už jsem něco slyšela, no vidíš, to bych taky mohla zkusit. Každopádně teď se mi dostahoval ten Osudový dotek ;). Fakt díky za typy!

      Mimochodem, právě mi sympatickej, milej, vtipnej chlápek vytrhl dva moudráky, i s injekcema celá procedura trvala jenom 15 minut, nechápu, a bylo to míň nepříjemný jak vrtání! Pravda, zuby mi vždycky vrtala jiná zubařka a to je strašná řeznice, přísahám. Teď slintám jak krypl a uvidíme, jak mě to nebude bolet, až odezní to umrtvení... každopádně takhle hladkej průběh jsem nečekala. A za dva tejdny to samý... juhů:/:D

      Vymazat
    4. Trhání moudráků mám taky za sebou - vyrvali mi oba spodní. A mě to docela bolelo, jak to páčili, měly silný kořeny, normálně bylo slyšet, jak to praská. Ten první mi trhala taková mladá, hubeňounká paní doktorka a chvílema jsem si říkala, že to snad ani nedá :D Se tam na mě úplně věšela. To jsi to zvládla statečně, znám teda mnohem příjemnější věci :) O tom slintání ani nemluv, já jsem po zákroku šla do práce (prodávala jsem v Penny za pokladnou) a s tou omrtvenou hubou to bylo vážně úžasný :D

      Vymazat
    5. No, u mě to nebylo moc o statečnosti, v autě cestou tam jsem se málem rozbrečela :D, ale měla jsem štěstí, že právěže ty kořeny asi nebyly nijak záludný, to rodina mi taky líčila, jak měli pak záněty, jak doktor málem rozdrtil tátovi čelo, když mu páčil ten zub, mamce ho zas dlabali... no, a já jsem zatím bez zánětu, nespotřebovala jsem ani jeden ibalgin a včera se ládovala popcornem :D. Zato se rozhodli, že mi vyrvou všechny čtyři :/
      Ježiš, po takový řezničině do práce?! To je teprv statečnost :D. To bych nedala... ani psychicky, ani fyzicky.

      Vymazat