Ochutnávka

Ono to sice vypadá, že jsem napsala za poslední dva tejdny jenom dvě kapitoly, ale ono každá ta kapitola má kousek přes 2 000 slov... fakt mi dejte někdo přes držku! Mám na krku maturu a přijímačky a co dělám? Sleduju Castla, píšu DZ a ještě doslova studuju podklady pro DZ! :D Ale ne, včera jsem udělala 6 testů z frj (každej test má 50 otázek s odpověďmi formou A, B, C), dneska hodlám udělat 4, zejtra je odevzdám na opravu a pojedu na pohovor číslo 2, ještě stále nevím kam a v kolik, ale doufám, že mi brzo napíšou. Taky už si pomalu čtu češtinu, aby se neřeklo. Udělala jsem si záložky do sešitů a čtenářáku a už jsem si zopakovala Dekameron a Romea a Julii. Blééééé :/

A chtěla bych moc poděkovat Andree za povzbudivé komentáře :). Snad se ti povídka bude líbit i nadále. Čtvrtou řadu už neplánuju :D. Možná až dokončím třetí, tak ještě napíšu pár krátkých povídek, které s tím budou úzce souviset, protože už se vidím, jak za DZ dělám tečku a víc na jeho pokračování ani nepomýšlím. Absolutně nereálná představa :D
Nebudu druhý da Vinci, kreslení byla vždycky moje slabá stránka :D. Ale sdílím jeho smysl pro detail.
Určitě ti držím palce, ať jde psaní hezky od ruky ;). Když budeš svoje dílo milovat, tak to půjde samo!

Každopádně, zase zpátky ke všem čtenářům, jak relativně hodně píšu, mám relativně hodně potřebu se s vámi dělit o svoje kousky. Takže... je libo pár spoilerových jednohubek? O:)

Ukázky jsou přeházené, neplatí mezi nimi časová posloupnost!

Hledači pravdy:

Konečně se na mě podíval. Zkoumal mě. Díval se na mě jako malíř na svou múzu, na múzu, kterou ve skutečnosti nevidí, ale ví, že tam někde je. A on udělá všechno pro to, aby ji našel. Běhal mi z toho mráz po zádech, ne ten nepříjemný, což mě děsilo ještě víc. Jeho pohled mě propaloval a rozpaloval.
„Někdy ani dokonalost k lásce nestačí,“ šeptnul.
„Možná, že láska není dokonalá.“

Kurva práce:
Pozvedl jsem obočí, jestli to myslí vážně. Zatvářil se ještě odhodlaněji a drsněji. Ležérně jsem položil láhev na stůl. A nadzvukovou rychlostí tomu šmejdovi zabořil koleno do břicha a rukou zamezil přístup vzduchu do plic.
„Soudruhu Lenský,“ zavrčel jsem, „měl byste mojí ženě líbat nohy, že jsem vás ještě nezabil já, ona nebo Stefan. Kvůli tobě, ty sráči, na tom je, jak na tom je. Takže pokud by tady měl někdo držet hubu, pak seš to ty, protože hádej co! Jsem asi tak o dvě stě let starší a pěkně vytočenej. Je ti to jasný?!“

Je rozhodnuto:

„Můj manžel je tak, tak šlechetný,“ otřela si zkrvavené prsty do mé košile a při jednom mi rozepla několik knoflíčků. „Co kdybychom ho nechali se na nás dívat?“ Zašeptala hříšně a jazykem mě polechtala na patře. Špičáky zatáhla, aby mě neporanila.
„Víš, že jsem romantik. Mám na to radši soukromí,“ usmál jsem se nejistě a pošimral ji pod čelistmi.„Ale nepovídej,“ zamručela. „A co tenkrát, jak sis mě chtěl vzít přímo na ulici, před očima toho muže, ze kterého jsme společně pili?“