Vyjádření autorky + o třetí sérii + bonusové scény

Jestli hodláte číst všechno, tak se pohodlně usaďte a obklopte se jídlem a pitím. Je toho hafo, co vám chci říct. Postupně jsem na tomhle příspěvku pracovala asi tak měsíc :D.

Nečtěte, pokud jste nečetli povídku - obsahuje rozuzlení!

 Čísla

Počet kapitol: 42 + prolog a epilog
Počet stran (bez komentářů autora, psáno Calibri - základní text velikostí 11): 151
Počet slov: 68 351
Psáno od: 10. 4. 2012
Psáno do: 27. 1. 2013
Nejdelší: 4. kapitola (2 802 slov)
Nejkratší: Epilog (307 slov)
Doba psaní jedné strany: 1 hodina (zrychlila jsem ;))
Nejoblíbenější věta: „Co to s námi třemi je, že jeden bez druhého a třetího nemůžeme být? Proč tě ani já, ani můj bratr nemůžeme přestat milovat?“

Druhá série je o 57 stran delší a obsahuje o 23 922 více slov než první. No, zkrátka na počet slov je téměř dvakrát taková :D.

 Příběh

Bylo to pro mě něco opravdu zcela nového. Jak jistě víte, projížděla jsem kvůli tomu wikipedii, přečetla jeden krátky cestopis a zkoukla Útěk ze Sibiře. Momentálně čtu další knihy, které by mě měly přiblížit k šamanismu a mythologii Evenků (Irinu jsem dala jako Jakutku, takže to zase hezky přepíšu :D. Stejně Evenkové žijí v oblasti, která není tak daleko od Irkutsku, takže to sedí). Dost možná z toho budu čerpat, akorát že to zkomolím, aby to pasovalo na povídku.
Musím říct, že jsem na sebe hrdá. Dařilo se mi vás překvapit (ne vždy, ale občas jo), pak ta věc s Eleninou náušnicí, jsem moc ráda, že jsem na ni nezapomněla a vy jo (:D), všechny ty bitky a pokusy o záchranu - opravdu doufám, že dávaly smysl a nenašli jste žádnou nesrovnalost. Nikdo nic neříkal, proto předpokládám, že ne. Ale co si budu nalhávat, žádnej velkej překvapivej zvrat v tom nebyl, pravděpodobně ani nikdy nebude, to prostě není moje parketa :D.
Oproti první sérii zde byla akce a mnohem víc zápletek. Nezapomněla jsem však ani na osobní vývoj postav a jejich vztahů, což nebylo vždy lehké skloubit s dějem jako takovým. V první sérii jsem řešila jenom vztahy a postavy. Pořád je co pilovat, pořád jsou tam drobnosti, vím o nich, akorát je přehlížím, protože to nedokážu napsat "správně" a nechci to psát jinak. Každopádně je úžasný, že dokážu napsat něco tak dlouhýho. O tom se mi při první kapitole první série ani nesnilo :D.
A omlouvám se, že ty konce vždycky tak uspěchám :(. Vzhledem k tomu, že třetí série by měla být konečná, se budu snažit její závěr nějak natáhnout.
A jen tak pro zajímavost, dlouho jsem si plánovala, jak napíšu erotickou scénu mezi Stefanem a Elenou, měla jsem pro to vybranou dokonce i písničku (Celine Dion - Power of Love), měla to být ta, kde se Elena se Stefanem líbá, byla hodně taková "básnická" a byla těsně před ÚSPĚŠNOU záchranou Salvarotů. Víte, proč jsem je nakonec nenechala zajít tak daleko? Kupodivu za to mohl Damon, jeho seriálová podoba mi začala křičet v hlavě: "It's right, just not right now."
A taky jsem měla vymyšlenou scénu, jak Ivan Eleně zpívá That's the way it is potom, co se vrátili z Mystic Falls... ale opět mi to nějak nesedlo. Tohle byl hlavní důvod, proč Ivan poslouchá Celine. Ironie, že se v povídce nikdy neobjevil :( :D.

 Vývoj postav

Elena: Nejdřív to vezmu bez vlivu dětské krve. Z Eleny se stal můj stín. Tu povídku mám dost možná tak ráda proto, že se občas až nezdravě sžívám s Elenou. Egoisti o sobě rádi píší :P. Naštěstí furt dělá a říká věci, které by ke mně nesedly. Od Damona pochytila sarkasmus, nespoutanost a zdravou krvežíznivost, kterou prokázala ve druhé kapitole (Elena a Damon naháněli Itala v uličkách, napili se z něj, ale nezabili ho). Tahle proměna byla zapříčiněna Damonem a upírstvím. Její "lidský" vývoj dejme tomu byl znatelný díky Katherine. Na začátku byla "slabá", taková neschopná (opět jsem se v ní totiž viděla :D), i když ne úplně. Po neúspěchu v Mystic Falls a po pár výlevech se dala dokupy a udělala značný krok vpřed. Proč se probudily její city ke Stefanovi? Protože Damon byl v čudu, zato Stef na blízku. Ne/Přítomnost milované osoby dělá hodně. Předtím zas byla jenom s Damonem a Stefan byl daleko, takže... sejde z očí, sejde z mysli, takhle prosté to je :). Navíc tu je ta věc s tím, že Elena Stefana nikdy nepřestala milovat. Jen láska k Damnovi byla silnější. Teď jsou prakticky vyrovnané. No a úlet s Ivanem, tam šlo čistě o sexuální potřeby a kouzlo okamžiku, líbí se jí, má ho ráda, nepotřebuje ho milovat, aby s ním dělala takové věci. I když zastavilo ji možná právě to, že ho nemiluje... + to, že začala přemýšlet. To už je asi volný výklad.
První negativní příznaky vedlejších účinků dětské krve měly být v 29. kapitole, kdy přeměnila Ivana - takový to jak se jí klepala ruka s řasenkou a nakonec rozflákala zrcadlo, prostě přehnaná reakce. Z Eleny se stala holt osoba duševně chorá, nevyrovnaná, nebezpečná v tom, že její fyzická síla je mnohem větší. Pokud ji ale nic nedráždí, může fungovat celkem normálně. A pokud je v bdělém stavu, ve spánku nad sebou člověk ztrácí tak trochu kontrolu, no ne?
Co se té sebevraždy týče, máte pravdu, byl to z její strany krok vzad. Ta krev ale dělá hodně + to, že je Elena přesvědčená, že když umře, všem tím strašně pomůže. Tohohle názoru se držela vždycky ve všech předlohách, nějak si ji bez něj nedokážu představit :D. A je to jedna z mála věcí, ve kterých se lišíme. Já si uvědomuji, kolika lidem bych tak ublížila :( :D:D:D.

Damon: Jasně šel do pozadí. Co by tam taky dělal? Roztahoval se po celý první sérii, i když je úžasný a bla, bla, bla, kdybyste jedli to nejlepší jídlo na světě každej den, taky byste ho za chvíli nenáviděli. Dobře, některým z vás by se Damon možná nepřejedl, ale já ho měla vrchovatě :D. U něj k žádným změnám nedošlo, alespoň jsem si nevšimla. Když byl pod nátlakem, byl vysmátej. Pak si dělal oprávněně starosti o Elenu. Damona nepovažuju ani za dobrého řečníka ani za... jak to říct... nemyslí moc na city ostatních, na Eleninu bezpečnost jistě, ale... pořád se ho snažím udržet trochu necitlivého (nikoliv bezcitného!) a zahleděného do sebe, čili nebyl pro Elenu úplně vhodná opora, jistě měl své choutky a malé pochopení pro to, že ona ne. Tahle jeho stránka by se měla víc projevit ve třetí sérii. I když... ono je to těžký. S Damonem je to vždycky těžký, on je totiž mnoho věcí, jak sám o sobě prohlásil :).
PS: Už jsem na něj ale dostala chuť :P.

Stefan: Ten kus cesty urazil. Získal trochu sebevědomí, kuráže, jeho smysl pro humor možná na Elenu a Damona nestačí, ale i zde došlo k jistému pokroku. Zkrátka přestal být tolik konzervativní a nedrží se tolik zpátky. A přesně to podle mě potřeoval. Přesně to potřebuje muž, který se chce dostat Eleně pod kůži, musí se do ní prostě větřít. Mám ho radši a radši, je rozumný, klidný, chápavý. Kdyby on hledal Elenu a Damona, věřím, že by mi ušetřil pár stránek :D. Chápete, co tím myslím? Je prostě takový... schopnější. A Damona předčí právě tím, že bere ohled. On umí být vrbou. Ovšem má zas jiné nedostatky. Není tak průbojný ani energický, není s ním taková bžunda. Je prostě moc normální :). Ale je to skvělý přítel. Člověk se s ním cítí vždycky dobře. Narozdíl od D a E není hádavý typ. No, poslední zkouška pro Elenu bude opravdu těžká, nechěla byyyych :D.

Ivan: I když jsou D+E+S mnou opracovaní, nejsou to moje vlastní postavy. To Ivánek je, můžu si s ním dělat, co chci, můžu vykládat jeho minulost a proto ho tak miluju :D. Ellie nemohla překousnout jeho panovačnost... já nevím, asi jsem zvyklá od kámošky, která je ještě umíněnější a ta s tím je na přes držku, ale Ivan... on má tak nějak právo se cítit na výši, je starší než Elena (v lidským věku), je to chlap (všichni víme, že jsou ženský diksriminovaný :D), je rozumnější, uměl se líp prát, defacto ji porazil... já bejt nim, tak si taky hvízdám :D. Ale jo, občas by mu člověk dal pár facek. Co jsem o něm ještě neřekla... jeho vztah k Eleně? Hezká kámoška, určitě mu dělalo dobře, jak snadno se mu podvoluje (to nemyslím nijak eroticky). To je ale její blbost a já bych byla blbá úplně stejně, nejsem rozený vůdce, ale dělník (a přísahám že to nemá žádnej politickej ani jinej podtext :D). Prostě ho mám ráda. Kdybych ho měla přirovnat k jednomu z bratrů, tak je to Damon, akorát o něco nevrlejší, hloubavější, starostlivější,... ne, asi není dobrej nápad ho přirovnávat, zkrátka je to Ivan! :D

Ještě bych se mohla vrátit k 10 spoilerům, které jsem odpublikovala před začátkem druhé série :)
1) ŠOK!!!
Elena si nechá nárůst vlasy po zadek!
Stefan bude mít vousy!
Damon si najde práci!
dobře, teď trochu vážnější věci (ale bod číslo jedna platí, zas takovej joke to nebyl ;))
- dobře, tenhle bod asi netřeba komentovat :D
2) Elena má mnoho podob
- to má být narážka na mnoho věcí, to s tím levhartem, to s tím lovem, to s Ivanem a Stefanem no a nakonec i to s tou krví. Všechno tohle a možná ještě něco navíc :).
3) Do příběhu vstoupí minimálně dvě postavy ze seriálu
- Lexi a Katherine
4) Sladké sny
- to je asi taky jasný - Stefanovy a Eleniny společné sny, které byly dost užitečné a někdy i sladké :).
5) Není krev jako krev
- to je asi taky jasný :)
6) Stefan získá novou schopnost
- to má být to, že dokáže odolat nátlaku.
7) Damon bude šťastný
- no a nebyl? :D
8) Přibyde smyšlená postava, která ponese jméno mého tatínka, totiž Ivan :P
9) Myslím si, že jsem se nechala (teda spíš nechám) inspirovat Vampýrskou akademií, mojí nejoblíbenější knížkou o upírech
- to má být Sibiř, sny a částečně i to, že Ivan cvičí Elenu jako Dimitrij Rose. Ale to je asi tak jediné, co maj tyhle dva páry společného.
10) Jedna postava bude tak trochu šílenec a jiná postava se tak trochu šílencem teprve stane
- Katherine je tak trochu šílenec s tím, jak se vžívala do tehdejší doby. No a druhej šílenec je Elena.

 3. série

Co bych vám tak prozradila? No, něco málo už mám předepsaného, ale jen tak vám to nedám. Postupně budu zveřejňovat takové ty doplňky: Obrázek, anotace a místo 10 spoilerů minimálně 1 video, maximálně 3. Zkoušela jsem napsat ty spoilery, ale nějak se mi nedařilo jim dát mnohoznačnost a prozrazovaly toho zbytečně hodně :/. Každopádně prolog a první tři kapitoly by tu mohly být někdy kolem května.
Teď teda k obsahu povídky. Jak už jsem říkala, třetí série by měla být víc psychologická a hodně emotivní, hádky a usmiřování, lži a přiznání, řízení se pudy a city více než zdravým rozumem. Líbí se mi to, jsem v tom jako ryba ve vodě :). Taky se bude hodně vzpomínat, něco bude pro vás nové, něco ne. Jestli se z těch psychologických pasáží nezblázníte, já určitě :D. Dubito ergo cogito, cogito ergo sum (René Descartes). Ale nebude to trvat věčně a vmísí se do toho dějovost, o té vám něco prozradí anotace. Zatím řeknu jen to, že Damon a Stefan se budou snažit Elenu přivézt zpátky a Elena bude kapánek ztracená. Ivan se aktivně zapojí a vysvětlí svou předešlou nečinnost. Přijde s celkem morbidním nápadem, jak Eleně pomoct :D. Ne, bude se zdát morbidní jen při prvních pár větách. I Bonnie bude nápomocná. A možná vás vezmu na rande se samotným hrabětem Draculou :P.
A ještě vám prozradím žánr: Psychologický / Romantický / Thriller / (Komedie) - těžko se to posuzuje, když je každá kapitola jiná, ale mělo by to odpovídat. Asi tak, jako odpovídaly ty předchozí k předchozím sériím :). A opravdu by měla jít do thrilleru, špetka naturalismu... No, jmenuje se to Doučování zla, první díl je pro začátečníky, pak pokročilí a nakonec musí prokázat svou... dokonalou znalost zla :D. Prostě to zlo se s každou sérií stupňuje, takže logicky by tahle měla být o něco drsnější. A na tu myšlenku se stupňovaným zlem jsem hrdá! Nemám ráda "bezvýznamné" názvy, a tohle tomu mému dává smysl. Každá postava se pomalu doučuje, co je skutečné zlo a co jen "neškodný čertík". I když nevím, jestli dokážu vystupňovat Eleniny činy z posledních kapitol... no, uvidíme, jsem přece kreativní :D.

 Bonusy

Pracovní název: Hádka
Zařazení: 7. kapitola, jedná se jen o úpravu oficiální verze, ale dost znatelnou
Komentář autora: Ne že by se mi ta scéna nelíbila, ona je dobrá, dokonce moc dobrá, ale byla by to práce navíc ty dva zase usmiřovat. Měla se o to postarat Lexi, to je mělo sblížit. Ale zjednodušila jsem to :). Začátek zůstal stejný, k tomu "jinému" se musíte pročíst (viz červená věta).

Zůstali jsme jen my tři. Jako za starých časů.

„Jestli nám chceš vyčítat, že jsme tě nepozvali na svatbu, tak si to rovnou odpusť, byl to soukromej obřad.“

Stefan si jen bezradně prohlížel naše ruce. Hned mi došlo, co na nich hledá.

„Nemáte prsteny.“

„Jsou nahoře v kufru,“ vysvětlila jsem.

„Dojdu pro ně,“ zamrkal Damon a nenechal nás dlouho čekat.

Vhodil dva bělostné kroužky a jeden s kamenem do Stefanovy nastavené dlaně. Upřeně na ně zíral a přejížděl po nich prstem. Z vnitřní strany snubních prstenů byla vyryta naše jména a datum svatby. Položil je na stůl a zaměřil se na můj zásnubní s lapisem lazuli.

„E, jako Elena,“ zamumlal si víceméně pro sebe.

„Znáš mě. Potrpím si na detailech.“

„Bílé zlato?“ zeptal se Stefan se samozřejmostí v hlase a podal mi můj prstýnek.

„Žlutý už se nenosí. Navíc mi všechny zlatý snubáky připomínaj miláška z Pána prstenů a Elena rozhodně není Gloom, Frodo nebo jinej hnusák z toho filmu.“

„Jsou pěkné,“ zhodnotil Stefan a zvedl se ze své lenošky. „Asi už si také půjdu lehnout, když dovolíte. Připozdívá se a já měl náročný týden.“

„Jistě. Dobrou noc.“

„Ať tě blechy z vousů štípou celou noc, bráško.“

Stefan nereagoval. Ústy mu škubnul náznak úsměvu a pak se ztratil v přítmí domu.

„Tak jsme to zvládli,“ zaklonil se Damon ve svém křesle a zahleděl se do oblohy.

„My jo, ale Stefanem si nejsem až tak jistá,“ zakňourala jsem. „Tvářil se hrozně nešťastně.“

„Rozhodně ne víc jak ty teď,“ sklouzl jedním okem k mému obličeji.

Popotáhla jsem.

 „Ale no tak. Pojď ke mně, zlatíčko,“ pokynul mi rukou, a tak jsem se zvedla a schoulila k němu. Pevně mě objal, přiložil svou tvář k té mojí a pohupoval se mnou. Opravdu jsem si připadala jako dítě v náručí své maminky. „Znáš Stefana. On se nikdy netváří zrovna nadšeně. Nesmíš si to tak brát.“

„Když on trpí. A je to jenom má vina.“

„Proč myslíš?“ řekl bezbarvě.

„Já - “ nedokázala jsem to vysvětlit, ale ta bolest ve Stefanových očích byla nepopiratelná.

„No?“

„Vzala jsem mu naději,“ zašeptala jsem.

„Naději na co?“

„Že budeme ještě někdy spolu.“

Klidně mě za to ukamenujte, ale jestli jsem od Damona za ta léta pochytila nějaký zlozvyk, byla to prostořekost. Jakoby nestačilo, že už jako člověk jsem k ní měla sklony.

„Aha. Takže lituješ, že jsme se vzali,“ zkonstatoval Damon. To už jeho hlas skřípal a objetí sláblo.

„Ne, tak jsem to nemyslela.“

„Ne? Mně to tak tedy připadalo!“

„Vůbec jsi mě nepochopil, Damone!“

„Co jsem nepochopil, Eleno?! Co?!“ Odstrčil mě a postavil se naproti mně, takže jsem viděla jeho zlost, která byla vepsaná v každičkém rysu i gestu. „Posloucháš se vůbec?! Chudáček Stefan, vzala jsem mu naději, pohřbila jsem náš vztah - no to teda brzo! Mluvíš, jako by se nic nezměnilo, jako bys snad pořád patřila jemu, ale pokud si dobře pamatuju, tak jsi ho před dvaceti lety nechala. Nemyslíš si, že už se přes to přenesl?!“

„A ty snad jo?! Ty už ses s tím smířil?!“

Zmlkl a jeho výraz se trochu uvolnil. Tváří mu problesklo něco nového, co jsem nestačila přečíst, protože opět promluvil, tentokrát tišeji, za to naléhavěji a krutěji.

„A co ty?“ Prostudoval mě svýma očima od hlavy až k patě.

Nadechla jsem se. Na víc jsem se nezmohla.

„Přestala jsi ho už milovat?“ Polkl ztěžka.

„Kdybych řekla ano, věřil bys mi?“ Třásl se mi hlas.

Jeho oči se stáhly do dvou úzkých linek, tak jako obočí se semklo a vytvořilo souvislou čáru. Přiblížil se ještě o něco blíž, div se mi neotíral o špičku nosu. Jeho vůně byla divoká a aura temná. Oboje mě pohlcovalo a dusilo.

„Ne,“ zavrčel a ztratil se.

Zůstala jsem sama.

                                                                                                                                       

Pracovní název: Komedie
Zařazení: 13. kapitola, jen velmi lehce upravená scéna
Komentář auotra: Je to ta kapitola, kdy Ivan přijde za Elenou do sklepa a propustí ji. Říkala jsem vám, že to měla moc snadný, ale že původní verze byla ještě horší :D. Není to tak výrazná změna, ale v následujícím textu je Ivan opravdu až moc milý, v tý oficiální je... milosrdný, dejme tomu :D. Ježiš, tahle verze je fakt strašná, když to tak čtu po sobě, asi jsem měla vysmátou náladu :D.

Navštívil mě snad ještě před svítáním. Rozespale jsem si zívla a prohnula se v zohýbaných zádech. Bez problémů prošel skrz sporýš a posadil se přede mne. Významně přitom poklepal kůlem o podlahu.

„Jo, jo, jasně, budu se chovat slušně,“ utrousila jsem a ještě jednou zívla.

„Přemýšlel jsem…“

„Mm-hm?“ Protřela jsem si oči.

„Nemůžu tě tady držet věčně.“

„Čistě teoreticky, proč ne?“

„Ale nechce se mi tě pouštět jen tak mezi lidi,“ pohlédl mi hloubavě do očí, až mě zamrazilo. Znepokojeně jsem pohlédla na zbraň, se kterou si nadále pohrával.

„Takže?“ pokusila jsem se o zcela klidný tón.

„Ts, jsem hroznej vůl,“ zasmál se a zaklonil hlavu. Pak se na mě MILE usmál.

„Nejdřív chci slyšet tvůj návrh.“

„No,“ soukala jsem ze sebe opatrně. Dlouho jsem zvažovala, co bych dělala, kdybych se dostala na svobodu. A dospěla k závěru, který mě samotnou udivil. „Umírat se mi ještě nechce,“ sjela jsem znepokojeně kůl od hrotu po rukojeť, „nejdřív jsem prostě chtěla odejít, ale pak mi došlo, že nemám kam jít, nevím co dělat, na koho se obrátit,“ všimla jsem si myšlenek, které mu zkrabatily čelo, „potřebuju nějakou, ehm, základnu…“

„Nemíříš tím doufám…“

„Mohla bych ti být užitečná!“

„To snad není pravda,“ rozchechtal se.

Zatvářila jsem se dotčeně, ale nenechala se odradit. „Nejsem k ničemu. Potřebuješ se někoho zbavit? Není problém. Teda nejsem vrah, ale zařídila bych ti pokoj na celý život. Někoho chránit? To taky svedu. Dokonce i uklízečku bych ti mohla dělat!“

„Nenabízíš nic, co bych sám neuměl,“ upozornil mě měkce.

„Můžu ovlivňovat lidi,“ podotkla jsem.

„To je pravda.“

A potom jsem nasadila opět ten svůj zákeřný úsměv.

„A určitě taky nedokážeš tohle…“

Během několika vteřin jsem se změnila v nádherného levharta a převalila vyjeveného muže na záda. Vycenila jsem na něj tesáky a poté stáhla pysky. Spiklenecky jsem na něj mrkla a už se usmívala ve své lidské podobě.

„Jak jsi to - co si to - co to -“

„Ještě pořád si myslíš, že máš navrch?“ Slezla jsem z něj a posadila se na své původní místo.

Také se napřímil a poškrábal na hlavě.

„To jsem ještě v životě neviděl,“ tvářil se stále fascinovaně.

„Vím minimálně ještě o jednom upírovi, který to dokáže.“

Chvíli to rozdýchávala a potom opět promluvil.

„Je to sice dost zajímavá schopnost, ale nejsem si jistej, jestli bych ji upotřebil.“

„Ale - “

„Ale úplně k ničemu nejsi,“ zadržel mě rázně, ne však, aby mi zalichotil. „A na něco bych tě přece jenom potřeboval. V budoucnu.“

Postavil se a odsunul květináč ode dveří.

„Sakra! Jak mě vy ženský vždycky dokážete tak zblbnout?“ zeptal se řečnicky. „Už teď toho lituju,“ prozkoumal mě zklíčeným pohledem. „Ale potřebovat tě budu, to jo.“

Já tebe víc, tím si buď jistej, pomyslela jsem si. „Mít upírku v domě nikdy není na škodu,“ řekla jsem nahlas a také se zvedla ze země.

Najednou vykulil oči a já se zamračila.

„Ježíši, ty vypadáš,“ zhrozil se.

„Ty se divíš? Nechtěj vědět, jak dlouho jsem se nemyla. A taky jsi mi nasadil dost přísnou dietu.“

„Sprcha je volná a v lesích se potlouká dost zvěře pro hejna upírů.“

Protože si mě zvláštně prohlížel, zeptala jsem se: „Čekáš, jestli pohrdnu zvířecí krví?“

„Jo.“

„No, nepochutnám si na ní tak jako na lidský, ale když - předpokládám - nemám na výběr…“

„Neboj, nemáš,“ ušklíbl se.

„Fajn,“ prohrábla jsem si nervózně vlasy a zadívala se mu do očí tak jako on mně.

Periferně jsem zaznamenala jeho ruku, jak se natahuje směrem ke mně. Stiskla jsem ji.

„Jsem Ivan.“

„Ewan?“ pokusila jsem se vyslovit jeho jméno.

„Žádnej přiteplenej Ewan, Ivan!“ ohradil se trochu ostřeji.

„Aha, dobře,“ pokývala jsem hlavou. „Já se jmenuju Elena.“

„Jdi rovně a pak doleva. První dveře vlevo.“

„Proč?“

„Protože je tam koupelna.“

                                                                                                           

Pracovní název: Tělocvična

Zařazení: Někde kolem 19. kapitoly, jde o úplně vypuštěnou scénu
Komentář autora: Ta scéna se mi líbí, ale... víte, jak jsem jednou měla problémy seřadit kapitoly? Komplikovala mi to dětská krev, nevěděla jsem, kdy ji má začít pít. Ani nevím, jestli v týhle už jí pije nebo ne :D. Každopádně se mi nakonec nikam nehodila. Písnička, jejíž slova jsou vypsána na začátku, jsou z písně Open up your eyes od Sum41 (můj vyzváněcí tón na mobilu, už asi tak 3 roky). Měla naznačovat, co se s Elenou bude dít. Jistě to v tom teď uvidíte :) Jo a je tam jedna krásná hláška s nástrojem zkázy :( Z tý scény jsem byla úplně vydřená, ale co na plat, nikam se nevešla...

„Lately, I’m not quite my self

Maybe, I do need some help.“

Bum, bum, bum - bum, prásk!

„Trust my confusion, trust my delusion.

Don’t you, regret you met me.

Go through, these steps to get me back to where we start before I fall apart.“

Buch, buch, bum, buch - prásk, plesk.

„Uff…“

„If I could blackout it’d become so clear. Standing face-to-face with everything I fear. Watch so closely, but still I don't see.“

Buch, plesk, kch, dž, dž.

„Tu máš, hajzle!“

„As bad as it seems a piece of mind I steal in ordinary life the consequence is real. I'm past the point of reality.“

„Hááá!“ Vložila jsem do toho kopnutí všechnu sílu, kterou jsem jen mohla nashromáždit. Boxovací pytel, do kterého se Ivan rozhodl investovat, se málem utrhl.

„This isn't me, this isn't you,but it's just everything we do till you open up your eyes and understand this isn't real. This isn't me, this isn't you,this is everything but true, till we come to realize  It's what we put each other through.“

Uchopila jsem vak, aby se přestal houpat, a začal nanovo. Sum 41 mě povzbuzovali svým zpěvem.

„It's like a bad dream, that's becoming all too true, leaving me with nothing else left to do. Now so helpless, I'm not so selfish. Tell me how does it feel to have a face like that. How does it feel to be replaced like that? Now so faceless. Do you still feel?“

A stalo se to znova. Tentokrát již po týdnu. Udeřila jsem příliš prudce do pytle a sledovala, jak se kutálí po podlaze. Povzdechla jsem si a setřela pot z čela. Vypnula jsem přehrávač a šla se osprchovat. Ještě nebylo ani poledne. Do mé schůzky se Stefanem zbývaly čtyři nekonečně dlouhé hodiny. Pro zkrácení dlouhé chvíle jsem se rozhodla navštívit Ivana. Byl ve své dílně. Vzala jsem to oklikou, abych se rovnou procvičila v běhu. Každý den jsem brázdila lesy, šplhala na stromy a lovila. Moje svaly byly o dost pevnější a pohyby rychlejší. Jen Ivana to moc netěšilo, protože musel vyrábět nové a nové boxovací pytle. Hodlala jsem ho požádat po páté o další. Opravdu jsem se snažila své síly držet na uzdě, ale prostě to nešlo! Ze zadu jsem se přihrnula k betonové budově. Obešla jsem ji už normálním lidským krokem. Nikdo nebyl venku, ale pro jistotu. Bez zaklepání jsem vstoupila a pozdravila mladíka za pokladnou. S úsměvem mi odpověděl a dál pilně studoval. Vydupala jsem schody a vešla do další místnosti. Nebylo na ní nic moc zajímavého. Snad jen kupa zarámovaných fotek na všech zdích. V levém rohu stál dlouhý stůl a nad ním byl zavěšen tucet různých nástrojů. Za ním seděl Ivan a přes rameno mu zvědavě práci okukovala Ira. Oba se po mně ohlédli, když jsem vstoupila.

„Ne!“ zahřímal okamžitě Ivan.

„Říkals, ať se nijak neomezuju!“

„To ale nemělo znamenat, že máš zničit všechno, co před tebe postavím, ty nástroji zkázy!“

„Nemůžu za to,“ pokrčila jsem rameny a svezla se na postel, která byla co nejdál od pracovní části pokoje.

„Já vyrobím nový! Prosím, Ivane, prosím!“ škemrala Ira.

Ivan ale zavrtěl hlavou. „To není tak jednoduchý, jako zapilovat židli, Iro. Můžeš zatím připravit látku. Až dodělám tuhle poličku, tak se na to podíváme, dobře?“

Irina smutně přikývla a přešla k válci s namotanou látkou.

„Můžu nějak pomoct?“ Namířila jsem svou otázku k tmavovlasé upírce.

„Jestli chceš,“ usmála se a ukázala bradou na nůžky na stole.

Zvedla jsem je a ušmikla plátno.

Čas s těmi dvěma utíkal překvapivě rychle. Vyprávěla hlavně Irina a Ivan ji buď doplňoval, nebo se bránil, že nic takového nikdy neřekl ani neudělal. Smála jsem se až do slz. A pak konečně nastal čas si jít zdřímnout. Vrátila jsem se domů a s Ronniem u nohou usnula na gauči.

                                                                                                         

Pracovní název: Ivan a Elča
Zařazení: 33. kapitola, upravená verze
Komentář autora: Už ani nevim, proč jsem to přepsala... prostě mi to nějak nesedlo. Intimní atmosféra, o který Elena mluví v první větě, je ta, jak objímá Ronnieho na zemi v Ivanově srubu.

Opravdu netuším, jak dlouho jsme sdíleli tu intimní atmosféru. Když jsem zvedla hlavu, bolelo mě za krkem a Ivan si sundával kabát. Rozsvítil, a aniž by o nás věděl, rozešel se k nám. Po tom, co si nás všimnul, se zastavil.

„… Upřímně nevím, co si o tomhle mám myslet.“

„Katherine ovlivnila Stefana, aby na mě zapomněl.“

Následovala dlouhá pauza, při níž Ivanův obličej pomalu roztával. Nic však neřekl.

„Je to všechno… v prdeli,“ vyprskla jsem poslední slovo, které svou výslovností k prskání přímo svádělo. „Nemám se čeho chytit.“

„Můžeme spolu zajet do jejího domu, třeba tam něco najdeme.“

„Jasně, třeba mi tam Katherine nechala nějaký vzkaz. Něco jako: „Drahá Eleno. Jsme na Tahiti, vrátíme se za týden. Pac a pusu Kath a spol.“ Kdo ví, možná mi pošle i pohled.“

„Nebuď sarkastická.“

„Proč? Proč mít naději? K čemu?“

„To se jich hodláš vzdát?“ Povytáhl obočí a založil ruce v bok.

Mlčela jsem.

„Jen tak jí je necháš? To se vzdáváš tak snadno? Už po první prohraný bitvě? To jsem se teda v tobě sakra spletl, Elčo. Myslel jsem si, že jsi z tužšího těsta.“

„Není to první prohraná bitva. A vůbec… beze mě jim je líp.“

„Ahaaa, takže to vlastně děláš pro ně.“

„Nedělám to pro nikoho, jasný?“

„Upřímně řečeno, Eleno, nejsem si jistej, jestli vůbec něco děláš,“ zasmušil se a opustil mě.

Ano, přesně to jsem potřebovala. Někoho, kdo mi řekne, jak jsem totálně neschopná.

Slzy se tentokrát rozhodly zapojit do té maškarády, která se konala na mém obličeji. Nechala jsem je čekat za oponou a vrátila se k Ivanovi.

„Nic nedělám,“ rozhodila jsem rukama a s plesknutím je nechala dopadnout na má stehna. „Já, taková bojovnice, taková silná osobnost. Taková světa znalá.“

Upoutala jsem jeho pozornost. Spolkl poslední doušek piva a opřel si plechovku o břicho.

„Člověk by řekl, že budu aktivnější, že? Že se vydám bezmyšlenkovitě do světa a budu je hledat. Víš, kdo by se přesně takhle zachoval? Můj manžel. Ale já bohužel taková nejsem. Nemám dost odvahy na něco tak… na něco takového! Já se prostě jen hloupě připravuju na všechno, s čím bych se mohla setkat. Čekám, že se to nějak vyvine. Víš proč? Protože nevím, co jiného mám dělat! Protože jsem tak omezená, tak zbabělá, že prostě nedělám nic jiného, než že si tady hraju na Xenu s ostříleným mafiánem, kterému vařím, peru a žehlím. TO dělám. Jestli to bylo špatně, tak nechápu, proč jsi mě v tom tolik podporoval.“

Prohlížel si mě od hlavy až k patě. Tvář měl z kamene a mně připadalo, že mě snad ani neposlouchal. Dopil svůj drink a vyhodil plechovku.

„Pojď. Musíš se naučit ovlivňovat upíry.“

Zamračila jsem se. „A ty mě to hodláš naučit? Vždyť ani nevíš jak.“

„Jestli jsem tě dobře pochopil, tak jsi mi právě řekla, že neděláš nic kromě toho, co ti řeknu. Tak se toho hezky drž a pojď si na to sednout, než ti předvedu já svůj hysterický monolog.“

Nechtělo se mi. Ani trochu se mi nechtělo stahovat ocas a jít za ním. Ale šla jsem, protože radši být poslušnou ovcí než hořekující troskou.

Soundtrack

3. kapitola: Maroon 5 ft. Wiz Khalifa - Payphone (Stefan o Eleně) 
5. kapitola: Svatební pochod
11. kapitola: Linkin Park - In my remains (Katherine unesla Stefana a Damona)
16. kapitola: Skillet - Awake and alive + Quickening verze (Elena o Damonovi, tak nějak o celý sérii vlastně)
18. kapitola: Sum 41 - With me (zoufalá Elena v tělocvičně na Vánoce)
23. kapitola: Coldplay - The Scientist (Stefan o Eleně, dojemná chvilka)
27. kapitola: Sum 41 - Jessica Kill (Ivan a Elena milostná scéna)
29. kapitola: Breaking Benjamin - Dance with the Devil (Ivan a Elča jdou na ples)
30. kapitola: Breaking Benjamin - Fade away (po plese)
34. kapitola: The Baseballs and Elvis Presley - Umbrella (Stefan a Damon si užívají ve stripbaru a na lodi)
38. kapitola: Daughtry - What about now? (Stefan a Elena, romantická scéna)
41. kapitola: Skillet - Monster (Elena vyvraždila rodinu)
Epilog: Linkin park - Breaking the habit (Elenina sebevražda)