Výroční zpráva

(Záhlaví blogu z 29. 2. 2012 až 13. 6. 2012) 

Já se ze sebe vážně poseru... ne prostě, já si musí založit blog zrovna v ten den, kterej nastává jenom jednou za čtyři roky! :D:/
Budeme předstírat, že je dnes 29. 2. 2013, ano? Tak jdeme na to.

Dnes je to přesně rok, co jsem si založila svůj vlastni blogerííísek, a nebyla bych to já, kdybych vám to sdělila jen jednou jednoduchou větou :P.
Důvod vzniku je asi jasnej: uveřejnění Doučování zla, jehož první kapitola byla vytvořena dne 30. 11. 2011. Nevěděla bych to nebejt e-mailu. Ke psaní ff mě nevědomky navedla Michelle a byla první, komu jsem svou tvorbu taky ukázala. Naštěstí mě hned nevypískala :D.
V založení blogu mě ale podporoval hlavně spolužák, který mi taky "zakázal" využít služby blog.cz a "donutil" mě k blogspotu :D. Upřímně mi to bylo jedno a teď vidím asi jen jednu výhodu - nemám tu reklami.
Takže mu poděkujme :P.
Nikdy jsem si nemyslela, že sem budu psát něco z osobního života (snad jen hooodně střídmě) a ještě dýl jsem byla skálopevně přesvědčená o tom, že sem nedám svoji jedinou fotku... to "nikdy" mi moc dlouho nevydrželo :D. Proč? Protože jsem kdysi mívala FB a tam jsem taky psala každou kravinu a fotek jsem tam měla kupu, to samý platilo o "líbimseti", který jsem taky zrušila, i když teprve před necelým rokem... takže jsem si tak říkala: jakej je v tom rozdíl? Seru na to, mám chuť sem o sobě psát, sama jsem radši, když znám podobu osoby, o(d) který čtu, tak proč to sem nedat? No a od té doby vás zahlcuju vším možným, jako právě teď O:) :D. Musíte ale uznat, že je tu tím pádem taková přátelštější atmosféra, myslím si, že kdybyste mě znali jen z povídek (což jsem si jistá, že tu tací jsou, ale ti si teď tenhle článek určitě nečtou a pravděpodobně nic nekomentují), připadali byste si... no, jinak. Bylo by to tu takový sušší, vážnější,... a já jsem prostě mokrá a antivážná :D. Navíc - i když hodně myslím jenom na sebe - mě nic nepotěší tak, jako když vás něco, co napíšu, rozveselí. To je opravdu úžasnej pocit (vůbec si teď nepřipadám sentimentálně) a úsměv se mi roztahuje do takový šířky, že mě bez přehánění štípou koutky. Mohla bych to dělat jen prostřednictvím povídek, ale to není ono, to by se to potom svádělo na povídku, ne na mojí osobu, chápete, jak to myslím :). Je rozdíl mezi tím mít rád něčí povídky a mít rád někoho jako osobnost. Já chci, abyste mě měli rádi celou se vším všudy :D. Ale i když vás potěší povídka, tak mám pochopitelně radost.

Historicky první komentář zní takto:
 Anonymní 2. března 2012 19:20
Je to super, miluju povídky s tématem TVD a zvlášť Damonem. Doufám, že další kapitolu přidáš brzo ;)
 Sice jde o komentář anonymní, ale za autora se pokládá Verča, aby to nevypadalo blbě! :D A navíc sama přiznala, že je nejspíš její.

Určité privilegium by měla mít i Marry (MarryAngel), která je tu s námi taky prakticky od začátku :).

 Čísla

4 designy:
1. je na začátku příspěvku (pozadí bylo šedo černé, písmo červené a bílé) - v závěru ten se mi líbil asi nejvíc, ale protože jsem začala psát víc věcí, které nebyly ff, rozhodla jsem se dát něco neutrálnějšího. A taky se mi svíral žaludek z tý tmavý barvy :D.

2. fungující od 13. 6. - 26. 8. - ten taky nebyl špatnej, nevím, čím mě naštval.

3. fungující od 26. 8. - 24. 11. - zezačátku jsem z toho byla nadšená, jako ze všeho ostatního, ale pak jsem opět dostala pocit, že se to sem absolutně nehodí... srnka a strom na blogu převážně o upírech a lidech... nevadí :). 

4. fungující od 24. 11. - ten právě vidíte. Poprvé změněný citát, který se sem hodí stejně jako minulý, a pozadí, které sem pasuje asi zatím nejlíp ze všech. A stejně mě jednou omrzí a naštve a pomluvím ho :D.

Počet příspěvků (včetně tohohle): 328

Počet komentářů: 2 962 (s těmi jsem vám hodně pomohla :D)

Počet zobrazení za dobu existence blogu: 63 089

"Nejživější" měsíc: říjen 2012 - 6 919 zobrazení (duben má jen o 55 míň)

"Nejmrtvější" měsíc: červen 2012 - 4 152 (nepočítám únor 2012, protože... no, založila jsem si blog poslední den února, takže... :D)

Nejzobrazovanější příspěvek: 15. kapitola DZ1 - 441 (tam to bude kvůli přesměrování, jinak Nebe, peklo, motel má 184, to už je "hodnotnější")

Jak mě lidi našli: blog Michelle - 333, the-vampirediaries.cz - 109, charliechaky.blog.cz - 57, ale jinak vede Google. cz (2040), lidé mě nacházeli přes slova: poviedky od šunkič, damon a elena povídky, delena povídky, já za dvacet let (úvaha do školy), doučování zla, šunkič atd. 

Publikum: Česká republika: 41 711, Slovensko: 18 643, a ten zbytek neřeším

Kolik jsem zhruba napsala stránek VŠECH povídek: 23 stran jednorázovek TVD, 19,5 stránek jednokapitolových vlastních povídek (nepočítám Spaste duši, kterou jsem dopisovala v současnosti, ale převážně splodila asi v patnácti), 54 stran DZ začátečníků (40 stran jsem napsala před založením blogu cca),  151 stran DZ pokročilých, 25,5 stránek Dokonalý rasy, 11 stránek nový části Upířího života, 19 stránek Já chci taky!, 20 stránek Světla pro temnotu, a konečně 7 stránek 3. série DZ... to máme celkem... 330 stran za rok!

To je skoro 1 stránka denně, to je 330 hodin psaní, to je... to jsem trávila přibližně 4% času psaním, když nepočítám spánek. Čísla jsou krásná věc :D. Stephen King prej píše 6 stránek denně, jenže ten se tim živý.

Víte, z čeho mám asi největší strach? Že to tu jednou umře, že svět přestanou zajímat moje výtvory, názory, pocity a zážitky. Nedovedu si představit, že bych to tu sama zrušila jen proto, že už mě to nebaví. Ale to si povíme za pár let, možná už příští rok :D. Dost se obávám, že se na mě většina z vás vykašle, až dokončím Doučování zla, protože jeho završením chci přestat s ff tvorbou a věnovat se čistě jen originálním povídkám. Ale i tento problém budu řešit až později. Navíc anketa tvrdí trochu něco jiného (ale opravdu jenom trochu :D), i když... ono to bude tak, že HLAVNÍ důvod je ff, pak až všechny ostatní příspěvky, bez ff by některé z vás ty příspěvky nezajímaly. Ale to nikomu nic nezazlívám, zaprvý je to možná chybná teorie, zadruhý... no, prostě je to vaše věc, chcete číst ff, ne jak jsem trávila Silvestra, když mám náladu na detektivku, tak se rozhodně nespokojím s psychologickým románem, chápeme :).
V závěru bych vám chtěla poděkovat, zvláště pak Mariam, Verče, Chaky, Charlie, Handě, Ellie, Sophi a mnoha dalším, že tu se mnou jste, že si neškudlíte svoje dojmy pro sebe, že mě rozesmíváte a kreslíte mi krásný grafy ve statistikách :). A taky chci poděkovat sobě, že jsem se na všechno ještě nevysrala a starám se tady o to víc než... o kytky v pokojíčku. Ale já se starám líp snad o všechno než kytky v pokojíčku :D. Omlouvám se, ale neumím psát děkovačky a Anička (kámoška) si o mně myslí, že jsem někdy pěkně bezcitná, proto se nedivte, jestli se něčemu divíte a čekali jste víc :D.

Všechno nejlepší k prvnímu výročí nám všem! Ať fungujeme dlouhá léta. :)