Má malá dramata všedního života

Chtěla jsem vám něco z toho napsat dřív, ale nechtěla jsem rušit atmosféru DZ. A teď je toho celkem hafo, ale v celku to není o ničem.
PS: Za všechny komentáře jsem moc vděčná, opravdu moc! Už se s tou poslušností zlepšujete :P. Nebudu vás už trápit, ale kdyby se ještě pár lidí vyjádřilo, nestěžovala bych si :)

Když jsem byla ještě nemocná, ve čtvrtek to myslím bylo, byla jsem donucena vylézt z postele a jet do Vysokého Mýta. Naše zobcové kvarteto se totiž dostalo do krajskýho kola. No, chvílema jsem si myslela, že tam vypustím duši. Pískat s plným nosem a polozalehlýma ušima... super! :D V každý skladbě jsem vynechala alespoň jeden tón, protože jsem nestíhala dýchat. A víte co? Byli jsme první. PRVNÍ! A co víc, možná i postoupíme do ústředního, to se zatím projednává. Ale to už nechci, ať mi daj pokoj :/. Každopádně... fíha, neměla jsem ani tušení, že jsme tak dobrý :).
Poslední dobou blbě spím. Vlastně čím dál tím hůř. Nepřeháním, převaluju se minimálně 2 hodiny, než zaberu. A to chodím spát kolem půlnoci, tak já už nevím... během spánku se budím, ale většinou jenom na pár minut. Ale párkrát už jsem se taky naštvala a šla se asi ve čtyři ráno najíst, protože jsem stejně nemohla usnout :D. Je to divný... a dost možná za to může Doučování zla, alespoň částečně! Většinou ho před spaním rozvíjím v hlavě, pak se dostanu myšlenkama úplně někam jinam a takhle si přemejšlím... naštěstí mi celkem pomáhá třezalkovej čaj :).
A jsem úplně neschopná se učit. Opravdu se snažím, ale nejde to. Čtu si to, ale nevnímám :/.
A zhubla jsem 2 kila a mamka už mi neříká týdně: "Nejseš nějaká hubenější?" ale denně. Ono totiž 2 kila jsou strašnej rozdíl, že jo :D.
Od plánu, že pojedu na brigádu do Anglie, pomalu upouštím, protože: 1) Na brigádě jsem byla jenom jednou v životě, uklízela jsem střední potravinářskou po rekonstrukci. Možná by to chtělo si toho víc zažít tady doma. 2) Bojím se :(:D Ale to je ten nejmenší problém 3) Nehodlám jet sama a vypadá to, že jediná osoba, která by se mnou jela, je spolužák, na kterýho není zrovna spoleh. Já ho mám strašně ráda a on mě samozřejmě taky (:D), ale... bydlíme od sebe 3 minuty, takže když se jde pít do města, obvykle se ho ptám, jestli mě pak doprovodí. A on mi pokaždý slíbí, že jo, i když ho obeznamuju s fakty, že budu chtít jít dřív než on, že se ožere a nehnu s ním, a on mi to přesto slibuje. A pak nasraně odcházím sama samotinká :D. Takže začínám hledat brigády v česku. Jsem zvědavá, jestli něco ukořistím. Nesnáším hledání. Nevadí mi práce, já miluju práci, ale musíte mě k ní postavit a říct mi, co mám dělat. Jsem takovej tupej robot maličko :D.
Při jedné polobdělé noci jsem zastihla bratra přicházet z práce, někdy kolem jedný ranní (rozváží pizzu, normálně tak pozdě nechodí, ale... to je jedno, prostě přišel pozdě :D). A víte, co mi řekl? Že mi domluvil rande... Tak jsem se tak rozespale podepřela na loktech. "Cože si mi?!" "Potřebuju se tě nějak zbavit. Zeptal jsem se našeho kuchaře, jestli by s tebou nešel. Zeptal se mě, kolik ti je, já řekl, že osmnáct, a on že to není problém." Chvíli na něj tupě civím, neschopná slova a on se kření jak debil a argumentuje: "Umí skvěle vařit." Já na to: "Má dlouhý vlasy?" on: "Ne." Já: "Beru ho." :D:D:D Od tý doby jsme o tom nemluvili, takže doufám, že to byl jen nějakej jeho vtípek (i když tohle neodpovídá jeho běžnému smyslu pro humor). Ale začínám se cejtit jak já nevím... moje rodina na mě kouká jak na největšího exota. Zrovna nedávno se mi zdálo, jak mi mamka někoho dohazuje... a nedopadlo to dobře, změnil se v Draca Malfoye :D. Ale jako chápete to? Matka chce, abych si někoho našla, teď už i bratr... jako já chápu, že oni potkali svoje životní lásky v mým věku, bratr ještě dřív, ale tak jako... jsem moderní, nechte mě bejt! :D:/
Achjo, asi si vystavím inzerát... Hledám zaměstnavatele a manžela. Může být oboje v jednom. Jsem protivná a líná. Zavděčíte se mi vším, co se dá strávit. Chcete mě? :D
Včera u doktorky jsem potkala jednu holčinu ze základky. Je asi o dva roky mladší než já. Má tříměsíčně dítě...
A teď to nejhorší, z čeho jsem mírně přejetá. Na škole v přírodě (takže asi v pátý třídě) jsem se líbila jednomu klukovi, strašnej frajer, nemyslela jsem si o něm nic moc dobrýho a dodneška si nejsem jistá, jestli si ze mě jen neutahoval, páč jsem byla nevýrazná, tichá puťka. Včera mi ta holka u doktorky řekla, že je nezvěstnej. A dneska mi spolužačka oznámila, že se našel oběšenej v lese...
Zkurvenej světe, možná jsi už měl skončit.