8. kapitola - Antagonista

Komentář autora: Brý ránko :)
Tak, po čase nová kapitolka. Tentokrát se podíváme za Chelsie a Stellou do školy. Vůbec mi nedošlo, že netuším, jak probíhá vyučování v devátý třídě v Americe, a tak jsem se pokusila alespoň něco na tom internetu vyčíst. No, nevím, jestli jsem to odhadla správně, ale snaha byla. Odkazy na stránky, ze kterých jsem čerpala, najdete v dovětku :).
Přijde mi o trochu zajímavější než předchozí kapitoly, ve kterých nevystupoval Jack, ale vážně jenom o trochu.
Název povídky vám bude brzy jasný, ale možná že ne všem by došlo, že Chelsie se střetne hned se dvěma antagonisty ;).
Snad se bude dobře číst :)

Stella poslušně čekala pod borovicí, která stála na pozemku školy už od jejího založení, a netrpělivě si pohrávala s mobilem, na kterém sledovala čas. Za pět minut mělo začít vyučování a Chelsie pořád nikde. Kde se fláká?!

O kus dál stál Archie se svou bandou, mezi nimi i Stellin ctitel Jimmy Shaw. Chechtal se a pošťuchoval s tmavovlasým dlouhánem. Jeho zrzavé vlasy byly ve slunečním svitu přímo oslňující. Stella ho podmračeně pozorovala a občas nesouhlasně zavrtěla hlavou. Jednou se s jejím pohledem střetl. Koutky mu poklesly a tupě na ni zíral. Přesněji řečeno na její poprsí. Stella nasupeně sešpulila rty a zakryla se stohem sešitů a učebnic. Když si všiml jejích blesky metajících očí, cuknul sebou a dal se radši do řeči s klukem po své pravici.

Debile!

„Hej, Archie, už musíme jít!“ Hlouček se pomalu přesouval k budově. Chlapec s kaštanovými vlasy se naposledy rozhlédnul. Chudáček, asi taky čeká na Chelsie, pomyslela si Stella. Když natočil hlavu jejím směrem, přátelsky kývl na pozdrav. Odpověděla mu zatřepetáním drobných baculatých prstů.

V tom se z dálky ozval rachot koleček.

No konečně!

„Čau, čau, čau! Promiň, promiň, promiň,“ vítala ji kamarádka. Byla celá uřícená, a když seskakovala z prkna, málem sebou švihla. Vlasy měla stažené do dvou úzkých culíků a její tváře připomínaly grilovaná rajčata.

„Za to mi dáš na obědě půlku porce svejch hranolek. Nebo ne, byla bych tlustá… to už vlastně jsem. Byla bych ještě tlustší,“ uvažovala nahlas Stella, táhnouc za sebou Chelsie za loket.

Ta se uchechtla a vlepila jí lehký pohlavek. „Blbko!“

Do třídy dorazily se zvoněním. Normálně by to nebyl problém, kdyby však první hodinu neučila paní Richardsová.

„No ovšem, Wilisová a Howe. Píši si - “ udělala dramatickou pomlku, ve které obě dívky propálila pohledem - „pozdní příchod.“

„Kráva,“ zašeptala Chelsie k Stellininu uchu. Ta přikývla a každá se odebrala ke své lavici.

Chelsie byla přesvědčená, že Margaret Richardsová je spřáhnutá se samotným ďáblem, i když její vzhled o tom nikterak nevypovídal. Byla to poměrně vysoká a poměrně štíhlá žena, které ještě nebylo ani čtyřicet let. Pleť měla jako z alabastru, úzký nos se táhl až k širokým ústům a obyčejné šedé oči s neobyčejně dlouhými řasami sladce mrkaly na nic netušící smrtelníky.  Rysy jejího obličeje byly jemné a přátelské. Obočí i vlasy si barvila do odstínu hořké čokolády a oboje měla vždy dokonale upravené. Husté vlasy se jí vlnily přesně po ramena, většinou je však sepla sponou a rozprostřela na zádech. Nenosila brýle, i když si to Chelsie z hloubi duše přála a občas zapomínala, že jde jen o její zbožné přání, nikoli skutečnost. Jejich angličtinářka se obvykle šatila do úzkých sukní a upnutých roláků bez rukávů, které doplňovala zlatým šperkem. Toho dne však zvolila tyrkysově modrou halenku a bílý šátek, sukni nevynechala.

„Takže, když už jsme konečně všichni,“ začala svým medovým hlasem, „můžeme se pustit do práce.“

Třídou se rozlehlo zmučené povzdechnutí.

Ano, taky mě naše spolupráce nesmírně těší, pomyslela si Margaret s falešným úsměvem.

„Pamatuje si někdo, kde jsme skončili minulou hodinu?“

Sešity většiny studentů se rozšustily. Dokonce i ten Chelsiin. Našla v něm roztomilou karikaturu samy sebe, jak škrtí Richardsovou a z povzdálí ji povzbuzuje Archie. Usmála se a něžně kresbu pohladila.

„Minule jsme pracovali na slovní zásobě, paní ‘čelko,“ řekla bezbarvě Jennifer Shaw, Jimmyho sestra. Vypadali skoro jako dvojčata, ale Jimmy byl o rok starší - do školy nastoupil s odkladem.

Chelsie sebou škubla. A sakra, písmenka…

„Výborně,“ propletla si prsty za zády Richardsová a dál se procházela po třídě v botách na vysokém klínku. „Tak mi, Bruno, řekni, jak bys vyhláskoval a vysvětlil slovo příbory.“

Bruno, snědý chlapec s černými kudrlinami a velkými sluchátky kolem krku, si odkašlal a pokusil se narovnat. „Příbory, takže P-Ř-Í- B-O-U-R-Y,“ lezlo z něj pomalu, hleděl kamsi do stropu a tahal se za prsty pod lavicí. „Příbory, to jsou, to je, no, nádobí, které se používá k… porcování jídla.“

Richardsová se zastavila a otočila na špičce, aby na chlapce viděla. Roztáhla své naleštěné rty a klidně pronesla: „Skoro správně, jen sis přidal jedno písmenko a vysvětlení… ucházející. Další slovo zní antagonista. Slečna Howe?“ vyzvala ji s pozdviženým obočím a nahlédla do jejího sešitu. Žačka rychle malůvku zakryla předloktím a nejistě se poškrábala na zátylku.

„Em, promiňte, anta-kdo?“

 Několik studentů se uchechtlo. Stella zabořila obličej do nastavené dlaně, až to plesklo, a bezradně zavrtěla hlavou.

Richardsová se na Chelsie zazubila a zúžila oči jako kočka. Blondýnka si v duchu představovala, jak se jí za zády mrská ocas a tlapkou se tahá za fousky.

„Antagonista,“ zopakovala s výraznější artikulací.

Takový slovo existuje? Pomyslela si zuboženě Chelsie a začala ze sebe vydávat přemýšlivé zvuky v podobě: „Em, noo, ehm, takže…“

„Můžete začít tím, že ho použijete ve větě,“ nabídla jí rádoby milosrdně.

Bezva. „Takže, paní učitelka mi poručila, abych jí vysvětlila pojem antagonista?“ Usmála se nevinně a svým zkrouceným obočím dávala jasně najevo, že nic lepšího bohužel nevymyslí.

„Velmi zábavné. Očekávala bych od vás, že zrovna tohle slovo vám utkví v paměti, slečno, navzdory vaší indispozici.“ Paní Richardsová se zapřela o Chelsiinu lavici, oči zaklesnuté do těch jejích a obličej tak blízko, že dívka dokázala rozeznat zrnka pudru na učitelčině tváři. „To slovo totiž znamená protivník, nepřítel, chcete-li,“ usmívala se ďábelsky a Chelsie vztekle zaťala čelisti i pěsti.

Konečně odstoupila od jejího místa a směrem k tabuli dodala: „Předpokládám, že ho nedokážete vyhláskovat, že ne?“

Chelsie to ze sebe vychrlila jedním dechem: „A-N-A-G-O-T-A-S-T-I-S-A.“

Třída ztichla. Archie, který seděl o jednu lavici za Chelsie šikmo vlevo, na ni upřel svůj smutný pohled.

„Ts, ts, ts,“ zamlaskala učitelka. „Špatně. Asi si budu muset promluvit s vaší maminkou. Zdá se mi, že jste za ostatními znatelně pozadu. Jsou přece i jiné - “

„Pozadu?!“ Vyštěkla plavovláska, prsty zarývaje do dřevěné desky. „Jako jediná na škole studuju Algebru 2 a vy si myslíte, že jsem pozadu?!“

Stella si hlasitě odkašlala a třeštila na Chelsie oči. To stačí, Chels, nech to být!

Richardsová prohnala své natočené řasy a pozdvihla tenké obočí. „Ten tón si vyprošuji, mladá dámo. Mě nezajímá, jestli jste matematický génius nebo nadějná atletka, mě zajímají pouze výsledky, kterých dosahujete v mém předmětu, a ty jsou značně znepokojující. Nechtěla jste od školy žádné výhody kvůli své dyslexii, tak se teď nerozčilujte, že se vám žádných nedostává.“

Chelsie byla se zvoněním první ze třídy. Rázovala si to poloprázdnou chodbou, pěstičky stále zaťaté. Culíky jí zuřivě pleskaly do zad. Dveře toalety si otevřela kopancem.

„Svině! Ta zasraná svině! Ahhggrrr, bože, jak já tu krávu nenávidím!“ ulevovala si a občas uhodila do umyvadla.

„Chels, v pohodě?“ Nahlédla Stella opatrně dovnitř. Medové, mírně zvlněné vlasy měla přehozené přes levé rameno.

„Antanista,“ soptila Chelsie. „Co je to sakra za slovo?! Slyšelas ho snad někdy předtím?“

Stella se pousmála a rozhodla se ji neopravovat. Raději po pravdě odpověděla: „Rozhodně ne.“

„Grrr. Kdybych jí tak mohla - “ kopla vší silou do zdi - „nějak ublížit.“

Stella si namočila ruce v umyvadle a postříkala svou kamarádku drobnými kapičkami. „Chápu tvé rozhořčení, ale budeš to muset nechat plavat. Je to ředitelova oblíbenkyně.“

„Mě má taky rád. Každoročně reprezentuju školu v atletice,“ argumentovala už klidněji.

„Jo, ale ty seš jenom čtrnáctiletá puberťačka a jak je všem dospělým dobře známo, puberťáci nenávidí celý svět a učitele ze všeho nejvíc.“ A taky reagují přehnaně, doplnila si v duchu.

„Ale zcela oprávněně!“

„Zvedlo by ti náladu, kdybych ti řekla, že na tebe dneska ráno Archie čekal před školou?“

Chelsie se rozšířily zorničky. „Fak-fakticky? Na mě?!“

Stella se usmívala čím dál provokativněji, zaklesla se do kamarádky a odvedla ji z chladné místnosti. „A při angličtině z tebe nespustil oči.“

„To málokdo,“ uchechtla se s jistou dávkou ironie v hlase. Tváře jí však polichoceně zrůžověly a oči zněžněly. Na prst si namotávala lem svého plandavého šedivého trička s Mickey mousem.

Zbytek vyučování poklidně plynul. Pozůstatky naštvanosti ze sebe Chelsie vypotila při tělocviku a jahodová zmrzlina, kterou jim naservírovali na obědě jako zákusek, jí spravila náladu úplně.

„Stavím se u tebe po tréninku,“ loučila se s kamarádkou a sebejistě se postavila na prkno.

„Elso!“ Ozvalo se z povzdálí.

Chelsie se otočila tak prudce, že ji jeden konec culíku švihnul přes obličej. Svižným krokem si to k ní rázoval Archie Cole. Když k ní došel, musel si trochu oddechnout. „Uf. Proč jsi na mě nepočkala, když víš, že máme stejnou cestu?“

„No,“ začala váhavě. Srdeční tep se jí bezděčně zrychlil a na zádech cítila stékající kapičku potu. Venku sice bylo horko, v Archieho přítomnosti na ni však padaly mdloby, jak se tak dívala do jeho očí v ukázkovém odstínu rozkvetlých pomněnek. „Nevěděla jsem, jestli nechceš jít třeba sám.“

Překvapeně na ni zamrkal a pohodil (nejspíš ze sprch) zvlhlými vlasy. „Proč bych to dělal, když můžu jít s tebou? No, to je jedno, měli bychom vyrazit, nebo přijdem pozdě,“ upustil svůj vlastní skateboard, kterého si Chelsie všimla, až když hlučně dopadl na zem. Věděla, že na něm Archie jezdí, ale do školy ho většinou netahal.

„Dáme závod?“ popíchl ji.

„Jasná věc. Tak na tři,“ položili botasky na prkna a druhou nohu připravili k odrazu. „Raz - dva - tři!“

Chelsie se díky svému vytrénovanému svalstvu dostala okamžitě do vedení. Řítila se ulicí a pravidelně dýchala, aby ji nezačalo píchat v boku. Kličkovala mezi lidmi, kteří před ní zděšeně uskakovali. Raději se neotáčela po svém protivníkovi, aby do někoho - nebo něčeho - nevrazila.

„S dovoleníííím!“ vykřikla a zajistila si tak na delší dobu volnou cestu.

Přenesla váhu na zadní nohu a zastavila o chodník. Až když stála na pevné zemi, dopřála si zpětný pohled.

„Uu, sakra,“ balancoval s obtížemi Archie a odstrčil od sebe nějakou vyfintěnou slečinku se sluchátky v uších.

Chelsie se neubránila smíchu a už se připravovala svému příteli na pomoc. Nechala skateboard opřený o lampu a natáhla ruce k Archiemu. I on držel paže před sebou, aby si chránil obličej a neztratil rovnováhu. Chytila ho za nadloktí a on seskočil. Prkno nerušeně pokračovalo v cestě. Archie klopýtal, ale Chelsie ho držela pevně. Nakonec oba nabrali ztracenou stabilitu a celí zadýchaní se napřímili. Propukli ve vydatný smích, až jim vytryskly slzy. Když se trochu uklidnili, podívali se na sebe, stále se držíc jeden druhého. Oba to překvapilo, ale ani jeden se nechtěl pustit. Chelsie cítila, jak pod jeho pohledem rudne.

„Hej, děcka! Tohle je vaše? Dejte to pryč, než si na tom někdo zlomí nohu,“ křičel na ně stařík o berlích a poukazoval na skateboard, který se zastavil o nárazník zaparkovaného auta.

Oba od sebe přistiženě odstoupili a Archie se rozeběhl ke svému prknu. Chelsie se mezi tím pokoušela trochu uklidnit. Upravila si tričko a uhladila vlasy. Dívala se na špičky bot a mírně s nimi podupávala.

„Pohni, pan Moon nemá rád, když chodíme pozdě,“ hlesla k němu a zamířila ke schodům do budovy.

„Ty, Chels, viď že to na mě nepráskneš?“

S vykulenýma očima se na něj otočila. „Co na tebe nemám práskat?“

Uličnicky se zazubil a předběhl ji, aby jí mohl otevřít dveře.

„Že jezdím na skatu pomalejc jak holka.“

Pokračovat na další kapitolu


Dovětek:
Předměty a učebnice deváťáků - nejlepší je ten druhej příspěvek v tomhle odkaze
Co se bere v angličtině