Skoro sedm esemesek

Dneska mě cestou ze školy napadl rým, tak jsem si ho napsala do mobilu a ejhle, napadl mě další. A pak další, a další... stimulující asi bylo to, že do třídy přišel učitel s úplně stejnou mikinou, jakou měl barman. Je to dost nápadná mikina a jsem si stoprocentně jistá, že jsem ji nikdy předtím na nikom neviděla, a to už se vyrábí asi 2 roky, ne-li víc. Nemluvě o tom, že televize mi předhazuje furt něco z Moravy. Nemluvě o tom, že mě druhej chlap začal oslovovat Lucie... a jezdí často do Brna... Dokonce i na kelímku od kafe byla reklama na Vinaře. A myslete si pak na něco jinýho :/ :D

Melancholie

Sice už začala škola, ale mně to dojde až tak koncem dalšího týdne. Mně vůbec všechno dochází tak pomalu... že svojí nejlepší kámošce nestojím ani za pořádný rozloučení, když na půl roku odjíždí do Řecka, že barmanovi nestojím ani za blbou smsku, jestli mám nebo nemám jezdit, hlavně že mě sám pozval... no co, jen díky nim vím, jaký to je sedět sama na lavičce, na kterou nedopadá světlo z lampy, za to jak na ni tak na mě dopadá déšť a místo deštníku držet v ruce lahváče... celej pátek jsem proválela v posteli, neschopná cokoli sníst, neschopná se hnout, když jsem se náhodou probudila, tak jsem dostala křeče do břicha a slzy do očí... jo, takhle zle už mi dlouho nebylo. Pokud vůbec někdy.Ale dneska už je mi fajn. Jsem jen zase o něco mrtvější, prázdnější... jednou se ze mě ten šutr snad stane. Ale do tý doby se ještě určitě stihnu naučit tuhle skladbu. Vždyť jen po dnešním odpolední ji zvládám špatně, ale rozpoznatelně zahrát.
Jop, umění je fakt dobrá filtrace, výplň, lepidlo... cokoliv, co právě potřebujete.
Ale ten chlast má taky něco do sebe... takže vzhůru do ulic... hurá...

Jak můžu bejt ještě pořád překvapená?

Aneb já jsem asi vážně ten nejhůř informovanej člověk na světě. Mně kdyby vybouchla za zadkem atomovka, tak to zjistím až za týden :/ :D

šunkičotéka

No, když nemůžu přijít na novej příběh, tak aspoň přicházím na nový slova :D
Mám nějakou potřebu se s váma podělit o písničky, který teď neustále poslouchám, některý bezdůvodně, většinu důvodně. A asi se leknete, co se stalo s mým dobrým vkusem :D

Epilog

komentář autora: Asi si říkáte, jak mi napsání dvou set slov mohlo trvat tak dlouho... velmi jednoduše, byla jsem líná a múzou leda tak fackovaná :/ :D
Není to nic moc, ale lepší už to nebude. Konečná tečka za DZ. Nečtěte, pokud nesnášíte otevřené konce!

Krásné i méně krásné vzpomínky

Je to směsice fotek z Londýna, Rakouska (ale to není ani poznat, že je to z Rakouska a jsou to jenom 2 fotky) a Pasohlávek :)

Kemp XI

Už vážně naposledy a už ani ne z kempu...

Kemp X

Pomalu se odrážím ode dna.

42. kapitola

Podtitul: Začátko-konec

Komentář autora: Tak... sedím opět v hospodě se skleničkou vody a dopitým presem...a mám dopsanou poslední kapitolu!!!! Musím přiznat, že mám tak trochu slzy na krajíčku. Vždyť tuhle povídku píšu už... zhruba 3 roky? A už ji psát nebudu... už nikdy... fňuk :(. Já vím, slibovala jsem ještě epilog, ale silně zvažuju, že ho vynechám, protože... tohle je takovej hezkej konec, epilog by byl z pohledu ďábla a nakousl by něco novýho, co už by se nerozvíjelo. Tak řekněte sami, co by vám vyhovovalo víc.
Jinak si užijte kapitolu a neváhejte se vyjádřit, k čemu vás jen napadne. Především ale prosím k tomu začátku, doufám, že bude mít ten účinek, ve který jsem doufala :).
Achjo... já budu snad vážně brečet :(

Kemp IX

Jestliže se chybami člověk učí, tak už za sebou musím mít doktorantský studium...

Kemp VIII

Poprvý psaný nikoli v kempu, ale z pohodlí domova :)

Včera, dnes a nikdy

Asi před tejdnem mě chytla lehce poetická nálada.. nejhezčí je na tom ale ten název, ten zbytek je takovej... makovej :D :/

Kemp VII

Vracím se ke svému samotářskému životu...

41. kapitola

Podtitul: Elena Gilbertová

Komentář autora: Celou tuhle kapitolu jsem vlastně napsala tady v kempu. Takže je taková lehce odfláklá a divná :/ Pište si něco v hospodě nebo v krámě, kde na vás nebo při nejmenším kolem vás pořád někdo mluví. A taky jsem strašně líná ji znovu kontrolovat :D
Příjemný počtení ;)

Kemp VI

Už dooooost, už žádný chlapy, žádnej chlast, prosííím, já už chci domů :(. Ale co furt fňukám, dyť si za to můžu beztak sama.

40. kapitola

Podtitul: Damon Salvatore

Komentář autora: Sice jsem nic nepřipsala ale... myslím, že si kapitolu zasloužíte. Začátek se mi líbí, nějaký obraty a myšlenky se mi povedly, ale postupně to upadá a je to takový... unavený :D:/
No, snad u toho neusnete.

Kemp V

Občas si říkám, že už bych jela domů, že už mi ten chlast, chlapi a zodpovědnost v krámě lezou krkem. Ale pak přijdou chvíle, kdy na tohle všechno zapomenu a říkám si, že je to to nejlepší, co mě mohlo potkat O:)

39. kapitola

Podtitul: Stefan Salvatore

Komentář autora: Uf, sice jsem si dneska ráno po probuzení myslela, že už v životě z toho stanu nevylezu, ale nakonec jsem to nějak rozchodila, zajedla hranolkama s kečupem a dopsala předposlední kapitolu! Je tu nechutný vedro a dusno a do toho jsem včera až moc pila, tak proto jsem málem nevylezla ze stanu.
Ke kapitole: Následující 3 kapitoly nám ukážou, jak vypadá život hlavní trojky po 5 letech. Začneme Stefanem, budem pokračovat Damonem a zakončíme Elenou. Všechny kapitoly jsou poměrně krátký a končej otevřeně. Je to ale taková ta otevřenost, která člověka nijak neštve, protože... nevím proč, ani vlastně nevím, jestli to budete cítit stejně :D. Ale jsou to prostě takový konce, u kterých člověk tak nějak ví, jak by pokračovaly. Navíc se všechny tak nějak snoubí v poslední, tedy 42. kapitole.
A to bude asi všechno, užijte si čtení a doufám, že další kapitolu přidám za týden, možná trochu dřív :).

Kemp IV

Já vím, že byste radši novou kapitolu DZ, ale... no, dneska zkusím něco napsat, slibuju!

Kemp III

No, tak se nám to začíná pěkně rozjíždět...