Poprvý psaný nikoli v kempu, ale z pohodlí domova :)
Správně, jsem doma, ale zítra zas odjíždím. Taťka a brácha slavili narozeniny, tak jsem přijela na oslavu. 25 a 50, to jsou takový důležitý věky. Koupila jsem jednomu 25 a druhýmu 50 kešu ořechů ve wasabi. Měli jste vidět tu prodavačku, co je počítala, málem mě tou lopatičkou přetáhla :D.
Bylo celkem zvláštní vracet se domů (jsem tu od pátka). Nemohla jsem tak nějak poznat náš byt a na jednoho ze psů (na Jacka, toho, co máme kratší dobu), jsem koukala jak z jara. Vypadal úplně jinak! :D Rodiče a bratra jsem pochopitelně taky ráda viděla. Nikdy jsem bez nich nebyla tak dlouho.
Jinak, co nového? Moc se mi nedaří držet se od chlapů dál, ale pokrok by tu byl. Honza se po našem rozchodu sice ještě 2x objevil, ale... ale teď už se zas 3 dny neozejvá, takže fakt nevím, co se tomu idiotovi honí hlavou :D. Naštěstí mě to přestává trápit. Jsem docela ráda, že moje city jsou schopný stejně rychle vzplanout jako pohasnout :D. Sice mi ten kluk ještě pořád není úplně u zadnice, ale ze srdce sklouzl už někam ke kříži, takže za chvíli v tom zadku je... to je zas metafora :D:D
Ale... ještě to není jistý... ale mám takovej pocit, že francouz... do mě sice není tak zblázněnej jak já do něj, ale... na druhou stranu mu asi nejsem tak ukradená, jak jsem si myslela. Psala jsem mu o kempu a o chlapech (z části proto, abych ho vyprovokovala k nějaký reakci a zjistila aspoň jeho sexuální orientaci, když už nic jinýho! :D Tajemnej jak hrad v karpatech když přijde na vztahy a city...)... a on z toho byl celej nějakej špatnej (a to jsem mu toho ani moc neřekla, spíš jen tak nastínila)... jako když dotčenej... ta zpráva mi nedávala úplně smysl, ale bylo z ní znát, že jsem ho něčím zklamala... a bylo tam něco o tom, že by byl rád, kdybysme oba vyložili karty na stůl, a že pro něj to znamená něco víc... ale co "TO", sakra?! :D To se dozvím asi až v příští zprávě, protože i když jeho zpráva smysl nedávala, moje jo. I člověk, co by neuměl anglicky, by z ní poznal, že mi na něm záleží víc jak na nějakejch... než na jakýmkoliv jiným chlapovi. Takže mě buď utře, že jsem ho špatně pochopila a můžu si ty svý romantický představy strčit za klobouk, nebo... nebo nevím. Furt bydlí pár tisíc kilometrů daleko :D:/
Taky jsem si poprvý v životě sama vybrala a sama koupila novej mobil!!! Ten můj chudák už přestával držet pohromadě, neukazoval mi, kdo mi volá nebo píše, sekal se... prostě umíral. Tak jsem našla za necelý dva tisíce Nokia dual sim 301 a úplně se do ní zamilovala! Nesnáším totiž dotykáče a můj poslední telefon byla Nokia Xpress music...5310? Prostě taková ta červeno černá s tlačítkama po straně. Jsou si dost podobný, takže... takže pohoda, jsem zatím maximálně spokojená :). Teda jednu výtku bych měla, přetáhla jsem si tam fotky a písničky a úplně mi to odstranilo alba, takže je to všechno pomíchaný... to mě štve hodně, ale nějak se to určitě vyřeší.
Tak, to bude tak všechno. Držte palce, ať francouz ještě někdy odepíše, ať Honza radši už NIKY nenapíše... a ať už mi daj ti chlapi pokoj :/ :D
To sú krásne jubileá (i keď predavačka by bola asi radšej, keby to boli menšie čísla :D) :)
OdpovědětVymazatJa mám dotykový mobil asi nejaké... tri roky? Teda, teraz už mám druhý, LG E430, a som spokojná (s tým prvým som až tak nebola), i keď mi furt robí problém písanie :D Strašný problém mám trafiť sa do písmenka a furt píšem tak pomaly, plus ešte keď mám dlhé nechty, ta ani nehovorím :D
Veľa šťastia s tými chlapmi, nech ti to vyjde tak, ako chceš (a nech si najprv ujasníš, ako to chceš :D) :) Ak ti ten Francúz vyjaví city, tak už len dajaký spôsob na prekonanie kilometrov nájdete :D
Držím ešte raz palce s chlapmi, nech už ťa netrápia a nech sa máš fajnovo. Ja som momentálne strašne rada, s ocom som mala taký otcovsko-dcérovský deň, užila som si to celkom a momentálne môj najväčší problém je, že si nie som istá, ako spraviť čaj z nazbieraných bylín, ako ich uskladniť atď. čiže to v podstate ani problém nie je :D Maj sa zatiaľ, see ya ;)
OdpovědětVymazatMariam: No vidíš, během tří let dva telefony, to je docela na prt. Dotekáče jsou prostě na prt, všichni si na ně stěžujou, jak se rychle vybíjej a sekaj... a navíc tlačítka jsou pohodlný :D. Ne, já prostě v životě nebudu mít dotykáč... nebo spíš ještě několik let.
OdpovědětVymazatDíky, to ujasnění by se mi hodilo ze všeho nejvíc :D Když já si to vždycky ujasním a oni pak přijdou s nějakou peckou... jakože se třeba nečekaně zjevěj v krámě nebo z ničeho nic začnou žárlit a psát zmatený zprávy, že jo, tak to je pak vážně těžký! :/:D
Janka: Jééé, to je krásný O:) Taky bych mělá ráda nějaký otcovský den, ale my máme s taťkou prostě takovej... láskyplnej, ale tichej vztah :D.
Pokud ti připadá problém vážný, tak vážný je, ostatní ať si myslej, že je sebetriviálnější ;). Ale žádnej problém zase není neřešitelnej! :D Já mám momentálně nejspíš docela velkej problém... skoro bych řekla i průser, ale to zas až příště, třeba se do tý doby vyřeší :D.