Kemp IX

Jestliže se chybami člověk učí, tak už za sebou musím mít doktorantský studium...



Ještě k tomu ty chyby přivádím k dokonalosti. Asi tak minulý pondělí nebo úterý jsem se rozhodla, že by bylo pomalu na čase zjistit, kdy mi začíná školní rok. Ještě furt jsem to na těch podělanejch stránkách nenašla, za to jsem zjistila, že jsem si měla zapsat předměty na oba semestry nejpozději do 30. 6. Ups. Nejdřív mě polila hrůza, přeběhl mi mráz po zádech a žaludek udělal kotrmelec, znáte to... ale pak už jsem jenom bezmocně pokrčila rameny a začala se smát. Myslím, že se tomu říká burnout syndrom. Prostě to byla poslední kapka a já se definitivně zcvokla :D.
Ale ne, ještě jsem sebrala poslední zbytečky rozumu do hrsti a začala přemýšlet, co dál. Po týdnu mi studijní oddělení konečně odpovědělo a oznámilo mi, že pokud chci být tento akademický rok jejich studentem, musím si zápis předmětů zaplatit, 300 Kč za jeden předmět... pro představu, na každej semestr mám zhruba 10 povinnejch předmětů a chtělo by to si vybrat aspoň dva povinně volitelný... to máme 24 předmětů, to máme skoro 7,5 tisíce, to máme o trochu víc jak polovinu mýho měsíčního výdělku tady... to máme POSRALI JSTE SE???!!! Ne, už mě fakt nebaví platit za svoji blbost a už vůbec ne tolik. Proto se můj mozek upnul k jinýmu řešení: práce. Úplně mě to nadchlo, i když jsem si vědoma, že není tak lehký něco sehnat, a že by se mi taky kliďánko mohlo stát, že skončím opět v kauflandu a ještě budu ráda... ale taky bych si mohla vzít svejch 5 švestek a jet někam do háje. Třeba do Francie... třeba do Lyonu... ne? Ne? Tak ne, no :D. Nevím, co se bude dít, už jsem odpověděla asi na 3 inzeráty (většinou recepční) a rodiče... nejdřív byla mamka stejně nadšená jako já, ale po deseti minutách (skutečně jí to trvalo jenom 10 minut, veškerá naše konverzace probíhá telefonicky, takže to vím) mi volala znova a obrátila o 360°, že jsem pitomá, že skončím v kauflandu, do školy už se nevrátím, ať neblázním a radši si to zaplatím... to bylo poprvý, co jsem měla sto chutí jí to položit, ale naštěstí její proslov netrval tak dlouho. Teď zas řešej, že bych to třeba mohla nějak usmlouvat, bratr za mě napsal škemrající mail, jestli bychom se nemohli nějak domluvit... no uvidím, ale nikdo mě nedonutí platit jim 7,5 tisíce. To prostě ne!!!
A teď žhavá novinka! Z jednoho toho inzerátu už mi odpověděli, prej mám přijet v sobotu na pohovor! To všechno je krásný, ale pohovor ve Špindlerově mlýně... když já jsem v Brně... to je hrubým odhadem vyhozená tisícovka :/ :D Ale asi to risknu, ten hotel je úplně nádhernej, ubytování zdarma, sjezdovky pod čumákem... to by nebyo na rok špatný :)
A jinak? Už se mi to tady krátí a padá na mě z toho sentimentálnost. Honza se neukazuje, jenom občas volá, a našla jsem si tu snad normálního kamaráda, kterej tu taky pracuje.
Kolega mě obvinil z alkoholismu a pěkně mě tím naštval!!! Každopádně když jsem si dneska v 11 dopoledne objednala panáka zelený a před půl hoďkou rum s kolou... tak jsem si řekla, že je to stejně debil, protože já zapíjím svoje zoufalství, které, věřte mi, je zatraceně hluboký! :/:D

Mějte se líp jak já ;)