42. kapitola

Podtitul: Začátko-konec

Komentář autora: Tak... sedím opět v hospodě se skleničkou vody a dopitým presem...a mám dopsanou poslední kapitolu!!!! Musím přiznat, že mám tak trochu slzy na krajíčku. Vždyť tuhle povídku píšu už... zhruba 3 roky? A už ji psát nebudu... už nikdy... fňuk :(. Já vím, slibovala jsem ještě epilog, ale silně zvažuju, že ho vynechám, protože... tohle je takovej hezkej konec, epilog by byl z pohledu ďábla a nakousl by něco novýho, co už by se nerozvíjelo. Tak řekněte sami, co by vám vyhovovalo víc.
Jinak si užijte kapitolu a neváhejte se vyjádřit, k čemu vás jen napadne. Především ale prosím k tomu začátku, doufám, že bude mít ten účinek, ve který jsem doufala :).
Achjo... já budu snad vážně brečet :(

„Táži se Vás…“
Tohle mi něco připomíná…
„Berete si zde přítomného…“
Netvař se tak! Tahle svatba dopadne určitě líp.
V kostele bylo jenom pár lidí. Nebo spíš jeden člověk a šest upírů. Všechny oči visely na ženichovi a nevěstě, kteří však měli oči jenom pro sebe.
„Táži se Vás…“
Kolik svateb ještě proděláme, co myslíš?
„Berete si zde přítomnou…“
Elena na vteřinku zašilhala k protější lavici, kde seděli bok po boku Stefan s Trudy.
Snad už jenom jednu, odpověděla Damonovi a potutelně se usmála.
„Prohlašuji váš sňatek za právoplatně uzavřený. Smíte políbit nevěstu.“
No fůůůj!
Nebuď jak malej!
To ty seš jak malá, ještě se tu samým dojetím rozbreč.
Šťouchla ho loktem do žeber a nenápadně zamrkala, aby rozehnala slzy.
Ivan s Irinou od sebe poodstoupili a obrátili své rozzářené obličeje k obecenstvu. Všichni novomanželům tleskali a hrnuli se k nim, aby jim pogratulovali.
Damon se důvěrně naklonil k Ivanovu uchu a tlumeně prohlásil: „Právě jsi udělal největší chybu svýho života, seš si toho vědom?“
Ivan mu přátelsky stiskl rameno a při jednom ho od sebe odtlačil, aby mu mohl pohlédnout do očí. „Já nejsem takovej blbec jako ty, abych to posral, uvědomuješ si to?“
Kousek od nich se zatím Elena s Irinou opatrně objímaly, aby si nepomačkaly šaty. „Přeju vám oběma hodně štěstí, Iro. Určitě vám to vydrží celou věčnost.“
„Díky. Určitě…“ zarazila se, protože celá přeplněná emocí nevěděla, co dál říct, a tak jen zopakovala: „Díky.“
Damon zvedl nataženou paži do vzduchu a pomalu se kolem ní otočil, jako by to byla tyč vyleštěná kalhotkami zkušených tanečnic. „A teď se jde pařit!!!“
Svatební hostina se konala na jednom ze zámků na Loiře. Elena s Damonem nabízeli svou vilu v Itálii, ale Ivan s Irinou zdvořile naznačili, že to není zrovna místo těch nejlepších vzpomínek. Bývalí manželé je naprosto chápali a cítili se skoro provinile za tak nemožný nápad.
Stefan s Trudy se od sebe nehnuli na krok. Nikdo je nikdy neviděl držet se za ruce či snad vyměňovat si polibky, ale přesto je všichni brali jako pár. Byla to ta bezmezná oddanost jednoho k druhému, ty jiskry v jejich očích a líbezná harmonie jejich aur, co jim nedávali možnost kohokoli přesvědčit o opaku. No, měli celou věčnost na to, aby sami přišli na to, že to jsou právě oni dva, kdo si lže do kapsy.
Mezi Damonem a Elenou to bylo jiné a přesto stejné. Tvářili se jako věčně se pošťuchující sourozenci, ale nebylo to tak docela nevinné. Kde kdo je mohl sem tam přistihnout, jak jeden na druhého toužebně hledí, jak se při svých hrách najednou zarazí a rozpačitě stahují do svých ulit, jak se hryží do rtu, když jim uklouzne nějaká nevhodná poznámka. Chodili po starém minovém poli a nebyli si jistí, která mina je ještě aktivní a která už to má dávno za sebou.
Jakmile se všichni dostatečně občerstvili, vystoupila Elena na pódium a velmi nejistě se naklonila k mikrofonu. Jednou rukou žmoulala lem svých rudých šatů ke kolenům, druhou upravovala květinu ve spletených vlasech a načervenalé rty měla docela suché.
„Ehm, prosím o pozornost,“ zadívala se na své přátele a uvědomila si, že ji sledují od té doby, co se zvedla ze židle a nesoustředí se na nic jiného, než právě na ni. „Ehm, takže, ze všeho nejdřív bych chtěla ještě jednou popřát mnoho štěstí novomanželům… musím říct, že hezčí pár si ani nedokážu představit. Irino, ty jsi Ivanova jiskřička, jeho… jeho pud sebezáchovy, jeho květina ve sněhové závěji, jeho cesta v hustém lese. A Ivane…“ zahleděla se mu do očí a na moment si vzpomněla na tu chvíli, kdy ze sebe strhávali oblečení a váleli se na žíněnce v jeho srubu. „Ty své ženě ukazuješ, jaký svět doopravdy je. Ukážeš jí to špatné, jen proto, aby věděla, že dokud je s tebou, nemá důvod se toho bát. A to krásné… z toho krásného pro ni uděláš nevšední. Svět bude zkažený a nebezpečný, ať se děje cokoliv, ale dokud jste vy dva spolu, nemusíte si s tím lámat hlavu. Vždycky jeden u druhého najdete oporu a budete se bít se vším, co vám přijde do cesty. A jsem si jistá, že zvítězíte. Na zdraví,“ chtěla pozvednout skleničku se šampaňským, ale vzpomněla si, že ji nechala na stole. Než se stihla uvést do rozpaků, stál u ní Damon s oběma sklenkami. Vděčně se na něj usmála a přiťukla si s ním. Ozval se potlesk a všichni se napili. Elena se znovu naklonila k mikrofonu. „A teď to nejdůležitější. Totiž malé překvapení,“ zazubila se. „Prosím, přivítejte na pódiu největší zpěvačku všech dob. Celine Dion!“
Do dveří vstoupila skoro sedmdesátiletá prošedivělá zpěvačka s dlouhým elegantním nosem a hlasem jako zvon. Její šaty při každém pohybu zaplavovaly místnost miliony odlesků a podpatky klapaly v pravidelném rytmu lehké chůze.
Ivanovi v upřímném šoku upadla čelist. Nezmohl se ani na tleskání, jenom seděl a zíral. Irina do něj jemně strčila, aby se vzpamatoval, ale nemělo to na něj pražádný účinek.
Celine se postavila k mikrofonu, upravila si stojánek a pohodila vlasy.
„Zdravím ženicha a nevěstu a přítomné hosty. První píseň patří samozřejmě novomanželům. Přeju vám mnoho štěstí do života, spoustu lásky a věrných přátel,“ potom se otočila k již připravené kapele a lehce jim pokynula, aby spustili.
Irina chvíli čekala, jestli ji Ivan vyzve k tanci, ale nakonec to vzdala, zvedla se a natáhla k němu ruku. Konečně se vzpamatoval, zavřel pusu a s omluvným úsměvem si přivinul svou ženu k hrudi a pomalým krokem ji vedl do středu parketu.

I can read your mind and I know your story
I see what you're going through
It's an uphill climb, and I'm feeling sorry
But I know it will come to you

Damon se naklonil k Eleně a jemně ji pohladil konečky prstů po holém rameni. „Myslíš si, že teď už se k nim můžem přidat?“
Elena v sobě horko těžko potlačila nutkání se pod jeho dotekem otřást, spolkla veškerý neklid a s úsměvem se k němu otočila, nedbaje toho, že se mu téměř tře nosem o nos. „Myslím si, že jim to nebude vadit.“
Tmavovlasý upír se elegantně vyhoupl na nohy, sevřel Eleninu drobnou ručku a hned ji nechal protočit se jako káču.

Don't surrender 'cause you can win
In this thing called love

Trudy se nenasytně ládovala druhým kouskem dortu a pošilhávala po svatebních koláčcích a chlebíčkách. Stefan zachytil její pohled a s pobaveným úšklebkem k ní přistrčil oba tácy.
Přestala žvýkat a s poloplnou pusou promluvila: „Promiň, ale nemůžu se prostě nabažit toho, jak můžu sníst cokoliv a přitom nepřibrat, ani se nepřejíst.“
„Jsem rád, že v tom stále hledáš jen to pozitivní.“
Polkla. „V čem?“
„No v upírství,“ vysvětloval trpělivě a neuvědoměle se začal prohrabovat svými vlasy na temeni. „Většina nových upírů, jakmile překoná šok z proměny, je nadšená novými schopnostmi a tím vším. Ale pak na ně často padá deprese, uvědomí si, že jejich život se zastavil, že se s nimi zastavil čas, zatímco pro ostatní plyne dál.“
Tmavovláska zamyšleně pokývala hlavou. „Jo, to zní hodně depresivně. Ale já nejsem jediná, s kým se zastavil čas, takže…“ pokrčila rameny, „nejsem sama. Dokud jsem s tebou, má smysl se dívat na hodinky.“
Stefan se polichoceně usmál a na moment sklopil hlavu. Potom se přes ramenní kloub zadíval na svého bratra a jeho bývalou přítelkyni. Pohybovali se tak sehraně jako závodní taneční pár, co si jde pro zlato. Bez váhání vzal Trudy za ruku a vyvedl ji k ostatním.
Mírně zaskočeně na něj vyvalila oči a spěšně položila nakousaný chlebíček zpátky na tác. „Ale já ještě nedojedla!“

When you want it the most there's no easy way out
When you're ready to go and your heart's left in doubt
Don't give up on your faith
Love comes to those who believe it
And that's the way it is

Damon se díval na Elenu, jak se směje, až hlavu zaklání a zpod řas jí vytékají blyštivé slzy. Z ničeho nic si ji přitáhl těsně na tělo, propletl s ní prsty a pevně stiskl její dlaň, aby se snad nemohla z jeho spárů vyprostit. Druhou rukou jí významně zakroužil kolem kříže.
Se rty přilepenými k jejímu uchu zašeptal: „Co kdybychom se někam vypařili?“
Elena sebou polekaně trhla a instinktivně se od něj odtáhla, i když to v jeho pevném sevření nemělo valný úspěch. Zaťala své dlouhé nehty v malých pěstích a na sucho polkla.

When you question me for a simple answer
I don't know what to say, no
But it's plain to see, if you stick together
You're gonna find a way

Damon ji mírně netrpělivě šťouchl nosem do ušního lalůčku.
Elena se od něj odtáhla, zadívala se mu do očí a pak se rozpustile usmála. „Sejdeme se za pět minut v reprezentačním sále.“

When life is empty with no tomorrow
And loneliness starts to call
Baby, don't worry, forget your sorrow
'Cause love's gonna conquer it all

Irina měla hlavu zabouřenou v rameni svého manžela jako v naducaném polštáři. Tohle je sen. Sen, ze kterého se snad nikdy neprobudím, pomyslela si a stiskla svého muže o něco pevněji.
Ten si opíral bradu o její temeno a sem tam jí vlípl do vlasů letmý polibek. Naslouchal zpěvaččinu hlasu s jedinou myšlenkou: Tohle je perfektní začátko-konec.

And that's the way it is…

Pokračovat na další kapitolu