Ještě včera jsme tu spolu byli,
Na vše možné připíjeli,
Ale dneska jsem tu jenom já.
Včera jsi nic nesliboval,
Ani jsi nic nepředstíral,
A přesto se cítím zrazená.
Seděli jsme na lavičce,
Rty viseli na lahvičce,
Ale jenom já byla doopravdy opilá.
Chtěla jsem jen s tebou mluvit,
Tak proč začali jsme se k sobě tulit?
Na to se mě rozum ptá.
Líbila se mi tvá blízkost,
I když to byla otevřená místnost,
Za nic jsem se nestyděla.
A právě pro tu chvíli rozkoše
Svědomí mě teď rozkouše
Do polštáře jsem ještě tu noc brečela.
Sedím na tom samém místě
A štve mě, že nevím jistě,
Proč jsem to všechno vlastně dělala...
Áá, tak Šunkič se nám pořádně zamilovala :D Chudáčku. Básnička pěkná :))
OdpovědětVymazatTajemný anonym. O:)
Nene, já jsem byla zmatená... "štve mě, že nevím jistě, proč jsem to všechno vlastně dělala". Jsem byla jenom zakoukaná, zamilovaná začínám být až teď... ale do někoho jinýho, do někoho, kdo si ke mně na lavičku sedá i druhý den O:). Ale zas tam nebude sedět věčně :D.
VymazatStále obdivujem tvoje básne.
OdpovědětVymazatRaz aj knižku môžeš vydať, poéziu, fakt to je dobré :D Dnes som, zhodou okolností, aj čítala nejaké básne, ktoré boli normálne vydané v knihe (obzerám sa po dačom na Hviezdoslavov Kubín - recitačná súťaž). Je zaujímavé, že toto je druhá najlepšia, čo som dnes čítala (nad tou prvou vážne uvažujem, že sa ju naučím) :D
Krásna báseň... má niečo do seba. Ja som v živote napísala asi tak dve-tri básne a aj tie skončili katastrofálne, nemám trpezlivosť na to sedieť pri nich a dumať nad rýmami a tak. Niekedy to ide proste samo, že dostanem nápad a ide to! Je to tak aj s tebou? :D Nikdy som to s nikým nepreberala, tak ma to celkom zaujíma, asi to má každý inak... Zatiaľ ;)
OdpovědětVymazatMariam: A já stále nechápu, co je na tom k obdivování... básníci by měli bejt jak umělečtí truhláři, já jsem spíš dřevorubec :D. Jako vyhovuje mně to tak, ale... ALE :D Z uměleckýho hlediska mi prostě nepřijdou moje básničky vůbec dobrý, jenom z toho lidskýho.
OdpovědětVymazatTo i v létě soutěžíš??! To už začíná být obsese :D
Nauč se tuhle, to by porota koukala :P... už ten úvod by měl zvuk: "šunkič, Včera, dnes a nikdy" :D:D¨
Janka: Musí to jít samo, jinak to nemá smysl. Aspoň u mě ne. Do psaní prózy se člověk jakžtakž dokope, i když nechce, ale básnička... tam o ty slova hodně jde. Takže píšu, jenom když jsem zoufalá, v depresi nebo v poetický náladě. A jenom když dokážu bez problému vymyslet aspoň první dvě sloky :D. Po nich už to třeba trochu skřípe, ale furt mi to nedělá takovej problém něco vymyslet ;).