Kemp VII

Vracím se ke svému samotářskému životu...



Mno, kde že jsme to skončili? Že se mi líběj dva chlapi, Honza (kterej se objevil v Kemp IV) a barman. Po tom mým brečícím výlevu se zahazováním telefonu jsem s barmanem už moc nemluvila. Trochu jsem se snažila, ale mám pocit, že se mě straní víc než kdy předtím. Nedivím se mu a začíná mi to bejt jedno.
S Honzou jsem strávila čtvrtek a pátek. Ve čtvrtek jsme byli v aquaparku a chvílema to bylo super a chvílema jsem si myslela, že ho zabiju. Ne jen, že přijel až ráno, místo večer, ale pak mě tam ještě hodinu a půl nechal samotnou a vyřizoval si něco pracovního (i to bych asi skousla, kdyby netvrdil, že to bude jenom půl hoďka). Plus další věci. Nakonec jsem odešla a nechala ho tam. Prej tam na mě 4 hodiny čekal. Po zavíračce mi volal, sešli jsme se na parkovišti a tak nějak si to vyříkali a dohodli se, že na to zapomenem. I tak to bylo divný.
Druhej den mi v 10 ráno volal šéf, že jsem mu nenechala v krámě klíče od kasy (neřekl si o ně), takže jsme museli přijet (byli jsme asi 10km mimo) a klíče mu předat. Ještě mě stihl zdeptat, že v krámě prej není nic, jak má, že je tam děsnej bordel a že si o tom ještě promluvíme. Takže jsem nastoupila k Honzovi do auta a rozbrečela se. To dělám poslední dobou docela často :D:/.
Každopádně výlet byl skvělej! Zase jsme lezli na nějakej vysílač, ale když Honza viděl, jak jsem neschopná, vzdal to se mnou a spokojil se s tím, že jsme zdolali první ochoz. I tak jsem měla solidně sedřený břicho a další modřinu na stehně :D. Dál jsme navštívili dva hrady a takovej hezkej zapadlej ranč, zpátky jsme jeli stopem...prostě úžasnej den!!!
Večer přijela konečně Anča a všechno jsme si řekly. Pak jsme šly na diskotéku a já si vzala hodně krátký šaty, protože ve všem ostatním mi bylo vedro. No, i tak to nebyl dobrej nápad, asi 3 kluci mě štípli do zadku, z toho jeden z nich byl DJ, se kterým... no, nedá se říct, že bych se s ním znala, párkrát jsme se potkali v hospodě  jednou jsem mu pomáhala stěhovat stoly. I přesto za mnou pak šel a ptal se, jestli může přespat u mě ve stanu... do teďka to nechápu, ale přisuzuju to těm šatům, který už tu nosit nebudu!!! :D
Druhej den večer přijel Honza a já se přistihla, že jsem se na něj hodně těšila, že jsem se celá rozzářila, když jsem ho viděla a že jsem v jeho přítomnosti tekla jako zmrzlina. Tak jsem se ho zeptala, jak to s náma vidí po prázdninách, protože... já prostě neumím mít poloviční vztahy, ne dlouho. A on neumí mít plný vztahy. Takže jsme se ještě chvíli procházeli a já mu pak řekla, že ho doprovodím k autu a už ho nechci dál vídat, protože bych se do něj mohla zamilovat. Půl hodiny jsme se objímali, on se smál a já brečela :D. Druhej den mi bylo úplně stejně mizerně, Honza mi volal a říkal, že kdybych si to rozmyslela, on by se mnou rád něco ještě někdy podnikl... že mě má rád, že jsem úžasná a kdesi cosi... před chvílí se tu nečekaně zjevil, dal mi dvě knížky, Čaroprávnost a Erik od Terryho Pratchetta. Na konečnou rozloučenou mi sevřel ruku ve svojí a mě naběhla husina. A když odešel, tak jsem znova brečela. Sakra, vlastně i teˇˇd brečím, sakra, sakra, sakra! :D
Takže tak... s chlapama už vážně končím, protože je mi bez nich mnoooooohem líp.
Sakra, srát na to na všechno!!!