Melancholie

Sice už začala škola, ale mně to dojde až tak koncem dalšího týdne. Mně vůbec všechno dochází tak pomalu... že svojí nejlepší kámošce nestojím ani za pořádný rozloučení, když na půl roku odjíždí do Řecka, že barmanovi nestojím ani za blbou smsku, jestli mám nebo nemám jezdit, hlavně že mě sám pozval... no co, jen díky nim vím, jaký to je sedět sama na lavičce, na kterou nedopadá světlo z lampy, za to jak na ni tak na mě dopadá déšť a místo deštníku držet v ruce lahváče... celej pátek jsem proválela v posteli, neschopná cokoli sníst, neschopná se hnout, když jsem se náhodou probudila, tak jsem dostala křeče do břicha a slzy do očí... jo, takhle zle už mi dlouho nebylo. Pokud vůbec někdy.Ale dneska už je mi fajn. Jsem jen zase o něco mrtvější, prázdnější... jednou se ze mě ten šutr snad stane. Ale do tý doby se ještě určitě stihnu naučit tuhle skladbu. Vždyť jen po dnešním odpolední ji zvládám špatně, ale rozpoznatelně zahrát.
Jop, umění je fakt dobrá filtrace, výplň, lepidlo... cokoliv, co právě potřebujete.
Ale ten chlast má taky něco do sebe... takže vzhůru do ulic... hurá...