Kemp XI

Už vážně naposledy a už ani ne z kempu...



Mno, co se za ty poslední 2 tejdny seběhlo? Ztratila jsem svoji milovanou koženou bundu a koupila si novou, do krámu nikdo nechodil, protože bylo hnusně a kemp byl vylidněnej, byla jsem na svatbě lidí, který jsem absolutně neznala a ještě k tomu jsem tam byla jedinej divák (2 svědci, manželé, fotograf a já... vůbec jsem si nepřipadala zvláštně :D). Jeden z těch svědků byl barman, tak jsem se tam octla. No a od neděle do čtvrtka ráno jsem byla s "klukama" (dvěma bylo přes 30 a třem přes 50 :D) na rybách. Sice bylo hnusně, ale výtečně mi vařili a chlastu bylo taky dost, takže to byla paráda! Až na to, že jsem přibrala 3 kila O:) :D
Minule jsem tvrdila, že už vím, co můžu a nemůžu od barmana očekávat... tak to byl zas jednou pěknej kec :D. Chvílema jsem myslela, že se z něj už vážně zcvoknu. Nejdřív je na mě hrozně milej a říká mi beruško a ťuťu ňuňu...pak jdem na diskotéku, kde zas ochmatává každou ženskou zadnici a dokonce se s jednou cuchtou přede mnou líbá... a nakonec z něj vypadne, že mě má rád... no neflákli byste ho?! :D:/ Achjo... poslední dva tejdny jsme spolu trávili hodně času a bylo to úžasný. Jenže kemp končí, já jsem v Pardubicích a on v ňáký tý díře u Brna. Skoro jsem doufala, že takovou věc nebude řešit a vyjadřovat se k ní a že to pro nás tím kempem skončí... jenže on začal přemýšlet nahlas a plánovat, jak bych mohla přijet na víkend v září a pak na hody v říjnu... už ten den, co jsem odjela, mi volal... ještě chvíli a možná mu i uvěřím, že mě má fakt rád :D.
Po kempu se mi bude stýskat, ale zároveň jsem ráda, že už jsem odtamtud pryč. Krabička cigaret na den, max. 2, každej den něco k pití, příšerný stravování, zanedbávání hygieny, věčně kravál a málo spánku... to se nedá moc dlouho vydržet. Teda dá, ale nechci to. Teď jsem na chatě a procházím si hezky očistcem. Za týden už to bude ale lepší. A za tři možná uvidím barmana... jsem na to vážně zvědavá. Nejhorší je, že jsem byla zvyklá ho vidět každej den... takže už teď mi nehezky chybí :/ :D.
Jak to bude s blogem a povídkama, to zatím nejsem schopná říct. Nějak postrádám touhu psát... pořád doufám, že je to tím, že se kolem mě pořád něco děje, a že až se to uklidní, tak to půjde... ale kdo ví, jestli se to někdy uklidní, že? :/ :D Doufejme...
Hodně štěstí v novém školním roce ;)