Vyjádření autorky

Mno, sice to přichází trochu hodně pozdě, ale... lepší pozdě, než-li nikdy, ne? :D
A proč teď? Protože se mi nechce dělat nic, co bych dělat měla, krom tohohle, protože to vyžaduje velmi malou mozkovou činnost. Aspoň v porovnání s ostatníma restama :D

Nečtěte, pokud jste nečetli povídku - obsahuje rozuzlení!

Kuřátko II

Komentář autora: Tak jo, druhá kapitola je na světě. Dneska se mi do toho psaní docela i chtělo, ale žádnej zázrak to není a taky moc dlouhý to není. No, uvidíme, podle anotace vidíte, že mám v plánu s tím něco udělat, ale do tý doby to možná bude otrava.
Sakra, kdy jsem se začala takhle podceňovat?! Měla bych si vzít z Kláry trochu příklad. Nebo si taky pořídit harém chlapů, kteří by mi leželi u nohou :D
Hezké počtení a řekněte si, až budete chtít další kapitolu, musíte mě vážně trochu popostrčit, jinak to asi nepůjde :/

Znovu objevená vášeň

Sobota a pondělí byly úžasný dny. V sobotu jsem byla 4 hodiny venku a venčila s kámošem psa jeho kámoše. Celou dobu jsme něco mleli a já se po dlouhý době smála, až jsem brečela. V pondělí jsme pak byli na klavírním koncertě (ještě se dvěma spolužačkama), kde se hrály skladby jenom od mého milovaného Rachmaninova. Ach, to byla slast!!! A ještě jsem stihla autobus s mým oblíbeným řidičem, kterej se na mě roztomile zubil a ještě po mně koukal, když jsem vystupovala. Na jeho obranu, měla jsem dost pěkný šaty :D.Každopádně... se s váma musím podělit o ty nejlepší kousky a představit vám toho nejlepšího interpreta Rachmaninova :P
PS: Dneska sice byl čas na psaní, ale vůbec to nešlo, nenapadla mě ani věta :/

Anotace

Je namyšlená, vypočítavá, materialistická a sobecká, ale oni jí to všechno odpustí, protože je mladá a krásná. Klářin svět je péče o její maličkost a randění se staršími muži. Život jí však uštědří krutou lekci, která ji srazí na kolena. Bude schopná se ještě někdy postavit na vlastní nohy, nebo zůstane navždy mrzákem?

Kuřátko I

Takový pokus o to něco napsat. Mělo by to mít tak dvacet kapitol, ale už tahle první se mi nelíbí. Nevím, jestli jsem se jen začala podceňovat, nebo mi to psaní už prostě tolik nejde :/.Každopádně vám přináším právě zhotovenou první kapitolu Kuřátka! Nebudu lhát, inspirovali mě události posledních měsíců, jsou tu určité podobnosti se mnou a Klárou. Ale já nejsem manipulativní, nenechávám se vydržovat a nerandila jsem v osmnácti s čtyřicátníkama, dokonce ani teď ne! :D
Takže příjemné počtení, já se pokusím co nejdřív sesmolit anotaci a vy mi sdělte svoje dojmy. A ať už mě budete kritizovat, nebo vychvalovat, udělejte to pořádně, ať mě to nějakým způsobem nakopne :D
Děkuji pěkně a příjemné počtení ;)

Skoro sedm esemesek

Dneska mě cestou ze školy napadl rým, tak jsem si ho napsala do mobilu a ejhle, napadl mě další. A pak další, a další... stimulující asi bylo to, že do třídy přišel učitel s úplně stejnou mikinou, jakou měl barman. Je to dost nápadná mikina a jsem si stoprocentně jistá, že jsem ji nikdy předtím na nikom neviděla, a to už se vyrábí asi 2 roky, ne-li víc. Nemluvě o tom, že televize mi předhazuje furt něco z Moravy. Nemluvě o tom, že mě druhej chlap začal oslovovat Lucie... a jezdí často do Brna... Dokonce i na kelímku od kafe byla reklama na Vinaře. A myslete si pak na něco jinýho :/ :D

Melancholie

Sice už začala škola, ale mně to dojde až tak koncem dalšího týdne. Mně vůbec všechno dochází tak pomalu... že svojí nejlepší kámošce nestojím ani za pořádný rozloučení, když na půl roku odjíždí do Řecka, že barmanovi nestojím ani za blbou smsku, jestli mám nebo nemám jezdit, hlavně že mě sám pozval... no co, jen díky nim vím, jaký to je sedět sama na lavičce, na kterou nedopadá světlo z lampy, za to jak na ni tak na mě dopadá déšť a místo deštníku držet v ruce lahváče... celej pátek jsem proválela v posteli, neschopná cokoli sníst, neschopná se hnout, když jsem se náhodou probudila, tak jsem dostala křeče do břicha a slzy do očí... jo, takhle zle už mi dlouho nebylo. Pokud vůbec někdy.Ale dneska už je mi fajn. Jsem jen zase o něco mrtvější, prázdnější... jednou se ze mě ten šutr snad stane. Ale do tý doby se ještě určitě stihnu naučit tuhle skladbu. Vždyť jen po dnešním odpolední ji zvládám špatně, ale rozpoznatelně zahrát.
Jop, umění je fakt dobrá filtrace, výplň, lepidlo... cokoliv, co právě potřebujete.
Ale ten chlast má taky něco do sebe... takže vzhůru do ulic... hurá...

Jak můžu bejt ještě pořád překvapená?

Aneb já jsem asi vážně ten nejhůř informovanej člověk na světě. Mně kdyby vybouchla za zadkem atomovka, tak to zjistím až za týden :/ :D

šunkičotéka

No, když nemůžu přijít na novej příběh, tak aspoň přicházím na nový slova :D
Mám nějakou potřebu se s váma podělit o písničky, který teď neustále poslouchám, některý bezdůvodně, většinu důvodně. A asi se leknete, co se stalo s mým dobrým vkusem :D

Epilog

komentář autora: Asi si říkáte, jak mi napsání dvou set slov mohlo trvat tak dlouho... velmi jednoduše, byla jsem líná a múzou leda tak fackovaná :/ :D
Není to nic moc, ale lepší už to nebude. Konečná tečka za DZ. Nečtěte, pokud nesnášíte otevřené konce!

Krásné i méně krásné vzpomínky

Je to směsice fotek z Londýna, Rakouska (ale to není ani poznat, že je to z Rakouska a jsou to jenom 2 fotky) a Pasohlávek :)

Kemp XI

Už vážně naposledy a už ani ne z kempu...

Kemp X

Pomalu se odrážím ode dna.

42. kapitola

Podtitul: Začátko-konec

Komentář autora: Tak... sedím opět v hospodě se skleničkou vody a dopitým presem...a mám dopsanou poslední kapitolu!!!! Musím přiznat, že mám tak trochu slzy na krajíčku. Vždyť tuhle povídku píšu už... zhruba 3 roky? A už ji psát nebudu... už nikdy... fňuk :(. Já vím, slibovala jsem ještě epilog, ale silně zvažuju, že ho vynechám, protože... tohle je takovej hezkej konec, epilog by byl z pohledu ďábla a nakousl by něco novýho, co už by se nerozvíjelo. Tak řekněte sami, co by vám vyhovovalo víc.
Jinak si užijte kapitolu a neváhejte se vyjádřit, k čemu vás jen napadne. Především ale prosím k tomu začátku, doufám, že bude mít ten účinek, ve který jsem doufala :).
Achjo... já budu snad vážně brečet :(

Kemp IX

Jestliže se chybami člověk učí, tak už za sebou musím mít doktorantský studium...

Kemp VIII

Poprvý psaný nikoli v kempu, ale z pohodlí domova :)

Včera, dnes a nikdy

Asi před tejdnem mě chytla lehce poetická nálada.. nejhezčí je na tom ale ten název, ten zbytek je takovej... makovej :D :/

Kemp VII

Vracím se ke svému samotářskému životu...

41. kapitola

Podtitul: Elena Gilbertová

Komentář autora: Celou tuhle kapitolu jsem vlastně napsala tady v kempu. Takže je taková lehce odfláklá a divná :/ Pište si něco v hospodě nebo v krámě, kde na vás nebo při nejmenším kolem vás pořád někdo mluví. A taky jsem strašně líná ji znovu kontrolovat :D
Příjemný počtení ;)

Kemp VI

Už dooooost, už žádný chlapy, žádnej chlast, prosííím, já už chci domů :(. Ale co furt fňukám, dyť si za to můžu beztak sama.