Znovu objevená vášeň

Sobota a pondělí byly úžasný dny. V sobotu jsem byla 4 hodiny venku a venčila s kámošem psa jeho kámoše. Celou dobu jsme něco mleli a já se po dlouhý době smála, až jsem brečela. V pondělí jsme pak byli na klavírním koncertě (ještě se dvěma spolužačkama), kde se hrály skladby jenom od mého milovaného Rachmaninova. Ach, to byla slast!!! A ještě jsem stihla autobus s mým oblíbeným řidičem, kterej se na mě roztomile zubil a ještě po mně koukal, když jsem vystupovala. Na jeho obranu, měla jsem dost pěkný šaty :D.Každopádně... se s váma musím podělit o ty nejlepší kousky a představit vám toho nejlepšího interpreta Rachmaninova :P
PS: Dneska sice byl čas na psaní, ale vůbec to nešlo, nenapadla mě ani věta :/

Nikolai Lugansky, můj druhý největší vzor hned po Andreji Drbohlavovi. Nikdo nehraje Rachmaninova tak úžasně jako on! A ještě k tomu je to docela fešák a nepředvádí u toho klavíru žádný baletní čísla, ani se moc neksichtí, to se vidí jen zřídka.

Tuhle skladbu bych se ráda naučila... ale nenaučím :D 

Tahle skladba se mi líbila z celýho koncertu nejvíc a k mému neskonalému štěstí je pravděpodobně taky nejlehčí. Už na ní mám noty. Dejte mi rok a zahraju vám to k poznání! :D

Tuhle nazval kámoš Šílenstvím vedoucímu k sebevraždě. Ne, že by neměl pravdu, ono to tak vážně zní, ale není to úžasný? Nikdo nedokáže v hudbě zachytit šílenství tak, jako Rachmaninov!!!