Trest pro hříšné

Že bych začala mít opět šťastnou ruku na knížky? Po Životě podle Garpa a Řeznickým klukovi jsem měla chuť podpálit knihovnu - to vážně nečtěte, je to nudný a nechutný -, ale teď bych se v ní radši zabydlela :)

7. kapitola - Den volna

Komentář autora: Došlo mi, že tahle povídka má dost podobnou strukturu jako DZ... Dokonalá rasa má bejt dlouhá, dost možná právě jako DZ na 3 série, a tak jako první série DZ i tahle série bude víceméně o ničem... lehký, místami vtipný úvod s romantickýma pletkama a na konci možná nějaká ta akce. To ještě nevím, mám zhruba nápad na druhou sérii, ale nedokážu určit hranici mezi první a druhou. A nelíbí se mi, jak málo to mám celkově promyšlený oproti DZ. Psát dvě velký věci najednou mi vážně moc nevyhovuje, ale nějak se mi ani jedna povídka nechce opouštět, takže nemám na výběr :/. Jsem jak Elena mezi Damonem a Stefanem :D:(.
Já vím, že byste bez těchto informací mohli žít, ale já bych nemohla žít, aniž bych je sem napsala :D.
Konkrétně k týhle kapitole? No, jestli vás bavil Prolog - Identita, tak tohle by mohlo taky. Popisuje se Jackův byt a jak to vypadá, když "nic nedělá". Taky se seznámíme s jeho sousedkou, kterou jsem nejprve neměla v plánu dál v příběhu zmiňovat, ale napadl mě k ní krátký příběh a prostě... ještě se s ní nejspíš setkáme. Tak jako s Thomasem - uklízeč v areně, kde Jack zápasí.
A v pátek na mě myslete, budou mi trhat moudráky... dva... v sedm večer... UMŘU!!! :(

Ať kapitola nenudí, tentokrát to vážně hrozí ;).

Knížečky

Aneb co čte vaše oblíbená autorka a co jí drásá nervy a nad čím kroutí hlavou :P

11. kapitola

Podtitul: Upřímnost nadevše

Komentář autora: Psát odvolání je zajímavá zkušenost, ale posílat ho doporučeně ještě zajímavější :D
Není to nejdelší kapitola ze všech, ale ani nejkratší. Vyváží to můj rozsáhlý dovětek, který si přečtěte rozhodně až po kapitole.
Je vážně těžký psát tak, aby Elena milovala dva muže a nechovala se přitom jako sobecká, rozmazlená, na jejich lásku zvyklá potvora. A myslím si, že to nezvládám, ale to nevadí :D.
Tentokrát jsem dala dva soundtracky, první je pro první část z Elenina pohledu a druhý pro Damonovu část. Dokonce se mi to podařilo i vybrat tak, aby Eleninu zpívala holka a Damonovu kluk! :D
No, teď už úsměv stranou, moc veselý to nebude, ale ani tak smutný, abyste potřebovali kapesníky ;).
Po přečtení zanechte komentář!

6. kapitola - Opilý zpěvák

Komentář autora: Nenávidím tohle nechutný počasí!!! Radši sedět holým zadkem v kopci sněhu než tohle vedro... grr, jsem z toho akorát nepříjemná, utahaná a línější než kdy dřív. A s brigádama to vypadá pořád bídně. SAKRA!
K povídce: Pokusím se být ještě trochu klidnější. Tahle kapitola je taková kratší, tak mi to zkuste odpustit. Týká se Stelly, sice jí nehodlám dávat tolik prostoru, jako Jackovi a Chelsie, ale... nevím, nějak se mi tam ta holka pořád motá a chce, abych ji taky zapojovala do děje :D. A já ji začínám mít ráda, chová se o něco dospěleji než Chelsie, ale dopřeju jí i několik pubertálních výlevů.
Nebudu se divit, když ke kapitole nebudete mět co říct, ale přijde mi ideální do takovýhleho počasí - je taková jednoduchá a potěšující :). Vlastně byste se mohli vyjádřit ke Stelle, je mi jasný, že není tak skvělá jako Jack, ale to nikdo :).
Jo a ještě jsem chtěla říct, že když je tahle kapča krátší, tak další vám přidám o něco dřív jako kompenzaci O:).
Teď už se pusťte do čtení!

Hrajete si rádi s grafikou?

Už pěkně dlouho hledám předlohu pro Jacka, ale je to nadlidský úkol. Nejvíc se mu podobá Daniel Padilla, až na ty vlasy, Jack je má mít popelavě blond až světle hnědý, prostě takový ty přírodně bezbarvý, jakoby, a Padilla je má tmavě hnědý.
No, teď k jádru věci: mám pár fotek a chci vytvořít obrázek k Dokonalé rase. Ty fotky ale nejsou nic moc a já nejsem zrovna grafik, takže... chtělo by se do toho někomu z vás? Pokud ano, čtěte dále...

10. kapitola

Podtitul: Je rozhodnuto

Komentář autora: Tak, už jen dvě takový kapitoly přípravný a končí první etapa povídky. Myslím, že ty moje etapy jsou čtyři... to je fuk, to je důležitý spíš pro mě než pro vás :D.

Začíná se bratrským rozhovorem, který se mi dost líbí především v tom, že vystihuje všechny moje důvody a názory a prostě... po tomhle už by vás měla přejít drtivá většina otázek ohledně... vlastně ohledně všeho :D.

Fíha, jsem fakt nějaká mimo, když si po sobě tenhle komentář čtu :D. Na moji obranu: pořád někde lítám, moje kondička dostává zabrat. Proto taky žádný závratný posun se psaním povídek, vůbec mi to teď nejde.

No, už radši jen poslední věc: druhá část je tam proto, abych zachovala žánr thrilleru... i když to už začíná bejt možná spíš horor, thriller by měl bejt napínavej, tohle je spíš děsivý... hm, asi přepíšu žánr. A dám si ledovou sprchu a začnu vytvářet souvislý věty, sakra! :D

Ať se líbí! :)

9. kapitola

Podtitul: Po stopách šílence

Komentář autora: Rezignuju a radši nebudu rozvádět svůj názor. Stejně by to nemělo smysl. Ale je mi z vás nejmenovaných na nic. Ještěže se najdou čtenáři, se kterými je radost se o povídku dělit :).
Jo a můžu potvrdit, že komárů je opravdu hojně. Jít se projít k Labi nebyl dobrej nápad :/. A psala jsem na brigádu mytí aut a oslovování zákazníků a nechtěj mi odepsat, šmejdi. Asi nemám dostatečně reprezentativní vzhled :/. Ňach, mám se dostavit na pohovor, juhůů! Sice mi ještě žádnej pohovor nikdy nedopad, ale to mě nemůže odradit! :D
Ke kapitole: Tuhle mám fakt ráda, zvláště první část. A pak ještě odstavec někde na konci, kde se Ivan zamýšlí nad hlavní trojkou. Tentokrát je celá kapča z pohledu Ivana a začíná flashbackem. Odstartovává novou, zajímavější "myšlenku" povídky, která mi dává celkem zabrat, ale hrozně mě baví. Jo a Elena se tady chová mírně hystericky, i když to ona často, ale tady skoro až extrémně :D. Holt to nemá holka v hlavě úplně v pořádku a je teď více než kdy jindy fixovaná na oba bratry.
Příjemné počtení :)
Tentokrát PS pro Verču: Nejlepší povídka od tebe ;). A to už jsem si nedovedla představit, že by to mohlo bejt v čemkoliv lepší.

Rachmaninov

Dneska mám svůj poslední klavírní koncert. Je to divnej pocit.
Každopádně hraju asi nejtěžší skladbu svojí kariéry, kterou trénuju už od září. Je nádherná. Dokonce jsem četla i o jejímu skrytém významu: Rachmaninov měl sen. Byl na pohřbu, panovala tam ponurá nálada, šel v průvodu truchlících k rakvi. A v tý rakvi uviděl sám sebe. Vyděsilo ho to, začal z toho šílet, ale nakonec svůj osud přijal. Když si tu skladbu poslechnete, úplně uslyšíte, kdy se co stalo :).
Držte mi palce, ať to moc nezvorám.
Jo, hraju to o něco pomalejc (nenechte se zmást, do 1:50 to je pomalý, ale pak...). Tadyta nahrávka má 3:48, já to mám odehraný asi za 4:40.
A nevím, co si mám vzít na sebe, sakra!!! :D Asi něco červeno-černýho, to se k tý skladbě hodí. Nebo jenom černýho...

Já mám fakt dost :D

Pořád se mě někdo ptá, kdy mám ty přijímačky do HK, a já furt odpovídám, že 16. června, času dost, nechte mě bejt... No, mamka do mě stejně začala hustit, ať se podívám, na jaký to mám budově a jestli to neposunuli kvůli povodním atd... tak jsem se včera v deset večer zamračila na tu obálku a vytáhla ten dopis... a tam stojí: "Konání přijímací zkoušky: 11. června, 8:00". První, co mi proletělo hlavou i ústy bylo: "Do prdele..." Můžete mi říct, kterej kretén zjistí SPRÁVNÝ datum přijímaček až den před nima??!!! :D:D:D Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, a když jsem přišla za rodičema se slovy: "Em, mám tak trošku problém. Právě jsem zjistila, že ty přijímačky mám už zejtra," tak chudák taťka se z lehu vytáhl neuvěřitelnou rychlostí do sedu a mamka si zakryla pusu a pak vyprskla smíchy... no, asi to máme v rodině, bratr zas jezdí na zkoušky, co se konaj v Pardubicích, do Prahy... ale stejně pořád nechápu, jak se jedenáctka v mý hlavě změnila na šestnáctku :D. Čísla a jména jsou pro můj mozek nezapamatovatelné informace.
Každopádně testy byly... no, angličtina o něco lehčí než v Olomouci a frájina podstatně těžší (kterýho debila napadlo dát frankofonním reáliím stejnou váhu jako gramatice?!). Nevím, nedivila bych se, kdybych se na obě školy musela odvolávat (na Olomouc budu muset určitě). Uvidíme... snad se mě někde ujmou, i když se tak zatím úplně netvářej.
Alespoň se potvrdilo, co jsem si myslela - každej mi tvrdil, jak já se přece musím všude dostat, a zatím mám jen "Nepřijata pro nedostatečnou kapacitu." A já jim říkala, že budu ráda, když mi vyjde Hradec. Málokdy se mýlím ;).
Edit 12. 6.: Přijímačky z AJ: 145 bodů z 200, minimum na splnění je 120. To ale ještě neznamená, že jsem přijatá.
Edit 13. 6.: Přijímačky z FRJ: 143 bodů z 200, minimum na splnění je 100. Z toho vyplývá, že mě angličtinářka přerazí a francouzštinářka umačká radostí :D.
PS: Nevím, jestli už na ty moje obory dělali přijímačky všichni uchazeči, ale momentálně jsem 14. z angličtiny a 15. z francouzštiny, což s takovýmito pořadovými čísly by mě měli přijmout i bez odvolání :).

8. kapitola

Podtitul: Hledači pravdy

Komentář autora: Tramtadadá! Historicky první kapitola z Ivanova pohledu! Teda jenom její (menší) část, zbytek je Eleninýma očima, ale i tak! :D
Nevím, kolik si toho o dětské krvi a Ivanovi pamatujete, kdyžtak, kdyby vám nebylo něco jasné, se zeptejte v komentářích, ale spíš nebude problém :).
Dalo by se říct, že tahle kapitola je opět vsuvka, ale podle mě není. Jsou v ní celkem zajímavé myšlenky, které se týkají hlavní trojky + náhled do Stefanova života v minulých dvaceti letech a... nevím, prostě není tak nepodstatná jako kapitola 6., to byla opravdu bezpředmětná vsuvka, která měla jediný účel - přesvědčit vás, že Irinino ovlivnění funguje. A kdybyste víc komentovali, tak vím, jestli se mi to povedlo, nebo ne, ale takhle z toho moc moudrá nejsem :/.
Mohli byste trochu víc komentovat. Proč? Protože to je pro mě motor. Ne, nepíšu tu povídku pro vás, psala bych ji i bez vás, ale nepsala bych ji tak rychle. Takže je to na vás, čím víc komentářů, tím víc se povídce věnuju, tím míň čekáte na další kapitolu. A ne že se zas budou omlouvat ti, co komentují kapitolu od kapitoly! (že, Chaky a jiní experti) :D.
A tohle je přednastavený článek, odjela jsem ke strejdovi na grilovačku a pak nejspíš na chatu. Domů se vrátím nejspíš v neděli navečer.
PS: Alalko, vážně úžasná povídka ;)

5. kapitola - Dlouho očekávaný den

Komentář autora: Ňach, čumíte, co?! :D Já teda rozhodně :D Ještě tak krásně příhodný název kapitoly.
Všechna díky patří Jance, protože ona mě svým komentářem nakopla ke psaní a zamyšlení se nad povídkou :). Občas mě vážně kopejte a neděste se toho, když se budu vztekat, to já se stejně vztekám víc na sebe, protože mám černý svědomí :D.
Takže... no, je to setsakramentsky dávno, co se objevila čtvrtá kapitola, takže... no, ideální by bylo, kdybyste si to alespoň prolítli celý od začátku, ale půjde to asi i bez toho.
Co je nejpodstatnější: Chelsie je blázen do Archieho, který s ní náhle začal chodit na box. Pan Jefferson Moon (jejich trenér, černoch) na tréninku zmiňoval páteční zápas a Archie navrhl Chelsie, aby s ním šla. A ona mu na to samozřejmě kývla. Kapitola začíná přípravami na dlouhoočekávané "první rande" a zobrazuje celkem detailně zápas. Musela jsem kvůli tomu přečíst "boxerskou bibli", která nebyla úplně krátká, a taky jsem koukala na nějaký zápasy na youtube. Ano, jsem posedlá detaily a upřímně mě to docela baví. Kdybych byla spisovatelka z povolání, tak provádím víc průzkumů jak psaní :D.
Informace jsem čerpala zde: http://boxxxing.blogspot.cz/2007/08/pravidla-boxu-schvleno-eskou-boxerskou.html . Myslím, že jsme to přečetla fakt celý, nejsem si jistá, už je to pár měsíců.
Komentáře velmi potěší :). Budu se snažit zapracovat na týhle povídce a přidávat alespoň 1 kapču za 14 dní.
Tak si ji hezky užijte, je hezky dlouhá!

7. kapitola

Podtitul: Kurva práce

Komentář autora: Pff, ještě jsem se z tý maturity nějak nevzpamatovala. Jsem úplně vygumovaná a občas ztrácím pojem o časoprostoru. No, snad se to do přijímaček aspoň trochu zpraví :D.
A jen tak mimochodem, Všemocný a Zápisník smrti jsou dobrý filmy. Život podle Garpa se zatím zdá jako pěkně ujetá knížka, kterou asi nedočtu, což... to už se mi dlouho nestalo.
K povídce: Je trochu zvláštní, že předchozí kapitola měla tak optimistický název a tahle tak, ehm, vulgární, že? No, řeknu vám to asi takhle, první polovinu si po přečtení celý kapitoly přečtěte radši ještě jednou. Neobtěžovala jsem se totiž s úvodem a hned vás vrhám doprostřed problému, takže budete ze začátku asi trošku zmatení, ale nebojte, určitě se brzy zorientujete :).
Písnička se mi pro změnu zas až tak nelíbí, zato sedí žánrem, melodií i textem ke kapitole jako ulitá. Vlastně vám přikládám hned dvě, protože se k tomu prostě hodí obě a já se nedokázala rozhodnout :D.
And this is who I am when, when I don't know myself anymore...

6. kapitola

Podtitul: Blýská se na lepší časy

Komentář autora: Dneska se jde chlastaaaaat! :D:D

No, kapitola je extrémně o ničem, je to vsuvka, ale je milá. Ze začátku Stefan odpovídá svým charakteristickým vlastnostem, pak je trošku... uvolněnější, vtipnější. Pár hlášek jsem mu poškrtala nebo upravila, takže si myslím, že je to docela úměrný jeho stylu. Nebo jako mým záměrem bylo, aby byl trochu zábavnější, trochu ukázat, že se taky změnil a jak na něj Elena působí, ale v původní verzi byl arogantní jako Damon a úchylnej jak Ivan :D. Mimochodem, Damon se touhle kapčou taky mihne. Vám se bude zas líbit a já jen zakroutím hlavou, bych to tak viděla :D.
Jo a taky jsem se rozhodla, že Stefan bude mít to tetování, co má Paul. U Damona to Ianovo ale asi vynechám, nebo jinak, nebudu ho řešit v týhle kapitole.
Ještě něco podstatnýho? Asi ani ne, to byste pak tu kapitolu vůbec nemuseli číst. Na konci je písnička, která tam je spíš jen proto, že se mi líbí a má zhruba tak stejnou atmosféru jako kapča :).
Dá se přeložit "nech sa páči" jako "ať se líbí"? No, to je fuk, víte, co myslím :D