5. kapitola - Podezření

Komentář autora: Nevím, jestli to bude vidět už v téhle části, ale četla jsem si to trochu dopředu a všimla si, že v příběhu občas narážím na to, že ty reakce jsou přehnané :D. Je fajn vědět, že už dřív jsem nad tím uvažovala... a už dřív jsem byla líná to předělávat :D

No nic. Užijte si další kapitolu! (teda její první část)

Misty se prudce posadila na posteli. Musí se začít něčemu věnovat! Pokud tu chce žít jako člověk, musí se tak i chovat. Měla by si najít práci. Byla tím nápadem nadšená. Vystřelila z postele, rychle se oblékla, svázala si vlasy do jakéhosi drdolu a běžela do garáže. Pak se na okamžik zastavila a podívala se z okna. Krásný slunečný den, ale auto nevypadá, že by mělo ochranná skla. Musí ho dát co nejdřív do servisu. Jason…ten bude nadšený z toho, že po něm něco chci. Vlastně proč ne? Dostane za to prachy, tak co? Je to jeho práce. Snad se odpoledne to sluníčko pude někam schovat. Odebrala se do pracovny a začala zatím hledat nabídky práce na internetu. Po několika hodinách jí zaklepala na rameno Page.

„Co to tu vyvádíš za neplechu?“

Tmavovláska se na ní nevinně usmála: „Hledám si práci. A vypadá to, že je tu volné místo v místním smíšeném zboží. Prodavačka a vyrovnávání zboží. To bych svedla!“

Rozespalá dívka na ní vykulila oči. „Práci? Ty potřebuješ na něco snad peníze?“

„Jop. Budu chodit do posilovny a chci vylepšit naše autíčko o skla s UV filtrem nebo tak něco. Nevím, jak se tomu přesně říká. Mimochodem, je tu i brigáda u kasy v kině, nechtěla bys to zkusit?“

 „Ani mě nehne! Na moje rozmary mi budeš poskytovat peníze ty. Tak na co čekáš? Běž se přihlásit o tu pozici, než ti ji někdo vyfoukne!“

Misty překvapeně zjistila, že na obloze se už objevilo dostatečné množství mraků, aby mohla vylézt z přítmí domova.

Jason jel po klidné silnici zpět do své opravny. Byl navštívit Sarah v nemocnici. Kdo nebo co jí to mohlo udělat? Lékaři řekli, že to byla zranění od bodného předmětu, avšak to mu jako odpověď nestačilo. Proč by chtěl někdo Sarah ublížit? Ano, občas se chovala jako pěkná semetrika, ale to není dost dobrej důvod na pokus o vraždu. A ona taky nic neví, ani neviděla útočníka. Zvláštní. Sám nevěděl jak, ale najednou se ocitl přede dveřmi servisu, kde na něj čekala porouchaná toyota.

Misty se usmívala jako měsíček na hnoji. Má práci! Teď ještě za Jasonem. Bylo to poprvé, co se jí za ním opravdu nechtělo. Jak se na ni asi bude dívat, až se tam objeví? Proč z toho všeho vlastně udělali takové drama, když se sotva znají? Kousla se do rtu a vyrazila. Ahoj. Jak se ti daří? Mám pro tebe zakázku. Potřebovala bych ňáký ochranný skla, mám totiž tak trošku alergii na sluníčko, neustále si v hlavě připravovala řeč. Pak nejistě zaklepala na polozavřená vrata garáže. Jason přišel prakticky okamžitě. Poněkud strnul, když ji uviděl. Dívka otevřela pusu, ale slova se jí zadrhla někde v krku. Vypadala trošku chaoticky. Vlasy měla stále zacuchané v bobku, rozmazané líčení, vytahanou košili a onošené rifle. Připadala mu takhle ještě roztomilejší a neodolatelnější. Líbilo se mu, když byly ženy neupravené, působily pak víc přirozeně.

 Konečně promluvila: „Ahoj,“ bylo to sice jenom jedno slovo, ale aspoň něco.

„Ahoj.“

Následovalo ticho. Jason chtěl, aby se pěkně vyráchala v té trapnosti.

„Mám pro tebe kšeft.“

To ho trošku zaskočilo. Čekal spíš něco jako: moc se ti omlouvám za tu bolest, co jsem ti způsobila, odpustíš mi, prosím? No dobře, uvidíme, co se z toho vyklube.

„Pojď dál.“

Vešli do malé kanceláře, která byla až překvapivě čistá. Celkově to byla docela velká stavba. Dovnitř se vcházelo jen garážovými vraty. Nalevo od dílny se nacházela kancelář, napravo koutek s nářadím a schody do druhého patra, kde měl Jason byt. Pokynul ji, aby se posadila, a sám se opřel o roh stolu.

„Tak. O jaký kšeft se jedná?“

Misty už konečně našla ztracený klid a mohla plynule mluvit. „Jde o náš džíp. Jsem alergická na přímé sluneční záření, takže bych potřebovala ňáký spešl skla a dozadu bych chtěla extra tmavý.“

 „Jak je libo. Vomrknu, jaký potřebuješ velikosti, tak za týden by přišla a pak bych si to tu auto nechal. Druhej den na to bys to měla. Vyhovuje?“

„Mám ale trošku problém s placením. Dneska jsem si teprve našla práci, takže bych ti to splácela postupně. Vadilo by ti to?“

 „Vůbec ne. Tak vteřinku počkej, půjdu je oměřit.“

Misty si zatím prohlížela místnost. Byla světle zelená bez jakýchkoli ozdob. Žádné obrázky, květiny, nic. Jenom nástěnka se spoustou cedulek. Líbilo se jí to tak. Působilo to čistě, jednoduše a bylo vidět, že to tu vede chlap. Jason se vrátil z dílny a beze slova si sednul k počítači.

„Takže ty skla vycházej tak ňák na 2.700$ + montáž bude ňákejch 100- 300$, může být?“

Misty neměla vůbec pojem o cenách čehokoliv, ale věřila, že jí neokrade. Přikývla, zvedla se k odchodu, ale ještě mu věnovala pohled.

 „Jasone, je mi opravdu líto, co se stalo.“

Muž se triumfálně usmál. Konečně přišlo na řadu to, na co celou dobu čekal, zaklonil se na židli a hleděl jí do očí.

Misty pokračovala: „Bylo to zvláštní. Myslím, že Ben i já jsme to brali přátelsky a - “ chtěla pokračovat, jenže Jason ji přerušil.

„Pochybuju, že pro Bena to bylo jen přátelský. Ty ho ještě pořádně neznáš, ale takovýhle věci neříká každý, kterou potká, musela jsi ho ňáko okouzlit,“ postavil se a přistoupil k ní o krok blíž. Byla taková malinká, oči jí sahaly někam k prostředku jeho krku. „Jsi neobyčejná žena, Misty. Měl jsem si uvědomit hned, že nebudu jediný, kdo bude usilovat o tvou přízeň. A neměl jsem právo vás sledovat. To je má část omluvy.“

 Opravdu mu to slušelo v tom tmavém triku a džínech, dívka mu stěží dokázala odolat.

„Myslím, že bychom to měli nechat být a lépe se poznat, souhlasíš se mnou?“ Podal jí ruku na usmířenou.

„Přátelé,“ souhlasila.

Jasonovi se rozšířily zorničky. Stáli tam ruku v ruce a on ucítil prudký nával vášně si ji k sobě přitáhnout, líbat ji, položit na stůl a celou ji držet. Upíří aura dělá holt svoje. Neodolal a velmi zdráhavě ji políbil na tvář. Bože, jak je nádherná.

Misty byla zmatená. Teď se usmířili a měla by hned zas lítat v něčem novém? Ale byl tak sexy a přitažlivý. Ne! Poručila si. Nejdřív ho poznáš a ujistíš se, že dokážeš vzdorovat tý touze po krvi a pak už se od něj nehneš ani na krok. Trošku se začervenala a nasadila jeden ze svých oslňujících úsměvů.

 „Zavolej mi, až přivezou ta skla.“

 Jason jí úsměv oplatil a tváře se mu také skoro neznatelně zarděly.

„Ať se ti daří v nové práci. Zatím.“

Ben se přistihl, jak opět zírá do zdi před sebou. Nemohl na ni přestat myslet. Na tu příjemnou jarní noc, kdy vypadala jako temný anděl, tak jemně krásný, ale i tak nebezpečně svůdný. Normálně by se neodvážil na takovou ženu ani usmát, ale ji bez ostychů políbil. Je pravda, že v sobě měl nějaký ten alkohol, ale ne dost na to, aby si dovolil udělat něco takového. A chudák Jasone. Lítá v tom víc než on. Zatracený ženský! Vždycky je v tom ženská! Měl raději pozvat Page. Když o tom tak přemýšlel, došlo mu, že by byl schopen políbit i ji, kdyby tam byla. Page, přesný opak Misty. Vysoká, plavovlasá, světlé oči a přitom jsou tak stejné, neodolatelné. To bude ta příbuznost. Možná jich je víc! Celá rodina takovejch bab, no to je boží peklo na zemi.

Uprostřed rozjímání ho vyrušil Frank, zástupce Sarah.

 „Hej, Murray, na zdi ten článek nevyčteš, koukej radši do monitoru a piš, chci to do zejtřka mít na stole.“

Ben se zašklebil a znova si přečetl svůj titulek: Přidejte se k nám! Čištění jezírka v Little Plumb.

***

Page seděla na gauči a líně hladila spící kočku. Nakonec je docela fajn ji tu mít. Neotravuje tě, když chceš, tak se s tebou mazlí, a ke spokojenosti jí stačí jenom miska žrádla denně. V žaludku ji pořád ležela ta žena, kterou napadla. Co když ji nějak zahlídla? Co když bude mluvit? Ale to už by tu byli policajti. Prostě bude dělat jakoby nic a radši bude lovit jen zvířata, to se dá když tak líp zakecat. Uslyšela hluk u hlavních dveří a o chvíli později zahlédla Misty, jak jde do kuchyně.

 „Tak co? Jaks pořídila?“

Černovláska zářila jako sluníčko. „Tu práci jsem dostala, zítra nastupuju, jsem zaregistrovaná v místním fitcentru a Jason mi dá ještě vědět s tím autem.“

 „Už ti odpustil?“

 „Vlastně mě až překvapilo, jak to bylo snadný. Lidi jsou tak pomíjiví. Jeden den jim ublížíš, druhej den ti to dovolí znova. Bejt na jeho místě, nejsem tak důvěřivá. Ale co. Nehodlám ho znovu zklamat.“

 „Jak dojemné!“ parodovala Page.

„Co tys dělala celej den?“

 „Podívej se do ledničky.“

Misty na ní hodila překvapený výraz a šla se podívat. Lednička byla přímo nacpaná plastovkami s krví. Dívka si rovnou jednu vzala.

„Šikovná holka!“ pochválila ji. „Ale co jsi udělala se zbytky?“

„Dala jsem si tu námahu a zahrabala jsem je. Nikdo je nenajde, neboj se.“

Misty spokojeně pokyvovala hlavou a nakonec navrhla: „Nepůjdeme večer na kulečník?“

Jason seděl U Daisy u svého oblíbeného stolu, ostatně jako každý večer. Popíjel pivo a četl noviny:

Místní žena byla brutálně napadena! Vyšetřování stále probíhá.

Nalezena těla pohřešovaných bratří Nicolsonů! Byli zavražděni úzkým bodným předmětem.

Sakra, co se to děje? Kde jsou ty nezajímavý zprávy, který si z nouze vycucali redaktoři z prstu? Samý vraždy, koho to zajímá, pročítal články. Pak si uvědomil, že celá hospoda najednou nějak ztichla. Složil noviny a rozhlédl se po místnosti. Když uviděl, jak všichni zírají na Misty a Page, neubránil se úsměvu. Šly sebejistě k baru a něco si domlouvaly. Všiml si, že si berou tága. No to by mě zajímalo, jak takovýhle slečinky uměj hrát kulečník. Přemýšlel, jestli má jít za nimi, ale rozhodl se, že počká, až ho osloví. Misty vždy cítila jeho přítomnost. Teď dokonce cítila i jeho pronikavý pohled. No tak ať se má na co dívat, pomyslela si. Pohodila vlasy, pomalu se ohnula ke stolu a zamířila na jednu z koulí. Po úspěšném šťouchu se na něj se zářivým úsměvem otočila. Celá přitom nějak zajiskřila, ohnivé melíry se jí proplétaly s tmavými vlasy a v očích jí plál zelený oheň. Chtěla být rozpustilá a odvázat se, ale to by bohužel asi nedopadlo dobře. Jason se snažil zachovat si klidnou tvář. Usmál se a pomyslně si s ní přiťuknul skleničkou. Misty mu gesto oplatila a kopla do sebe panáka vodky. Page si všimla jejich komunikace a rozhodla se přidat - poslala mu sladký polibek. Jason se trochu ušklíbl a odcvrnknul ho. Blondýnka uraženě vyplázla jazyk a upozornila svoji spoluhráčku, že je na řadě.

Pak se objevil Ben. Jason s ním nechtěl mluvit, tak si to radši namířil k děvčatům a na svého přítele jen kývl hlavou na pozdrav. Bena to trošku zklamalo, ale co mohl dělat? Šel k jednomu ze stolů, kde sedělo pár známejch chlapů.

„Směl bych se přidat?“ pošeptal Jason zezadu Misty do ucha.

 „Ale připrav se předem na porážku,“ odpověděla mu a Page mu podala tágo.

 „Tak se předveď!“

 Jason skutečně prohrál a netrvalo mu to ani moc dlouho. Misty s Page měly obě nebezpečnou náladu. Život upíra je vždycky tak nějak osamělejší, takže často nesmírně touží po něčí blízkosti, jenže s tím se váže i touha po krvi, plus množství alkoholu v Mistynině těle tomu taky zrovna nepomáhalo. Každopádně se ovládala a k muži svého srdce se celou noc chovala přátelsky. Co když jí přitahuje jen fyzicky? Musela to vědět, musela ho více poznat. Neměly to s Page zrovna lehké. Pokud se do někoho zamilovaly a chtěly s ním být, musely tomu dotyčnému časem říct pravdu, páč by mu bylo asi podezřelé, proč jeho drahá polovička tak strašně nenávidí slunce, a další varianty, smrt nebo útěk, taky nebyly právě lákavé. Page padla do oka nějakému místnímu chlapovi, kterého z dálky povzbuzovali jeho přátelé. Nechala se zvát na panáky, smála se s ním, opírala se mu o stehno, a i když si to neuvědomovala, cítila se jako každý jiný člověk v místnosti.

 Jason se otočil k Misty: „Budu muset jít, zítra mě čeká dost práce.“

„Ráda tě doprovodím, tmavoočko! Stejně musím tu vodku nějak rozchodit, než mě totálně uzemní.“ Nechali Page s jejím společníkem a vydali se na cestu.

Musela se mu opírat o paži, aby mohla tak nějak chodit.

„Jak se maj Paul a Margaret v Německu vlastně? Jsou tam už pěkně dlouho.“

Misty se snažila vymyslet odpověď, která by dávala aspoň trochu smysl.

 „No, víš. Voni tam měli nějaký příbuzný a potom prvním letu se tetičce Margaret udělalo tak špatně, že jí nedoporučujou letět někam znova, možná až za delší dobu. A jim se tam líbí, takže tam stejně nejspíš zůstanou.“

„Takže tu zůstanete i vy s Page?“

 Misty se zastavila a škádlivě se na něj podívala: „Ty bys to snad chtěl jinak?“

 „Pojď, prosím tě, ty ožralo malej,“ vzal ji kolem ramen.

Když se zastavili před jeho domem, nastalo tak trochu trapné ticho. Jason se zahleděl na oblohu.

„Páni. Tolik hvězd, to v New Yorku neuvidíš!“

Tmavovlásku spíš ale uchvátilo jeho hrdlo, které se v takovéhle pozici přímo nabízelo, aby si ho vzala. Nemohla od něj odtrhnout oči, vnímala každý tep a ústa jí zalil hřejivý pocit. Vyšel z ní jakýsi chrčivý zvuk. Horní ret se jí stáhl a odhalil čelisti šelmy. Jason se k ní obrátil čelem a úlekem nemohl popadnout dech.

„Misty?“

Krvelačné oči se přibližovaly k jeho krku.

„Misty!“ vykřikl.

Dívka se probrala a couvla dozadu. Vypadala zmateně, ale pak si domyslela, jak asi musela vypadat.

„Jo, ty hvězdy jsou prostě úžasný. Zejtra mě taky čeká pernej den. Půjdu po prvé do práce. Jsem nervózní! Dobrou noc.“

Jason sebral všechnu svoji odvahu a uchopil ji za ruku.

„Jseš opravdu v pořádku?“

„Jo! Co by mi mělo bejt? Jenom se furt trošku motám, ale to už rozchodím. Hezkej zbytek večera,“ vyškubla se mu a svižným krokem si to namířila zpátky k hospodě.

Jason zůstal stát jako opařený. Co to, sakra, mělo bejt? Tohle už nebylo normální. Ben měl pravdu. Od té doby, co jsou ve městě, se začaly dít podivné věci. Dva pohřešovaní, následně mrtví, jedna skoro zavražděná, všichni mají společné jedno, dvě malé ranky na krku a extrémně velké ztráty krve. Jenom idiot by si nevšiml těch souvislostí. A i na nich samotných je dost zvláštních věcí. Alergie na slunce, rudé oči bez pláče, výrazné špičáky, bledá pleť, nadpřirozená síla. Co vlastně ví o jejich minulosti? Odkud přišly? Kolik jim je let? Začalo ho to děsit. Psychopatické vražedkyně by bylo vysvětlení, ale ta síla, ty zuby, ty ztráty krve. Pak se sám sobě zasmál. Upírky? Jasone Wetmane, už raději nesleduj ty nesmyslný fantasy filmy. Jestli to jsou ale opravdu vražedkyně, měl by to zjistit dřív, než zabijí další nevinné. Určitě si změnily jména. Jak jen to zjistit? Poradím se s Benem. Možná bude mít i přístup do různých archivů, kam já nemůžu.

***

Hned další odpoledne ho Jason navštívil.

 „Nazdar, Beňoure, jak to jde?"

„No, mám dost práce. Je ňáký neklidný období. Co ty? Všiml jsem si, že s Misty už jste zase za dobře."

 „Jojo. Vyříkali jsme si to a uznávám, že jsem to přehnal, takže se omlouvám."

„V pořádku. Na tvým místě bych udělal to samý," usmál se na něj vlídně. „No, ale určitě jsi mě nepřišel navštívit do práce jen tak. Vyklop to, než si někdo všimne, že nemakám."

Jason nejistě přešlapoval a nakonec řekl: „Nezdá se ti něco divnýho na Misty a Page? Nebo ty poslední útoky, který si byly dost podobný. Nevšiml sis, že by se něco změnilo od té doby, co přišly?"

Ben se na něj podíval vážným pohledem. Chvíli přejížděl očima po místnosti. Pak začal něco ťukat do počítače. Když to našel, ukázal monitor svému společníkovi. Byly tam fotky obětí, respektive detailní snímky jejich zranění.

„Tyhle dvě jsou naprosto stejný, ale tenhle je trošku jinej. Pokud to udělal člověk, museli bejt dva," vysvětloval. „A podle mě to taky člověk udělal, protože jak by zvíře mohlo hodit těla těch dvou nebožáků do hrobu? Policie už pátrá po možných vrazích." Pak počkal, až se to Jasonovi v hlavě urovná a pokračoval: „Myslíš, že bychom je měli upozornit na Misty a Page?"

„Myslím, že bychom si o nich měli něco zjistit. Problém je, že nevíme, odkud jsou."

„Na internetu už je dneska všechno, milý příteli," usmál se Ben a začal vyťukávat jednotlivá písmena do vyhledávače. Našel deset Misty a dvanáct Page McCharlesových, z toho jejich přibližnému věku odpovídala jen jedna žena, která vůbec nevypadala jako Page.

 „Fajn. Už víme, že tohle nebudou jejich pravý jména. Co dál?" Ptal se Jason. Jeho přítel dobu přemýšlel.

 „Kdybychom měli jejich fotky, mohl bych je ukázat svýmu známýmu na policii a on by je možná mohl najít."

 „Už teď vím, kde seženu jednu z fotek. Vrátím se s ní ještě dneska. Díky moc, Bene," rozloučil se s kamarádem a vydal se do obchodu se smíšeným zbožím.

Měl štěstí. Misty už měla odpracováno a šéfová, paní Lewisová, byla ve své kanceláři.

„Á, Jasone, to seš ty? Posaď se. Co tě přivádí?"

„Ahoj Greece. Měl bych takovou prosbu. Mohla bys mi ukázat životopis, kterej ti dala jistá Misty McCharlesová?"

Žena na něj vyvalila oči. „Promiň, Jasone, ale nemůžu ti jen tak ukázat něčí životopis, to snad chápeš, ne?"

„Samozřejmě, že chápu, ale myslím si, že mi něco dlužíš," sladce se na ni usmál a poklepal prsty do stolu.

Greece zrudla a začala prohrabávat kartotéku. „Ty malej šmejde. Na! Ale jestli z toho budu mít malér- "

 „Ale no tak. Kdo by se to asi tak dozvěděl," vzal papír a šel s ním ke kopírce. Když viděl, že žena chce začít protestovat, uklidnil ji. „Jde mi jenom o tu fotku. Podej mi ňáký nůžky, prosím tě." Pečlivě obstřihl obrázek a zbytek hodil do skartovače. „Jsme si kvit. Bylo mi potěšením s tebou obchodovat, Greece," vycouval ze dveří a namířil si to zpět k Benovi.

Ben byl překvapený, když se jeho kamarád vrátil tak rychle.

„Vejráš, co? To víš, to se musí umět. Kdy se uvidíš s tím svým kámošem?"

 „Domluvil jsem se s ním, že v pátek za ním přijedu, bydlí až v Ottawě. Ale prý mi rád pomůže."

 „Skvělý! Tohle hraní si na detektivy mě baví. Ale teď na mě čeká několik autíček a támhle se řítí tvůj novej šéfik, takže zatím!"

 Jason už se ale nikomu nezmínil o tom, že si přečetl v Mistynině životopisu i její údajné místo a datum narození, totiž York, Anglie 1989. Bylo jisté, že její životopis byl padělek, ale co když nějaké údaje byly pravdivé? Nemusela všechno změnit. Vlastně stačilo, aby zfalšovala jméno a ostatní nechala. Mohla by to být další stopa. Nechá si ji pro případ, že budou s rozumem v koncích.

Misty s Page seděly na gauči a usrkávaly krev. Pociťovaly, že jejich utajení začíná být v ohrožení. Slíbily si, že budou lovit jen v noci, musí dokupovat do lednice nějaké jídlo a být v kontaktu s lidmi, tedy kromě Jasona. Obzvlášť Misty se obávala svojí neschopnosti se ovládat. Jak by ho mohla před sebou chránit?

 Dlouho o tom přemýšlela a nakonec promluvila k Page: „Neměly bychom mu říct pravdu? Ví toho dost na to, aby nám uvěřil.“

Bledě modré oči zkoumaly její obličej, ze kterého se toho nedalo moc vyčíst.

„To myslíš vážně?“

 „Jo. Vím, že je to divný, ale co tím můžeme zkazit? Buď ho to vyděsí a bude se nám vyhýbat, nebo to přijme a pomůže nám. Nebo nám neuvěří, bude si myslet, že jsme se zbláznily a bude se držet dál, což ho taky ochrání.“

 „Anebo se taky pěkně nasere a pude nám po krku!“ Namítala Page. „Tohle vůbec nepřipadá v úvahu. Nesmí se to dozvědět. Slib mi to!“

Tmavovláska neříkala nic, jen si dál zamyšleně motala pramínek vlasů kolem prstu. Pak zazvonil telefon. Misty pohotově vyskočila a zvedla to.

 „Tady Misty McCharlesová, kdo volá?“

„Ahojda, to jsem já, Jason. Právě jsem dostal ty skla, takže až budeš moct, zastav se s tím džípem. Jsem tu tak ňák každej den do 5.“

„Jo, no, já teď nemůžu, mám tu něco na práci, ale Page by se mohla u tebe stavit hned. Chci to mít co nejdřív.“

 „Jasný, není problém. Tak se zatím měj.“

„Čau,“ zavěsila.

„Doufám, že chápeš, proč za ním posílám tebe, že jo?“

„Samozřejmě. Protože si děsně na měkko a mohla bys mu vykecat i to, co bys mu normálně neřekla, a až by sis uvědomila, cos to provedla, tak bys ho musela zabít nebo proměnit,“ usmívala se Page. Misty na to nic neřekla a šla si napustit vanu.

Slunce zapadalo a Page jela směrem na východ, takže byla v bezpečí. Vrata do Jasonovy dílny byla otevřená. Rovnou do nich vjela.

Muž jí přivítal: „Zdravím, Page. Dlouho jsme se neviděli, jak to jde?“

 „Nazdar, cukrouši,“ zašvitořila, „začínám se tu nudit. Je to vážně malý město.“

 Výborně zvolená odpověď, pomyslel si Jason. „Žila jsi dřív ve větším?“

 „Bydlela jsem na mnoha místech, ale nikdy ne moc dlouho. Jsem prostě cestovatelskej typ.“

„To já vůbec ne. Tady jsem se narodil, tady zemřu. Odkud vlastně pocházíte, ty a Misty? Přijde mi, že máte trošičku jiný přízvuk.“

 „Hm. To jsi hodně všímavej. Narodily jsme se v Anglii, ale to už je hodně dávno, co jsme ji opustily.“

 Byl tak milý. Page si uvědomila, že ho má ráda. Ne proto, jak byl krásný, ale pro jeho osobnost, dokonce dělal, jakože zapomněl na její nevhodné chování, i když věděla, že si to pořád pamatuje. Držel si určitý odstup, ne ten štítivý, ale ten diskrétně přátelský. Cítila se s ním opět lidsky. Opřel se a naslouchal jí.

„Cestujete spolu?“

„Ano. Vlastně odjakživa. Cestovaly jsme nejdřív každá sama a pak jsme se ňáko potkaly a daly se dohromady.“

 „Kde přesně v Anglii jsi žila?“

 „V Yorku. Má bohatou historii,“ usmála se úsměvem, který mohla pochopit jen ona. „Jednou se tam vrátím.“

„S Misty?“ tvářil se roztomile vyděšeně. Pobavilo jí to.

 „Je to i její domov. Myslím, že jí to tam táhne stejně jako mě. Ale kdo ví, možná najde důvod se tu usadit,“ probodla ho škádlivým pohledem, až se začervenal.

„Co si myslíš o tom nedávném útoku na Sarah?“

 Page zbledla. „Nevím, nemám dostatek informací. Ale vsázela bych spíš na člověka než zvíře.“

 „Je to zvláštní. Ještě když našli ty těla v tom hrobě a zjistili, že ty zranění jsou prakticky stejná.“

Dívka začínala být opravdu neklidná. Jaká těla? Sakra, to ty lidi nemaj nic lepšího na práci, než se šťourat v hrobech? Kdo by tam koho hledal, když je tam napsaný, kdo tam leží!?

„Nejspíš stejný útočník,“ odpověděla mu.

„Taky bych řekl. Je to hrozný. Všechno se to začalo odehrávat až v poslední době, zvláštní.“

Nervozita už v ní přímo přetékala.

„Snad to policie brzo vyřeší. Budu muset běžet. Děkuju za to auto. Měj se!“

„Pozdravuj ode mě Misty!“

 Fajn. Bylo vidět, že bavit se o tom jí pěkně deptá, to o něčem svědčí. Není moc překvapivý, že mi řekla o jejich původu to samý, co uváděl životopis, musej bejt domluvený. Uvidím, co mi ještě po pátku řekne Ben.

Uplynulo několik poklidných dní a Misty právě klečela u regálu a rovnala instantní polévky. Co asi zrovna dělá Jason, napadlo ji. Naposled ho viděla tu noc, kdy mu chtěla prokousnout hrdlo. Možná by se za ním mohla dneska zastavit.

 Jason mezitím netrpělivě čekal v hospodě na Bena. Byl to už týden, co navštívil svého přítele od policie a dneska mu měl podat hlášení, co zjistil. Konečně spatřil zrzavé kadeře. Muž si objednal na baru pivo a přisedl si ke svému příteli.

„Tak co? Našel něco? Řekl jsi mu, že to má něco společnýho s útoky zvířat a podobně?“ vyptával se hned Jason.

 „Moc toho není, nedodali jsme mu dost informací a ta fotka mu byla víceméně k ničemu. Ale vzpomněl si na reportáže o záhadných útocích, co dávali kdysi ve zprávách. Tak se vydal do televizního archívu a půjčil nám tyhle kazety,“ položil před něj 5 krabiček. Mladíkovi zazářily oči, ale Ben se tvářil sklesle.

 Pak pokračoval: „Budeš se na ně muset podívat ale sám. Viděl jsem fotky těch obětí a úplně mi to stačilo. Nechci se v tom už víc šťourat, chápeš?“

Jason přikývl. Aspoň nebude muset čekat, až si udělá čas na jejich menší filmotéku. Podívá se na ně hned dneska.

Page se už vážně nudila. Její společnice trávila většinu času v práci a nezvyklou námahou byla tak znavená, že když se vrátila domů, lehla a spala. Pak to Page napadlo. Budu malovat! Misty mi vydělá na plátna, stojan, barvy, štětce a až prodám svá díla, vrátím jí to. Byl to skvělý plán. Je to bezpečná práce bez kontaktu se sluncem a na nějaký čas jí to zaměstná. Čím se ale zabaví teď?

Jason lovil klíče z kapsy, když si všimnul, že je něco na zemi před vraty. Byla už tma a on to nedokázal rozpoznat, až když se zaleskly dvě kočičí oči, srdce mu poskočilo.

„Ahoj,“ pozdravila Misty.

„Ahojda, co to tu vyvádíš?“

Dívka se postavila. „Ani nevím. Neměla jsem co dělat, tak mě napadlo, dlouho jsem neviděla Jasona, mohla bych se za ním zastavit a popovídat si.“

Muže to velice potěšilo. Úplně zapomněl na svoje původní plány a pozval ji dál. Poprvé viděla jeho byt. Byl podobný jako kancelář, ale měl barevně natřenou jenom jednu stěnu, červenou. Obývák s kuchyní nebyly odděleny. Nebyl to nijak zvlášť velký prostor, ale pro jednu osobu bohatě stačil. Udělal popcorn a čaj. Seděli společně na gauči, smáli se, povídali si skoro celou noc. Až ve 3 ráno si uvědomili, že je už dost pozdě.

„Klidně se můžeš zase někdy stavit, byl to moc fajn večer,“ usmíval se na ni.

„Jo, taky jsem si to užila. Takhle dobře jsem si s nikým už strašně dlouho nepopovídala.“

Jason se s ní cítil jako v ráji. Úplně zapomněl na všechny problémy a byl k ní otevřený. Kromě ní neměl žádnou kamarádku, vždy si rozuměl spíše s muži, ale tahle žena byla jiná než ty ostatní. Představovala spojení všeho, po čem toužil.

„Dobrou noc, ďáblíku,“ pohladil ji po vlasech, které mu vždy připomněly žhavý popel.

„Tobě taky, tmavoočko,“ otočila se k odchodu.

Takhle se snad ještě necítila. Byla uvolněná a plná radosti, což se jí moc často nepoštěstilo. Většinou, když odstraní své zábrany, projeví se její temná stránka, ale dnes ne. Dnes by nebyla schopna někomu ublížit, obzvlášť ne Jasonovi. S nesmírným pocitem štěstí vzlétla do vzduchu a namířila si to ke staré vile.


Pokračovat na další kapitolu