4. kapitola

Komentář autora: :D:D:D Božeee, co jsem to vytvořila!! Vážně to neberte vážně, protože je to vážně fraška - sračka :D. Tohle je poslední kapitola, pak už bude jenom kratičkej epilog. Udělala bych to delší, ale vážně nemám čas, a stejně to měla bejt původně jednorázovka.

Ještě bych chtěla poprosit o komentář(e) Upířího života.

A samozřejmě tohle můžete komentovat taky. Tohle na vás musí udělat dojem, ať už kladný nebo záporný :D.

A jako obvykle - dělala jsem to narychlo.

Snad vás to pobaví alespoň tak jako mě. To bylo asi poprvý, co jsem se smála vlastnímu nápadu :D.

Ráno se probudila na gauči. Ležela na břiše, z pusy jí vytékala slina a horní i dolní levá končetina jí bezvládně visely přes okraj pohovky. Zaklapla pusu a posadila se. Pak se protáhla a chvíli zůstala civět na hodiny. Bylo devět ráno. Pátek devět ráno, přesněji řečeno.

„Do háje! Ne, ne, ne! Přijdu pozdě na test z angličtiny, to ne!“ blekotala zběsile a upalovala nahoru do svého pokoje převléknout se a vyčistit si zuby.

Po vyučování šly Bonnie s Elenou na oběd. Většinou s nimi chodila i Caroline, ale ten den seděla u stolu spolu s Tylerem a jeho kamarády.

„Jaktože jsi zaspala? To jsem u tebe snad ještě nezažila.“

Tmavovláska chvíli přemýšlela a nakonec popravdě odpověděla: „Předevčírem se mi někdo vloupal do bytu. Asi nějaký čaroděj, protože jsem na podlaze objevila krvavou kresbu.“

„Pane bože. Proč jsi mi to neřekla?!“ zaječela Elena šeptem.

„Nechtěla jsem ti zbytečně přidělávat starosti. Navíc jsem byla v bezpečí. Damon na mě dohlížel.“

Elena přestala žvýkat své hranolky a povytáhla oční víčka.

„Cože? Damon?“

„Požádala jsem ho, aby se mnou zůstal přes noc.“

„Aha,“ zahučela zaraženě Elena.

Bonnie napadlo, jestli její kamarádka náhodou nežárlí. Ne, určitě ne, vždyť přece miluje Stefana! Ale nedávno se málem vyspala s Damonem… Najednou začala o svých záměrech pochybovat. Vůbec nevzala v úvahu, že tím možná někomu ublíží.

„Špatně jsem spala, proto jsem přišla do školy pozdě,“ dodala, aby si snad Elena nevydedukovala něco jiného.

„To chápu.“

„No a co ty a Stefan? Co ti chtěl tak důležitého?“

Elena se trochu napnula a zrudla.

„Eleno?“

„Jo, už jsme si promluvili.“

Bonnie ji s úsměvem probodla pohledem.

Elena ztěžka polkla.

„Asi - asi jsme opět spolu.“

„Fakt? No to je úžasný! Jak se to stalo?“

„Zatím o tom nechci moc mluvit. Je to dost čerstvý a musíme si to všechno ještě ujasnit. Navíc, ta věc s Damonem… „

„A k tomu něco cítíš?“

„Já vážně nevím.“

„Ale Stefana miluješ.?“

„Samozřejmě!“

„V tom případě není co řešit!“ Mrkla na ni a otřela si ruce do ubrousku.

„Uvidíme,“ vydechla Elena zasněně. „Zatím si to ale, prosím tě, nech pro sebe, ano?“

„Spolehni se.“

Ale v duchu si pomyslela, že by to byla dobrá páka na Damona, kdyby nezbývalo už nic jiného.

Přišla k sobě domů a padla na znak mezi polštáře. Průvan, který tak vytvořila, odfoukl ze stolku malý lístek. Sebrala ho ze země a přečetla si ho.

V sedm tě přijdu zkontrolovat. Damon

„Damon…“ zašvitořila zamilovaně a přiložila si papírek ke rtům.

Potom opět začala střádat své plány. Dnes už dost možná přijde její krasavec naposled. Co bude dělat? Minulou noc to moc daleko nedotáhla. Ležet s ním bylo sice fajn, ale k sexu to mělo zatraceně daleko. Kdy vlastně odešel? Jak jí ze sebe sundal? Ráda by to věděla, ráda by znala jeho myšlenky, ale zas tak dobrá čarodějka to nebyla, žádný elixír lásky namíchat neuměla, možná tak vodu s rozdrcenou viagrou. Ne, to není dobrý nápad. Bude si muset vystačit se svým ženským kouzlem.

Damon přišel přesně na čas. Krátce zazvonil a vrazil si ruce do kapes. Nemusel čekat ani moc dlouho a zjevilo se před ním malé tmavé stvoření. Koutek úst mu bezděčně cuknul do strany, když si jí pořádně prohlédl. Divoké vlny se jí svíjely kolem srdíčkového obličeje, který byl decentně nalíčen - bronzové stíny, protáhlá linka a husté řasy. Dále tu byl župánek a noční košilka z předešlého večera. Žádná podprsenka. Hlavou mu vrtalo, jestli má na sobě alespoň kalhotky, ale usoudil, že to raději nechce vědět a už vůbec se o tom nechce přesvědčovat.

„Nejdřív alkoholička, teď bordel mamá,“ zamumlal téměř neslyšně a vstoupil. „Tak, co je nového?“ Spráskl ruce a rozhlédl se kolem. Jedinou nezvyklou věcí v místnosti byla Bonnie, která si ho dychtivě prohlížela. Měl z ní lehce husí kůži. Proč si připadám jako kuře na rožni?

„Pojď za mnou,“ zavelela a pomalým krokem zamířila ke schodišti.

Damon stál na místě a pozoroval ji, jak se její malý zadeček pohupuje pod tenkou látkou.

„Pojď!“ zopakovala důrazněji, když si uvědomila, že jí nenásleduje.

Damonovi ztvrdly čelisti, ale poslechl, i když měl neblahé tušení. Dívka vešla do svého pokoje a otočila se k němu čelem. Počkala, až taky vstoupí. Potom za ním zavřela dveře a prudce ho na ně přitlačila. Upír polekaně zalapal po dechu, ale přes Bonniiny rty moc vzduchu nenasál. Malá nestoudnice se postavila na špičky a vášnivě se na něj tiskla.

„U-um, u-um, u-um!“ odporoval Damon. Vzal ji za ramena a odstrčil od sebe. „Co to sakra je? Bonnie! Seš tam?“ Zatřásl s ní lehce.

„Jasně že tu jsem. Pusť mě!“

Pustil.

Opět ho začala líbat.

„Hele tak dost! Co to má znamenat?“

„To znamená, že tě chci.“

„Cože?!“ vypískl. Doslova vypískl, jako píšťalka fotbalového trenéra.

„Pusť mě!“

„Jdi ode mě!“

„Přestaň se bránit!“

Z pohledu třetí osoby to byla docela komická situace. Malá čarodějka se na něj sápala, vyskakovala, napřahovala k němu své tenké ručičky, zatímco velký upír celý zbledl, hrůzu v očích, zoufale se snažil couvat, ale nebylo kam, tak jen stál na místě a uhýbal se těm chtivým prstíkům.

Dívce došla energie a zadýchaně ustoupila.

„Proč mě nechceš?“ zeptala se nechápavě.

„Miluju Elenu!“ Poprvé v životě to s radostí přiznal.

„No a?“

„He?! Jaký NO A?“

„Stejně ji nikdy nebudeš mít. Ne dokud je tu Stefan.“

„Tak ho zabiju. Hned teď! Omluvíš mě?“ Vzal za kliku.

Bonnie ho ale rychle zastavila.

„Nikam!“

„Co se mnou chceš dělat?“

Bonnie hbitě zamžourala očkama a už se nadechovala k odpovědi, když ji Damon raději předběhl.

„Blbá otázka! Hele, Bonnie, pojďme si o tom v klidu promluvit, ano?“ Zdvihl ruce do jakéhosi obranného, přívětivého gesta.

Změřila si ho pohledem, ale nakonec přikývla. „Tak dobře.“ Posadila se na postel a poklepala na místo vedle sebe. Damon předstíral, že si toho nevšiml, a stoupl si před ní.

„Jak tě to napadlo? Takhle se na mě vrhat.“

„A jak jinak jsem to měla podle tebe udělat?!“

„Neměla jsi to VŮBEC dělat. Kdy jsi mě přestala nenávidět?“

„Nejsem si jistá, jestli jsem přestala.“

Dost nechápavě se zašklebil.

„Tohle nemá cenu,“ povzdechla si dívka. Vzala ho za košili a přitáhla k sobě. Ne pro polibek. Jen ho chtěla mít blízko. Hleděla mu zpříma do očí. „Prostě to chci. Alespoň jednou.“

„Ale já nechci,“ polkl a snažil se tvářit odhodlaně.

„Buď to půjde po dobrym, nebo po zlym, vyber si.“

„Nepůjde to.“

„Tak dobře,“ procedila mezi zuby.

Damon v bolestech klesl na kolena a chytil se za hlavu.

„Co to do prdele zase děláš?!“

„Přivádím ti krvácení do mozku,“ odvětila sladkým hláskem.

„Přestaň!“

„Chceš mě?“

„Ne!“

V tu chvíli zařval Damon ještě hlasitěji. V jeho lebce musely téct přímo potůčky krve, možná i vodopády.

„Chceš mě?“

„Ne. Bonnie - prosím - nech - to- ho,“ mluvení bylo náhle obtížnější.

„Jen jednou, Damone! Stačí mi jedna noc a ta bolest přestane.“ Začínala se potit.

„Do - bře.“

„Cože?“

„Ano!“

Damon se svalil na zem. Hlava mu třeštila, ale Bonniino kouzlo už přestalo působit a on se začal léčit. Dala mu chvíli odpočinku. I ona ho potřebovala.

„Nuže?“ oslovila ho.

Nešťastník na ní vrhl svůj zničený pohled. Věděl, že z tohohle se nevykroutí. Postavil se a ztrápeně shlížel na svoji mučitelku, která před ním seděla v tureckém sedu na své posteli. Nadzvedla se. Byli k sobě tváří v tvář. Damonův obličej se naposledy zakabonil, zkroutil do jakési nepopsatelně nešťastné grimasy a pak si Bonnie přitáhl za krk k vášnivému polibku.

Dovětek: Já si opravdu nedovedu představit, že by se jí dobrovolně jen tak vzdal. A zase by mi přišlo Bonnie líto, kdyby nedosáhla svého, když se tak pěkně snažila. Tohle je kompromis :D.

Pokračovat na další kapitolu (epilog)