4. kapitola - Smím prosit?

Komentář autora: Na týhle povídce mám ráda 2 postavy. Jedna se ještě neobjevila a tou druhou je Ben. Takovej méďa :D. Ze všech postav bych si s ním rozumněla nejlíp, i když nejsem takovej bordelář...
Éééé a teď se pudu šprtat fyziku, pomoc :/. Přemejšlim, že se na to vyseru... mám tam průměr přesně 2,5 a na poslední dvě látky jsem byla ducehm mimo... četla jsem si, nebo učila na jiný předměty (naše hodiny fyziky jsou takové speciální :D), takže až teď zjišťuju, co vlastně bereme. No, uvidíme, večer ještě hrajem na vernisáži - paráááda :/ :D
No nic, užijte si další kapitolu ;)

Ben se rozhlížel zmateně po pokoji a hledal kravatu. Jeho domácnost opravdu potřebovala ženskou ruku. V každém rohu se dal najít pár zmuchlaných ponožek, dřez byl obklopen špinavým nádobím, lednice plná zkaženého jídla a na poličkách odpočíval několika měsíční prach. Ben se oženil, když mu bylo dvacet let. Jeho žena byla půvabná blondýnka s velmi světlou pletí. Bohužel, krátce po svatbě mu zemřela. Pospíchala za ním z práce, protože měli jít společně vybírat nový nábytek, ale když předjížděla traktor, nevšimla si protijedoucího auta a už nestihla uhnout. Hodně ho to ranilo a dlouho se z toho vzpamatovával, ale byl to silný muž a zvládl to. Právě nyní se připravoval na ples, na který pozval možná tu nejkrásnější dívku ve městě. Ze včerejší debaty byl stále zmatený. Na Misty a Jasonovi by poznal každý, že je to k sobě táhne, ale i přesto se mu Page včera vnutila tak drzým a sebejistým způsobem. Copak si holky mezi sebou neříkají všechno? Je možný, že by Page nevěděla, co k jeho příteli cítí její sestřenka? A ten výraz v Mistyniných očích. Jen při té vzpomínce mu přeběhl mráz po zádech. Potřepal hlavou, aby se té představy zbavil, a zrak mu spočinul na tmavě modré kravatě vedle kávovaru.

 Jason měl štěstí. Sarah onemocněla maminka, takže stráví několik dní v L.A. . Napadlo ho, že by tedy mohl přijmout Pagininu nabídku, ale vzpomněl si na její nebezpečně svůdný pohled. Byl blázen do Misty, avšak šarmantní blondýnce by podlehl každý muž, který by jí dovolil dostat se do jeho blízkosti. Prostě tam půjde sám. Pro chlapa to není taková ostuda jako pro ženu, a kdo ví, třeba mu Ben jeho tanečnici na chvilku půjčí. Těsně před odchodem se naposledy podíval do zrcadla, přehodil si jeden špatně ležící pramen vlasů na druhou stranu a vykročil ke dveřím.

  „Nekruť sebou nebo budeš mít ten lak všude jen ne na nehtech!“

„Když já jsem hrozně nervózní.“

„Z čeho prosím tě? Snad ne z toho páprdy?“

 „To ne. Já nevím. Mám pocit, jako bych dělala něco, co bych neměla.“

 „Jestli seš schopná z někoho jen tak vysát život, seš i schopná podvíst svýho 200 let mrtvýho manžílka, věř mi.“

„A co když dostanu hlad?“

 „Tak odtamtud utečeš do lesa, ulovíš si ňákýho králíčka a vrátíš se zpátky na ples. Další dotazy?“

Misty jen uraženě našpulila ústa a pečlivě si prohlížela svůj vzhled v zrcadle. Vypadala neodolatelně. Vlasy měla vyčesané nahoru, tvarem trochu připomínaly veverčí ocas. Ve stříbřitých šatech s občasnými černými třpytkami a s černou šňůrkou stahující korzet vzadu vypadala jako hvězdička. Page jí dodělala nehty a pyšně si prohlížela své dílo. Natřela je černým lakem a na každý nalepila stříbrnou hvězdu, takže perfektně ladily s šaty. Pak jí šla doprovodit k džípu, otevřela dveře, uklonila se a pronesla: „Váš kočár již čeká, vaše veličenstvo.“

Misty se zablýskla zloba v očích, ale pak se lehce usmála a k Pagininému údivu jí začala objímat.

„Děkuju za všechno. Opravdu nepojedeš se mnou?“

„Já se nějak zabavím, znáš mě.“

Misty nastoupila do “kočáru“ a vyrazila směrem k městu.

  „Nazdar, Bene! Letos sám?“

 „Čau, Tony. Ne, ne, někoho jsem pozval, ale ještě tady není. Jak se vede Karen a dětem?“

 „Nemůže to bejt lepší. Děti teď hlídá tchýně, abychom se s ženou mohli konečně jednou taky pobavit,“ jeho tvář zalil zářivý úsměvem. „A která je vlastně ta šťastná dáma, pověz!“

 Ben se trochu samolibě usmál a zkontroloval místnost. Když v ní ale nikoho potřebného nezahlédl, pokračoval v hovoru „Misty. Ta nová ženská. Seznámil ses s ní už?“

„Á, tak je to pravda, co se šušká o těch novejch kráskách ve městě! Neměl jsem tu čest, bohužel. Byl bych rád, kdybys mě představil. Musím se jít věnovat zase ženě, chápeš mě, že? Tak zatím!“

 „Vyřiď jí moje pozdravení,“ otočil se za Tonym.

Potom se obrátil zpět ke dveřím, když zjistil, že těsně před ním někdo nebo něco stojí, nemohl to kvůli oslnivé záři, kterou ta věc vyzařovala, určit.

„Ahoj, Bene!“

 Měl co dělat, aby neudělal několik rychlých kroků vzad. Byla to Misty.

„Promiň, jestli jsem tě vyděsila, mám ve zvyku se někde prostě jen tak zjevit.“

„V pořádku, jen si mě trošku zaskočila. Vypadáš fantasticky. Chceš si zatancovat?“

 „Moc ráda,“ přikývla a následovala ho na parket.

Byl o dost vyšší a mohutnější než ona, přesto tančil způsobile a lehce. Cítil na sobě pohledy všech přítomných v sále. Ve skutečnosti nehleděli však na něj, nýbrž na jeho partnerku, ženy s opovržením, muži s obdivem. Mezi přihlížejícími byl i Jason, který žárlivostí skřípal zuby. Jen tak si s ní přede všemi tančí, drží ji v pase a usmívá se na ní jakoby nic. Radši si nech zajít chuť, kanče, přemítala jeho neklidná duše a dál hltal tu třpytivou nádheru všemi svými smysly.

Dozněla první píseň a pár se odebral směrem k baru.

 „Zdravím, Daisy! Jedno pivo a suchý martini pro dámu, prosím tě.“

Jason se vydal směrem k nim. Vůbec se neovládal, nevěděl, co dělá a co ještě udělá, až k nim dojde. Dřív, než je stačil oslovit, se k němu otočila Misty s provokativním úsměvem.

„Čau, Jasone. Přidáš se?“

Byl tím poněkud zaskočen. Nenapadlo ho však nic vhodnějšího, než s pozváním souhlasit a objednal si další sklenku skotské.

„Kde je tvá partnerka? Ráda bych ji poznala,“ pokračovala tmavovláska.

„Je u své matky v L.A.,“ odsekl.

To Misty poněkud namíchlo. Ona byla ta, kdo měl právo být nepříjemný. Nepozval jí přeci a od ní by bylo hloupé, kdyby nepřijala Benovu nabídku. Chtěla pokračovat v jízlivosti, ale obklopila ji spousta neznámých tváří s neuvěřitelným množstvím otázek. Když už byli skoro zase jenom tři, přitančila nějaká dáma a odtáhla Bena na parket.

Jason s Misty osaměly. Každý koukal opačným směrem a byli zticha. Nakonec si tmavoočko povzdechl: „Kde je Page?“

„Nikoho nesehnala.“

„To se divím,“ uchechtl se a objednal si další skotskou.

„Možná by ses měl krotit s tím chlastem.“

„Kdo jsi ty, abys mě soudila?“ V jeho výrazu byla nevídaná samolibost a opilecká uvolněnost.

„Ta blbá, která se pořád stará,“ dopila své martini a konečně se mu podívala do očí.

Byly tak hypnotizující, ale ona jim odolá, ukáže mu, jak se bez něj obejde. Zvedla se a odešla do víru tance, kde vyhledala Bena.

Jason se zamyslel. Stará se o mě? Kdo se jí o to prosil!? Jak to vlastně myslela? Sebral se a šel za ní, prodral se davem a vytáhl ji z něj. Pak ustoupil pár kroků vzad, aby měli oba dost prostoru. Pevně ji svíral paži, až se Misty bála, že ji rozdrtí. Vyškubla se mu a nepříčetně na něj hleděla. Jakoby celý potemněl. Těžce oddechoval a jeho výraz byl plný vášně a touhy. Přímo neúnosné touhy. Dostala z toho strach, ale nedokázala se ani pohnout. Pak se v něm cosi zlomilo a doposud napnuté svaly se uvolnily. Vztáhl k ní ruku a něžně ji pohladil po tváři. Prsty mu lehce sjížděly přes její krk, ramena, žebra, až k pasu. Misty se rozechvěla, ale stále mu upřeně hleděla do očí. Potom si ji nepatrně přitáhl k sobě a sklonil hlavu k jejím rtům. Ucítila jeho teplý dech, ale náhle zhasla v sále všechna světla. Lehce se od sebe odtáhli a sledovali zmatek kolem sebe. Za pár vteřin proud zase naběhl a místnost oslnila záře. Dívka se vzpamatovala z šoku a prudce sklepla Jasonovi ruce ze svých šatů.

 „Dávej si laskavě ty pracky na někoho, kdo o to stojí,“ řekla a vrátila se hledat Bena.

„Co se to stalo?“ otázala se ho, když ho konečně našla.

 „Jenom menší výpadek proudu, nic vážného. Bavíš se dobře?“

Misty pokrčila rameny a nakonec zavrtěla nesouhlasně hlavou.

„To je mi líto,“ bolestně se na ni usmál. „Můžu to nějak napravit?“

 „Pojďme na vzduch, prosím.“

Podržel jí kabát, nabídl rámě a vyvedl ven. Byla to tichá, teplá noc. Obloha byla jasná, plná hvězd, kterým dominoval velký měsíc. Vítr si pohrával s Mistyninými vlasy. Zahleděla se do dálky a zeptala se: „Už jsi někdy někoho miloval tak moc, až tě to děsilo, Bene?“

Její společník se té otázce trochu podivil, ale nakonec odpověděl: „Kdysi jsem miloval jednu ženu. Začali jsme spolu chodit, pak se vzali…“

„A pak?“

„Pak zemřela.“

Misty trochu vykulila oči a následně se kousla do rtu, jakoby se chtěla potrestat za tak blbou otázku.

„Ale to už je dávno,“ uklidnil ji Ben.

Dívka vycítila, že už se o tom dál nechce bavit, tak pokračovali v cestě, aniž by tušili, že je někdo sleduje.

***

„Kde vlastně pracuješ, Bene?“

„Ve zdejší redakci, ale nedoporučoval bych ti číst místní noviny, stejně se tam nic kloudnýho nedovíš.“

Rozesmála se. „To jim děláš teda dobrou reklamu, ale jsem ráda, že jsi upřímný.“

Chvíli šli tiše. Ben se cítil nesvůj. Nevěděl, jestli to bylo vinou alkoholu, Mistininy přítomnosti či zmínky o jeho bývalé ženě, ale začínal mít sám ze sebe strach.

„Jak se ti líbí ve městě?“

„No, nevím, jestli bych to tu nazvala přímo městem, ale jsou tu opravdu moc milí lidé.“

 „Heh, to je ještě neznáš. Časem zjistíš, že ne všichni jsou tak dobří, jak se na první pohled zdají.“

„Narážíš na Jasona?“

 „Narážím na všechny…včetně sebe,“ dodal trošku tišším hlasem. Misty k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno.

„Ale no tak, Bene. Vím, že jsi dobrý člověk.“

 „A jak to můžeš vědět, když mě vůbec neznáš?! Nemáš ani tušení, co se mi honí hlavou, když se tu spolu takhle hezky při měsíčku procházíme,“ odstoupil o krok vzad a pohlédl na ní. Vypadala tak krásně v nočním šeru, jako přelud, který svádí lidi ze správné cesty. Upíři dokážou svým zevnějškem a aurou dohnat lidi přímo k šílenství a on k němu neměl daleko.

Chtěla něco říct, ale nešlo to. Ben tedy pokračoval: „Myslím na to, jak bych tě pohladil po tvých havraních vlasech, jak bych laskal tvou jemnou pleť, dotýkal se křivek tvého těla, šeptal ti něžná slova do uší,“ začínal se k ní přibližovat s výrazem naprosté bezmoci, až je dělilo jen několik málo centimetrů „jak bych tě líbal, dokud by ses mi nerozplynula na rtech,“ naposled ji pohlédl do očí a pak se soustředil pouze na její ústa. Něžně sevřel její horní ret mezi své. Misty tomu nedokázala odolat a velmi ochotně mu na jeho polibky odpovídala. Oba dva byli tak dlouho sami, potřebovali cítit něčí blízkost.

Jasonovi přetekly nervy. Tohle opravdu nečekal. Jeho nejlepší přítel svádí ženu, po které on sám touží a on to ví. Klidně ji líbá a myslí si, že se nic nedozví. Ale on to všechno vidí a učiní tomu přítrž! Vyběhl z lesa a vrhl se na Bena. Uštědřil mu pořádnou ránu pěstí, až se mohutný muž otočil o 180°. Následoval kopanec kolenem do břicha a spousta dalších ran. Misty tomu doposud přihlížela, ale po chvíli je odtrhla od sebe a stoupla si mezi ně. Zraněný Ben se jí vděčně opřel o rameno. Jason se však boje nechtěl vzdát a pokusil se dívku odstrčit stranou. Ta mu však vztaženou ruku zkroutila za záda.

„Uklidni se, Jasone, jasný?!“ A povolila stisk.

Útočník se jí vykroutil a zlostně na oba hleděl, jak tam stojí proti němu. Znova udělal několik kroků, když mu Misty náhle přiložila ruku k hrdlu a zvedla ho do vzduchu.

„Nech ho být!“ Kladla důraz na každičké slovo.

Oba muži žasli údivem. Kde se v ní vzala taková síla? Jason uznal svou prozatímní porážku a otočil se k odchodu.

Page? Slyšíš mě? Žádná odpověď. Page!

Ježíš, co je zas? Vzbudila si mě!

 Promiň. Potřebuju, abys přišla na louku u lesa, Ben je zraněný, dovedeš ho k našemu autu, je před hospodou, a zavezeš ho domů. Já musím ještě něco zařídit.

„Bene, jsi v pořádku? Za chvíli přijde Page a odveze tě domů. Já jdu za Jasonem, dobře? Vydrž chvíli.“ Pomlácený ubožák jí všechno odkýval a sedl si na zem.

„Jasone!“

Šel dál.

„Jasone, počkej!“

Stále ji ignoroval. Misty ho musela doběhnout. Otočila ho čelem k sobě, sevřela mu ramena a podívala se mu do očí. K jejímu údivu v nich už neviděla vztek, ale čistou lítost a bolest.

„Tohle jsem nechtěla,“ vzlykla.

„Jo? A co vlastně chceš, Misty?! Nejdřív jsi dotčená, že jsem pozval na ples někoho, koho jsem ve skutečnosti ani nepozval, a pak tě vidím v objetí mýho nejlepšího kámoše?“

Oba jen stěží polykali hořkost tohoto rozhovoru.

„Nedá se moc vysvětlit, co jsem právě udělala, ale věř mi, že mě to mrzí. Byla jsem smutná, naštvaná a osamělá a pak přišel Ben a byl tak milý, že - já - prostě…“ nemohla dál pokračovat. Zaťala mu silněji prsty do paží a sklopila hlavu.

 „Já nemůžu, Misty,“ promluvil k ní tichým hlasem, „prostě nemůžu dělat, že mi na ničem z toho, co se stalo, nezáleží,“ protože mi záleží na všem, co děláš, pomyslel si. „Už musím jít.“

„Jasone - “

„Dobrou noc, Misty,“ něžně odendal její tenké ručky ze svých ramen a odešel.

Page? Nikam už nemusíš. Zvládnu to sama. Za chvíli budu doma.

Namířila si to k Benovi. Sehla se k němu na zem a podepřela ho, aby mohli dojít k autu.

„Jak je na tom Jason?“

„Ne tak jako ty. Využil moment překvapení, takže měl navrch.“

„Tak jsem to nemyslel,“ ušklíbl se Ben bolestí.

Misty mlčela.

„Tak to je zlý,“ podíval se na ni vystrašeně.

„Nemluv a pojď. Zbytečně se unavuješ.“

Pomohla mu vlézt do auta a nastartovala. Když zastavila před jeho domem, naklonil se k ní pro polibek. Ne že by mu ten předchozí nestačil, spíš si chtěl ověřit, jak si to všechno vyložila. Přiložila mu ruku ke rtům.

„Musím opravdu vysvětlovat proč?“ zasténala dívka. Muž mlčel. „Chci jen a jen Jasona. Nevím, proč jsem ti dovolila mě políbit, a chci, abys na to raději zapomněl. Byl to jen důkaz mojí přátelské náklonnosti k tobě a dík za to, že jsi byl ke mně tak milý, nic víc. Dobrou noc.“

 To Benovi jako vysvětlení postačilo. Čekal, že mu něco takového řekne, ale musel mít jistotu.

„Děkuju za záchranu života,“ pousmál se a vystoupil.

Page seděla na gauči a měla zapnutou televizi. Moc jí nezajímalo, co tam zrovna běží, ale říkala si, že čumět jen tak do noci je ještě stupidnější. Vycítila Mistyninu přítomnost a zvedla se, aby jí otevřela. Tmavovlásku nijak neudivilo, že už ví o jejím příchodu, jen se na ni smutně usmála.

„Co se stalo? Tvůj vzkaz byl dost zmatenej, měla jsem co dělat, abych si ho správně přeložila, vyklop to!“

Misty se nebránila a řekla jí vše, co se ten večer stalo.

„Pěkně jsem to zpackala,“ zakončila své vyprávění.

Page nevěděla, co na to říct. „Mohlo to dopadnout i hůř,“ konejšila ji.

„Ale taky líp. Kdyby nevypadl ten debilní proud! Nechala bych Jasona udělat mi cokoliv v tu chvíli. A pak bych nebyla s Benem a všechno by bylo tak, jak má.“

„Určitě tě kvůli tomu nezavrhne navždycky. Dej mu čas a on se zas vzpamatuje.“

Jason zabouchl dveře svého domu a zamkl. Konečně mohl dát trochu volnosti svým emocím. A že jich měl požehnaně. Žárlivost - pomyšlení na to, jak Misty tančí, směje se a nakonec se i líbá s Benem. Zmatenost - jak mohla jemu polibek odmítnout a jeho příteli ne? Vztek - jak mu to mohl Ben udělat? Lítost - jak mu to mohla Misty udělat?… Ach…krásná Misty. Bolestně si vykresloval každičký detail jejího vzezření ten večer. Cítil, že ho začínají pálit oči, takže dal radši průchod svému hněvu. Mrštil klíči o zem, převrátil pohovku a hodil telefonem o protější zeď. Smutek byl ale silnější. Bezmocně se sesunul na zem a vložil si obličej do dlaní.

„Mám ti přinýst něco ke snídani, nebo půjdeš se mnou?“

 „Díky, nemám hlad. Možná později si pro něco dojdu.“ Misty seděla na posteli a cpala se bonboniérou, kterou našla pod ní. Nikdy nepochopila, jak to může lidi uklidňovat. Možná ten slastný pocit z něčeho tak dobrého potlačuje jejich bolest.

Page se zastavila uprostřed lesa a snažila se vycítit nějakou kořist. Na tváři ji přejel ďábelský úsměv a vznesla se do korun stromů. Pak se usadila na jedné z větví. Přímo pod ní odpočívala nějaká žena, která se vydala si zaběhat. Lovkyně k ní seskočila a nemilosrdně jí prokousla tepnu. Během krmení ale uslyšela nějaký šramot. Nechala tělo ležet a vyhoupla se zpět na strom. Byl to Jason. Nejdřív pohlédl na ležící dívku jen letmo, ale pak se k ní pohledem vrátil. Všiml si, že krvácí. Sundal si tričko a obmotal jím ránu. Poté vytočil číslo sanitky a čekal. Nahoře ve větvích se něco pohnulo. Když ale zvedl hlavu, nic tam neviděl.

Blondýnka lapala po dechu. Vtrhla do domu a zastavila se až u Misty v pokoji.

„Máme problém,“ sdělila jí. „Jason mě vyrušil během snídaně. Neviděl mě, ale našel tělo, které krvácelo ze dvou malých ranek na krku.“

Misty sebou trhla, ale mlčela.

„Naštěstí mě ani ta ženská neviděla, ale stejně to není moc dobrý. Může to vzbudit podezření. Možná bychom se měly na čas zdejchnout.“

„To ne. To by bylo ještě horší. Byla zavražděna žena a sestřenky McCharlesovi se vypařily. To nezní moc dobře,“ ušklíbla se bezcitným úsměvem a podívala se Page do očí. „Prostě budeme dělat, jakoby nic.“

Se záchrankou přijela i policie. „Viděl jste, co se stalo?“

Jason se stále trochu chvěl, ale hlas měl klidný. „Bohužel ne. Šel jsem se jen tak projít, pročistit si hlavu a pak jsem ji tu našel, obmotal ji ránu a zavolal záchranku. Přežije to?“

„Myslíme, že ano. Ztratila dost krve. A to její zranění je velmi zvláštní. Na zvíře jsou to moc malé ranky. Vypadá to spíš, jakoby ji někdo probodl hrotem nebo tak něco. Znáte tu ženu?“

 Mladík pokýval hlavou: „Je to Sarah Colinsonová.“


Pokračovat na další kapitolu