3. kapitola

Komentář autora: Nazdárek, nevděčníci :P. Máte štěstí, že jsem zjistila, že na tu písemku z literatury toho moc není a že se mi do ní nechce a že jsem ochotná dělat cokoliv jinýho, než se ji učit. Takže jsem dopsala třetí díl. Všímáte si, jak jsou ty kapitoly delší oproti DZ (asi o stránku)? :D. Ale stejně se mi líp píšou kratší. Opět to neprošlou mou podrobnou kontrolou, tak nevím, možná to později trochu opravím, ale budou to jenom detaily.

Zavádím něco, co jsem doufala, že nikdy nebudu muset zavádět. Pokud tu nebude 10 komentářů, nebude tu ani pokračování. (Je to docela vysoký požadavek, já vím, ale docela mě zajíma, kolik to čte lidí a prostě... uvidíme :P)

Pro další kapitolu Upířího života jsou podmínkou 3 komentáře. To platí od teď. 4. kapitola je takhle kompletní, má jen 2 části. Takže komentovat, nebo nebude 5. díl :).

Děkuji za pochopení.

Podepsána: Náročná svině :-*

„Děkuji,“ řekla prodavačce a šla i se svým úlovkem domů.

Uvařila si večeři a v klidu se najedla. Připravila si věci do školy a odebrala se do ložnice. O půlnoci ji čeká spousta práce.

Zazvonil budík. Bonnie neochotně vstala a chvíli přemýšlela, proč je ještě tma. Brzy jí to došlo. Sestoupila dolů do přízemí. Zabalila si ruku do deky a vyšla na terasu. Všude ticho a klid, nikde nikdo. Pořádně se napřáhla a vysklila okno v obývacím pokoji. Nikoho to nevzbudilo, žádné světlo se nerozsvítilo. Vrátila se tedy dovnitř. Sebrala jeden střep a rozřízla si jím prst. Na podlahu nakreslila nějaký symbol, který nic neznamenal. Nebo si alespoň myslela, že nic neznamená. Posypala kresbu ještě špetkou hlíny a pokapala vonným extraktem. Doufala, že to zamaskuje pach její krve. Potom si opláchla ruce, namazala si ranku bylinnou mastí, aby se jí do rána zahojila, a šla opět spát.

Budík zazvonil podruhé. Tentokrát už byl pokoj zaplaven denním světlem. Tmavovláska se zavrtěla a přiměla se zvednout. Trochu se zkulturnila a seběhla do kuchyně dát si snídani. Spokojeně si prohlížela třpytící se sklo na parketách. Byla na sebe pyšná. Zatáhla okno závěsem a zatěžkala ho ozdobnou soškou a květináčem. Vše ostatní nechala bez povšimnutí. Spořádala plnou misku cereálií s mlékem, uvařila si kafe a s pobrukováním vyšla ke škole.

O údajném vloupání do jejího domu nikomu neřekla. Hodlala se s tím svěřit jen jediné osobě, a tak rychle spěchala domů, aby jí už konečně mohla zavolat. Hodila věci ke dveřím a sedla si na gauč. Hlas se jí bude chvět, až promluví, protože před chvílí téměř běžela; v duchu jásala. Hovor byl přijat.

„Bonnie?“ promluvilo to nevěřícně.

„Ahoj, Damone. Mohl bys za mnou prosím tě přijít?“

„Co se děje?“

„Dozvíš se to, až sem přijdeš.“

„Kam?“ vzdychl otráveně.

„Ke mně domů. Hned!“ A zavěsila.

Na tváři jí pohrával široký úsměv. Bože, je tak chytrá!

Zanedlouho se u vchodu rozezvonil zvonek.

„Tak o co jde?“ optal se nezaujatě Damon a bez váhání vkročil dovnitř.

Bonnie se tvářila ustaraně a poplašeně. Nejistě stočila pohled k podlaze pod vymláceným oknem. Damon se podíval stejným směrem.

„Hm, pěkný. Asi by to chtělo nový. Co já s tím?“

„Nejde ani tak o to sklo, jako o tohle,“ zamumlala Bonnie a ukázala prstem na krvavou značku.

Upír se zamračil a přidřepl si k ní. Pozorně si ji prohlížel. Přiblížil k ní obličej, ale jen se zašklebil, když mu štiplavý puch podráždil sliznici. Čarodějka měla co dělat, aby na sobě nedala znát svou radost.

„Je to krev?“

„Nejspíš jo, ale je smíchaná ještě s něčím. Víš, co znamená ten klikyhák?“

„Ne. Pátrala jsem po něm ve svých knihách, ale nikde jsem ho nenašla.“

„Hm,“ utrousil a zahleděl se do neurčita.

Bonnie stála těsně za ním a vyčkávala.

„A ty teď po mně chceš, abych - “ pokynul jí, ať pokračuje.

Dívka nervózně překřížila ruce na prsou a prsty si promnula paže.

„- tu dneska zůstal přes noc?“

S neskrývaným překvapením se postavil a nadzdvihl obočí. Podrobil ji své důkladné analýze, ale výsledky mu toho moc nenapověděly. Stála před ním vystrašená puberťačka, která se octla na bitevním poli nadpřirozených sil, kde její nepřátelé jsou jejími přáteli a přátelé nepřáteli.

„Myslíš, že se sem ten Picasso ještě vrátí?“

„Určitě. Pokud už nenadělal dost škody tím symbolem, ale myslím si, že je to spíš jen nějaké značení teritoria nebo tak něco.“

„Aha.“

„Takže?“

„Máš vážně strach,“ konstatoval s náznakem otázky, ale nečekal, že na ní dostane odpověď. Úplně mu stačil pohled na tu jinak sebevědomou a soběstačnou slečinku, která v tu chvíli působila spíš jako bezmocný uzlíček neštěstí. Nemohl ji odmítnout. Navíc by mu to Elena nikdy neodpustila, kdyby se jí něco stalo.

„V sedm jsem tady. Zatím se pokus něco zjistit. Nerad bych byl střízlivej pro nic za nic.“

Bonnie si počkala, až bude z doslechu, a pak vyskočila do vzduchu s rukou vztyčenou jako superman a na celou ulici zařvala: „Juhůůůů!!!“

Nemohla se dočkat večera. Poklidila všechen svinčík, navařila, řádně se umyla, ale stále měla času nazbyt. Nakonec se svalila s jednou z knížek k maturitě na postel a alespoň předstírala, že si čte. Přesně v sedm hodin se ozvalo klepání na dveře.

„Sakra,“ zaklel Damon, když mu otevřela.

„Co?“

„Doufal jsem, že tě za tu dobu třeba stihnou unýst, ale očividně to jsou amatéři.“

„Vtipný.“

„Fakt? A to jsem mluvil zrovna vážně,“ zašklebil se a s malou cestovní taškou se kolem ní protáhl ke gauči. Tam se svalil a hodil si nohy nahoru.

„Takže, co mi můžeš říct o tý čmáranici, kterou, jak vidím, jsi už úspěšně odstranila?“

„Nic moc, šla smejt lehce, stačila kapka jaru.“

„A dál?“

„Zničila mi hadr.“

„Mluv už vážně, do hajzlu!“

„Proč? Ty z toho máš taky jenom legraci!“

„Protože to není můj problém. To tobě se někdo vloupal do domu.“

„Nic jsem nezjistila,“ povzdechla si a sedla si k němu. „Dost možná je to podpis nějakého cizího čarodějnického rodu.“

„A nevedete si třeba něco jako seznam autogramů?“

„Ne.“

„Škoda.“

„Na co ta taška?“

„Jen pár nezbytností. Čistý prádlo, zubní kartáček…“ zamrkal na ni, ona ho však zpražila pohledem. „A taky pár sporýšovejch granátů, bouchačka, kolík a sáček s krví. Mohla bys mi ho rovnou hodit do ledničky, hm?“ Podal jí ho.

Beze slova ho od něj převzala a dala chladit.

Damon si zapnul televizi a dál si jí už nevšímal.

Co má teď dělat? Má jít do svého pokoje nebo zůstat?

„Nechceš něco?“

„Lepší program. Neznáš na to nějaký zaříkadlo?“

„Jo, říká se mu vyber-si-DVD-z-toho-regálu-vedle-tý-skříně-s-porcelánem,“ řekla a odešla do patra.

Tam ještě chvíli chodila v kruzích a nakonec se posadila. Zírala před sebe, a když si to konečně uvědomila, bylo už šero. Seběhla tedy do kuchyně a vyndala z ledničky zapečené těstoviny.

„Dáš si taky?“ houkla na svého osobního strážce.

„Sklenička by bodla. Čehokoliv v čem jsou erytrocyty nebo alkohol.“

Sešpulila pusu a namíchala mu pravou upíří Bloody Mary. Postavila ji před něj na stůl a vrátila se ke své večeři. V tichosti ji spořádala a pak si k němu přisedla. Film už pomalu končil. Vytáhla z přihrádky tedy další. Damon jí zvědavě nakukoval přes rameno. Deptalo jí to.

„Jestli tam dáš Stmívání, tak jdu domů!“

„Co takhle Harry Potter?“

„Nebo Moje krásná čarodějka?“ navrhl tónem, který jasně naznačoval, že to je všechno prašť jako uhoď.

„Sklapni, nebo tam dám Labutí princeznu a zavřu tě tady!“

V ten samý okamžik, kdy se natahovala pro Silent Hill, po něm chňapl i on. Jejich ruce do sebe vrazily a polekaně ucukly. Vyměnili si nenávistně zahanbeně zděšené pohledy a Damon se napřímil.

„Alespoň na něčem se shodneme.“

Byla už tma. Bonnie seděla s Damonem na pohovce a chroupali popcorn. Dívka měla na sobě nově koupenou noční košilku. Tak odvážnou a kratičkou, že jí v ní byla zima. Byla z černého saténu, ohraničená zlatavou krajkou, a aby toho nebylo málo, po levé straně měla miniaturní rozparek. Zvedla se a došla si pro župánek stejného rázu a nechala ho rozevlátý.

Damon seděl co nejdál od ní. Nohy měl natažené a opřené o stolek. Nezul se. Typická černá košile s rozepnutými dvěma knoflíčky a džíny mu byly pyžamem. Snažil se soustředit na film, ale znal ho téměř zpaměti, a kvůli tomu (nebo si to alespoň nalhával) občas sklouzl pohledem k ženě sedící vedle něho. Vypadala tak - jinak. Jako potencionální milenka, což ho děsilo a vzrušovalo zároveň. Nikdy se mu nelíbila. Obličej měla věčně napjatý, rty semknuté, celá byla taková zaražená a stažená. V tu chvíli však působila relativně uvolněně, horor jí naháněl trochu hrůzy, která se jí rozkošně otírala o tvář, ale i přesto vypadala - jinak, přijatelně, přitažlivě. Ošil se a vystřídal nohy - pravou přehodil přes levou.

Bonnie zatínala nehty do opěrky. Párkrát už ten film viděla, ale vždycky jí děsil. Obzvláště ta část, kde Rose prochází temnými chodbami sklepení, prodírá se skrz zombie zdravotní sestry a vůbec, proč vybrala tak hrozný film?

„Seš v pohodě?“ zeptal se jí Damon pobaveně.

„Jo, jasně,“ knikla. Od obrazovky pohled však neodtrhla.

„Klidně se ke mně můžeš přitulit, jestli ti to pomůže,“ šlehl po ní okouzlujícím úsměvem.

Svá slova nemyslel vážně. Doufal, že jeho provokace Bonnie vtáhne zpět do reality a trochu jí tak uklidní. Ta se však opatrně odlepila z rohu sedačky, naštelovala polštářek do jeho klína a položila si na něj hlavu. Polekaně sebou trhl a chvíli ji sledovala. Nevěnovala mu pozornost. Krátce ji tedy pohladil po vlasech (ne moc jemně) a nechal svou ruku odpočívat v ohybu jejího pasu.

Bonnie pocítila určitou dávku uspokojení. S úsměvem složila ruce pod hlavu a užívala si váhu jeho paže na svém těle.

Pokračovat na další kapitolu