Padající čelisti

Vás obsah tohoto článku zas tak moc nepřekvapí, ale všichni mí příbuzní a kámoši doteďka nevěřícně kroutí hlavou. Upřímně, já trošičku taky, ale jen trošičku :D.
Mno, ale vememe to trošku více popořádku...



Vím, celý poslední dva roky tu nejsem moc aktivní, ale poslední dva měsíce jsem pro to měla i opravdu pádný důvod - státnice.
Oficálně studuju dvouobor, ale já bych to na férovku nazvala trojoborem a někteří mí spolužáci se přiklání i k čtyřoboru :D. Zkrátka a jednoduše - po úspěšném absolvování klauzur (slohů z frájiny a ájiny) jsem se začala připravovat na 3 státní zkoušky: francouzština v květnu, cestovní ruch s dějinami umění v červnu a angličtina 26. srpna. První dvě zkoušky byly v pohodě, na frájině nejsou moc velký nároky, takže jsem si v pohodičce zpracovala 30 otázek během 2 týdnů, během týdnu se je naučila a na pohodičku dostala za dva. Cestovní ruch je něco, co se tak úplně ani nedá studovat... jako o stravovacích službách, který jsem si náhodou vytáhla, by dokázal spatra mluvit každej debil :D Dějiny umění jsou ovšem něco docela jiného. 27 otázek, z toho jsme jich probrali... no, skončili jsme barokem, což byla nějaká 12. otázka :D. A lidi, těch jmen... velmi brzy jsem u všech umělců používala jen 3 křestní jména: Jozef, František a Jan. Velmi často jedna z těchto tří variant byla správná :D. No, nakonec jsem si vytáhla raně křesťanský umění, kde nebylo jediný jméno, a dostala za jedna.
Tak, doposavad se nestalo nic, co by se nedalo očekávat. První šok pro všechny přišel, když jsem dostála svému slovu a všech 45 otázek z angličtiny jsem si poctivě zpracovala na základě zápisků a především wikipedie, protože... no, řekněme, že moje zápisky z hodin pokryly možná tak polovinu toho, co jsem si tak myslela, že po mně budou chtít. Tahle celá šílenost mi zabrala něco málo přes měsíc práce a vypotila jsem ze sebe 140 stran. Ano, čtete správně. 140 stran zápisků na naučení se! :D Vypsala jsem 4 propisky. Ale dokázala jsem to! Vytvořila jsem si takřka perfektní studijní materiál. Problém byl v tom, že do zkoušky mi zbývalo 10 dní, z toho 2 jsem byla u kamarádky a po 4 dny jsem měla silné problémy s koncentrací. Což je docela přirozená reakce těla na takovou šílenou dobu ještě šílenější psychický námahy :D. No, i tak jsem měla pocit, že jsem se připravila fakt dobře, a že tu zkoušku určitě dám. Dost možná ne na jedničku, ale na něco jinýho než na F určitě... tak určitěěěě.
No... takže jsem šla na potítko jako první, což normálně nedělám, ale tady se k tomu nikdo neměl. Tak jsem si vytáhla z každýho okruhu jednu otázku: Občanská válka v Americe a Local Color writers - nádherná otázka. British Islels - povrch, zemědělství a průmysl - proč ne. Gerund and infinitive + Participle clauses... hmmm... jo... takže... to je taková ta otázka, co jsem si přečetla jen jednou a mávla nad tím rukou, že to nějak okecám :D. Nechala jsem se rozhodit už u tý Británie, kdy jsem si nemohla vzpomenout na žádnou řeku kromě Temže, Avonu a Shannon, z toho jsem nevěděla, kudy ta poslední teče. A pak ta lingivstika... to bylo brutální. Plácala jsem pátý přes devátý a na otázky jsem sice odpovídala, ale vždycky mi ten jeden zkoušející předvedl, jak ten můj argument neplatí v tomhle a tomhle případě a ptal se mě, proč tomu tak je... no a po 5 minutách tady toho našeho dohadování už jsem ani nevěděla, jak se jmenuju. A už jsem tušila, že to neprojde, že i když Civil War byla na áčko, Británie na céčko, ta lingvistika mě stáhne ke dnu. A taky že stáhla :D.
A to byl ten největší šok pro každýho (částečně včetně poroty a mě), že já jsem neudělala státnici. Věřte mi, jde to ještě snáz, než to vypadá :D. A věřte mi dvojnásob, když říkám, že to není asi z pětiny taková tragédie, jak to ze začátku vypadá! Já jsem za to vlastně i trochu ráda :D Ne jen že mě baví lidi šokovat, což se mi rozhodně podařilo, ale taky mě to hrozně uklidnilo - to, že jsem si zkusila na vlastní kůži, jaký to je, když se mé nejtemnější obavy vyplní... řeknu vám, vidím pořád spoustu spoustu světla :D Hlavně proto, že nejsem přihlášená na žádnou školu a že budu chtít dělat někam přijímačky na jaře, takže bych se tu ájinu stejně musela ještě učit.
Takže ponaučení z toho plyne: Pokud víte, že je v porotě někdo, kdo se rád ve věcech šťourá, neříkejte si u žádný otázky, že ji nějak okecáte, protože s nějvětší pravděpodobností se do ní zamotáte. Pokud víte, že vám vlastní vypracování otázek zabere strašnýho času, vyserte se na to, protože je to sice super učit se z kvalitních vlastních materiálů a není nic lepšího, ale když se na nich nadřete tolik, že vám nezbyde síla na jejich naučení se, je to tak trochu... k prdu :D. A v poslední řadě: neúspěch vás posune vždycky mnohem dál než úspěch.
V tomto optimistickém přístupu mi nepomáhá jen mé nehorázné sebevědomí, ale taky mé posudky k bakalářské práci, její ohodnocení, průběh obhajoby a e-mail od mého oponenta. Abych byla konkrétnější, tak od oponenta i vedoucího práce jsem dostala prakticky ty samý známky: dvojku za hloubku práce (měla jsem hodně široký téma, takže to bylo lehce povrchní) a druhou dvojku za citační normy (žijeme ve vážně šíleným světě ještě šílenějších norem). Jinak v dalších 5 bodech byla práce hodnocena na jedničku a taky jsem ji dostala :P. Ještě tam k tomu oponent napsal: velmi originální, velmi dobrá jazyková úroveň (to je něco, co hodně často zkritizujou) a svou úrovní přesahující požadavky na bakalářskou práci. Jako co víc si přát? :D Snad jen ten úžasnej e-mail, co mi poslal pár dní před zkouškou: bohužel se nemůžu dostavit na Vaši obhajobu, ale určitě to dopadne dobře, bla, bla, bla, kdybychom se už neviděli, tak děkuji za setkávání, bylo velmi inspirativní (ach můj bože, někdo mě nazval inspirativní!!!), na prezentaci o holinkách a exkurzi po Pardubicích nikdy nezapomenu (ach můj bože, takže to nejspíš myslel i vážně a není to jen nějaká jeho naučená fráze, kterou píše každýmu, když si i pamatuje moje školní "výtvory"!). No a pak u obhajoby jsem měla dvě ženský, co mě taky učily a měly na mě spoustu času a já měla spoustu času na ně a měly obě o moji práci upřímný zájem a fakt se mě ptaly a fakt ne proto, aby mě nachytaly, ale protože je to zajímalo a smály jsme se a jééé... Takže i proto je mi úplně u zadnice, že jsem nedala jednu půlhodinovou zkoušku - zcela očividně po těch třech letech za sebou nechávám celkem silný a velmi dobrý dojem. A to je k nezaplacení!
Heh, mám takovej pocit, že až na vysoký škole jsem byla svými učiteli konečně pochopena a doceněna :D. Tak to abych si toho bakaláře vážně dodělala a šla ještě někam na magistra. Ale to až za rok!
Doufám, že jste si prázdniny užili líp jak já :).
No a nakonec nový úžasný singl od Sum 41!!!!

Přece jenom jsem se pořád neučila :D (muzeum voskových figurín Praha)