Jak vložit přezdívku a odkaz na blog do komentářů? Návod (v komentářích) zde

Skloňování šunkič zde

Kontakt zde

středa 27. července 2016

Ready, ready, ready

To není "ready" jako připraven, to je má nová derivace od slovesa "read". Konkrétně je to citoslovce od slova "read"...v češtině by to bylo "číty, číty, číty"...Chápe to někdo? :D
Aneb vyjádření ke všemu, co jsem za poslední dobu přečetla. Teda jenom z toho, co jsem četla v angličtině.



Taky byste se chtěli vrátit na začátek července? Nebo na konec června? Já teda určitě, protože to jsem jenom ležela v knížkách, ležela na koupálku, nebo zase ležela v knížkách.
Za ten necelý měsíc jsem přečetla 2 Shakespeary (Zkrocení zlé ženy a Macbeth), 1 Middletona (The Witch), 1 Christophera Marlowa (Edward II), 1 Roberta Louise Stevensona (Podivný případa doktora Jekylla a pana Hyda... nebo tak nějak) a konečně 1 Vladimíra Nabokova (Lolita). Jako já vím, že až na Lolitu to jsou všechno knížky do 200 stránek, ale stejně... normálně přečtu 6 knížek za rok, ne za měsíc :D. Ale teda jeeee... úplně mě to tak nějak... naplnilo. Už jsem dlouho nečetla pro zábavu. A tady je můj závěr z toho všeho:
Dobře, uznávám, strašně nerada a neochotně, ale uznávám - na svou dobu byl Shakespeare vážně... ne, geniální je prostě moc silnej výraz. Řekněme nadstandardní.
Po přečtení Romea a Julie jsem ho nemohla teda ani cejtit a trvalo dobrých... skoro 7 let, než jsem mu dala druhou šanci (je na tom líp než Kundera, ten ji po Žertu ještě furt nedostal. A nad Čapkem jsem se slitovala taky až po hezky dlouhý době - Měl jsem psa a kočku je prostě nudná slátanina o týrání zvířat! Nebo aspoň tak si to pamatuju z tý sedmý třídy :D). Macbeth byl fakt dobrej, až na několik nedostatků, jakože třeba kde se vzala postava 3. vraha, co se stalo s Banquovým synem, proč to ty čarodějnice všechno vlastně dělaly apod. Zkrocení zlý ženy bylo dokonce parádní - tedy na úrovní Lakomce od Moliéra - vtipné a nenáročné. Ne, mami, opravdu Shakespeare nepsal komedie na úrovni, psal o chlapech, co se převlíkaj za ženský a pak si je namlouvaj opilci :D. A ty rozhovory mezi Kateřinou a Petruchiem... ty úchylný narážky... už chápu, proč můj vedoucí bakalářky tak miluje Shakespeara. Jo a mimochodem, dostala jsem se trochu i ke srovnání překladu od Hilskýho a Joska - Hilskýho překlad se hodí víc pro ty, co maj fakt rádi poezii. A pro tragédie. Josek je pro mě srozumitelnější a myslím si, že v komediích je jeho překlad o trošičku lepší. I když... oni se tak střídaj, jeden verš má líp přeloženej tenhle a ten další zas ten druhej... i tak je pro mě Josek lepší.
Shakespeara ale stejně neuznám za nejlepšího dramatika všech dob a to hlavně proto, že nic z toho, co napsal, nebylo originální. Nebo aspoň nic, o čem bych věděla. Všechno to byly verze něčeho, co už někdy někdo napsal. A to já prostě nerada. Chápu, že v tý době to tak dělali všichni dramatici, ale když chcete srovnávat maníka ze 16. století s těma z vyšších, tak se vším všudy. A navíc vůbec není jistý, že nějakej Shakespeare vůbec byl :D.
Marlowův Edward II byl rozhodně na Shakespearově úrovni - v něčem lepší, v něčem horší. Horší v tom, že to nebylo moc záživný (a nebylo to výběrem tématu), lepší v tom, že to mělo tip ťop hlavu a patu. To u Shakespeara postrádám. Něco z jeho her působí prostě... nedotaženě. Možná je to proto, že se nedochovaly ty hry celý. Ale dost možná jenom proto, že jich psal moc a nestíhal a nedával pozor. Jo a nečetla jsem slavnějšího Doktora Fausta, protože to bylo pro mě moc lákavý téma a nemusela bych být ve srovnání objektivní :D.
No a Middleton... teda nevím, jak jeho ostatní díla, ale Čarodějnice byla teda strašná... sračka. Asi jako Španělská telenovela zkombinovaná se Scarry Movie bez jakýhokoliv vtipu.
A teď dvě knížky, který se mi líbili moc, moc, moc! Doktor Jekyll a pan Hyde byli jasní už od začátku - něco mezi gotickým a psychologickým románem o délce kratší novely. Co víc si přát? Když jsem to dočetla, vybavil se mi Obraz Doriana Graye a nejsem schopná říct, co bylo lepší. U obojího mě trochu mrzí, že ta "záhada", která v obou dílech figuruje, vůbec není záhadná. A to ne proto, že by člověk ty knížky znal ze školy. U obojího je to rozluštění moc do očí bijící. Ale i tak - ta atmosféra je prostě úžasná!
Lo-li-ta. To bylo taky hned jasný, že se mi bude zamlouvat. Ale nedoporučuju číst v angličtině, pokud v ní nejste opravdu zdatní - větný konstrukce jsou v pohodě, ale ty slovíčka... kde to vzal, ten Rusák bláznivej? Na rozdíl od Jekylla a Hyda, tahle knížka by podle mě neměla být doporučována všem. Ne kvůli nějaký svý zvrácenosti (je to napasný tak uhlazeně, tak poeticky a tak sofistikovaně, že si připadáte, jako byste četli... no Bibli ne, ale tak... fajn, nevím, k čemu to přirovnat. To je snad poprvý v životě, co nemám přirovnání!!!!! :(), ale spíš kvůli svý rozvleklosti. Nejde o počet stránek, ale děj se vážně vleče. A nedá se říct, že by nějak gradoval a zrychloval se, kdepak, sice v půlce dosáhnete nějakýho takovýho vrcholu, ale pak jste hozeni opět na úpatí hory a šlapete ten Everest jen v žabkách zase hezky od začátku. Mně osobně to v tomhle případě nevadilo, protože se mi líbil autorův styl. Ale i tak jsem občas přeskočila odstaveček. Ale vážně vzácně, dohromady jsem mohla vynechat tak 3 stránky, víc ne. A já vynechávám skoro u všeho nějaký ty odstavce :D.
Lolita mě hlavně donutila strašně přemejšlet. Nedalo mi to několik dní spát a přehrávala jsem si to v hlavě všechno zas a znovu - proč to ta Lolita dělala? Vždyť ho nemilovala, nebo jo? Byl Humbert v právu? Jak moc?... do teďka si nedokážu odpovědět. Teda dospěla jsem k jakémusi polovičnímu rozhodnutí, ale nebylo by vhodné, aby ho četli ti, co nečetli knížku.
Co ale u knížky vypíchnu, aníž bych vám zkazila překvápko: Miluju poznámky o tom, že si Lolita nemeje vlasy a je celkově špinavá (chápejte, on ji popisuje jako svou ideální bohyni, a pak jen tak mimoděk dodá: Ale mohla by si občas ty vlasy umejt :D). Miluju tu hru se slovy (Where the devil did you get her? - The weather is getting better. You lie, she's not - July was hot). A celkově miluju knížky o totálně zkažený mládeži. Ne o těch starších 16 let, ale o těch mezi 10 a 16, protože ti jsou málokdy vykreslování jako ožralové, perverzáci nebo feťáci. A přitom se mezi nimi tací najdou. A není jich zas tak málo.
Pokud se vám nechce číst knížka, je taky úžasnej film. Filmový verze jsou dvě, ale kdo by se díval na tu černobílou, ve který herečka, co hraje Lolitu, vypadá o 2 roky starší než já, a je skoro vyšší než herec, co hraje toho pedofila? :/ Ano, vzhled herců pro mě znamená hodně. Obzvlášť u filmů dle knižních předloh. Takže určitě je lepší film z roku 1997 - ta herečka je úžasná (ne jen vzhled, ale to, jak se hejbe... každej její pohyb je dokonale infantilní, fakt že jo). Navíc poměrně hodně vět je odcitovanejch přímo z knížky. Vážně, spousta lidí nadává na adaptace, ale tahle je téměř do puntíku přesná.
A teď už běžím spát, pokračování snad zase někdy příště

2 komentáře:

  1. Pandas for life1. srpna 2016 6:21

    Mňauky!
    Konečn si s někým můžu popovídat o Shakespearovi, kterej urřitě byl, ale není jistý, jestli stojí za veškerou literární tvorbou, za kterou je mu připisovanej kredit :D. Každopádně ho mám ráda, i s tady tím velkým otazníkem nad jeho osobou.
    Naštěstí jsem od něj začla s "Večer tříkrálový", což mě neodradilo tak, jak by Romeo a Julie mohl. Právě naopak. Je to oddychová komedie - přestože typický rysy shakespearovskýho psaní se mu neupře (ty převleky, záměna postav) - je to fajn četba. K matuře jsem ještě četla Hamleta - jako jo, je to furt na stejný brdo, v posledním dějství umře většina postav nebo spíš většina HLAVNÍCH postav, ale člověk si to musí přebrat po svým a vybrat si z toho to, co ho fakt chytne. Jak si v ë všech knihách vybírám různý věty a sousloví, co prostě stojí za to si zapsat do mobilu.
    Taky jsem se ještě dostala k shakespearovským sonetům (protože nejznámější sonet číslo 66 je prostě kráááásnej) a přestoože většina sonetů by se dala dát do šuplíku s nápisem "ploďte se, ať po sobě něco necháte", něco v nich zkrátka je.
    Shakespeara jako takovýho mám prostě ráda, i když není kdovíjak důvtipnej nakonec. Pěkně se čte a to mě nepřestane udivovat, vzhledem k době, kdy - možná - díla napsal.
    LOLITU jsem zapíchla nekde za půlkou. Nejspíš to můj žaludek nedával? (a to jsem četla Smmrt je mým řemeslem...)
    Každopádně musím říct, že Nabokov píše geniálně, hrozně se mi líbil jeho styl psaní. Přesně jak říkáš, je "sofistikovanej a poetickej". Navíc je tam dost frániny a to já můžu...jen škoda, že je to na mě až moc...maso :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je další věc, který jsem si všimla - všichni dramatici z tý doby se sebou spolupracovali, takže málokterá hra je produktem jenom jednoho autora. A vzhledem k tomu, že velmi málo her bylo knižně publikováno, tak se i blbě zjišťuje, co kdo napsal. Nemluvě o tom, v jakým stavu se to dochovalo, pokud vůbec.
      Se mnou není jednoduchý mluvit o Shakespearovi, protože mu fakt moc nefandím :D. Teď jsem četla ten sonet, fakt jsem se snažila osvobodit svou mysl od jakýchkoliv předsudků... ale ne, prostě ne, ten sonet mi nic neříká :/ Tady bych vyzdvihla Roberta Herricka, ten je jen o něco mladší než Shakespeare a jeho básně mi sednou mnohem víc:
      https://www.poetryfoundation.org/poems-and-poets/poems/detail/46546
      A to nefandím myšlence "carpe diem". A navíc!!! Tenhle chlap nejspíš jako první použil usměvavýho smajlíka, takže Shakespeare se může jít bodnout se svojí nadčasovostí!! :D
      http://www.theatlantic.com/technology/archive/2014/04/the-first-emoticon-may-have-appeared-in-1648/360622/
      A tohle ve škole člověka neučej! :D Toho autora jsem si musela sama najít, nikdy mě o něm nikdo nic neříkal. A přitom to byl, zcela očividně a nezpochybnitelně, takovej velikán :/:D
      Kámoška to taky kousek za polovinou vzdala s Lolitou, ale prej proto, že už jí to přišlo moc zdlouhavý a na jedno brdo. Fakt ti přišla Lolita těžko stravitelná, jakože zvrhlá? Sice jsem trochu otrkaná, ale vážně jenom trochu. Dyť tam v podstatě nedošlo ani k znásilnění, páč oni oba byli... zvrhlíci :D. A jí bylo 13, pak už i 15... ne, že bych to podporovala, ale znám pár holek, co začaly bejt sexuálně aktivní už v tomhle věku. A byli to normální holky. V podstatě. Sice jejím přítelům nebylo 40, pravda, ale náct už jim taky nebylo :D. Nevím, fakt mi to přišlo úplně v pohodě. Smrt je mým řemeslem jsem nečetla, ale četla jsem Spalovače mrtvol a ten mi přišel trošku horší, protože... tam byla jasně citelná ta neuvěřitelná a nepopsatelná... úchylka, nepříčetnost, šílenství, něco takovýho.
      Ale tak chápu, že každýmu se tráví hůř něco jinýho. Někomu sexuální zneužívání, někomu drogově závislí, jinejm zas týrání zvířat... každej máme svoje citlivější téma.
      BTW: Nejlepší básník je stejně nejspíš Edgar Allan Poe :P

      Vymazat