Když věci nejdou podle mých představ

Aneb jak nový rok stojí za míň jak hovno.



31. 12. 2015 jsem se vzbudila v 5 ráno a následujících 5 hodin strávila nějak takhle:

Pravděpodobně proto, že předcházející dny jsem strávila asi nějak takhle:

Z toho důvodu jsem strávila Silvestra sledováním Hobita 2 a 3 (protože první mi přijde celkem nudnej) o skleničce Coly, hrníčku černýho čaje a spoustě papírových kapesníčků, protože, přiznejme si to, bejt na Silvestra úplně sama je smutný.

Trošku pomohlo, když mi aspoň lidi odepisovali na přání k novýmu roku. Až teda na jednoho, kterej mi za něj akorát tak druhej den na skypu poděkoval. Což byla dost suchá a dost zpožděná reakce.

To byl asi první hřebíček do rakve přátelství, který jde do kytek, a nemůžu s tím moc dělat. Respektive jediný, co s tím dělám, je asi tak tohle:

Já chápu, že když je někdo čerstvě ve vztahu, jdou kámoši trochu stranou. Já chápu, že přátelství mezi klukem a holkou je komplikovaná záležitost. Ale to neznamená, že se nebudu hroutit z toho, že člověk, se kterým jsem si přes rok psala denně, se mnou teď sotva promluví. Sakra, s nikým, krom jedný kámošky, jsem si nikdy nepsala každej den. Ráda bych kvůli tomu nebyla totálně rozhozená, ale bohužel jsem. Nedokážu se nad to povznýst a hledat si náhradu, už jenom proto, že se bojím, že to s tou náhradou dopadne stejně a... achjo, je strašný nedokázat bejt sama a zároveň nechtít bejt s nikým. 

Proč jsou všechny příhodný obrázky černobílý, to nechápu, ale dobře.
Co dál stojí za míň jak hovno? No co asi...

Podivovala jsem se, proč mi ještě nepřišlo prospěchový stipendium, když už je půlka ledna, všem už přišlo, já mám průměr 1,3, číslo mýho účtu maj... tak v čem je sakra problém? Jo aha, v tom, že jsem zapomněla na to, že musím získat 60 kreditů za ten rok, a já jich měla 59... 1 kredit mě připravil asi tak o 7 táců.

Druhej den jsem jela na zkoušku, chcalo jak z plnýho močáku a autobusák nezastavil tam, kde měl, takže jsem musela jít delší cestu a málem jsem přišla kvůli němu na to zkoušku pozdě. Nemluvě o tom, že jsem byla dost promáčená i s deštníkem,

Na tu zkoušku jsem se učila 4 stránky těch nejdebilnějších slovíček týkajících se architektury, jako například padací mříž, drátěná košile, nebo třeba konšel. Tyhle slovíčka však tvořily asi tak třetinu testu, zbývající dvě se týkaly překladů, který jsme dělali během roku... což je tak dalších 15 stránek čtiva se slovíčky typu versatility, yearning a další slova, co nevím, co znamenaj. Takže je tak 60% šance, že ten test půjdu psát znova...

Ano, sprostý nadávky už mi došly, už prostě rezignuju. A vzhlížím se v Chandlerovi.

Správně, lepší se tím nezabejvat, stačí, že si uvědomujem, že je s náma něco v nepořádku.

Mno nic, jdu se vyspat na zejtřejší doučování, který nevím, v kolik začne.

Dokud máme doma rum a třezalkovej čaj, tak je mi všechno jedno :D

A podivně pěkná písnička nakonec.