Slečna učitelka

Že by se mi rýsovala kariéra?
...?
Ne, to asi fakt ne :D. Ale k mému velkému překvapení a zděšení začínám zvažovat učitelskou kariéru.
... Já vím, šílený.
Ale tak když můžu zvažovat au pair a přitom mít panickou hrůzu z dětí, tak proč ne, že? :D
No a proč to tak vlastně všechno leží a běží...




Už v létě jsem si dávala na internet inzeráty s tím, že doučuju angličtinu a francouzštinu. Po několika měsících hrobového ticha už ale člověka vážně opouští naděje a začíná koukat zase na jobs.cz, jestli se tam nenaskytne nějaká reálnější možnost přívydělku.
Osud tomu však chtěl a podstrčil mi letos maturujícího Benešáka, kterej jezdí do Pardubic hrát hokej. A vlastně mi ho ani tak nepodstrčil osud jako má bývalá kolegyně ze zámku.
Před první hodinou jsem byla sice míň nervózní než před svojí první prohlídkou zámku, ale úplně v klidu jsem taky nebyla. Jako poslech jsem si připravila interview s Russellem Crowem (viz konec článku), jako speaking představit se a popsat místnost, ve který jsme seděli (tedy můj pokoj) a pak takovej jednodušší test na různý časy.
Kluk je docela šikovnej a rozhodně není blbej, navzdory tomu, jakou maj hokejisti (sportovci obecně nejspíš) pověst. Jako nevím, jestli bych zvládla odchodit gympl s tím, že bych tam byla přítomna každej tejden jenom 2 nebo 3 dny :D. Navíc je úplně úžasný, že i když má jistý zádrhely (nějak pořád odmítá používat has, does a "s" ve třetí osobě jednotnýho čísla a z čeho teda rostu, je jeho výslovnost slovíčka "government", což je u něj "džavrment"), tak se strašně snaží a už začínám vidět pokroky. Co je ale blbý, je, že mi dává vědět dost málo předem, kdy přijde na hodinu. Sice vím, že to bude ve čtvrtek nebo v pátek... ale ani já nemám takový moře volnýho času, aby mi tahle informace sakra stačila! :D
Je to dobrý taky pro našeho trhače, protože sice ještě na hocha (kterej je o hlavu vyšší než já) pořád štěká a občas na něj i tak divně kouká, ale už mu je schopnej ležet v klidu u nohou a dokonce na něj i občas začne radostně skákat.
Když už mluvím o našem Jacku rozparovači, tak se musím pochlubit. Nikdy jsem nebyla schopná mu vyčistit zuby, protože... no... zběsile vrčí, cení zuby, háže hlavou a cvaká buď naprázdno, nebo do kartáčku, nebezpečně blízko mých křehkých prstíků. ALE! Před pár tejdnama jsem se tím nenechala odradit, zasedla psa a navzdory jeho teatrálnosti mu zuby jakžtakž vyčistila!! Teď je oběma psům čistím každej tejden a oba jsou čím dál hodnější, Jackýsek dokonce dneska ke konci přestal pouštět hrůzu a zcel v klidu si nechal vyčistit špičáky!!!
Ale to jsem hodně odbočila :D.
V tom inzerátu o doučování jsem sice uvedla, že doučuju i frájinu, ale upřímně jsem doufala, že se nikdo nechytne, protože... no... francouzsky moc neumím :D. Nedávno se mi však ozvala bytost mužského pohlaví, že se chce naučit francouzsky. Ode mě. S tím, že studoval frájinu na střední a pak i na vejšce... fakt jsem se bála, že bude umět líp než já :D.
S tímto druhým chlapcem jsem se sešla v kavárně, kde jsem mu dala papír se cvičeníma na doplňování členů, časování sloves, doplňování pronom relatif a doplňování imparfait nebo pasé composé. To jsou takový základy francouzštiny, řekla bych. Takže jsem si každý cvičení musela požádně nastudovat a radši si i napsat správný odpovědi, i když jsem se na ně koukla jenom 3x a jen abych se ujistila.
Myslím si, že to nebyla úplná tragédie, ale... ALE. Trochu se bojím, že se toho naučím víc než on :D.
A jen tak mimochodem, je u armády, je to pilot a má taky asi 2 metry. Takže mám takový dva pěkný obříky :D. KTEŘÍ MI NEMŮŽOU DÁT VĚDĚT ANI DEN PŘEDEM, KDY SE URÁČEJ PŘIJÍT, ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!! To je za trest :/
Každopádně jsem zjistila, že mě strašně baví připravovat si ty materiály, dělat pak chytrou a všechno hezky vysvětlovat svým podivným, neprofesionálním, originálním způsobem (ještě pořád nevím, jestli srozumitelným). K tomu mi jedna moje profesorka řekla, že vždycky, když mě vidí, tak si myslí, že studuju učitelskej obor, protože bych jí přišla, jako skvělá učitelka...
...
Ale já nemůžu bejt učitelka!!! :D
90% lidí z učitelskýho oboru, co jsem potkala (nebylo jich mnoho, asi tak 20, ale i tak), jsou naprosto příšerně nesympatický idioti s šíleně trapným smyslem pro humor!!! Vážně, tohle by nemohlo učit ani moje imaginární děti. Ledaže bych je nenáviděla a chtěla se jich zbavit tím, že by šli za zabití učitele předčasně do kriminálu. I když... to bych tam šla asi spíš já, ne?... sice máme právo, ale moc mi to neříká :/ :D
Uff, dlouhej článek. Ale taky po dlouhý době.
Jinak pořád překládám ty japonský seirály (pořád ze slovenštiny, ale už mi zbývaj jenom 2 díly a stejně se víc řídím těma anglickejma titulkama, než těma slovenskejma, protože je to aspoň překlad z druhý ruky a ne ze třetí), pořád se snažím psát bakalářku (pořád mám tolik stránek, co v létě, akorát díky formátování se jejich počet zdvojnásobil :D)... a možná proto, že teď víc čtu, se mi v hlavě tvoří po strašně dlouhé době různé nápady... ještě to není dost na nějakou povídku, ale je to něco, co se u mě u vážně strašně dlouho neobjevilo. Inspirace a kreativita. Tak uvidíme, třeba z toho něco bude, ale velký naděje si nedělejte, protože toho času fakt moc není.
Díky tomu jsem ale nejspíš taky letos vynechala podzimní depresi. Vážně, až na chvilkové lehké depky jsem úplně v cajku :)
A abyste byli v cajku i vy, tak nějaká podle mě veselá videjka.
Užijte víkend!!!

Domicse jsem si teď hodně oblíbila. Nevím, jestli je to správný video, když tak si najděte "Domics E-mails" na youtube, je to fakt super! :)