Věk nosálů se blíží

Natrvalo zpátky ze zámku, na rok opět ve škole. Aspoň doufám, že už jenom na rok.
Pro provázení, spolupracovnicích, ani domečku se mi nestýská, ale, oooo, po těch slaďoučkých nosálcích... :( Po těch teda jo. Jestli budu někdy bydlet v rodinným domku, tak si aspoň jednoho nosála pořídím. Sice smrděj, ale jsou k poňuňání!
Varování! U fotek převažují dementní, uslintané, inteligencí opovrženíhodné komentáře. Za trvalé mozkové poškození neneseme žádnou zodpovědnost.
Děkujeme za pochopení

Moje bývalé pracoviště. Za tímhle pultíkem jsem stála :) Nebo spíš seděla :D. No nic, to jen tak na úvod. Teď nosálové!!!

Jak tam leze majinkej uťuňánek!

Oňuňuňou!!!

Maňi kuti puti :-*

O 2 vteřiny později. Rychlý maňi kuti puti :D

Hladová maminka, co mi chtěla ukrást brašnu :)

Užubužu :-*... ehm... tatínek :). Vždycky, když mě viděl přicházet, tak se natlačil na klec a čekal, až ho začnu drbat. Většinou jsem ho drbala obouručně za ouškama a on u toho slastně zíval, majinkej mijáček! Ale zubiska měl pěkný, teda :D

Mužstvo v plném počtu. Ti jejich ocášíčky loztomijoučký!!!

Aaaaaa, oňo mě ťo ňuflo!!!!

Měli mě rádi :) A ty malý uměli prolíst tou mříží, takže občas vypadli :D Ale hned se zase vraceli :)

Hele, kámo, poď mi podrbat ocas, prosím tě. Ty blechy mě snad zabijou.

Oňomoňo jééééééé :-*