We were destined to explode

Hola hej, no moc na mě nekoukej!
Ano, ještě stále žiju :)



Život vždycky byl a bude zvláštní. A pokud ne, tak minimálně můj vedoucí bakalářský práce JE zvláštní.
U kámošky na škole chodí profesoři v kvádrech nebo bílých pláštích, jsou upravení a kultivovaní. Můj profesor chodí v tričku, který bylo sepraný už před deseti lety, v podpaží má díry, přes břicho se mu napínaj kšandy, za který rád strká palce... no a rifle měl snad normální. Taky si trochu šlape na jazyk a plešku mu obrůstá pár umaštěných, vlnitých vlasů. No co vám budu povídat, děvčata, měla jsem co dělat, abych se na něj nevrhla! :D Bohužel mi v tom bránily (nepřeháním!!!) půlmetrový štosy papírů vyskládaný po celý délce stolu (vedle klávesnice a myši se mu tam vešel už jenom hrneček s kafem), kterej byl jediným kusem nábytku v celé místnůstce. Ne, nemá skříně, jenom sloupce papírů a knih, který končej asi tak v úrovni mý čupřiny. Málem jsem z toho dostala záchvat klaustrofobie :D. Ale jinak je hrozně fajn, vypadá, že mi bude hodně pomáhat a hodně toho ví. A to se počítá.
Našla jsem zálibu v randění. Hlavně proto, že mám důvod se vyfiknout :D. Je to sranda, dokud nepotkáte někoho, kdo je P-E-R-F-E-K-T-N-Í. O hlavu vyšší, s odzbrojujícím úsměvem, hlubokým hlasem, vychováním (no kdo vás dneska vezme do divadla a navlíká vám kabát?) i smyslem pro humor. Věřte mi, nenašli byste chybu. Teda já ji našla. Vlastně dvě :D Ten člověk je až moc normální (ano, to je chyba! :D) a navíc odlítá za necelej rok na Zéland (to by mi nevadilo) a do tý doby si chce povyrazit z kopejtka. Jinak řečeno střídat holky o sto šest. A to je ten problém. Mno, je to ale gentleman každým coulem, měl tu slušnost mě na to včas upozornit. Sice jsem do tý doby stihla přemýšlet nad tím, jak by se jmenovali naše děti, ale... to jsem prostě já :D. Mno jo... potkat pana dokonalého není vždycky taková sranda, jak to ze začátku vypadá... ale zatím jsem kvůli tomu brečela jenom 3x, takže to není tak hrozný, když se tolikrát stihnu rozbrečet i během animovanýho Tarzana :D. Dokonce si myslím, že do někoho tak dokonalýho se ani zamilovat nedá. Aspoň já to nedokážu. Já miluju chyby, úchylky, odchylky, zvláštnosti... samozřejmě to nesmí bejt nic vážnýho, ale třeba když má někdo velký uši, nebo nenosí ponožky, nebo se zakotkává, nebo... co já vím, sbírá motýly :D. To jsou věci, který mě skutečně okouzlej. Zvláštnosti.
Obnovila jsem konverzaci s francouzem a jsem za to strašně ráda. Jednak proto, že procvičuju jazyky, jedna proto, že je to můj... už jsem jak spolužáci, taky nemůžu najít českej výraz pro anglickej... soulmate... má spřízněná duše? Osudová láska? Člověk, s kterým jsi skutečně a kompletně rozumím? Prostě francouz, úžasnej člověk :)
Ve shrnutí... snažím si užít si život, ale ne tak, že bych se opíjela do bezvědomí a spala s každým, kdo mě osloví. Prostě užít tak, abych se cítila dobře. A k tomu momentálně psaní moc nepatří. Ale zas na vás s něčím určitě vybafnu.
Všichni bychom si měli užívat života. Myslet na budoucnost, minulost i přítomnost, ale jenom v tom směru, který nám něco dává. Nemá smysl něčeho litovat, něčeho se bát. Člověk se má překonávat, jít do věcí s rozvahou, má objevovat, poznávat a učit se ve všech směrech, který se mu nabízí.
A ano, mluví ze mě 3 deci vína :D
Dobrou noc!

Mariam, jsi na mě hrdá? Už mám celý jejich album v mobilu kvůli tvým zmíňkám na blogu :D