Mám ráda, když jedu ve správných kolejích

Dneškem jsem završila svoje zkouškové období. Po dlouhý době mám pocit, že mám všechno pod kontrolou. Žádný deprese, žádný problémy,,, no, však se to sami dočtete :)
Pozdějc budu psát o dvou úžasných japonských seriálech, ale to už by tenhle článek byl moc dlouhej :)



Dneska jsem šla na svoji poslední zkoušku, který se všichni báli. Celkem oprávněně, byla asi zatím ze všech nejtěžší. Ale já si vždycky udržuju svůj pozitivní přístup. Nechápu, jedna spolužačka přišla se zajímavou myšlenkou... "jsem pesimistická, protože pak nemůžu být zklamaná, když to neudělám, naopak když to udělám, tak budu šťastná, protože jsem s tím nepočítala"... no, to je sice pravda, ale taky si tímhle přístupem snižuju šanci na to, že to udělám :D. Když nevěřím, že to zvládnu, jak tomu může věřit učitel? Vystupování dělá sakra hodně, děcka, to si pamatujte, nikdo není zvědavej na kyselý, ustrašený, nebo nedej bohu ukřivděný ksichty. Možná právě kvůli tomu drtivá většina lidí přede mnou odcházela s rudými tvářemi, slzami na krajíčku nebo výrazem ala "omluvte mě, musím si jít skočit pod vlak". Já si s tou ženskou celkem v klidu pokecala, pár zaškobrtnutí (vysvětlovat, v jakých případech může present perfect simple vyjadřovat budoucnost, není dobrý konverzační téma :D), s lítostí a slovy, že ode mě čekala lepší výkon, jsem dostala za dva a nazdar! :D
Jop, tahle škola mi fakt sedne. Za průměr 1,3 jsem dostala stýpko 7,5 tisíce, což... mi docela otevřelo ústa, asi nejsnáz vydělaná hromada peněz v mým životě!!! :D
Akorát se mi nelíbí ten pocit v žaludku, když vidím nebo slyším svýho angličtináře... loni mi sice moji esej totálně zkritizoval, ale letos můj návrh na výlet po Pardubicích okomentoval: "It was absolutely lovely, really, just few small mistakes, but I really enjoyed it. And notice the big "V" mark I gave you!" A já se zmohla asi na: "Oh.. wow... seriously? Well... I'm... thanks!" No, furt lepší, než kdybych mu skočila kolem krku se slovy: "Oh, you're so sweet and you have such a beautiful voice!" což byla první reakce, která mi proletěla hlavou :D
Na Silvestra jsem nakonec byla v Bohdanči, což je vesnice (která si říká město) kousek odsud. Pozvala mě tam kámoška, že prej bude velká akce v nějakým takovým tanečním baru a že s ní pude několik kámošů. No, bylo jich tak 15 a většina byla vlasatá, vousatá a břichatá :D Takový metalisti... ale byli fajn :). Ze začátku jsem byla dost tichá, jenom občas jsem prohodila slovo s kámoškou, ale postupně jsem se osmělovala. Asi nejhezčí kluk z tý party si na mě vzal číslo, dobře jsme pokecali, ale doteď se neozval, což mě nepřekvapuje... nějak... nevím, bylo na něm něco... odtažitýho? Opatrnýho? Asi jako by byl zadanej, ale myslím, že nebyl. To je fuk, hezkej chytrej kluk chtěl moje číslo, to mi k radosti stačí :D Hodně jsme tancovali, já dokonce chvíli u tyče... ale vážně jenom chvíli a plně oblečená, samozřejmě! :D Byla to sranda... usnula jsem asi o půl osmý ráno do půl devátý a pak jsme se s kámoškou vypařily na bus. Dobrý to bylo :)
Svýmu tělu jsem slíbila na leden očistnou dietu, ale rozhodlo se to vzít do vlastních rukou, takže jsem večer na to strávila ve společnosti kýblu a záchodový mísy... a ráno byla o 2,5 kila lehčí :/ :D Bleh, konečně jsem i já zakusila, co to je střevní chřipka... akorát teda bez teploty.
No a teď si sháním brigádu a něco na praxi. Ale ani jedno není zrovna snadný. Taky sháním materiály na bakalářku, pozítří se jdu se svým vedoucím domluvit na přesným tématu, zatím jenom vím, že se to bude týkat americký drsný školy, takže Raymond Chandler, Dashiell Hamett, Mickey Spillane a další. A strašně mě to baví!!!
Jo, ještě jsem neměla příležitost to pořádně prostudovat, ale v "Doporučeních" nám přibyl nový odkaz: http://alicejeonline.blogspot.cz/2015/01/alice-se-uci.html
Vzhledem k tomu, že já vás čtením zrovna nezásobuju, je jedině fér, když vám něco podstrčím, no ne? :)
To bude ode mě pro dnešek všechno.
Pá!