Jak vložit přezdívku a odkaz na blog do komentářů? Návod (v komentářích) zde

Skloňování šunkič zde

Kontakt zde

středa 5. března 2014

Epilog

Komentář autora: No, čekala jsem u minulý kapitoly trochu větší ohlas. Jak mám teď vědět, jestli jsem vás všechny prakvapila, nebo jste mě prokoukli? Zlouni :/
Každopádně... povídku jsem včera večer zaslala mamčinýmu známýmu, který píše recenze, aby si ji přečetl a zhodnotil... věřte mi, ještě teď vytvářím plány na stroj času. Hrozně se bojím, co si bude myslet. Dospělej, sečtělej chlap versus negramotná jenom právně dospělá holka... nezní mi to jako dobrá klombinace :/.
K epilogu: Je krátký a nijak nenavazuje, je to jiné místo, jiní lidé, jenom stejná doba. A upřímně nevím, jestli se k tomu ještě někdy vrátím :D. Je to jen takový... ne náčrt... prostě má to jediný smysl = ukázat, že dokonalá rasa se přece jenom k něčemu využívá.
Příjemné krátké čtení a nezapomeňte, že komentovat poslední část je slušnost, i kdyby to měla být jen dvě slova ;)





Prezident Spojených států amerických Kane Dobbs seděl ve své kanceláři, kterou provoňovala fialová orchidej na parapetu velkého okna. Mnul si kořen dlouhého nosu, přičemž se otíral rukávem tmavě modrého kvádra o svou dohladka oholenou tvář. Někdy svou práci nesnášel. Skoro tak jako šediny ve své kaštanové, stále husté hřívě vlasů. Bylo mu pětačtyřicet, ale cítil se o dvacet let mladší. Nebo se podle toho alespoň občas choval. Jako správný Američan byl velmi ambiciózní a ctižádostiví, což při jeho postavení bylo téměř nezbytné. Nemusel však být i bezohledný, chamtivý a majetnický.
Z vedlejší místnosti se ozvalo zaklepání.
„Vstupte,“ zvolal libozvučným, i když trochu unaveným hlasem.
Dveře se otevřely a Kanovy oči padly na snědého muže nižšího vzrůstu s řídkým černým plnovousem. Málem se znechuceně ošil. Měl jaksi vrozený odpor k Arabům a tenhle muž tak vypadal. Ostraha zpozorněla.
„Dobrý den, pane prezidente. Jsem Djamel Barkat. Přál jste si se mnou mluvit.“
Kane se pokusil uvolnit a s úsměvem pokynul muži, aby se posadil. Učinil tak a bodyguardi si téměř neznatelně oddychli.
„Vy jste ta posila z Marylandu, že?“
Djamel skromně přikývl.
Kane se cítil uvolněnější a uvolněnější. Co víc, jeho úsměv byl pravý! Ten člověk vyzařoval takovým charismatem, že i když vypadal jako Arab, Kane si nemohl pomoct od příjemného pocitu, který v něm vyvolával.
Odkašlal si a poklepal prsty o naleštěnou desku stolu. „Ano, chtěl jsem s vámi mluvit,“ dlouho si prohlížel svoje upravené nehty a pak k němu vzhlédl, „jistě chápete, že akce, na kterou vás posíláme, je nesmírně důležitá. A přísně tajná.“
Sklonil bradu a v jeho netypicky modrých očích se zračila vážnost. Černé kudrliny se mu v odpoledním slunci zdravě leskly.
„Jste si jistý, že na to stačíte?“
„Prošel jsem výcvikem.“
Prezident se zazubil. „Mluvíte velmi diplomaticky, ale bohužel velmi málo. Takhle si náklonnost Alžírských občanů těžko získáte.“
Djamel se zavrtěl. „Nechci být příliš výřečný, abych neplýtval vaším cenným časem. Mohu vás však ubezpečit, že konverzaci ovládám výtečně. Jinak bych tu nebyl.“
„Přesvědčte mě.“
Arabova tvář se rázem rozjasnila, oči zjihly a rty odhalily bílé, ale ne příliš zářivé, rovné zuby. „S největší radostí. Víte, v Alžírsku jsem se narodil a žil čtyři roky. Poté se však mí rodiče odstěhovali do Spojených států a mě vzali pochopitelně s sebou. Nikdy se mi nepřestalo stýskat po domově, po mém pravém domově. Jakmile jsem získal dostatek peněz, vrátil jsem se. Teď hodlám využít své znalosti angličtiny a učit. Je dobré být zase mezi svými…“
Kane ho pozorně sledoval a studoval. Mluvit přece jenom uměl. Svůj příběh znal a vyprávěl ho věruhodně a nenápadně, což bylo dobré. „Kolik že vám je let, Djamele?“ přerušil ho.
„Osmnáct, pane.“
Málem vyvalil oči. I bez těch vousů by vypadal minimálně o šest let starší.
„Výborně,“ řekl pouze. Postavil se a napřáhl k mladíkovi ruku. „Omlouvám se, ale skutečně mám spoustu práce. Moc rád jsem vás poznal, Djamele. Pevně věřím, že od vás brzy uslyším.“
Jeho ruku přijal a vřele stiskl. „Spolehněte se.“
„Rád,“ zazubil se a doprovodil ho ke dveřím a dokonce mu je i otevřel, „zlomte vaz.“
Djamel se na něho opatrně usmál a vydal se jednou z mnoha chodeb Bílého domu k východu. Kane se za ním ještě dlouho díval. Byl jím přímo očarovaný. Musel být, protože normálně své návštěvy ke dveřím nevyprovázel. Doufal, že bude na Alžířany působit stejně. Vrátil se ke svému stolku a pro sebe se potěšeně ušklíbl. Konečně se ty prachy, co jsem narval do programu na dokonalou rasu, začnou vyplácet!

9 komentářů:

  1. Samozrejme, že s tým má dačo americký prezident! :D Parádny epilóg, taký ako na okraj, ale predsa aspoň vysvetlil, na čo tá dokonalá rasa je :D Opis prezidenta sa mi páčil, prišiel mi len trochu mladý, neviem, to asi bude z toho, že keď som predtým čítala v knihách o amerických prezidentoch, boli starší a poväčšine mali dačo s námorníctvom... alebo riešili veci tajnej služby, čo je k tomu asi blízko :D Nah, to je jedno.
    A okrem toho, nemôžem uveriť, že to už je koniec!
    A dúfam, že ten, kto píše recenzie, ti nezoberie chuť písať, skôr nech ťa nakopne písať ešte viac! :D Kebyže ja píšem recenziu na Dokonalú rasu, tak to je samá chvála :D
    A dúfam, že čitatelia konečne nájdu trošku slušnosti a zdvorilosti a okomentujú.
    Maj sa a ďakujem za krásny čas strávený s Dokonalou rasou :) Teším sa na ďalšiu sériu! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ts, ts, ts, nemáš být ve škole a pilně studovat? :D
      Stařík to rozhodně není, ale já si spíš vybavila takovýho Obamu, kterej začínal v 47 a Americkým prezidentem můžeš bejt od 35, takže... jo, je mladej, ale mohl by bejt ještě mladší :D. Ani nevím, proč nepíšu o starších lidech... asi to není můj styl. A prezidenti maj mít blízko k všemu :).
      A to snad ne... jako dost možná mi zhatí moje sny, že jednou něco vydám, ale dokud se to líbí vám... tak není co řešit :). Navíc když mě někdo zlritizuje, spíš se stane, že mě to vyhecuje, abych ho přesvědčila o opaku, než že bych stáhla ocas a odplazila se do temnýho kouta. Obzvlášť když si myslím, že mě zkritizoval víc, než jsem si zasloužila :D.
      Neníí zač, já děkuji za krásný komentáře a jaký dlouhý!!! :)

      Vymazat
    2. Tento týždeň mám jarné prázdniny. Ale aj tak by som mala študovať :D Ale sa mi fest nechce. Akože, fakt. Len si pomyslím na všetko, čo treba urobiť do pondelka, a je mi zle a nechce sa mi ešte viac :/ :D
      A keď niekedy dačo vydáš, pošleš mi to aj s podpisom? (ten recenzista, alebo jak sa volá, nech radšej nehatí tvoje sny)
      Toto ani nie je dlhý komentár, ten predtým bol taký, že to som naňho sama pozerala, že jak som dačo také napísala :D Ale tak, neni zač, snažila som sa :D :)

      Vymazat
  2. Omlouvám se, že jsem nekomentovala kapitolu před, ale četla jsem je najednou. Neměla jsem teď moc času:( K minulé kapče: prokoukla jsem :P Heh, konečně jsem uhodla aspoň něco:D Ale hezky vymyšlený, tak jako tak:) To, že za tím stojí samotný prezident, jsem ale opravdu nečekala. To ti musím uznat. Je mi nesympatický, hlavně kvůli té poslední větě... Ale jsem ráda, že se to zase o krok posunulo:)) Tenhle můj komentář bude krátký, mám toho hodně, ale čas na napsaní komentáře jsem si najít musela. I když je kraťoučký. Ale myslela jsem, že bych se měla vyjádřit, když je to už epilog:)) Příště se polepším:)
    Opět děkuji za zvednutí nálady a příjemné počtení:) Charlie

    OdpovědětVymazat
  3. It's over.. it's actually over! Ja tomu neverím, ono to už nemôže byť koniec. To nejde. Keď som zbadala nápis "Epilóg", začala som plakať. Obrazne, ale k realizácií to nemalo ďaleko. Dokonalá rasa, Jack, Chelsie, box, Husky, Archie, Stella, pizza, Moon... Bože, bude mi to chýbať. Kedy cca. chceš začať písať 2. sériu? :) A dúfam, že sem hodíš názor toho chlapa. Človeče, koľko si vlastne písala Dokonalú rasu? Aj s pauzami a tak? :D
    PS: Dúfam, že ten anglický začiatok bol napísaný dobre. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Charlie: Hahhááá, asi mám radost, že mě přece jenom někdo prokoukl. Nesmí vás bejt moc, ale zas někoho prozíravýho to chce! :D
    Akorát je zajímavý, že ten prezident se dal očekávat víc, než že Chelsie ušila na Jacka boudu... podle mě.... je fascinující, jak každej přemýšlí úplně jinak :D.
    Jj, nesympatický má bejt :P Nevím, jestli se ještě někdy vrátíme k Alžírsku, ale k němu skoro určitě.
    Já děkuji za komentář a přeju, ať si taky někdy odpočneš :)

    Janka: Kladeš logický otázky, ale s mejma odpověďma to bude asi horší :D. Připravuju jako pokaždý článek "Vyjádření autorky", takže v něm se toho celkem dost dozvíš, ale čirou náhodou jsem na něm před chvilkou pracovala a zjistila hrozně šokující věc... já tu Dokonalou rasu píšu už od února 2012!!! Celý 2 roky! Vůbec se mi tomu nechce věřit :D.
    PSÁT druhou sérii začnu, až dokončím třetí řadu DZ. S publikováním si zatím netroufám ani hádat.
    Aaaa... jo, myslím, že ho sem dám. Vlastně mě tak napadlo, že ten svůj článek přejmenuju na "Vyjádření nejen autorky" :D. Takže tak.
    Díky, žes to se mnou tak dlouho vydržela. Vám všem! Dva roky... to je fakt strašný :D
    Brou noc

    OdpovědětVymazat
  5. Tak nejdřív - už Epilog? Už?! :O To né, uteklo to strašně rychle. Doufám, že pro nás máš nachystané pokračování, i když většinou po epilogu přichází pěkně dlouhá pauza. Tímhle koncem jsi mi to čekání teda rozhodně neusnadnila, ale tak už to u tebe prostě bývá. :D To myslím v dobrém, protože nic nesnáším a miluju zárověň víc, než nějakou tajemnou poslední větu. A u tebe je to skoro vždycky něco. :D
    Překvapuje mě, že je v tom zapletený sám Prezident, ale popsala jsi ho naprosto dokonale. Umím si ho dobře představit, jako bych se na něj dívala. Viděla jsem ho za tím stolem, oholeného, elegantního a trochu stárnoucího. To se ti fakt povedlo. :) A Djamel téměř stejně působivý. Nevím proč, ale přijde mi, že jsi tohle psala chycená v nějaké obrovské můze. Ale třeba taky ne. :D Já jsem nejvíc 'šikovná' na psaná pozdě v noci, když mám psát. Prostě mi tahle část přijde, jako že sis ji hodně užívala. Neříkám, že ty ostatní kapitoly ne. Fuuu, víš, co tím myslím? -.- Je to ale jen pocit, třeba se pletu.
    Těším se na další díl. Hodně. Těším se, až se dozvím víc o tom programu, o Djamelově úkolu, o Chelsie a Stelle, o Chelsie a Archiem, dokonce i o Husky, i když mi bude asi chvíli trvat, než se ji naučím mít zase ráda. :D
    Tleskám, za celý tenhle článek a za tvůj talent, kterej jsi nám ukázala v další dokončený povídce. Nebo dílu. Pořád je dokončený a já to beru jako celek. :) Pro dobro všech doufám, že budeš u psaní hodně, hodně dlouho a nikdy tě to neomrzí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Strašně rychle? Tahle povídka se vleče už dva roky!!!! Z toho se zas já furt nemůžu vzpamatovat :D.
      Em, jo, hádáš správně, bude dlouhá pauza, víc řeknu v takovým tom svým spešl článku + něco o druhý sérii :)
      Vážně? No, já se obávám, že mně se múza poněkud vyhejbá poslední půl roku :/. Tuhle kapču jsem psala na horách na Slovensku, možná ten vzduch mi nějak prospěl :D. A sice jsem si zjišťovala nějaký věci o Alžírsku, ale... jak jsem řekla, nejsem si jistá, že se k tomu ještě vrátíme, protože to, co mě napadlo, by bylo docela velký sci-fi. Asi se k tomu vrátíme, ale jen tak okrajově :)
      Achjo, Chaky, Chaky... kvůli tobě budu mít ksicht samou vrásku... jak se furt zubím O:). Ale taky jsem na sebe hrdá, že jsem teoreticky dokončila svoji... 5. "knihu"! Zatím jsem všechno, co jsem začala psát, taky dokončila. Až na Spaste duši, ale tam vznikla jenom 1 kapitola, takže je to jednorázvoka a to se nepočítá! :D A však ty taky už máš skoro dokončenou trilogii, to je teprv výkon ;)
      Díky, díky a brou noc :)

      Vymazat