19. kapitola - Nemilovaní zamilovaní

Komentář autora: Skoro 3 000 slov v jedné kapitole. A o čem? No, zatím jsme viděli jenom z pohledu Jacka, jak se Stelly dotklo to, že ji odmítl, tak si to trochu upřesníme. Taky musím nějaký čas věnovat Chelsie a Stelle jakožto nejlepším kamarádkám a zakomponovala jsem tak trochu do toho i svoje vlastní zjištění (vlastně i Aniččino), že se s kámoškama moc neobjímám. S Aničkou jsme se neobjaly dokonce nikdy :D. Takže mě tak zajímalo, jak to máte vy? Objímáte se s kámoškama často? (Divný, já vím, ale zajímavý :D).
No a v neposlední řadě tu máme slíbené rande. Kampak asi Jimmy Stellu vezme a jak to bude probíhat?
I když je to dlouhá kapitola, která je míň o ničem než ty ostatní, přidám vám rovnou i tu další, protože... už bych to prostě nevydržela a vy budete mít aspoň co číst :D. Ale přidám ji až po snídani, Simpsonech a kontrole. Takže už možná bduete vzhůru :D
A komentujte obě! Je prakticky i teoreticky nemožný, abyste k oběma kapitolám neměli co říct :)
Užijte si čtení, tentokrát by vás mohlo poměrně dost bavit ;).


„Řekl, že o mě nemá zájem,“ vzdychala nejmladší obyvatelka bytu před zrcadlem ve vlastní koupelně.
Chelsie jí stála po boku a namotávala na kulmu její zlatavé kadeře. „Jeho mínus. Lepší než ty v životě nepotká.“
„Kecy.“
„Pravda.“
„Pravda, že jsou to kecy?“
„Ne, ty blbko!“ Praštila jí pěstičkou do ramene. „Víš moc dobře, jak jsem to myslela. A vůbec, nemysli teď na to. Čeká tě rande s moc fajn klukem.“
„Moc fajn klukem?“ Pozdvihla jedno obočí s téměř hereckou precizností. „Ještě nedávno byl u tebe hňup.“
Chelsie pokrčila rameny. „Srovnala jsem ho s ostatníma klukama a uvědomila si, že na tom není zas tak špatně. Občas je to vůl, ale umí i příjemně překvapit.“
„Ale není moc pěknej,“ zatvářila se kysele.
„Je roztomilej. A tělo má taky docela slušný.“
„Odkdy si všímáš takovejch věcí?“
„Noo…“ Nechtělo se jí zrovna přiznávat, že od té doby, co viděla Jacka bez trička. Vždycky patřila k těm upejpavým dívkám, které se rozplývaly nad sladkými úsměvy a hlubokýma očima. Mezi ty, které ještě uvažovaly jako děti.
Stella si její rozpaky vyložila jinak. „Něco s Archiem? Něco jste spolu měli, že jo?!“ Celá se třásla vzrušením a usmívala se od ucha k uchu.
„Ne! Neblázni,“ napomenula ji, „vždyť jsme spolu teprve chvilku. Ještě nebyl ani u nás doma. Ani já u něj. Jsem boxerka, musím si všímat soupeřových proporcí,“ zaonačila to.
Stella opět posmutněla. „Ani si nedovedeš představit, jak strašně ti závidím, že je to teď tvůj trenér.“
Chelsie protočila oči v sloup. „Už zase Jack?!“
„Nemůžu si pomoct,“ zanaříkala. „Asi… já ho asi vážně miluju, Chelly,“ zaleskly se jí oči a Chelsie v nich zpozorovala hromadící se slzy.
Pohladila kamarádku po vlasech. „Ale no tak…“ Nevěděla, co jí na to říct. „Vždyť ho skoro ani neznáš. A z toho, co o něm víš, ho snad ani nemůžeš mít ráda, vždyť je protivnej a podívej, co mi udělal!“ Ukázala na svůj hnědo-žlutý monokl zakrytý tunou make-upu. „Je to násilník!“ Myslela to jen na půl z legrace.
Stella se na ni usmála. „Já tohle všechno vím, Chelly. A upřímně nechápu, co na něm vidím. Ale nemůžu na něj přestat myslet.“ A brečet kvůli němu každou noc do polštáře. 
Chelsie ji vzala za ramena a něžně je stiskla. „Slibuju ti, že se dneska budeš úžasně bavit a na nějakýho Jacka Freemana úplně zapomeneš. Hotovo,“ okomentovala nakonec její dokonale navlněné vlasy.
Stella si sebe důkladně prohlédla v zrcadle a spokojeně si své lokny načechrala jednou rukou. „Kam mě hodlá vzít?“
Zakřenila se na ni. „Někam, kde se ti bude líbit.“
„Upřímně mám trochu obavy, když jste to vymejšleli společně a nemám si na to brát žádný nóbl oblečení,“ zvedla se ze židle a uhladila si tričko, které dokonale ladilo s barvou jejích očí. Na nohy natáhla tmavé džíny a těsně před odchodem si hodlala vzít dlouhý krémový svetr s kapucí, který se dal utáhnout pletenou stuhou. Venku už nebylo takové teplo a svetr jí sloužil skoro jako kabát.
Chelsie si ji prohlížela s hlavou na stranu. „Vypadáš strašně krásně.“
„Ale, nech toho,“ mávla na ni rukou a mírně se zarděla.
„Ne, vážně,“ bránila svůj názor dychtivě. „S tím svetrem budeš k umačkání. Akorát ještě…“ bez dovolení otevřela jednu skříňku, vytáhla z ní pérko s modrými krystalky a stáhla s ním Stelle vlasy z jedné strany z obličeje. „Teď je to perfektní!“
Smutně se na ni usmála a přemýšlela, jestli si uvědomuje, jak se cítí uvnitř mizerně. Jednou se dokonce přistihla, jak pomýšlí na sebevraždu (kterou chtěla uskutečnit předávkováním se čokoládou).
Zřejmě jí Chelsie přece jenom viděla do duše, protože ji beze slova objala. A to nebylo něco, co by Chelsie Howe dělala běžně. Co si tak Stella pamatovala, objaly se všeho všudy… pět krát v životě?
Vděčně ji k sobě přitiskla. Přesně tohle potřebovala. Útěchu.
„Já vím, že to bolí, Stelli,“ zamumlala jí do ramene. „A mrzí mě, že tu bolest nemůžu nějak vyléčit. Víš, že jako utěšovatelka jsem mizerná…“
„Ne. Jsi ta nejlepší kámoška, jakou kdo může mít.“
Povzdechla si a nadlehčeně zašvitořila: „Dělám, co můžu.“
Uchechtla se a pustila se jí. „Kdybys byla kluk, tak si tě na férovku vezmu.“
„Nápodobně,“ zazubila se na ni a netrpělivě podívala na čas na mobilu. „Tak kde jsou ti dva?“
„Co máte vlastně s Archiem v plánu?“
„Půjdeme k Alexovi a pomůžeme mu to tam trochu připravit. Doufám, že tím grilem nepodpálíme zahradu. Přijdete tam teda s Jimmym večer?“
Pokrčila rameny. „Ještě nevím. Možná se připojím k Zoe.“
„S tou můžeš jít v sobotu. Víš, že se ta holka zlije v jakejkoliv den.“
„Jo, ale jenom v pátek je tam diskotéka.“
„Pf,“ odfrkla si Chelsie a považovala to za ten nejpádnější argument, s kterým kdo mohl vyrukovat.
U dveří se rozezvonil zvonek.
„Připravená?“ zeptala se Chelsie svojí kamarádky s jiskřícíma očima
Společně sešly dolů a Chelsie padla Archiemu kolem krku. Začali se líbat a Stella protočila panenky.
„Tak jdeme, Jime, než se tady ti dva snědí,“ založila si zimomřivě ruce na prsou.
„Vlastně,“ odtrhl se Archie od své přítelkyně, „máme společnou cestu. K Alexovi i do - au!“ vykřikl, když ho Chelsie šťouchla ostrým loktem do břicha.
„Díky, Chels,“ usmál se na ni vděčně Jimmy a pak se otočil na Stellu. „Páni. Sekne ti to.“
„Díky.“
„Tak jdem, než ti tenhle žvanil zkazí překvapení,“ prohlásila Chelsie a všichni vyšli k autobusové zastávce.
Když se Stella s Jimmym usadili do poloprázdného dopravního prostředku, se zájmem se na něj otočila.
 „Tak kam to teda jedeme?“
Rošťácky se usmál a pokusil se pohodit vlasy, ale byly na to příliš krátké a nagelované. I s voňavkou to poněkud přehnal.
„Dozvíš se to, až tam budem.“
„Jak mám vědět, že mě nehodláš ve feťáckým doupěti prodat nějakejm pasákům?“
Zatvářil se zklamaně. „Sakra, a já myslel, že to bude překvapení.“
„Blbečku!“
Když ale vystoupili z autobusu a rozhlédla se kolem, začala pochybovat o tom, že to Jimmy myslel ironicky. Byli na samém okraji města, kde se poflakovalo nejvíc bezdomovců a paradoxně tam stála také jedna z policejních stanic. Stella tam snad v životě nebyla.
„Tak jo, Jimmy,“ oslovila ho nejistým hlasem, „konec srandy. Kam mě to do háje vedeš?“
Protočil oči v sloup a zarazil ruce do plandavých dlouhých kalhot. „No dobře. Jdeme do psího útulku.“
„Kamže?!“
„Chelsie mi řekla, že miluješ psy. Vždycky jsem chtěl psa, ale naši mi říkali, že by se v paneláku trápil. A tak je aspoň chodím venčit.“
„Za prachy?“
„Ne!“
„Proč ne?“ zajímala se upřímně.
„No, to je, jako bys chtěla peníze za práci pro charitu,“ vysvětloval a nechápal, co ji na tom zaráží.
„Aha. Takže jdeme venčit psy,“ konstatovala s tázacím nádechem.
Chlapec se na ni rozpačitě ohlédl. „A jéje. Takhle sis asi rande nepředstavovala, co? Sakra, já věděl, že tě mám vzít radši do kina!“
„Ne, to ne,“ usmála se na něj. „Vlastně… tohle je lepší než kino.“
„Fakt?!“
„No jasně. V kině už jsem byla tolikrát, pche. Kterou holku kdo kdy vzal na rande do útulku?“
„Asi nikdo,“ zakřenil se na ni.
„Ale nemaj blechy, že ne?“
„Proč si myslíš, že se pořád škrábu na hlavě?“ Rozesmál se, když se zastavila a vykulila na něj oči. „Klid, Willisová. Copak nemáš ani trochu smysl pro humor?“
Zamračila se na něj. „O blechách se nežertuje, to je vážná věc,“ ale cukaly jí přitom koutky.
Vstoupili do obyčejné betonové budovy, ve které to páchlo zvířecím pižmem a granulemi. Ani jednomu to však nevadilo.
Od malého stolku se zastaralým počítačem na ně vykoukla asi čtyřicetiletá blondýnka s krátkými vlasy a mile se na ně usmála.
„Ahoj, Jimmy. Přivedl sis přítelkyni?“
Stella se nadechla k protestu, ale Jimmy byl rychlejší.
„Ahoj, Gladys. Tohle je Stella, kámoška ze školy.“
„Ahoj, Stello, ráda tě poznávám.“
„Jo. Nápodobně,“ usmála se na ni rozpačitě a zatahala se za rukáv od svetru.
„Můžeme vzít psy?“
„Už na to čekají. Jen jděte, vždyť to tu znáš.“
„Mám ti tu nechat občanku?“
„Nemusíš,“ mávla na něj rukou a obrátila svou pozornost opět k počítači.
Jimmy kývnul na Stellu, aby šla za ním. Stačilo projít dvěma dveřmi a octli se v místnosti plné zvířat v klecích. Úplně se jí z toho svíral žaludek. Psi štěkali, vyli a skákali na mříže.
„Jestli chceš, můžeš počkat na zahradě. Tohle na tom taky nesnáším. Ten pohled na ně a neschopnost dát všem důstojný domov.“
Stella těžce polkla a rezolutně zavrtěla hlavou. „To je v pohodě. Už jsem viděla dost na to, aby mě to tak týden strašilo ze spaní.“
Vrhl na ni doslova štěněčí pohled.
„Ale to nic!“ uklidňovala ho rychle. „To není tvoje chyba. Tak který vezmeme?“
Poškrábal se na hlavě a s povzdechem rozhlédl po klecích. „Asi ty větší. Ty potřebujou nejvíc pohybu. Ale zas ne žádný trhače, takže…“ přešel k ohradě se dvěma urostlými labradory. „Tyhle fešáky. A ještě tohohle prcka. Je strašně hodnej. A hyperaktivní,“ došel k bědně s voďáky (spíše provazy) a nějaké vybral. Potom pootevíral dvířka a navlékl hafanům obojky. „Kterýho chceš?“
Všechny! Pomyslela si Stella.
„Třeba tuhle,“ natáhla se pro voďák, na kterém byla připnutá roztomilá, smetanově bílá labradorka. Dotkla se přitom Jimmyho ruky a ten sebou trhl. Zadívala se mu do očí a laškovně na něj usmála. Chtěla mu říct něco jako: neboj, já nakoušu, ale místo toho prohlásila: „Můžeme jít.“
Hned za útulkem se rozkládala ohromná louka a dál za ní les. Stella ani Jimmy si nedovolili psy pustit, ale nezdálo se, že by jim to vadilo. Byli rádi, že jsou venku.
Stella cítila, jak se postupně uvolňuje. Všechno to napětí ohledně Jacka ji opouštělo. Dokonce začínala mít hlad a chuť k jídlu. Jimmy se osvědčil jako výborný společník. Když nebyl poblíž nikdo, před kým by si musel hrát na drsňáka, otvíral se Stelle jako nikdy předtím. Skoro v něm nepoznávala toho otravného zrzka ze školy. Přes psy se volně dostávali na další témata: rodina, kamarádi, samozřejmě škola a nejrůznější historky, kterým se od srdce smáli. Neměli toho moc společného, ale to je neodradilo od toho, aby si vzájemně notovali.
Po dvou hodinkách vrátili zvířata zpátky do klecí - Stella se ještě dvacet minut s každým poňuňala - a octli se zase jednou na rušné ulici.
Jimmy ze zvyku vrazil ruce až na dno svých kapes a zhoupl se na špičkách. „Tak co, bavila ses aspoň trochu?“
Nejdřív malinko sešpulila rty a potom je roztáhla do podmanivého úsměvu. Platilo to na kluky skoro stejně účinně jako hluboký výstřih. „Neměl by ses mě na tohle zeptat až po skončení rande?“
Pročechral si vlasy na temeni. „No, upřímně, nic víc jsem nevymyslel. Říkal jsem si, že když to půjde dobře, tak zajdeme k Alexovi, když ne, tak tě doprovodím domů.“
„A jak to šlo?“
„Na to bych se měl ptát spíš já tebe.“
„Proč? Vždyť já to rande mohla zkazit úplně stejně jako ty.“
„To těžko,“ uchechtl se.
Pošimrala ho pod bradou jako před chvílí labradorku. „Trochu sebevědomí do toho sebepodceňování.“
Vydal ze sebe přiškrcený zvuk vzdáleně připomínající smích.
„Ráda bych zašla k Alexovi. Co ty?“
„Eh, jo. Jo, jasně, tak jdeme.“
Potutelně se usmívala a koutkem oka ho pozorovala. Dělalo jí dobře uvádět kluky do rozpaků, nevinně s nimi flirtovat… přinášelo jí to jisté uspokojení, ten pocit, že má na někoho takový vliv. Téměř si neuvědomovala, že tím může někomu ublížit.
Alexova rodina žila v jednom z pěkných domků na předměstí, s malinkou zahrádkou a autobusovou zastávkou za rohem. Nebylo tak těžké ho najít, stačilo jít po sluchu. Bylo sedm večer a akorát se rozsvěcovaly pouliční lampy.
„Nazdar!“ Přišel jim otevřít Alex v červeno-bílé mikině a nakřivo posazenou kšiltovkou na hlavě. Usmíval se tak, jak to dokáže jenom někdo s alkoholem v krvi. „Pojďte, pojďte, zrovna grilujem poslední kousky masa,“ ustoupil jim a rukou bouřlivě gestikuloval, aby vešli dovnitř.
Jimmy jako správný gentleman nechal jít dámu první. Minuli obývací pokoj s kuchyní a octli se vzadu na zahrádce. Pod jediným stromem tam stál dřevěný stůl se dvěma lavicemi, na nichž posedával necelý tucet jejich spolužáků. Luke stál u grilu s plechovkou piva a mračil se do rozžhavených uhlíků. Z hloučku vystoupila drobná blondýnka ve vytahané mikině a pánských riflích a vyběhla Stelle v ústrety.
„Juhů, jsem ráda, že jste nakonec přišli,“ zakřenila se na ni, vzala ji za loket a odtáhla stranou. Tišeji se zeptala: „Tak co? Jaký to bylo?“
Stella se otočila na Jimmyho, který na ni spiklenecky mrkl. Nijak na to nereagovala a věnovala se kamarádce. „Rozhodně lepší, než jsem čekala.“
„Já ti to říkala!“
„Ten útulek byl tvůj nápad?“
„Ne. Přísahám!“ ohradila se rozhořčeně, když na ni Stella upřela svůj podezřívavý pohled. „Zeptal se mě, kam ráda chodíš, já že ani nevím, možná do baru, kina, na pizzu… bar zamítl on, pizzu já a kino nám oběma přišlo moc nudný. Tak se mě zeptal, co máš ráda, a já na to, že miluješ psy. No a on si vzpomněl na útulek. Uf,“ sotva popadala dech.
Stella ji očichala a zamračila se. „Tys kouřila?“
„Jenom vodnici,“ ukázala za sebe palcem.
„Ou, mám fakt hlad,“ chytla se za škrundající břicho.
Chelsie ji poplácala po rameni a odvedla ke grilu. „S tím by se dalo něco dělat.“
Zábava byla v plném proudu. Kromě Chelsie a Stelly tu z děvčat byla ještě Jimmyho sestra Jenny a její kamarádka Cassie, které byly obě dost opilé, nebo to alespoň věruhodně předstíraly. Když Alex zesílil hudbu, začaly se kolem sebe svíjet jako stužky přivázané k větráku. Stella, sedíc u stolu, pozvedla obočí a zavrtěla hlavou. V duchu si říkala, že se umí hýbat desetkrát svůdněji. Dostala příležitost to ukázat, když ji Jimmy popadl za ruku a prudce postavil na nohy. Hned, co nabrala rovnováhu a došlo jí, že ty pohyby, co chlapec předvádí, jsou taneční kroky, zakroužila pánví a provokativně se usmála.
„Varuju tě, vyzvat mě k tanci je jako vyzvat Chelsie na souboj. Šance na přežití - “ zašklebila se a zavrtěla hlavou - „mizivá.“
Roztočil ji jako káču a sebejistě se ušklíbl, což Stella zhodnotila jako jeho první sexy okamžik v životě. „Jen mi ukaž, co v tobě je, Willisová.“
Blondýnka pokrčila rameny a nechala z nich sklouznout dlouhý svetr. Už přitom si získala pozornost všech kluků - ano, i Archieho. Zrovna hrála Troublemaker od Olly Murse a Flo Ridy, jejíž výrazný rytmus sedl Stelle jako ulitý. Dala ruce nad hlavu a rozhoupala se v bocích. Potom líně přehodila jednu paži Jimmymu kolem krku a pokrčila se v kolenou, přičemž vystavila své pozadí publiku na odiv.

Vím, že nejsi nic dobrýho, ale nemůžu tě dostat z hlavy.

Chytla ho za boky a zaklínila mu nohu mezi ty jeho. Mohla ho tak korigovat a přinutit podřídit se jejímu tělu.

Je to, jako bys byla vždy v zákoutí mé mysli. Pokaždé, když zavřu oči, vidím tvou siluetu. Opřela se o něj zády a rozvlnila se za pomoci svalů, o kterých ani nevěděla, že v sobě má. Jimmymu začínalo být horko a ostatní se buď smáli, nebo zírali.

Potížistka, to je tvoje druhý jméno.

Nakonec mu dopřála osobní prostor a každý tancoval samostatně. Všimla si, jak je z ní celý rozpálený, a tak se vykašlala na nějaký sexy taneček a začala víc skákat a házet hlavou. Do toho hlasitě zpívala refrén.

Proč je to tak úžasný pocit, ale tak strašná bolest? Rozum mi nepřestává říkat: utíkej, jak nejrychleji dokážeš. Říkám, že už jsem skončil, ale pak mě k sobě zase přitáhneš. Přísahám, že mi způsobuješ srdeční zástavu.

Posléze se přidali i ostatní kromě Archieho, Chelsie a Luka.
„Myslíš, že se jí líbí?“ šeptnul modrooký chlapec do ucha své přítelkyni, která mu seděla na klíně. Při jednom ji něžně políbil na krk.
Chelsie si povzdechla a nespouštěla z dvojice oči. „Myslím, že se jí líbí, že se mu líbí.“
Mlaskl. „No. I to může bejt začátek.“
Ke konci písničky vzal Jimmy Stellu do náručí a pořádně se s ní roztočil. Chytla se ho kolem krku a vřískala, ale ne tak, aby ji slyšela celá čtvrť. Chlapec se přecenil a vyvedl se z rovnováhy. Odklopýtal s dívkou z davu a svalil se s ní bokem do trávy. Oba se tomu začali smát. Jimmy se přetočil na břicho a odhrnul Stelle vlasy z obličeje. Udělal to spíš jako záminku pro to, aby se jí mohl dotknout. Opatrně přejížděl konečky prstů po její tváři a zasněně se přitom usmíval. Vypadá jako anděl…
Stella se přestala hihňat a zahleděla se do jeho úzkých nugátově hnědých očí. Od sluníčka měl ještě stále vylezlé pihy kolem špičatého nosu. Musela uznat, že pleť měl téměř perfektní na rozdíl od většiny kluků jeho věku. Ale přesto nebyl hezký. Ne ošklivý, ale ne hezký. Ani přitažlivý, ani odpudivý. Roztomilý, ale ne tak, abyste ho chtěli samou láskou umačkat. Viděla v něm jenom fajn kluka. Kluka, který ji naprosto zbožňoval, jak si s hrůzou uvědomila, a prožíval právě jeden z nejšťastnějších okamžiků svého života.
Natáhla ruku a čapla ho za triko. Přitáhla si jeho hlavu ke své a vřele políbila. Zaslouží si to. Zaslouží si perfektní večer. A já vlastně taky. 
Jimmy něco takového rozhodně neočekával a málem se od ní samým úlekem odtáhl. Její rty ho však držely pevně. Její prsty mu přes žebra cupitaly ke krku a její dech vnímal zřetelněji nežli rádio. Snažil se uplatnit to málo zkušeností, které získal při jedné noci ve skateparku s naprosto neznámou dívkou, a podložil Stellinu hlavu svou dlaní, aby nemusela tak natahovat krk.
„Páni…“ vydechl.
„Na lepší rande mě nikdy nikdo nevzal, Jimmy. Zasloužil sis odměnu.“
„To příští bude ještě lepší, slibuju!“ Zazubil se.
Chtěla na to něco říct, ale nakonec si jenom těžce povzdechla.
Jimmyho smích přešel. „To asi znamená, že žádný příště nebude, co?“
Mlčky se zvedla, urovnala si oblečení a rozhodila vlasy kolem ramen. Otočila se na chlapce, který zůstal ležet v trávě a upíral na ni svůj nečitelný pohled.
Smutně se na něj usmála. „To znamená, že lepší už to nebude, Jimmy. Lepší už to nebude…“ a zmizela v domě.


Pokračovat na další kapitolu