18. kapitola - Nemilé překvapení

Komentář autora: Konečně sluníčko!!!
Jinak, co ke kapitole? K tomu, co se stane, vás mohla navíst už 15. kapitola, kde Jacka po zápase pochválil Jefferson Moon ;). Spojitost jste si mohli vytvořit obzvlášť potom, co Jacka vyhodili z práce, tak nevím, jestli vás to nenapadlo, nebo jste se k tomu jen nevyjádřili.
Tentokrát jsem se docela rozepsala a snad se dozvíte zas něco novýho o boxu. Chelsie tu mluví jak dlaždič, ale na ni mi to prostě sedí :D.
A můžete si všimnout, že po čase zas užívám refrény, nebo jak to nazvat... prostě některé věty se záměrně opakují :D.
Snad se bude líbit, příjemné počtení a ať už ste odkudkoliv, doufám, že vám tam taky takhle pěkně svítí sluníčko :).



Od té doby, co se dala Chelsie s Archiem dohromady, jí tréninky bavily snad ještě víc. Sice její nadšení a snaha ze sebe vydat maximum o něco ochabli a občas ji trápily výčitky svědomí, ale za tu srandu to rozhodně stálo. Při každém sparingu si zařídila, aby mohla být s Archiem co nejdelší dobu a procházelo jim to bez sebemenšího problému. Nikdy se s nikým moc nebavila, a tak jí neměl kdo vytýkat, že se mu přestala věnovat. Skoro tomu bylo naopak. Většinou s ní nikdo do páru jít nechtěl, protože to brala moc vážně a navíc byla nejlepší z celé skupiny, takže i přes užívání poloviční síly končili její protivníci značně pomlácení.
„Ty, Chelsie, četlas včera na Facebooku to o Moonovi?“ oslovila ji v šatně Luana. Spolu s Chelsie byly jediné dvě boxerky ve skupině.
Blondýnka si přetáhla přes hlavu ultra tenké černé tílko a svázala si vlasy do drdolu. „Ne. Co?“
„Prej je v nemocnici.“
Chelsie vynechalo srdce hned dva údery. „Cože? V nemocnici?! Jak to? Co se mu stalo?“
Druhá dívka pokrčila rameny. „To už tam nebylo. Jen to, že se minimálně měsíc nedostaví.“
Chelsie se zamračila. „Tak jaktože máme trénink?“
Luana otevřela dveře a nechala projít Chelsie jako první. „Psali, že za něj sehnali náhradu.“
„Koho?“
Znovu pokrčila rameny a odpojila se od ní, aby se přivítala s ostatními. Chelsie jako v mrákotách došla k Archiemu a převyprávěla mu, co se právě doslechla.
„Bože, jen ať nám nedaj Reiffa. Jeden trénink s ním mi bohatě stačil na celej život.“
Archie se chtěl zeptat, v čem je tak hrozný, když náhle práskly dveře a všichni zmlkli. Chelsie nenápadně přešla do první řady, aby zjistila, kdo je tím náhradníkem. Jen ne Reiff, jen ne Reiff, prosím, prosím, jen ať to není Reiff!
Kdyby alespoň tušila, o kolik to může být horší, jisto jistě by svou modlitbu přeformulovala.
„Dobrý den. Jmenuju se Jack Freeman a přibližně do konce listopadu budu vést vaše tréninky.“
„Ne!“ vykřikla nekontrolovatelně Chelsie a celá zrudla, když se na ni všichni otočili.
Jackovi se rozšířily oči nejspíš hrůzou, když ji zpozoroval. Zhluboka se nadechl a klidným hlasem prohlásil: „Jestli má někdo něco výhradně proti, může se připojit ke skupině pana Reiffa.“
Chelsie se ohlédla na svého přítele. Tomu ucuknul koutek do strany a posunkem obočí se jí snažil naznačit, že mu to je jedno. Dívka semkla víčka a opřela se zády o jeho hruď.
Jack doufal, že se chopí příležitosti, sebere se a odejde. Všichni kromě ní mohli vidět jeho zklamání, že tak neučinila.
„Dobrá tedy. Tak začneme.“
„Co se stalo panu Moonovi?“ zeptal se jeden kluk.
„Přepadli ho a zmlátili. Je v nemocnici se zlomenými žebry a přeraženou čelistí. Pozítří by ho měli pustit, ale pochopitelně se musí nejdřív zotavit, než se vrátí.“
„Zmlátili?“ Zakabonila se nevěřícně Luana. „Vždyť je to skvělý boxer.“
Jack na ni chvíli nevraživě zíral, než odpověděl: „Nestalo se mu to v ringu, kde platí určitá pravidla, ale na ulici. Tak a teď si dejte pět koleček na rozběhání.“
„Zajímalo by mě, jestli o takových trénincích vůbec něco ví,“ zamručela Chelsie k Archiemu.
„Zatím to vypadá, že jo.“
Jack se tvářil neutrálně, ale uvnitř byl celý napjatý. Když mu předevčírem volali a nabídli mu tohle místo, div neskákal do stropu radostí. Po vyhazovu z Castilla mu přišla jakákoliv práce vhod a u téhle navíc doufal, že ho bude bavit. To však netušil, že bude mít ve skupině Chelsie. A co víc, netvářila se, že by mu na to dala jen na vteřinku zapomenout.
„Tempo, tempo,“ popoháněl třídu. Sám běžel na konci řady a šlapal lenochům na paty. „Přidáme do toho pár cviků. Když tlesknu jednou, uděláte dřep. Když dvakrát, lehnete si na břicho, jasný?“
Nikdo neodpověděl, a tak zkusil tlesknout. Všichni si dřepli. Po chvíli tlesknul dvakrát a i tento povel každý vyplnil.
„To už je osmý kolečko,“ zavrčela Chelsie a ohlédla se přes rameno, aby se podívala, jestli s nimi ještě stále běží.
„Deset sklapovaček, teď! A zase běžíme.“
Z pěti koleček se stalo z rázu dvacet.
„Fajn. Vydejchejte se,“ jako jediný nevypadal, že by to potřeboval, „udělejte si místo a pak vydržte tři minuty takhle,“ lehl si na břicho, ale země se dotýkal jen předloktím a špičkami chodidel.
Luana a Archie to po minutě a půl vzdali. Chelsie se klepal každý sval v těle, ale držela se spolu s ostatními.
„Bezva. Protáhneme se.“
„Kdybychom přece jenom přestoupili k tomu Reiffovi… bylo by to horší, nebo lepší?“ zašeptal Archie.
„Horší,“ procedila mezi zuby Chelsie. „Rozcvičovali bychom se hodinu a čtvrt, pět minut byli ve sparingu a pak se protahovali. Do toho bys byl pětkrát nazvanej línym prasetem a desetkrát sračkou.“
„Nevykecávejte se a cvičte!“ napomenul je Jack.
„Stíhám obojí, tak se hoď do klidu,“ odsekla mu dostatečně hlasitě.
Po vysilujícím rozehřátí a důkladném strečinku přešel nový trenér k oknu a otevřel ho.
„Fajn. Je mi jasný, že si myslíte, že už znáte všechny možný i nemožný údery a nepotřebujete je procvičovat, ale musím zjistit, co všechno umíte, takže… Opakujte po mně,“ zaujal správný boxerský postoj. Zkontroloval, jestli všichni stojí jako on a potom velmi pomalu předvedl přední direkt. „Dělejte to tak dlouho, dokud vám neřeknu, abyste přestali,“ upozornil je a začal se mezi nimi procházet.
Chelsiina podrážděnost se prudce stupňovala. Po šesti letech se mám vrátit zase na začátek? Co to je za pitomost?!
Jack si pozorně prohlížel žáka za žákem, až předstoupil před Chelsie. Sepjal ruce za zády a sklonil hlavu, aby viděl na její chodidla, správně postavená mimo jednu osu, s patami mírně zdvihnutými. Stoupal pohledem výš, přes oblá lýtka, lehce pokrčená kolena, pevná stehna a hýždě, ploché břicho a víceméně i hrudník, jedna ruka správně skrčená, kryjíc bradu, druhá vykonávající zadaný pohyb; díval se výš, na její štíhlý krk, zauzlované vlasy, malé ouško, v jehož boltci se leskla nevýrazná stříbrná náušnice, a konečně na její planoucí oči. I když byla o celou hlavu menší a zhruba o dvacet kilo lehčí, působila nebezpečně. Ale ne přímo nebezpečně. Možná spíš zákeřně? Tak nějak drze a vyzývavě. Ano, vyzývavě! Znovu sklouznul pohledem k jejím hýždím a bokům. Mírně se pohupovala v kolenou, takže se celý její trup jakoby vlnil. Bylo to, jako by mu někdo mával před očima červeným praporem. Příjemně ho při pohledu na ni svrbělo v břiše a neúmyslně se usmíval.
Pak mu to došlo.
Pro boha, vždyť ona mi přijde sexy!
Rychle potřásl hlavou, aby se toho pocitu zbavil. A naštěstí to fungovalo.
„Co je?!“ vyjekla na něj a otočila se k němu čelem. „Dělám snad něco špatně?“
Jo. Ten pocit ho definitivně přešel.
„Krom toho, že se chováš jako rozmazlenej spratek? Ne,“ odpověděl a postoupil k Archiemu.
Takto procvičili i boční a spodní údery.
„Fajn. Příště si zopakujem obrany. Teď si dejte patnáct minut sparing. Nezapomeňte rukavice.“
Dva starší kluci si nasadili dokonce i helmy. Jeden to měl nakázané od doktora, druhý se pomalu uhýbal.
„Krej se,“ smála se Chelsie na Archieho, „no tak, nebo dostaneš do nosu.“
Taky se na ni usmíval. „Nemůžu z tebe spustit oči a ty blbý rukavice mi vaděj ve výhledu.“
Zakřenila se a něžně ho praštila do paže a prsou.
„Au,“ přehrával, „zasáhla jsi mě přímo do srdce!“
Zavrtěla hlavou. „A já myslela, že to byl Amorův šíp.“
„Tím jsem to schytal už dávno.“
„Vy dva,“ houkl na ně Jack, „vyměňte se s někým. Nebudete spolu.“
Chelsie překřížila ruce na prsou a prohla se v zádech. „A to jako proč?“
„Protože nic neděláte,“ objasnil jí, aniž by se na ni podíval. Většinu své pozornosti soustředil na pár před sebou.
„No jo,“ protočila oči v sloup, „vždyť už děláme,“ a kývla bradou na Archieho, aby se tentokrát útočení ujal on.
Jenže tu byl ten problém, že Archie jí nechtěl ublížit, a tak to vypadalo víceméně stejně jako předtím.
Jack div nevypouštěl páru. „Tak dost. Řekl jsem, že se spárujete s někým jiným,“ nakráčel si to k nim. „To cukrování si můžete nechat na potom, teď po vás chci, abyste se soustředili na zápasení.“
Chelsie se na něj kysele usmála. „Jsi trenér. Přinuť nás.“
Všichni pokračovali ve cvičení, ale sem tam po nich loupli očima.
Jack zdvihl před obličej obě ruce, na kterých měl navlečené černo červené lapy. „Tak do toho. Zaútoč na mě. To ti půjde určitě líp. Vždycky si dovoluješ na ty, proti kterým nemáš šanci.“
Blondýnka si naštvaně odfrkla. Naznačila zvedák zadní rukou, ale v poslední chvíli udeřila přední. Jack její úder odrazil jednou lapou. Zkusila tedy sérii bočních úderů následovanou sérií přímých. Žádný zásah. Přestala přemýšlet o strategii a napadla ho plnou silou i rychlostí. Strašně moc mu chtěla dokázat, že má právo se nad něj povyšovat, že není tak dobrý, jak si myslí. Ale bohužel byl ještě lepší.
„Stačí,“ poručil jí a ona ochotně poslechla. Stěží popadala dech. Otočil se na patě, přešel k zrcadlu a odtamtud si vzal vlastní rukavice. Lapy podal Chelsie. „Výměna.“
Váhavě je přijala a podezřívavě si ho prohlížela. Jestli pojede na sto procent jako já, je po mně.
Jakoby jí četl myšlenky, řekl: „Budu užívat jenom čtvrteční sílu a rychlost. Kryj se.“
Chelsie nedokázala všechny ty rány ani postřehnout, natož je vykrýt. To byl takhle rychlý i v ringu? Co hůř, ještě rychlejší?! Nepodcenila jsem jenom jeho, podcenila jsem úplně všechny kromě sebe!
„Kryj se,“ zopakoval, jakoby tam do té doby jenom stála jako tvrdé Y.
Archie vedle nich se nepříjemně ošíval. Nelíbilo se mu, jak dostávala Chelsie na frak. Rány sice nebyly nijak tvrdé, ale byly to rány. A nejméně čtvrtina dopadala na jeho krásnou, křehkou Elsu.
Ostatní přestali předstírat nezájem a plně sledovali ten podivuhodný zápas. Pan Moon se občas také zapojoval, ale téměř nikdy neútočil. A když, všichni věděli, že svého soupeře velmi, velmi šetří. Jack šetřil jenom sebe.
„Kryj se!“ zařval na ni.
Chelsie pod návalem vzteku připažila a celá se tak odhalila. „Vždyť - “
Víc říct nestihla. Jack už se nestačil zarazit a zasadil dívce ránu přímo do obličeje. Přesněji řečeno do oka. Chelsie zvrátila hlavu a udělala několik kroků vzad. Reflexivně si přiložila pravačku k zasaženému oku. Archie se k ní rychle přitočil a chytil ji za paži, jinak by se dost možná přede všemi složila. Předklonila se a zapřela o kolena.
V celé tělocvičně zavládlo hrobové ticho, jen Chelsie těžce oddechovala a vzdychala.
„Říkal jsem ti, ať se kryješ,“ řekl tlumeným hlasem Jack.
„Já se kurva kryla,“ procedila mezi zuby, „přiznávám, nejsem tak dobrá, abych se ubránila dvoumetrovýmu chlapovi, kterej dělá box profesionálně nevím jak dlouho. Spokojenej?! Máš radost, žes to natřel malý holce?! Do prdele, já snad oslepla…“
Jackův hlas zůstával klidný a tichý. „Moje chyba to nebyla o nic větší než tvoje. Odhalila ses a já nestačil včas zareagovat. Ještě se vám nikdy při sparingu nic nestalo?“ Otočil se ke třídě, která mlčela jako zařezaná. „Běž si na chvíli sednout. Jestli to do konce tréninku nerozmrkáš, zajdi si s tím k doktorovi. A vy ostatní pokračujte, máte ještě pět minut. Ty budeš se mnou,“ kývl na Archieho, „budeš v útoku.“
Chelsie se poraženecky odplazila do rohu místnosti a opřela se zády o stěnu. Zaklonila hlavu a zadívala se do stropu. Z poloviny ho viděla zamlženě s černými a zelenými mžitkami, z druhé poloviny normálně.
To je neuvěřitelný. On mi dá takovou šlupu a ani se mi neomluví?! Debil jeden zasranej, já bych mu… nakopala zadek, kdyby byl na vozíčku a nemohl se hejbat!
„Zbývá nám dvacet minut, tak si vezměte švihadla. Pustím vám k tomu trochu hudby,“ sehnul se ke kazeťáku a zapnul ho. Z repráků se ozvala elektrická kytara v doprovodu bicích. Jack si sundal tričko a stanul tak před třídou jen ve světle modrých kraťasech. „Skákejte hezky do rytmu,“ poručil a rozmotal své švihadlo.
Chelsie vrátila hlavu do normální polohy a zadívala se na něj. Jeho nahota ji okamžitě zaujala. Mhouřila oči a snažila se zaostřit. I přes jisté obtíže zjistila, že mu na svalnatých lýtkách raší světlé chlupy a na koleni má skoro deseticentimetrovou jizvu. Vlastně měl moc pěkně tvarované nohy. Byl na nich vidět každý sval, ale přesto působily oble a tak nějak celistvě. A ten zadek! Chelsie hořely tváře ještě předtím, než se dobrala k jeho břišním svalům. První dva páry byly jen lehce naznačeny, zatímco zbylé dva pod hrudním košem výrazně převyšovaly prohlubeň uprostřed. Prsa měl přesně tak akorát. Dále široká ramena, silné čelisti, poměrně vystouplé lícní kosti… nekontrolovatelně se jí rozbušilo srdce a polilo ji horko.
Pak jí to došlo.
Pro boha, vždyť on mi přijde sexy!
Rychle potřásla hlavou, aby se toho pocitu zbavila. A naštěstí to fungovalo.
V klidu, to byla jenom chvilková slabost. Ještě když k tomu hraje tvoje oblíbená písnička od Three Days Grace. Ts, a vůbec, co se tu promenáduje nahoře bez? Trapák. Jak se na to asi tváří Luana? Zamžourala do skákajícího davu a s potěšením zpozorovala, že dívka doslova slintá. Znovu se podívala na Jacka a vyčkávala, jestli na ni opět tak zapůsobí. Nestalo se. Spokojená sama se sebou vyhledala Archieho. Hm, jak asi on vypadá bez trička… A tváře se jí rozhořely nanovo.
Rána, kterou jí Jack uštědřil, přece jenom nebyla tak prudká, jak si nejdřív myslela. Při strečinku se připojila k ostatním. S Jackem neprohodila ani slovo.
„Doufám, že vám to nepřišlo o moc jiný než s vaším trenérem,“ prohlásil na konci hodiny.
„Blázní? Tohle byl nejlepší trénink ze všech!“ šeptnul jeden z mladých boxerů, který stál jen kousek od Chelsie. Probodla ho pohledem tak strašným, až zbledl.
„Uvidíme se zase ve čtvrtek. Můžete jít.“
Všichni se rozešli do šaten. Chelsie odtamtud chtěla co nejrychleji vypadnout, ale Luana měla ten den povídavou.
„Ty ho znáš už z dřívějška, že jo? Myslím Jacka.“
„Párkrát jsem se s ním už střetla,“ zabrblala blondýnka v odpověď.
„Něco jste si udělali?“
„Spíš jsme si nepadli zrovna do oka,“ uchechtla se, když si vzpomněla na svoje zranění.
„Aha. Můžu ti něco říct z pohledu nestranný osoby?“
Chelsie se na ni se zájmem podívala.
„Chovala ses jako totální kráva.“
V tom šoku jí upadla brada a uletělo obočí.
Luana pokračovala. „Bez urážky. Ale je to trenér a tys s ním mluvila jak… no, zkrátka jsi mu to dávala pěkně sežrat.“
Rozhodila rukama. „Co jsem mu dávala sežrat? Nemám ho ráda, vlastně ho spíš nesnáším, to jsem se měla přetvařovat?!“
S Luanou to ani nehnulo. „Je fuk, co si o něm myslíš. Je to tvůj trenér a on se k tobě choval slušně.“
„Choval slušně?!“ Ukázala na svoje oko. „Vsadím se, že budu mít moncla jak blázen.“
Luana pokrčila rameny a hodila si batoh na záda. „Neudělal to schválně a měl pravdu, nekryla ses. Popřemejšlej o tom. Zatím,“ a vyšla ze dveří.
Chelsie tam dobu zůstala jen tak stát. Vážně jsem to přehnala? Přehrála si v hlavě celý trénink. No, nebyla jsem zrovna milá. Kruci, takhle bych si na nikoho hudu neotevřela! Jenže tohle není jen tak někdo, tohle je Jack Freeman. Nejstrašnější člověk pod sluncem! Spolu s Richardsovou, samozřejmě. Ale teď je to můj trenér, ať chci, nebo ne. A pokud s ním nezačnu vycházet… 
Těžce si povzdechla a vyšla na chodbu, kde už na ni čekal Archie. Došourala se k němu a zdvihla bradu, aby mu viděla do očí.
„Myslíš si, že jsem se chovala jako kráva?“
Nebyl tak překvapený, jak by od něj byla očekávala.
„Ne. Chovala ses jako Chelsie Howe, která je nucena čelit někomu, koho fakt nemá ráda.“
„Jo, ale nebylo to… nevhodný?“
Chvíli ji studoval, obávaje se, že ji znovu rozčílí. „Možná trochu.“
Vzdychla a rozpustila si vlasy. „Když to říkáš i ty, tak fakt bylo. Pudu se mu omluvit. Počkáš tu na mě?“
„Jasně,“ usmál se zvesela.
Krátce ho políbila a zamířila zpátky k tělocvičně. Pořád se z ní linula hudba. Přibyly k ní však nepravidelné údery, jak někdo bušil do pytle. Opatrně vstoupila a utvrdila se, že je to Jack. Beze slova si stoupla za pytel a podržela mu ho. Zpočátku si toho ani nevšiml, až když do něj kopnul a on se ani nehnul, naklonil se, aby zjistil příčinu. Chelsie jeho poslední rána málem vyrazila dech.
„Co chceš?“
„Bude to znít neuvěřitelně, ale přišla jsem se omluvit za svoje chování.“
Zamračil se. „To zní tak neuvěřitelně, že tomu ani nevěřím.“
Zatvářila se kysele. „No jo. Ale fakt mě to… mrzí.“
„Dobře.“
Ticho.
„Vše odpuštěno?“ zeptala se rozmile.
„Cože?“
„Vše odpuštěno? Můžeme spolu normálně vycházet? Můžeme se k sobě chovat alespoň trochu mile? Na tom budeš muset zapracovat ale i ty,“ ukázala na něj varovně prstem.
Přenesl váhu na druhou nohu a otřel si upocené čelo. „Stačí, když budeš pořádně cvičit, víc po tobě nechci.“
„Není problém,“ sklouzla pohledem k jeho tělu a znovu zčervenala.
Sakra, on je vážně sexy…
„A... a ještě jsem se chtěla zeptat, ve který nemocnici leží pan Moon? Ráda bych ho ještě dneska navštívila.“
„U svatýho Paula.“
„Díky. Tak… měj se.“
„Zejtra budeš mít pořádnýho moncla,“ zavolal na její záda.
S pokřiveným úsměvem se na něj otočila a jeho znovu tak zvláštně zašimralo v břiše. „Myslíš si, že se mi při sparingu ještě nikdy nic nestalo?“ Připomněla mu jeho vlastní větu a odkráčela z tělocvičny.
Jak tak Jack pozoroval její vlnící se pozadí, byl schopný myslet jenom na jedno:
Sakra, ona je vážně sexy…


Pokračovat na další kapitolu