16. kapitola - Rytíři a děvky

Kapitola zvěřejněna v tento slavnostní den na počest naší Mariam, které je taky věnována. Možná, že nejseš součástí tohohle blogu od jeho založení, ale rozhodně seš jednou z jeho nejdůležitějších součástí. Všechno nejlepčejší k narozkám svátku! ;)

K povídce: Ten název se mi prostě strašně líbí :D. Snad poznáte, kdo je v povídce děvkou a kdo rytířem. Ale nepochybuju o otm, mělo by to bejt dost jasný ;).
Koukneme se, jak se na Chelsie a Archieho koukají jejich spolužáci a celkově si uděláme širší obrázek o škole.
Líbí se mi, jak jsem popsala Britney. Je tak typická, a přitom trošičku atypická. Uvidíme, jestli se mnou budete souhlasit :).
Ať se líbí vám všem, ale našemu oslavenci nejvíc :P

Chelsie by ani ve snu nenapadlo, že se bude do školy tolik těšit. Dokonce začala chodit o deset minut dřív. Její pohnutky byly jasné. Každé ráno ji Archie se Stellou očekávali na školním dvorku a Chelsie dostala svůj polibek na přivítanou. Na chodbách se nedrželi za ruce, ani se nijak zvlášť nedotýkali, ale podle jejich výrazů a toho, jak se jeden od druhého nehnul na krok, bylo všem jasné, co se děje. Jejich vztah byl přijímán různě. Stella, když se ujistila, že se na ni Chelsie nevykašle, byla nadšená. Archieho kumpáni se jim nejdřív pošklebovali, ale když i oni zjistili, že se pro ně nic nemění, přijali je s otevřenou náručí. Učitelé si zatím ničeho nevšimli a co se týče ostatních spolužáků, u nich se reakce shodovala při nejmenším v jednom bodě - šok. Nikdo by si v životě nepomyslel, že ta malá, nevyvinutá holka, co se oblíká jako kluk, bude jednou z těch, co si najdou tak brzo svůj protějšek. A ne jen tak ledajaký. Archie možná nebyl takové terno jako hezoun Derek, nicméně byl považován za jednoho z nejhezčích chlapců na škole. Ještě k tomu byl zábavný, milý a na nikoho se nepovyšoval. Za ty čtyři roky o něj usilovaly tři dívky, ale žádná neuspěla. Ostatní se smířily s tím, že je to pan nedobytný a jen tiše vzdychaly. A teď najednou se po jeho boku procházel ten malý kluk jménem Chelsie! To bylo něco nepřijatelného a nepochopitelného. Proto většina jejich vztah odsuzovala. Pro Zoe to byl ráj na zemi. Absolutně nikdo si jí nevšímal a k jejím uším doléhalo tolik historek, že si je nebyla schopná ani všechny vyslechnout.

„Tak co, hrdličky? Jdete s náma v pátek k Alexovi, nebo už máte svoje plány?“ Šťouchal Derek loktem do Archieho.

Chelsie sešpulila pusu a povolila si popruhy na batohu. Celá parta byla před budovou školy, někteří stáli, jiní se uvelebili na zídce u schodů. Chelsie s Archiem seděli vedle sebe a plavovláska pohupovala nohami ve vzduchu.

„Co se mě týče, nemám nic proti. Jen to musí projít u mámy.“

„Hlavně jí neříkej pravdu,“ protočil panenky Luke, který byl jako obvykle poněkud nevrlý.

„Nehodlám se jí zmiňovat, že tam budete mít vodnici, ale kam jdu, jí řeknu,“ zamračila se na něj.

„Já bych šel,“ pokrčil rameny Archie.

„Domlouváte nějakou párty? Beze mě?“

Všichni se otočili za tím nafintěným hláskem, i když předem věděli, koho uvidí. Britney Morongellovou, odporné vyumělkované stvoření se sebevědomím až do nebe. Byla zhruba tak velká jako Chelsie, ale protože nenosila nic jiného než podpatky - čím větší, tím lepší -, odhadovali byste ji vyšší. Chelsie nikdy nechápala, co na ní kluci vidí. Měla hranatý obličej a široký hrudník. Řídila se přísnou dietou, díky které měla propadlé břicho, trochu plochý zadek a nijak velká prsa, která předváděla ve vycpaných podprsenkách a hlubokých výstřizích. Sněhově bílé vlasy jí spadaly pár centimetrů pod ramena ve střapatých provazcích. Nad pravým okem se jí klenula natužená patka a kolem ucha jí zářily růžové melíry. V nose a pupíku nosila falešné piercingy, protože pravé jí matka nedovolila. Říkalo se, že od svých dvanácti let není panna a každý měsíc má jiného kluka.

„Nic pro slečinky jako seš ty, Brit,“ mrkl na ni Derek a nahodil okouzlující úsměv.

Chelsie ty dva nikdy nechápala. Derek byl přesvědčený, že po něm Britney jede, ale nechtěl ji, a tak s ní jenom flirtoval a všem se chlubil, jak ji má na háku. A ona dělala to samé. Myslela si, že je do ní Derek zamilovaný až po uši a byla schopná hodiny rozebírat se svými kamarádkami, jak je to roztomilý cukroušek, jak se pořád snaží, i když nemá nejmenší šanci.

Sladce na něj zamrkala a potom shlédla na Chelsie. „Jen pro kluky, říkáš?“ Obešla zídku a postavila se před blondýnku.

Její gardedámy - obě brunetky, jedna Hispánka, mnohem hezčí než Britney - už stály za ní a tvářily se důležitě.

„Ne, jenom pro normální lidi,“ odsekla Chelsie a zaryla nehty do betonu.

„Ts,“ zavrtěla hlavou, „nejsi senzací ani týden a už si vyskakuješ, Howe?“

„Senzací?“

„No ovšem,“ zašklebila se na ni, „s Archiem jste snad první homosexuální pár na téhle škole.“

Na moment zavládlo ticho, jen Elaine a Nia se tiše chichotaly.

„Co to kecáš, Britney?“ štěkl Archie. „Chelsie je normální holka a já normální kluk.“

„A ty budeš mít normálně přeraženej nos, jestli nezavřeš klapačku,“ zavrčela Chelsie a seskočila ze zídky.

Britney se ušklíbla a založila ruce na prsou. „Normální? Vy dva jste všechno, jenom ne normální. O co ti jde, Howe? Chceš se přes Archieho dostat do vyšší společnosti?“

Chelsie na ni vyvalila oči a potom trpitelsky zaúpěla. „Vyšší společnosti? Copak ti všechny ty středoškolský romanťárny, co dávaj v televizi, vymyly mozek?!“

Zamračila se na ni. „Myslíš si, že to u nás na škole funguje jinak? Jen se rozhlédni kolem. Máš tu elitu, jako jsem například já, Elaine nebo Nia. A Derek,“ usmála se na něj smyslně. Potom pokračovala: „Pak máš střední vrstvu, do které patří Archie a jeho banda, no a nakonec máš exoty a šprty, jako seš ty.“

Chelsie se tvářila zmateně a naštvaně zároveň. Britney si všimla, jak k nim ze schodů přicházejí Zoe se Stellou a krutě se usmála. „A tady jde zmařená naděje,“ zadívala se na Stellu. „Měla takový potenciál, ale tys ji prostě musela vzít s sebou ke dnu, že jo? A aby toho nebylo málo, tak se začala paktovat s touhle… špínou,“ kývla bradou na Zoe. „Teď není nic víc než královna ztroskotanců. A děvka.“

„Tak dost,“ zavrčela Chelsie a napřáhla se k úderu. Britney se však s vřískotem stačila uhnout. Archie se probral k životu a vzal svou přítelkyni kolem pasu, snaže se ji dostat dál od druhé dívky.

Zoe k němu přistoupila a praštila ho přes ruku. „Pusť ji! Zkazíš všechnu srandu!“

Stella jenom vrtěla hlavou. „Achjo…“

„To odvoláš.“

Britney překvapeně zamrkala nalepenými řasami. Všichni kromě Archieho, který měl co dělat, aby udržel zmítající se Chelsie, se obrátili na Jimmyho.

„Cože?“ vyjekla Britney.

Jimmy před ní předstoupil a tvářil se hrozivě. „Odvoláš, co jsi řekla o Stelle.“

Zmiňovaná dívka zaúpěla. „Achjo, achjo, achjooo!!!“

Britney stěží potlačovala smích. „Oh, já jsem se…“

„Odvolej to!“ zařval na ni.

Přestala se smát a propálila ho pohledem. „Jinak co? Zmlátíš mě? Holku?“

Na chvíli se zarazil, ale jen na chvíli. „Jediná děvka seš tady ty, tak pomlč.“

Luke, který měl trochu jiný smysl pro humor, vyprskl smíchy. Ostatní zůstali na dvojici zírat s otevřenou pusou. Dokonce i Chelsie.

„Co že…? Jak že…? Já…? To odvoláš!“ soptila.

Jimmy pobaveně překřížil ruce na hrudi. „Jinak co? Zmlátíš mě? Kluka? Ty nejseš Chelsie, Brit, ty na to nemáš.“

Britney otevřela pusu, až si málem vykloubila čelist. Trvalo jí několik vteřin, než se zmohla na slovo. „Ty… ty seš ten největší ubožák ze všech! Jdeme, holky!“ A za klapotu svých lodiček nasupeně odkráčela.

„Teda, Jime…“ vydechl Derek.

„To bylo…“ pokračoval Archie.

„Naprosto úžasný!“ dořekla to za ně Chelsie.

Zrzek celý zčervenal a poškrábal se na hlavě. „Je to kráva.“

„Ale málokdo jí to řekne do očí,“ namítla Chelsie a dmula se nad ním pýchou. Zároveň zkoumala koutkem oka Stellu, jak se na to tváří. Zdála se být duchem nepřítomna, a tak ji oslovila: „Co tomu říkáš, Stelli?“

Trhla ke kamarádce hlavou. „Hm, co? Jo, díky, Jime,“ kývla na chlapce a rovněž se malinko zarděla.

„To nic.“

„Elso? Trénink nám začíná o půl čtvrtý, že jo?“

„Jo, proč? Do prdele, kolik je?!“

„Čtvrt,“ polkl Archie.

„Sakra. Musíme makat. Tak se mějte, lidi, večer se stavím, Stelli,“ loučila se spěšně a naskakovala na prkno.

„Čágo,“ zamával jim Archie a rozjel se za Chelsie.

„Já už taky budu - “ Stella se zarazila uprostřed věty. „Kde je Zoe?“ Nikdo jí neodpověděl a ona si naštvaně prohrábla vlasy. „Typický. Vždycky se beze slova vypaří. No nic. Mějte se!“

„Počkej! Půjdu kousek s tebou,“ vyskočil Jim a Stella si skousla spodní ret. Byla celá rozpačitá z toho, jak se jí zastal, a chtěla si to nejdřív v hlavě srovnat, než se rozhodne, jaký k němu zaujme postoj. Odmítnout ho jí ale přišlo hrubé, a tak jen přikývla.

Šli tiše a dívali se do země. Jimmy měl ruce zaražené v kapsách a Stella si nervózně mnula předloktí.

„Nemáš chuť na zmrzku?“ vyhrkl z ničeho nic a ukázal na blížící se sámošku.

„No… jo, proč ne?“

Koupil dva nanuky a nedovolil jí zaplatit. Konverzace ovšem stále vázla. Snažil se řídit Chelsiinou radou a chovat se rozumně, jenže to neuměl. Ani pořádně nevěděl, jak takové chování vypadá. Byl od přírody ztřeštěný a plácal páté přes deváté. Díky tomu si získal hodně kamarádů, ale pravda, u dívek s tím moc nepochodil.

Ani Stella se necítila ve své kůži. Normálně by s Jimmym flirtovala, nebo by si ho dobírala, nebo urážela, ale přišlo jí to nevhodné, když se k ní zachoval tak hezky. Měla by se mu nějak odvděčit. Ale zase ne moc, aby si něco nemyslel… byla to prekérní situace.

„Škoda, že Chelsie nedostala příležitost jí jednu vrazit,“ prohodila.

„Jo,“ ušklíbl se. „Docela bych se podíval, jak si to spolu rozdávaj dvě holky.“

Zdvihla na něj obočí a on si uvědomil, že to asi nevyznělo zrovna nejlíp.

„No… asi by to nebyl typickej holčičí boj, co?“ snažil se to napravit.

„Ne. To asi nebyl.“

„Hele… tak mě napadlo… co děláš v pátek?“

„Jdu ven se Zoe,“ odpověděla nevzrušeně.

„No jo vlastně. Já zapomněl. Vaše barový pátky,“ řekl ponuře. Málokdo na škole tuhle jejich tradici neznal a každý si představoval jen to nejhorší.

Vrhla na něj zkoumavý pohled. „Jo, barový pátky. Něco se ti na nich nezdá?“

Pokrčil rameny. „Ne, to ne. Jen jsem si vzpomněl na všechny ty řeči, co o tobě a Zoe kolujou.“

„Jo?“ Založila ruce na břiše a stoupla si před něj. „Jako třeba co? Že jsme děvky?“

Zadíval se jí zpříma do očí, ale nic neřekl.

„Věříš jim snad?“

„Nechci. A nevěřím, ale nepamatuju si, že bys někdy něco z toho popřela, tak nevím, co si mám myslet,“ rozhodil bezmocně rukama.

„Tak proč ses mě před Britney teda zastával?!“

„Protože tě mám rád!“ oplatil jí stejnou hlasitostí, až sebou trhla. „Protože jsem ti to chtěl nějak dokázat. Chtěl jsem… na tebe udělat dojem,“ už se zase červenal. Stella mlčela, a tak sebral veškerou svou odvahu a zhluboka se nadechl. „A chtěl bych tě pozvat na rande.“

„Mě?“ vypadlo z ní bezmyšlenkovitě a hned na to zavrtěla hlavou. „Teda, jakože…“ povzdechla si. „Jime, nevím, jestli to je dobrej nápad. Totiž… já tě beru jenom jako… no… spolužáka.“

Probůh, proč s tím tak nadělám, když mi na něm ani nezáleží?!

„Ale třeba by to bylo dobrý rande!“ Chytal se stébel. „Vzal bych tě třeba do kina, nebo… co já vím… kamkoliv budeš chtít. Jenom jedno rande a pak mě klidně odkopni. Nebo jsem tak strašnej, že bys se mnou nevydržela ani jedno odpoledne?“ zašklebil se ztrápeně.

Ne, ale nejsi Jack Freeman, pomyslela si. Proč se takhle nemůže snažit on?

Zavřela oči, protože nechtěla vidět jeho bolest. „Jimmy, jde spíš o to, že mám taky někoho ráda, ale nejseš to ty.“

Dobu bylo ticho, a tak otevřela jedno oko. Chlapec před ní se tvářil absolutně neurčitě.

„Chodíš s ním?“ zeptal se prostě.

Otevřela i to druhé. „Ne.“

„Je to někdo ze školy?“

„Ne.“

„Vadilo by mu, kdybys se mnou šla na rande?“

„Pche, to fakt ne,“ uchechtla se nevesele.

„A vadilo by to tobě?“

Hm? Dobrá otázka. Vadilo by mi to? „Ne. Asi ne.“

Značně se mu ulevilo. „Pak v tom nevidím problém,“ usmál se na ni a ona se ho snažila vidět jako přitažlivého muže. Ale neviděla.

„Dobře. Tak něco vymysli a až to vymyslíš, dej mi vědět a domluvíme se kdy, souhlas?“

Celý se rozzářil. „Super! Páni, úplně jsem si propotil triko.“

Pobaveně se na něj ušklíbla.

„Em,“ zdvihl prst a přimhouřil oči. „Tu poslední větu jsem neřek.“

„Samozřejmě.“

„Díky. Bydlím naprosto opačným směrem, takže… už asi půjdu, jo?“

„Dobře,“ rozesmála se a zamávala mu. „Měj se!“

Doslova se rozeběhl a nechal ji tam stát. Dlouho se za ním dívala a usmívala. Pak si uvědomila, že mu zlomí srdce, ať udělá cokoliv, a smích ji přišel.

Možná že jsem přece jenom děvka…


Pokračovat na další kapitolu