14. kapitola - Velký bratr

Komentář autora: Dneska byl v kauflandu na hovno den. Ale zcela mým přičiněním :/. Už se těším, až budu mít uklizeno a pustím si Hobita.
Ke kapitole: Absolutně, ale absolutně o ničem! Berte to spíš jako takový profil Chelsiina bratra, takové malé seznámení s ním, aby až se v povídce zase objeví (jestli se objeví), jste už věděli, o koho jde.
Konec patří Archiemu a Chelsie, kteří jsou jako obvykle slaďoučcí O:).
Snad neurazí.

Chelsie ležela téměř na břiše ve své posteli. Objímala peřinu, přičemž měla zakrytou jednu ruku a jednu nohu a zadek špulila ke dveřím. Z pootevřené pusy jí unikalo hlasité oddechování.

Ještě spala, ale přesto jakoby z dálky slyšela: „Už je dost hodin na to, aby vstávala. Neboj, udělám to šetrně,“ načež se potichounku otevřely dveře a na šedivém koberci zašustily něčí váhavé kroky. Dotyčný - nebo dotyčná - došel až před ni, podle rupnutí v koleni si přidřepl a dle nepříjemného pocitu, který ji svrběl v žaludku, usoudila, že ji pozoruje.

„Kdo se opovažuje rušit můj spánek?“ zachroptěla plavovláska se stále staženými víčky.

„Ten, jehož oblečení tvoří polovinu tvýho šatníku,“ odpověděl jí příjemný hlas. Nebyla však dostatečně bdělá na to ho zařadit. Proto otevřela oči.

Následkem toho, co viděla, zalapala po dechu. „Phille!“ Chtěla ho obejmout, ale spíš mu spadla do náruče.

„Jak jsi mohla zapomenout na můj příjezd?“ zeptal se jí vyčítavě, jeho sevření však zesílilo.

Pustila se ho a zadívala do jeho tváře, která se v mnoha ohledech podobala její. Měl stejné čokoládové oči, ale podstatně tmavší vlasy. Ofina mu zakrývala trochu vyšší čelo, od něhož níže se táhl úzký nos s malou bambulkou na konci, přesný duplikát jejího, a ještě níž pod ním se na ni usmívaly nijak zvláštní rty. Tak jako ona ani on nebyl zrovna dlouhán. Měřil zhruba sto sedmdesát pět centimetrů, a protože moc necvičil, nerýsovaly se mu po těle žádné pořádné svaly. Díky dobrému spalování, které se dědilo, měl však poměrně atraktivní postavu.

Bylo mu dvacet dva let a v červnu udělal bakaláře. Celé léto strávil s přáteli, takže tohle bylo poprvé od promoce, co ho Chelsie viděla. Až v jeho náručí si uvědomila, jak moc jí chyběl.

„Ještě včera ráno jsem o tom Stelle básnila, ale pak se mi to nějak vykouřilo z hlavy,“ přiznala.

„Vypadáš jak po flámu. A taky tak smrdíš,“ popíchl ji.

Zakroutila očima. „Včera jsem toho dost najezdila a pak mi volala kámoška, abych se za ní stavila v Catalystovi. Holčičí problémy,“ vysvětlovala a záměrně vynechala jméno zmiňované kamarádky. Nemyslela si, že by její bratr Stellu prásknul, ale zároveň mu to nechtěla přílišně cpát. „Radši se půjdu hned umejt. Naši už jsou asi vzhůru, že jo?“

Věnoval jí pronikavý pohled. „Ano, o půl jedenáctý už jsou vážně vzhůru a dokonce i po snídani.“

„Jéje,“ vykulila na něj oči a sebrala se z podlahy. „To abych pohla.“

„Dáš si vajíčka?“

„Čokoládový kuličky s mlíkem mi budou stačit, díky.“

Když vylezla z koupelny, v kuchyni už ji očekával Phill s hrnkem horké kávy u pusy. Sedla si na židli naproti němu a v misce smíchala mléko s cereáliemi.

„Co je dneska v plánu?“ zeptala se a potom zamračila. „A kde jsou naši?“

Phill polkl doušek. „Táta v obýváku vyřizuje maily a máma dělá kosmetiku nějaký ženský, co se dneska vdává. A pak? To nevím. Říkalo se něco o babičce, myslím.“

Chelsie zavrtěla hlavou. „No jo, jasně, workoholici, pro ně úplně normální pracovat i v sobotu. Ale doufám, že k babče nepojedem, když seš tu jen na víkend.“

Blýsklo se mu v očích a zeširoka se na ni usmál. „Tak co podnikneme, ségra?“

„No,“ poklepala si zamyšleně na bradu. „Na něco takovýho, jako je bláznivá jízda na skatu, seš už asi trochu moc starej, takže…“

„Starej?!“

„No ovšem,“ tvářila se světaznale, „popíjíš kávu a zarůstáš vousem, jasné známky stáří. Do týdne máš šediny a za měsíc ti začnou ustupovat vlasy.“

Prudce se postavil. Zbytek kávy vylil do dřezu a zamířil do koupelny. „Jen co se oholím, můžu vyrazit. Stihneš si do tý doby vyfoukat hlavu a nalakovat nehty?“

Ďábelsky se zakřenila. „S přehledem!“

Spořádala zbytek křupek, vypila sklenici vody a běžela se obléknout. Usoudila, že vzít si oblečení z předešlého dne není tak špatný nápad. Alespoň se vyvětrá. Narazila si na hlavu kšiltovku, sebrala ze stolku mobil a klíče a pospíchala, aby byla u dveří dřív než Phill. Stihla to jen tak tak.

„Čau tati, jdeme se s Chelsie na chvíli projít!“ křikl do obýváků a vyšel za sestrou na chodbu. Oba si nesli v podpaží svoje prkna.

Chelsie měla se svým bratrem vždycky vřelejší vztah než většina sourozenců. Ona byla jeho vymodlená sestřička (nesnášel být jedináčkem) a on zase její vzor, takže na sebe oba hleděli s jakousi zbožnou úctou.

Phill na skateboardu od střední prakticky nejezdil, držení těla a přenášení váhy se však nedalo zapomenout. Se sestrou se předháněli a povykovali na sebe jako dva malí caparti. Lidé nad nimi kroutili hlavami a uskakovali jim z cesty.

Phill zastavil v malém neudržovaném parku a svalil se tam na lavičku.

„Klidně se mi posmívej, že jsem padavka. Nemám sílu ani na to, abych tě zastavil.“

Plavovláska si k němu přisedla. „Dobírat si svého velkého bratra? To bych si v životě nedovolila.“

V kapse jí pípla smska. Pomyslela si, že je nejspíš shání mamka, ale odesílatelem byl někdo zcela jiného věku i pohlaví. Neubránila se blaženému úsměvu.

Phill si ji tiše prohlížel, dokud nepronesl: „Tenhle výraz u tebe neznám, to je divný… co to může být? Ne, ne, neříkej mi to, mám to skoro na jazyku. Viděl jsem několik lidí se takhle přihlouple křenit. Je v tom kluk, že jo? Nebo tělo tvojí učitelky vypadlo z rakve, když ji pohřbívali, jedno z toho.“

Zaraženě zamrkala, ale potom vyprskla smíchy. „To je dost morbidní humor, víš o tom?“

Pokrčil rameny. „A ty se směješ, takže seš stejně zvrácená jako já. Tak kdo je ten šťastlivec? Archie?“

Chelsie si skousla ret a celá zrůžověla. Rodičům se nesvěřovala se svými milostnými problémy, vykládat je bratrovi jí však přišlo úplně normální. Několikrát mu vyprávěla o Archiem a on jí střídavě radil, ať ho sbalí a ať na něj zapomene. Poslední změna v jejich vztahu, o které věděl, byla ta, že se Archie zapsal na box.

„No, já a Archie… jsme… se včera líbali… několikrát.“

„No konečně!“ zvolal k nebesům a pak na ni opět shlédl. „A co dál? Jak to teda mezi váma teď je? Co píše?“ žďuchl ji do ramene, aby mu dala zprávu přečíst.

„Dobrý ránko, Elso - pche, prej ráno! - co děláš v neděli?“ Poškrábal se na hlavě. „No, není to zrovna milostný vyznání, ale je to zpráva a nejspíš pozvání na rande, to vypadá slibně, Chelly,“ ušklíbl se na ni.

„Myslíš? Nebral to jen jako úlet a nepíše mi teď jen jako kámošce a nehodlá mi říct, že už se to nikdy nebude opakovat?“ ptala se dychtivě. Přišlo jí, že někdo tak starý, a ještě k tomu kluk, to musí vědět.

„Byl včera opilej?“

„Ne.“

„Řekl ti něco romantickýho nebo udělal nějaký gesto?“

„No… přiznal, že se na box zapsal jen kvůli mně. A řekl mi, že nejsem jako všechny ostatní a nehodlá si mě nechat ujít,“ soukalo se z ní zamyšleně.

Její bratr rozhodil rukama. „No tak co jančíš?! Máš romantický plky i gesto, to je jasná věc! Jestli s ním zejtra půjdeš, tak seš oficiálně jeho holka.“

„Jenže já zejtra nemůžu, když seš tu ty! Nedám mu přednost před tebou, nikomu bych ji nedala,“ zavrtěla nesouhlasně hlavou. „A pak už je škola!“ Vyskočila zděšením. „Ježišmarja! Co budu dělat? Jak se k němu mám chovat? No to bude děs…“

„Klid, prosím tě. Co by? Budeš dělat, jakoby se nic nestalo, a uvidíš, jak se k tomu postaví, tím nic nezkazíš.“

„Dobře,“ trochu se uvolnila a vděčně na něj usmála. „Co bych si bez tebe počala?“

„Zavolala Stelle,“ pokrčil rameny a zvedl se. „Měli bychom se radši vrátit. Máma už bude určitě doma.“

„Tak ještě moment, jenom mu odepíšu.“

K úlevě obou sourozenců to bylo tak, že babička přijela za nimi a ne oni za ní. Celé odpoledne strávili v rodinném kruhu, Phill jim ukazoval fotky z dovolené a vyprávěl k nim legrační - podle Chelsie většinou smyšlené - historky. Tolik už se dlouho nenasmála a věděla, že ani nenasměje. Po večeři společně koukali na televizi, a když se kolem jedenácté uložili ke spánku, Chelsie se zavřela u sebe v pokoji a zapnula počítač. Slíbila Archiemu, že přijde na Facebook, a své slovo hodlala dodržet. Měla jisté obavy, že mezi nimi zavládne takové to trapné, opatrné napětí. To však rozptýlil Archieho smysl pro humor a schopnost mluvit o čemkoliv. Posílali si nejrůznější videa a písničky a Chelsie věděla, že druhý den bude mít potíže sežvýkat potravu, jak se neustále usmívala. Kolem jedné ranní se jí začaly klížit oči. Znovu se Archiemu omluvila, že na něj v neděli nebude mít čas, a on ji znovu uklidnil, že se přece uvidí v pondělí ve škole.

Ve škole. Ta slova jí nedopřála klidu. Srdce jí tlouklo v uších místo v hrudi, ale věděla, že neusne, pokud se ho na to nezeptá. Obzvlášť ne potom, co jí poslal odkaz na písničku, na kterou spolu tancovali v Catalystovi.

Archie já vím, že je to takový trapný to řešit přez net ale… jak to s náma bude vipadat ve škole?

Trvalo to celé dvě minuty, než jí odpověděl.

Jak by? Počkám na tebe se Stellou pod borovicí a až přijdeš, tak ti dám pusu, a vzhledem k tomu, jak pozdě obvykle chodíš, budeme sprintovat do školy, jakoby nás honilo stádo Richardsových ;).

Když si to dočetla, potichu zatleskala a se zakloněnou hlavou se otočila na židli o stovky stupňů.

Nebo sis to představovala jinak?

To, že takhle znejistěl, ji potěšilo ještě víc. Neví, že mě má obmotanou kolem každýho prstu, cha, chá!

Ne nějak takhle jsem si představovala, že to bude :). Promiň ale už nemám sílu ani psát. Brou noc a sladký sny :-*

Brou noc, Elso :-*

Pokračovat na další kapitolu