13. kapitola - Alkohol sbližuje IV

Komentář autora: Tak, poslední část Alkoholu. Všichni se schází v Catalystovi, ale ne všichni jsou z toho nadšení :). Znovu představuji všechny postavy, snad si je ještě pamatujete a pamatovat budete.
Pro mě osobně je tahle část nejhezčí, protože... je v ní prosě všechno, co bylo i v těch před ní, je to vyvrcholení, a to je vždycky nejlepší. Jestli se vám nějaká část líbila víc (Jackovo psychologizování, Stellino vzpomínání na stydlivého Hugha a drsnou Zoe, Chelsiina a Archieho romantická projížďka), tak dejte klidně vědět :).
Jo a jak jsem před chvílí tvrdila, že nemám náladu psát DZ, tak jsem z fleku vystřihla celou 23. kapitolu :D:D:D. Už pro ni jenom vymyslet název... hm... asi Nová Elena. Nebo Krvavá snídaně... to jsem si zas něco vymyslela, pojmenovávat kapitoly :/ :D.
Uprostřed je písnička, která bude hrát i v povídce, tak si ji můžete pustit souběžně s tím, nebo jak vám to vyhovuje. Každopádně je úplně nádherná O:).
Při nejhorším se vám bude určitě líbit aspoň ta písnička :D. A obrázek by se vám taky mohl líbit. Ta fotka s tím skateboardem je úplně nej :).

„Hugh, dívá se sem?“ ptala se Stella vzrušeně svého společníka.

Mládenec po jejím boku se zdráhavě poškrábal na lýtku a dostalo se mu tak výhledu na stolek u dveří.

„Kterej konkrétně? Dva jo, ten třetí zírá do piva.“

Dívka si naštvaně povzdechla. „Vsadím se, že ten třetí je právě Jack.“

„Hele, Stelličko, moc rád bych ti dělal zvěda i nadále, ale už musím jít,“ omlouval se Hugh a dopil své pití.

Už se nadechovala ke smršti protestů, když si to rozmyslela. „To nevadí. Půjdu s tebou a venku počkám na Chelsie.“

V hlavě už se jí pomalu tvořil plán. Dala Hughovi krátkou pusu na rozloučenou a poslala své nejlepší kamarádce smsku, ať pohne. Minuty se vlekly jako hodiny a modlila se k nebesům, ať hlavně trojice od stolu nikam neodchází.

Konečně uslyšela rachot koleček. Trochu zklamaně zpozorovala, že Chelsie není sama.

„Ahoj, Archie. Nevěděla jsem, že přijdeš taky,“ přivítala ho zaraženě.

„Stelli, ať je to cokoliv, co mi potřebuješ říct, musí to počkat, protože jinak se asi počůrám,“ oznámila jí zadýchaná blondýnka a hrnula se ke dveřím.

Druhá plavovláska ji však pohotově chytla za rukáv. „Ne, to nesmíš! Nevydržíš to ještě chvilku? Prosím, prosím, je to strašně moc důležitý!“ Třeštila na ni oči a bláznivě poskakovala.

Chelsie se zmučeně zašklebila a dala nohy křížem. „No tak to vyklop, dělej.“

„Jack! Jack je tam vevnitř s nějakejma klukama u stolu hned u dveří. Potřebuju, abys za ním šla a dala se s nima do řeči.“

Menší dívka zmateně zavrtěla hlavou. „Cože? Proč za ním nejdeš sama? A o čem s ním mám asi tak mluvit? Posledně to nedopadlo zrovna nejlíp, pamatuješ?“

„Kdo je sakra Jack?“ Zamračil se Archie.

Stella ho jen odmávla rukou. „To je jedno, mám to dokonale promyšlený. Přijdeš tam, budeš hrát trochu přiopilou, protože přiopilí lidi jsou přece vždycky přátelštější, no ne? Takže ho hezky zvesela pozdravíš a zeptáš se, jestli mě tam náhodou neviděl, a on nebo jeho kámoši ti na tuty řeknou, že mě viděli před chvílí odcházet s Hughem, vím, že si mě všimli. Přisedneš si k nim, navážeš lehkou konverzaci a já se zjevím ve dveřích a přidám se k vám.“

„A já budu sprintit na záchod,“ zabručela Chelsie.

„A co já?“ Ozval se Archie, který se právem cítil být odstrčen.

Stella chvíli přemýšlela a pak mu dala tyto pokyny: „Ty vejdeš krátce po Chelsie a počkáš na ni na baru.“ Pak se otočila znovu na svou kamarádku. „A ty, až půjdeš ze záchodu, s ním můžeš rovnou zůstat, dál už to zvládnu sama.“

Chelsie se stále tvářila odmítavě. „Stelli, víš, jak nesnáším mluvit s cizíma lidma.“

To už ji ale Stella popostrkovala ke dveřím. „Vžij se do role podnapilý puberťačky a půjde to samo. Věř mi! A udělej to kvůli mně, prosíím!“

Chelsie si povzdechla a pohledem se omluvila Archiemu. Své kamarádce věnovala docela jiný pohled. „Tohle mi vynahradíš,“ ukázala na ni varovně prstem.

„Cokoliv, udělám cokoliv! A teď už běž,“ strčila do ní tak silně, že rovnou rozrazila dveře.

Trochu zakolísala a přimhouřila oči, jak ji oslnila světla a oslepil kouř. Bezva, opilecký vstup už mám za sebou, pomyslela si a nasadila přihlouplý úsměv. Snažila se vypadat v pohodě, i když se celé její nitro svíralo trémou. Pomalu se rozhlédla kolem. Omráčeně se zadívala na tři chlapce po její levici. Všichni na ni zírali, ti dva, které neznala, překvapeně, Jack vražedně. Snažila se jeho zášť ignorovat a roztáhla úsměv. Přikolébala se k jejich stolu a opřela se o něj.

„No není tohle Jack Freeman!“ zvolala bujaře.

„S někým jste si mě musela splíst,“ zavrčel.

„Milý jako vždy,“ mlaskla. „Nepri-nepřišla jsem ale kvůli tobě, hledám svoji kamarádku, neviděli jste ji tu? Taková pěkná prsatá blondýna o něco vyšší než já? Červený šaty? Ty ji vlastně znáš, Jacku! Hledám Stellu, měla jsem se tu s ní sejít, ale nikde ji nevidím. Neviděli jste ji?“

Jackův pohled se stal smrtícím. Jeho kamarádi se však proti jeho vůli chopili příležitosti. „Ale jo, viděli! Právě odcházela s nějakým chlapem, ale určitě se ještě vrátí. Pojď, sedni si, můžeš tu na ni počkat.“

Chelsie poskočilo srdce. Šlo to hladčeji, než si představovala. „Díky, jsem ráda, že sedím,“ kecla si na rozviklanou židličku, div nespadla.

„Já jsem když tak Tom.“

„A já Vic.“

„Chelsie, jméno mé,“ zakřenila se a zamrkala přimhouřenýma očkama.

„Už jsem tě viděl,“ ozval se Victor. „Tos byla ty, že jo? Ta holka, co dala v šatnách Gregovi přes držku.“

Thomasovi málem vypadly oči z důlků. „Tys dala tý přerostlý gorile na držku?“

Dívka pokrčila rameny a začala si hrát s podtáckem. „Nevím, jestli se jmenoval Greg, ale podle popisu to sedí.“

Thomas na ni potom hleděl s neskonalým obdivem a úctou. „Drsný,“ pokýval spokojeně hlavou.

Jack vypadal pořád naštvaně. Ruce měl překřížené na prsou a zíral si do klína.

Chelsie si ho chvíli prohlížela a pak se prostě zeptala: „Proč mě tak nesnášíš?“

Líně k ní zvedl bradu a zkrabatil obočí. „Já tě nenesnáším. Seš mi ukradená, ale kde se objevíš, tam se to obvykle serve, a na to dneska fakt nemám náladu.“

To ji dopálilo. „Nikdo se tě přece - “

„Chelsie! Tady seš,“ vynořila se jí za zády Stella, která rádoby rozpačitě strnula, když si všimla, že její kamarádka není sama. Když uviděla Jacka, mírně vykulila oči. „Jack?“

„Jdu si pro pivo,“ řekl místo pozdravu a odkráčel k baru.

„A já si musím odskočit. Pojď, můžeš převzít moje místo, myslím, že jsem tu zahlídla Archieho. Ráda jsem vás poznala, kluci,“ obdařila je úsměvem a vypařila se.

Stella nad chováním své kamarádky zavrtěla hlavou a dbala její rady. „Jsem Stella,“ představila se prostě.

„Thomas,“ kývnul na ni tmavovlasý kluk dál od ní.

„Victor,“ obdařil ji blonďák oslnivým úsměvem, který na ni však nezapůsobil.

Ohlédla se po Jackovi a zeptala se: „Opravdu nevadí, když tu posedím? Zdá se, že mě Jack nemá zrovna v lásce.“

Thomas to odmávnul rukou. „Ále, to si nesmíš tak brát, takhle milej je i na nás.“

„Vážně?“ Pozdvihla obočí. „Vždyť jste jeho kamarádi, ne?“

„No…“ zapřemýšlel Vic.

„Bezva. Jedný blondýny se zbavíte a přitáhnete druhou,“ zavrčela jim probíraná osoba za zády.

„Co tě žere, Jacku?“ vyjel na něj Victor.

Jack se nad tím pozastavil. Vlastně ani nevěděl, proč ho přítomnost dívek tak pobuřovala. Přišlo mu to celé trapné, jakoby na ně sehrály nějaké divadélko a on nechápal proč. A ta holka Chelsie ho vždycky jenom rozčilovala. Proti té druhé v celku nic neměl, a tak se uvolil svým „přátelům“ vyhovět.

„No dobře, omlouvám se, stačí? Ahoj, Stello, rád tě vidím,“ neznělo to ani trochu potěšeně, ale všichni, Stella obzvlášť, jeho snahu ocenili.

„Nápodobně,“ zazubila se na něj a on jí musel přičíst k dobru, že přitom vypadala dost přitažlivě.

„Co vlastně děláš, Stello? Studuješ?“ otázal se dívky Victor.

Stella chvíli váhala. Nakonec se rozhodla říct pravdu: „Vlastně jsem ještě na základce. Já i Chelsie jsme v devítce.“

„Takže vám je čtrnáct?“ odtušil Jack.

Thomas zamrkal drobnými očky. „No, tvý kámošce bych to věřil, ale tobě? Šestnáct minimum.“

Stellu, jako každou jinou dívku v jejím věku, to potěšilo. „A co vy, starouši?“

„Všem nám je kolem dvaceti,“ zobecnil Thomas.

Jack se křivě pousmál. Ve skutečnosti mu bylo teprve sedmnáct, Tom i Vic byli přesvědčeni, že devatenáct.

„Mně už je jednadvacet,“ zabručel Victor tak tiše, že ho nikdo neslyšel.

Mezitím seděla Chelsie na baru s Archiem a starostlivě pokukovala po své kamarádce. „Nelíbí se mi, že takhle flirtuje se staršíma,“ přiznala.

Archie pokrčil rameny. „Je to její boj. Sama si na to přijde, až si natluče.“

Propálila ho pohledem. „Dřív, než si natluče, někomu natluču já,“ zavrčela.

„Nazdar, lidi,“ přitočila se k nim Zoe. Celá se leskla potem. „Co vy tady?“

Chelsie kývla ke stolu u dveří. „Stella potřebovala nahrávače.“

Černovláska si objednala pití. „Proč neřekla mně? Já umím dělat nahrávače!“ zněla skoro dotčeně.

Blondýnka ji však uklidnila: „Potřebovala někoho, kdo toho kluka zná. Myslím Jacka, jestli ti o něm říkala.“

Zoe přikývla. „Jo, žvatlala by o něm celej večer, kdybych ji nezarazila.“ Potom za ní z parketu přišel nějaký kluk a dál si dvojice nevšímala.

„Chceš si… chceš si jít taky zatancovat?“ navrhl Archie zdráhavě.

Chelsie se rozesmála. „Ty vážně nevíš, co děláš, že ne? Ale ne, díky. Nejsem moc na tohle svíjení se,“ ukázala na pár, u kterého se těžko určovalo, čí je čí končetina.

Archie ji vzal za ruku. „To se mi na tobě taky tolik líbí,“ věnoval jí široký úsměv, který jí znovu prohnal motýlky břichem.

Pořád si připadala jako ve snu. Nemohla uvěřit tomu, že se tohle skutečně děje. Kluk, po kterém roky toužila, ji držel za ruku a skládal jí komplimenty. JÍ. Znovu se rozesmála.

„Co?“ podivil se a znejistěl.

„Ze všech holek… ze všech těch holek, co bys mohl mít, si vybereš zrovna mě. To je… neuvěřitelný.“

„A proč by ne? Ty nejseš jako všechny ostatní, Elso. Takovou, jako seš ty, potká člověk jenom jednou za život. Byl bych blázen, kdybych si tě nechal ujít.“

Srdce se jí zastavilo, potom poskočilo a začalo bít jako splašené. „Od kdy seš tak dobrej řečník?“

Naklonil se k ní, aby nemusel křičet. „To mám z těch zamilovanejch písniček.“

Nekontrolovatelně vyprskla smíchy a on se kochal pohledem na ni.

„Prosím o pozornost,“ rozeznělo se hospodou. Chelsie si uvědomila, že přestala hrát hudba a barman drží v ruce mikrofon. „Máme tu písničku na přání naší nejvěrnější klientky, která by ji chtěla věnovat Archiemu a Chelsie a vzkazuje jim, cituji: táhněte na parket, nebo vás tam odtáhnu sama. Děkuji a tady to máme.“

Oba jmenovaní vykulili oči a zmateně se po sobě podívali. V tom se před nimi zjevila Zoe ve své rozčepýřené fialové sukni a s rukama v bok. „Tak bude to?!“ pohrozila jim s úsměvem.

Archie popadl Chelsie za boky, aby ji sundal z vysoké židličky, a za ruku vedl na parket. Písničku, kterou Zoe vybrala, ani jeden neznal. Přitáhl si o půl hlavy menší blondýnku na tělo, jednu ruku jí ovinul kolem pasu a druhou sevřel ve své. Byl to ploužák.

„Narodil jsem se z lůna jedovatého člověka,“ zněla první slova. Chelsie na Zoe povytáhla obočí, ale ta jen pokrčila rameny a ukázala jí prázdné dlaně.

„Něco takovýho se může líbit jenom Zoe,“ křikla k Archieho uchu.

„Souhlasím.“

Chelsie se zhluboka nadechla a zavrtala obličej do Archieho ramene. To je pocit! Bylo to snad ještě lepší, než když se líbali. Cítila každý záhyb jeho těla na svém. Hladil ji na bedrech a svou tváří se třel o její vlasy (kšiltovku měla u něj v batohu, který měl stále na zádech, skateboardy nechali u barmana). Cítila se v bezpečí. Cítila se být milována. A i přes ten absolutně neromantický text jí připadala písnička pro tu chvíli jako stvořená.

„Požehnán kurvou ze semene bastarda. Rád vás poznávám, ale krvácet je lepší.“

Nemohla se nesmát.

Archie ji od sebe odstrčil, jen aby si ji k sobě mohl znovu přitáhnout. Pochopila ho a poslušně se k němu přitočila. Nechal ji k sobě stát zády a chvíli tak tancovali. Bylo jí to příjemné i nepříjemné zároveň, jak se mu hýžděmi třela o stehna. Odmotal ji a uchopil jako předtím.

„Stáhni ji zaživa z kůže, rozervi ji na kousky, rozpraš její prach, pohřbi její srdce. Já se nad to povznesu. Pomodli se ke svému bohu, otevři své srdce, ať děláš cokoliv, neboj se tmy. Zakryj si oči, ďábel je uvnitř.“

Zavadila pohledem o stolek u dveří. Stella na ni valila oči, protože neměla ani tušení, co se mezi nimi toho večera stalo, a ukázala jí zdvižené palce. Victor upínal veškerou svou pozornost na Stellu, Thomas hleděl do davu a Jack… Jack ji pozoroval přimhouřenýma očima, až jí z toho přeběhl mráz po zádech. Už v něm nebyla prvotní nevraživost. Ne. Vystřídalo ji cosi jiného. Vypadal zádumčivě a jako by nad něčím přemýšlel. Jakoby ji zkoumal. Ne, žárlivost to rozhodně nebyla, spíš… zájem čistě neromantického charakteru. Snaha o pochopení, co se to mezi ní a Archiem odehrává.

Skladba skončila, ale jí se nechtělo Archieho pouštět. Pevně ho objala a nosem pošimrala na krku. Něžně ji pohladil po zacuchaných vlasech, zdvihl jí bradu a velice jemně ji políbil. Asi jako byste k sobě přiložili dva naducané polštáře. Zhruba tak tvrdý byl jejich polibek. Chelsie mu obtočila paže kolem krku a stoupla si na špičky. Zprvu nedbali ostatních lidí a navrácení ohlušujícího popu, ale když už je třetí člověk vyvedl z rovnováhy, přesunuli se zpátky na bar.

Tam už na ně čekala rozohněná Stella. Rozhodila rukama a zadívala se Chelsie zpříma do očí. „Kdys mi to hodlala říct?!“

„A co jako?“

„No tohle!“ Ukázala na ni a Archieho, který ji k sobě nadále tiskl.

„Aha,“ začervenala se Chelsie. Nechtěla to před ním moc rozebírat. „Víš, ono se to stalo tak nějak teprve dneska. Chvíli před tím, než jsi mi volala, a uznej sama, že to zrovna nebyla nejvhodnější doba ti to oznamovat.“

Stella sešpulila pusu. „Ne, to máš pravdu. Nepustila bych tě ke slovu.“

„Přesně,“ usmála se na ni a vytáhla z kapsy mobil. Digitální hodiny ukazovaly skoro jedenáct. „Už budu muset jít,“ natočila displej k Archiemu a zeptala se: „Jdeš taky?“

Přikývl. „Vezmu skaty a počkám venku.“

„Zítra ti všechno řeknu,“ slíbila Stelle a vyprovodila ji ke stolu, kde seděl Jack a ostatní.

„A pěkně do detailů!“

Zasmála se. „Jak jinak. No nic, tak si to tu užijte,“ usmála se na všechny, „já už jdu do pelechu. Tak čus.“

„Měj se.“

„Počkej chvilku,“ zvednul se k údivu všech Jack. „Pojď stranou,“ vzal ji za loket a odtáhl do protějšího rohu.

„Hele!“ ohradila se, když ji hrubě postrčil ke zdi a zatarasil cestu svým štíhlým tělem. „Trochu jemnějc by to nešlo?“

„O co vám jde?“ Přimhouřil na ni oči. „Tys vůbec nebyla opilá, že ne? Jenom’s to hrála. A taky si tu neměla čekat na Stellu. Vůbec jsi neměla v plánu sem chodit, je to tak?!“ nekřičel, ale jeho autoritativní hlas byl dostatečně hrozivý.

„O čem to mluvíš? Byla jsem opilá, protože jsem vypila s klukama tři piva, než jsem sem přišla. Jen už jsem vystřízlivěla. A přišla jsem kvůli Stelle, byly jsme tak domluvený. To je celý!“ Snažila se svůj strach a nervozitu zakrýt vztekem.

Jack se na ni křivě usmál. „Když jsi sem přišla kvůli ní, tak proč jsi s ní nezůstala? Proč jsi místo toho seděla na baru s tím klukem? A to je další věc: tys nevěděla, že tady bude tvůj kluk? Laskavě mi přestaň lhát a řekni mi, co mělo to divadýlko znamenat.“

„Pro boha!“ Zaječela, až se na ni několik lidí otočilo. „Myslíš si o mně, že jsem nějaká stíhačka? Archie se mi nemusí zpovídat, kde je, s kým je a co dělá. Nevěděla jsem, že tu bude, ale když jsem ho tu viděla, vyměnila jsem Stellu za něj. Co je na tom k nepochopení?!“

Odmítavě zavrtěl hlavou. „Nevěřím ti ani slovo.“

„Když seš tak chytrej a odhalil jsi náš nedomyšlenej plán, tak mi řekni, čeho jsme tím chtěly docílit, protože já nemám nejmenší tušení.“

Jeho mlčení jí vytvořilo na tváři triumfální úsměv. „Tak vidíš. Žádnej plán nebyl. A neradila bych ti se Stellou jednat stejně jako se mnou. Jestli jí ublížíš, JAKKOLIV, tak si tě najdu a...“ došla jí slova.

Jacka to pobavilo. „Co? Co mi může mrňavá, čtrnáctiletá holka asi tak udělat?“

Nasupeně přimhouřila oči a zamířila mu pěstí k solaru. Byla by to celkem bolestivá rána, kdyby ji nestihl vykrýt. Čapl ji za ruku a zkroutil za záda. Chvíli ji takto trýznil a potom pustil.

„Ještě něco?“

Chelsie se cítila poníženě a to se jí vůbec nelíbilo. V boxu byla dobrá, i když jí bylo jasné, že na Jacka nemá, doufala, že ho překvapí. Nestalo se.

„Uhni,“ srazila ho ramenem a protáhla kolem něj ke dveřím.

Venku už na ni čekal Archie.

„Stalo se něco? Tváříš se hůř než nájemnej vrah.“

Dopřála si hluboký nádech a zadívala se na jeho nádhernou tvář, která jí přidala na klidu. „To nic, jen mě vytočil jeden debil a jsem unavená.“

„Doprovodím tě,“ přikývl a nasadil jí na hlavu kšiltovku.

Usmála se a naskočila na prkno. Nebýt Jacka Freemana, mohl to být nejúžasnější večer jejího života. Teď bude jeho výstup kazit její krásnou vzpomínku už napořád. A proto ho začala nenávidět celým svým srdcem.

Pokračovat na další kapitolu