12. kapitola - Alkohol sbližuje III

Komentář autora: Aaah, volnej víkend. To jsem potřebovala! Celej den nic nedělat (žehlení a úklid nepočítám) a s nikým se nebavit. To je bájo! :)
Ke kapitole: Tuhle mám fakt ráda. Líbí se mi a překvapuje mě, jak mě ještě pořád napadaj různý "příhody". Chápete mě? Asi ne :D. Prostě mi přijde, že podobných situací už jsem napsala několik, ale pořád mě napadá, jak každou učinit trochu jinou. Ale třeba v DZ už s tím mám problém, páč tam jsou pořád ty samý postavy a je to stejnej žánr a tak... V DR to takovej problém není :).
Snažím se to psát, jak nejrealističtějc můžu, ale... ono je realistický skoro všechno, když si to tak vezmu. Snažím se to s romantikou nepřehánět, ale ono i v normálním životě dělaj lidi docela velký gesta a říkaj takový ty romantický žvásty... občas... třeba já tady teď žvástám naprosto ukázkově, ale ne romanticky :D.
Dneska jsem dopsala další kapitolu, tak jsem asi trochu mimo. Má hezkej název - Rytíři a děvky. Ale možná ho ještě změním :D.
A pořád si myslím, že většina z vás jsou pěkní zasranci a nemám vás ráda :/.
Ale přeju příjemný počtení a dejte vědět, jestli vám přišlo něco přehnaný nebo to bylo tak akorát O:)

„Tak co je s váma? To už nemůžete?“

Malá blondýnka stála na kraji skateparku a shlížela ze stupínku na své přátele, kteří funěli jak vypřažení koně a načínali plechovky piva.

„Prosím tě, Chels! Blbli jsme na tom skoro hodinu a půl,“ bránil sebe i ostatní Alex.

Skateboardistka si odfrkla vlasy z čela a něco si zabrblala pod vousy. Pravdou bylo, že její oranžové tričko s hnědými prodlouženými rukávy bylo navlhlé potem, energie však měla stále dost. Popotáhla si hnědé kraťasy po bratrovi a sundala kšiltovku, aby si trochu provětrala hlavu.

Ze zadu se k ní přiřítil Archie, sotva popadaje dech. „Asi jsi zapomněla, Chelly, že mluvíš s profesionálními flákači,“ usmál se na ni a ona celá zrůžověla.

„A my zase zapomněli, že máme v bandě dva trénovaný boxery, že jo, hoši?“ zabručel do davu Luke.

Chelsie se musela znovu sebe samé zeptat, proč s nimi vůbec marní čas. No, asi proto, že nemůžu být věčně jenom se Stellou a je s nima sranda, odpověděla si a sedla vedle Jimmyho Shawa. Archie si k ní přisedl z druhé strany. Oba dostali pivo a lačně se ho chopili otvírat. Chelsie nepřišlo nijak zvlášť chutné, ale dobře věděla, že nic jiného jí nabídnuto nebude, a tak vděčně polykala nahořklý nápoj.

„Ty, Chels,“ naklonil se k ní Jimmy důvěrně. „Ty seš asi Stellina nejlepší kamoška, že jo?“

Měla sto chutí na něj vyjet, proč se na něco takového vůbec ptá, ale ovládla se. „Jo, to jsem.“

Zrzek si navlhčil rty a poškrábal se na hlavě jako opičák. „Tak to si určitě říkáte všechno, nemám pravdu?“

Blondýnka protočila oči v sloup. „Probůh, tak už to vyklop, Jime, co chceš vědět?“

„No já jen… nezmiňuje se ti Stella o mně někdy?“

Chelsie se pobaveně ušklíbla. „Jo, to zmiňuje a poměrně často.“

Chlapci se rozšířily zorničky. „Fakt? A co třeba říká?“

Chelsie si rukávem otřela rty a svá slova, aniž by je předem zvážila, odpočítávala na prstech. „Tak třeba že seš otravnej idiot, úchyl, blbeček, trapák, nevyzrálej puberťák…“

„Jo, jasně, to stačí!“ okřikl ji a klidněji dodal: „Pochopil jsem tě.“

Dívka, ještě stále zaražená z toho, že ji přerušil, se na něj nechápavě podívala. Když uviděla jeho sklíčenou tvář, zahryzla se do rtu a tiše si zanadávala. Pozdě si uvědomila, jak ho to muselo ranit. Zíral do země a mnul si prsty, obočí měl stažené, jakoby nad něčím hloubal, v očích se mu však zračila jen bolest. Otočila se na Archieho a hledala v něm oporu. Našla však pouze soucit a nepatrné množství výčitek.

Sakra, on ji má fakt rád.

„Promiň, neměla jsem ti to říkat takhle na plnou hubu. Ale jestli ti na ní fakt záleží,“ zdvihl k ní oči a tím jí odpověděl, „tak bych se za tebe mohla přimluvit. A taky by pomohlo, kdyby ses začal chovat trochu rozumně. Zpívat jí o půlnoci ožralej pod oknem nebylo zrovna nejromantičtější gesto,“ zkřivila rty. „Nebo když jsi jí zíral do výstřihu. To žádná holka neocení. Nebere tě vážně, tak jí ukaž, že to vážně myslíš.“

Když domluvila, zjistila, že se během jejího proslovu rozhostilo naprosté ticho. Připadala si náhle trapně a moc nápadná. Cítila na sobě Archieho pronikavý pohled, ale nedokázala ho identifikovat.

Jimovi bylo zřejmě jedno, že je všichni poslouchají, protože se bez ostychu zeptal: „A jak to mám podle tebe udělat? Mám jí koupit kytky a kleknout si před ní ve smokingu?“

Znovu obrátila oči panenkami vzhůru. „Pro začátek přestaň být samej sarkasmus, dvojsmyslná narážka a nemravnej návrh. Myslím, že i to ji ohromí, ne-li ochromí.“

„Co musí ještě kluk udělat, aby si získal srdce dámy, Chelsie?“ ozval se Derek, což byl idol školy. Modrooký blonďáček s bronzovým opálením a rovným chrupem. Oblíkal se jako šampón a hodně si o sobě myslel, ale když se zrovna nevyhříval na výsluní své vlastní dokonalosti, měla ho Chelsie docela ráda. A i jí se vlivem jeho úsměvu tajil dech.

„Zrovna ty žádný rady nepotřebuješ, Dere, tobě stačí, když pohodíš vlasy a nasadíš zářivej úsměv jako každá jiná.“

To všechny krom Dereka rozesmálo. Nejdřív probodl Chelsie pohledem, ale pak, jako by si uvědomil, že to vlastně nemá zapotřebí, pokrčil rameny.

Dívka zmačkala plechovku a postavila se, aby ji vyhodila. „A vůbec. Děláte, jako bych zrovna já věděla, na co holky zabíraj. Mně by stačila romantická projížďka na prkně a pak zajít na box. Prosím tě, Jime, ne že tě napadne něco takovýho podniknout se Stellou!“

To opět všechny pobavilo a Chelsie si nebyla jistá, jestli ji to těší nebo uvádí do rozpaků. Nelíbilo se jí, když se na ni upínala veškerá pozornost, ale zároveň jí dělalo dobře, když jí ostatní dávali najevo, že jsou s ní rádi. Ale tak to má snad každý, ne? Každý chce být dobrým společníkem a přítelem.

Jimmy už se přes svůj žal přenesl a opět se naplno usmíval. „Neboj se, to nehrozí.“

„Tak co bando, jedem?“ zeptal se Alex.

„No jasně. Lvice Elsa už čekala dost dlouho na svou romantickou projížďku při měsíčku,“ prohlásil Archie, ale nikdo se jeho poznámce nezasmál. Ozvalo se bučení a pískání.

„Pozor, pozor, máme tady podlejzáka!“

„Někdo se rozhodl dobýt srdce naší nedobytný Chelsičky!“

„And caaan you feeeel the loooove toniiiight,“ zpěvu se neujal nikdo jiný než Jimmy Shaw.

„Nechte toho, blbečci,“ zakřenil se Archie a netroufal se podívat do čokoládových očí jediné přítomné dívky.

Ta od něj naopak nedokázala odtrhnout pohled. Srdce jí bušilo až v hlavě a třásla se jí kolena. Přistiženě zavřela pusu a ošila se, aby se hodila do klidu. No tak! To přece ještě nic neznamená. Není to, jako by ti navrhnul, ať se s ním někam vypaříš. Prostě jenom provokuje, nic jinýho za tím nehledej, ať pak nejseš zklamaná.

Hlouček se dal do pohybu a nemístné poznámky pomalu utichaly. Jen v dívčině mysli to pořád vířilo. Ani Archie se nezdál být duchem přítomen.

Skateboardy dělaly příšerný kravál a několik lidí na ně zaječelo z oken, ať odtáhnou, nebo na ně zavolají policajty. S tím si děti hlavu nelámaly, neměly v plánu zastavovat. Někteří během jízdy pili pivo a hlasitě se smáli, protože se s ním zpravidla zlili od hrudi až k patě.

Chelsie a Archie jeli mlčky jako poslední, když v tom chlapec změnil interval odrážení a přiblížil se k plavovlásce.

„Pojeď za mnou, Chelsie, chci ti něco ukázat,“ a aniž by čekal na její reakci, začal svůj skateboard stáčet doleva.

Blondýnka nevěděla, čemu se divit dřív. Jeho návrhu nebo tomu, že ji neoslovil žádnou zdrobnělinou? Tušila, že to však nebylo poslední překvapení toho večera, a tak své pocity potlačila a rozjela se za Archiem do úzké uličky. Zcela zbytečně se na ni neustále otáčel - samozřejmě, že mu stačila, jezdila přece líp než on! Ale i tak jí to přišlo od něj milé.

Brzy vyjeli na jednu z hlavních silnic. Dostali se na druhou stranu a tam Archie slezl ze svého prkna.

Chelsie se zamračila. „Promiň, Archie, ale nemám zrovna náladu jít s tebou kopat brambory,“ oznámila mu, když neviděla široko daleko nic jiného, než pole a silnici.

Chlapec zavrtěl hlavou. „Ty tvoje poznámky…“ Přešel krajnici. „A navíc tady vůbec nejde o to pole.“

„Tak o co teda?“ Rozhodila rukama a rozhlédla se. Pak jí to došlo. „Jdem k tomu bigboardu?“ Všimla si, že je to ten, co má na sloupu pravidelné výstupky, takže se na něj dalo vylézt. „Nebo snad na něj?!“ zhrozila se.

Ledabyle pokrčil rameny. „To záleží na tobě, jak se ti chce.“

„Nechce,“ utrousila tiše a dál šlapala hlínu.

Potom oba vylezli na betonovou podsadu a Archie si sundal batoh. Otevřel ho a něco v něm začal štrachat. Pivo, pomyslela si Chelsie a měla pravdu, jenže Archie vytáhl i něco jiného. Zářivě se na ni usmál a zahrkal černým sprejem.

Dívka pohoršeně, ale s úsměvem, vyjekla: „Archibalde Cole, ty mě nabádáš k vandamu-vandala-vandalismu?!“ Zasraná dyslexie!

„Ne, lvice Elso, já ti dávám možnost zanechat světu nějaký odkaz,“ nepřestával se zubit.

Nakrčila nosík. „To je to samý jen lépe řečeno.“

„Netvrď mi, že tě to neláká.“

Zavrtěla se. „Netvrdím, ale nevím, jestli na to mám… koule,“ přiznala.

Archie se sehnul a znovu zahrkal sprejem. Sejmul víčko a připravil ukazováček na spoušť. „No, jestli mám bejt upřímnej, tak ani já si nejsem jistej tím, co právě dělám, ale to je u mě poslední dobou normální.“ Na to se ozvalo syčení a na beton se snesly první černé kapičky. O několik minut později už se na něm lesklo dvojitým písmem chlapcovo jméno. Zadíval se na dílo s odstupem a sešpulil pusu. „No, doufal jsem, že to bude vypadat líp.“ Písmo bylo místy trochu rozpité a kostrbaté, ale dalo se přečíst.

Chelsie se zhluboka nadechla a vzala mu sprej z ruky. „To ti teda pěkně děkuju. Kdybych teď vycouvala, tak budu vypadat jako srab.“

V hrdle mu zachrčel udušený smích a poodstoupil, aby jí udělal místo.

Chelsie to zabralo o poznání méně času. Postavila se a pyšně shlížela na svou velice zjednodušenou kresbu panáčka s kšiltovkou na skateboardu.

Archie se však zamračil. „To je podraz! Teď to vypadá, jako bych to dělal jenom já.“

„Blbost. Takhle pěknýho človíčka bys nezvládl,“ utahovala si z něj.

Jeho výraz se změnil ve štěněčí. „Ne, Elso, prosím. Chci, aby z toho bylo jasný, že jsme to dělali společně.“

Oba vykulili oči, i když každý z jiného důvodu.

Archie potichu dodal: „Na památku, chápeš,“ vzal jí sprej a dokreslil svého panáčka na skatu. „A teď tam napiš svoje jméno.“

Věnovala mu nedůvěřivý pohled. Tou dobou už ho nefalšovaně podezřívala z hlubších sympatií, ale nahlas nic neřekla.

„Tak, spokojenej?“

„Naprosto,“ usmál se a vzal ji kolem ramen, přitáhl k sobě a hrdě se díval na jejich dílo. Pod sebou tam na prknech jeli dva panáčci a vedle nich, taktéž pod sebou, byla zvěčněna dvě jména: Archie a Elsa.

Dívka po jeho boku se sice dívala stejným směrem jako on, soustředila se však na něco úplně jiného. Na jeho tělo natisknuté na tom jejím, na jeho ruku na jejím rameni, na jeho vůni v jejím nose, na vlnu horka, která ji strhla pod hladinu a topila v oceánu nejtajnějších snů, které se stávaly skutečností.

„Ehm, Archie?“ promluvila k němu slabým hláskem.

„Ano?“ odpověděl stejně tiše.

„Jak - jak tě tohle napadlo?“

Zhluboka se nadechl a ona k němu zdvihla pohled, aby se pokochala jeho nádhernou roztomilou tváří a ve větru vlajícími polodlouhými vlasy.

„Říkal jsem ti, že si poslední dobou nejsem jistej tím, co dělám. Přihlásil jsem se na box, aniž bych se o něj kdykoliv předtím zajímal, pustil jsem se s tebou do závodu na skatu, i když jsem věděl, že je více než pravděpodobný, že se přitom zmrzačím; poslouchám zamilovaný písničky - ne, že o tom někomu řekneš! - a teď tady poškozuju soukromý majetek…“ shlédl na ni a ona zatajila dech. Jeho výraz byl zcela vážný. „Ale asi vím, kdo za to všechno může.“

Měla v hrdle takové sucho, že ze sebe nedokázala vydat hlásku. Musela třikrát polknout, a i tak její hlas vyzněl jako téměř neslyšný chrapot. „Kdo?“

Zaváhal jen na vteřinku. Natočil si ji čelem k sobě a prudce, nebo jí to tak alespoň připadalo, políbil. Přitiskl svá ústa na její a vdechl vůni její pokožky. Chelsie zamrzlo tělo a v hlavě se jí opakovala jediná dvě slova: první pusa, první pusa, první pusa. Byla tak vzrušená, nadšená a vystrašená, že měla pocit, že se snad zblázní, nafoukne jako ropucha a za ukrutného jekotu se rozprskne. Na druhé straně Archie působil zcela klidně. Sálala z něj vášeň, ale ne dost silná na to, aby ji spálila. Stála by v jeho náručí jako solný sloup celou noc, kdyby mladík nepatrně nepootevřel pusu a nestiskl znovu její ret mezi svými. Automaticky napodobila jeho pohyb a posléze se odvážila mu položit ruce na boky. Zatočil se s ní celý svět, když ucítila špičku jeho jazyka, jak ji šimrá na spodním rtu. Pootevřela tedy ústa o něco víc a nechala ho, ať si vezme ten její. Stejně už vlastnil její srdce a zdravý rozum, k čemu potřebovala tělo?

Když se od ní odtáhl, skoro se bála otevřít oči. Co když to byl jenom sen? Co když se probudím ve své posteli a po něm nezbude ani památky?

Nadskočila, když ty sladké rty ucítila znovu. Tentokrát na lícní kosti.

„Neodpověděl jsi mi na otázku,“ zašeptala a byla na sebe hrdá, že sestavila smysluplnou větu.

Byla ještě pyšnější, když ho nachytala. „Cože?“

Poodstoupila od něj a zahleděla se mu do těch nádherných pomněnkových očí, které zářily štěstím stejně jako její.

„Kdo je příčinou toho, že nevíš, co děláš?“ přitáhla si ho znovu za tričko blíž.

Jeho úsměv se rozšířil. „Aha, tys mě nepochopila. Tak já ti to zkusím říct trochu jinak.“ Naklonil se k ní z opačné strany, než při prvním polibku, ale výsledek byl stejný.

„Ne, pořád tomu nerozumím,“ zasmála se a otřela svojí tváří o jeho.

Rádoby netrpělivě a podrážděně si povzdechl a sehnul se k jejímu uchu. „Jsi to ty, Chelsie Howe. Jsem schopen šílenejch věcí, jen abych získal trochu tvojí pozornosti.“ Vlípl jí křehký polibek za ušní lalůček, až jí naskočila husí kůže.

Když k ní však dolehl význam jeho slov, uchechtla se. „Kdybys jen tušil, o kolik dřív sis získal veškerou moji pozornost.“

Chtěl na to něco odpovědět, ale v Chelsiině kapse se rozezvonil telefon. Chystala se hovor vytípnout, ale když na displeji uzřela jméno své nejlepší kamarádky, přesunula palec nad zelené sluchátko.

„Doufám, že je to naléhavý, Stello,“ nesnažila se zakrýt iritaci ve svém hlase.

„Chels, věř mi, tohle je stav nouze! Musíš za mnou přijít do Catalysty, honem!“


Pokračovat na další kapitolu