11. kapitola - Alkohol sbližuje II

Komentář autora: Tak ještě žiju! Ale je mi zle z představy, že si zejtra odpracuju dalších 7 hodin. Pardon, ale po dvou měsících nic nedělání je tohle smrtící :/:D
Teď už ke kapitole: Je docela dlouhá a převážně retrospektivní. Dovídáme se něco o Zoe a o Stellině "špatné" pověsti, kterou jsem naznačovala v kapitole Opilý zpěvák - jeden z kluků říkal něco v tom smyslu, že si nechá sahat na kozy od kdekoho. Taky se tu objevuje nová postava, která nebude asi nijak zvlášť důležitá, ale je moc roztomilá :). Jmenuje se Hugh.
No a už bych mohla mlčet, abych vám nepřevyprávěla celou kapitolu, že? :D
Bylo by mi k něčemu, kdybych vám řekla, jak mě s těma komentářema serete?... asi ne co... ale pak se nedivte a nestěžujte si, až mi přetečou nervy.
Těm věrným přeju příjemné počtení, ostatním neschopnost připojit se k internetu :)

Stella stála před zrcadlem v koupelně a natáčela si řasy. Bylo něco kouzelného na pátcích se Zoe. Bylo to jako vstoupit do jiného světa, spadnout do zaječí nory. Zoe pro ni samozřejmě neznamenala tolik co Chelsie, ale i tak si byly velmi blízké.

Všechno to začalo loni. Zoe byla jednou z nejzvláštnějších dívek školy, tak jako Chelsie, akorát že jiným způsobem. Zoe se prakticky s nikým nebavila. Chodila tiše po chodbách, s černou taškou přes rameno ozdobenou vyšitými nápisy, které říkaly věci jako: chcípni, smrdíš, vodprejskni a podobně; s černými vlasy vlajícími za ní v řídkých pramenech a s tím pro ni tak typickým apatickým výrazem v pobledlé tváři. Podle stylu oblékání i preferované hudby se mohla řadit mezi metalisty a rockery, což byl další důvod, proč se jí většina dívek stranila a chlapci obdivovali její netradiční krásu pouze z povzdálí. Byla štíhlá, ale oproti Chelsie o něco vyspělejší, zato „měkčí“. Jejím zeleným očím s dlouhými řasami se jen těžce odolávalo. Nekrášlila je přílišně výrazným líčením, jen řasenka a tenké linky, a to ji dělalo ještě smyslnější.

Jednou se stalo, že paní Weaverová odsoudila Stellu za neustálé brebentění s Chelsie k hodině strávené po škole - Chelsie se trestu vyhnula díky lékařské prohlídce - a Zoe k tomu samému za lakování si nehtů během vyučování. A tak se octly obě dívky v jedné místnosti. Dělily je od sebe dvě lavice, Stella kajícně zírala na tabuli a Zoe si ji přitom nenápadně prohlížela. Že se s nikým nebavila, neznamenalo, že nikoho neznala. Právě naopak, měla největší přehled ze všech a za roky svého pozorování zjistila, že Stella je docela fajn holka, alespoň v porovnání s ostatními.

„S, Willisová,“ sykla na ni tiše, ale stejně je paní Colová, Archieho matka a zároveň jejich tělocvikářka, slyšela, „kde máš svůj věrnej ocásek?“

Stella se na ni překvapeně otočila. „Chelsie? Je u doktora.“

„Klikařka,“ zavrčela Zoe a opřela se o židli, aby naznačila, že jejich rozhovor je u konce. Pak si to však rozmyslela a nahlas se zeptala: „Paní ‘čelko, může mi Stella helpnout se společenskejma?“

Blondýnka nekontrolovatelně vytřeštila oči a upustila dolní čelist.

Paní Colová jen zdvihla pohled od rozečtených novin a dál se pohupovala na židli. „No,“ promluvila váhavě. Mezi žáky byla celkem oblíbená. Byla totiž spravedlivá a rozumná, ne přímo hodná, ale dalo se s ní vycházet. Tahle otázka jí však přišla ošemetná. „Neměly byste se mezi sebou bavit, tohle sezení máte za trest,“ který jí přišel zcela nesmysluplný.

Zoe si povzdechla a sladce na ni zamrkala. „A odkdy není studování trest? Prosííím, už tak to mám u paní Weaverový nahnutý kvůli tomu dnešku, nemůžu si dovolit bejt k tomu pozadu s látkou.“

Paní Colová na ni bezhlesně zírala, proto Zoe ještě trochu přitlačila na pilu: „A Stella by mě to nemohla doučit po škole, protože barví Chelsie hlavu a já jsem s mamkou domluvená na horolezeckou stěnu.“ Doufala, že jejich tělocvikářka uzná, že dát přednost intelektuálnímu rozvoji před možností pohybu by bylo krajně nevhodné.

A taky to zabralo. „No dobře. Ale budete debatovat jenom k věci, jasný? Žádný zbytečný tlachání.“

„Děkuju. Moc vám děkuju!“ zazubila se na ni černovláska a pokynula Stelle rukou, ať si k ní přisedne.

Zoe měla skutečně v úmyslu se učit, což Stellu zarazilo snad ještě víc. Překvapovalo ji, jak je na pohled drsná dívka ve skutečnosti milá a zábavná. A výřečná. Ona sama ze sebe stěží soukala jednoslabičná slova a stálo ji hodně úsilí soustředit se na učení.

Když společně vycházely z budovy, Zoe zalovila v tašce a vytáhla z ní krabičku cigaret.

„Dáš si?“ zeptala se Stelly se žvárem v puse.

Ta ohrnula nos. „Ne, díky.“

Ušklíbla se. „Myslela jsem si to,“ a připálila si.

„Jak jsi věděla, že jdu Chelsie barvit hlavu?“ vzpomněla si najednou plavovláska a zastavila se pod borovicí, protože nevěděla, kterým směrem půjde Zoe domů.

„Bavily jste se o tom ve frontě na oběd,“ pokrčila rameny a hořce se usmála. „Že mě nevidíš, neznamená, že tam nejsem.“

Stellu bodlo u srdce. „Tak jsem to nemyslela, já jen…“

Druhá dívka vyprskla smíchy. „Prosím tě klid, myslíš si, že mě nějak trápí, jak mě ostatní ignorujou? Ne. Já nechci být viděna a někdy nechci vidět ani ostatní. Na tom teprve pracuju,“ vydechla kouř levým koutkem úst a začala si Stellu prohlížet o něco intenzivněji. „Ale ty seš v pohodě. Babochlapa Chelsie moc nemusím, i když je lepší než fiflena Britney, Chels svoji odlišnost aspoň nikomu nevnucuje,“ přerušila svůj výklad, aby si potáhla, „ale stejně ji nemusím, nevím proč.“

Stella si založila ruce na prsou a trochu se zamračila. „A proč mi tohle všechno říkáš?“

Na Zoeině tváři se objevilo něco, co si u ní Stella nedokázala ani představit: ostych. Urychleně se ho však zbavila a pokračovala: „Víš, občas zajdu do takovýho podniku. Na pivo, zaflirtovat si s chlapama a tak.“

Stella už na ni zase valila oči. „Vždyť je ti teprve třináct! Copak ti nalejou?! A nějaký chlapi se s tebou bavěj? Teda bez urážky, to nemyslím kvůli tvýmu vzhledu, ale věku.“

Zoe se chápavě usmála. „Nalejvaj tam nezletilejm, ale ne tak mladejm, jako jsme my dvě. Právě proto si musíš sehnat někoho, kdo ti to pití koupí. A nalitýmu chlapovi je úplně jedno, jestli ti je třináct nebo třicet, věř mi, to už mám ověřený. Pokud mu svůj věk teda vysloveně necpeš,“ ušklíbla se. „No, není ale zas taková sranda tam chodit sama, tak mě napadlo, jestli… jestli bys tam se mnou tenhle pátek třeba nezašla. Mohla by jít i Chelsie, kdyby ti to přidalo na klidu.“

Stella se musela zhluboka nadechnout, aby všechny ty nové šokující informace vstřebala. Školní drsňačka mě zve na pivo. Páni.

„Asi… asi si to ještě potřebuju rozmyslet. Stačilo by, kdybych ti dala vědět zítra?“ To měl být čtvrtek.

Zoe se celá rozzářila a odcvrnkla ukazováčkem doutnající špaček. „Jasňačka. Stačí i v pátek ve škole. Musím už běžet a ty určitě taky, tak díky za to doučko a… zítra ve škole.“

Stella dokončila svůj make-up a předstoupila před velké zrcadlo. Uznale si prohlížela svůj zevnějšek a nemohla se bránit spokojenému úsměvu. Šaty, které měla na sobě, jí dělaly dokonalou figuru. Prsa jí nadzvedával černý elastický pás, zatímco od bránice ke kolenům jí splývala červená závojovitá látka, která maskovala ve skutečnosti kulaté bříško a širokou pánev. K tomu si vzala černé páskové sandálky a malou kabelku. Vlasy se jí sice vlnily od přírody, ale toho večera jim trochu dopomohla a přetvořila je na pravidelné zlaté prstýnky. Připadala si alespoň o tři roky starší, což bylo jedině dobře. Vyšla z koupelny a na chodbě se srazila s matkou.

„Jdu teda ven,“ připomněla jí a natáhla se pro klíčky na věšáku,

Paní Willisová nebyla dceřiným odchodem ani outfitem příliš nadšená. Podívala se na hodiny, které ukazovaly téměř osm hodin, a těžce si povzdechla. „Dobře. Ale buď na sebe opatrná, ano? A doma buď do jedenácti.“

Stella na ni nevinně našpulila pusu. „Ale mami, nemůžu aspoň do půlnoci? Jako Popelka?“

V duchu si pomyslela, že kdyby její matka věděla, kam doopravdy chodí, nedovolila by jí ani vytáhnout paty z domu. Paní Willisová žila v domnění, že její vytoužené dítě tráví pátky s přáteli v kině, a protože měla Stella vždy nastudovaný podrobný obsah filmu, nejala se sebemenšího podezření.

Paní Willisová se usmála přísně semknutými rty. „O půl dvanácté nejpozději,“ povolila.

Stella se s tím spokojila a vlepila jí krátkou pusu na tvář. „Děkuju. Seš ta nejzlatější maminka na světě. Tak zatím!“

„Užijte si to!“

Stella byla ve výborném rozpoložení. Ten večer měl být jejich zahájením sezóny a nejspíš i proto se tolik vyparádila. Celou cestu si broukala a občas poposkočila.

Vstoupila do zatuchlé putiky a zeširoka se usmála. Reflektory ozařovaly místnost různými barvami. Na malém parketu ještě nikdo netančil, zatím všichni posedávali u stolků a bavili se. Sebejistě si to namířila k baru.

„Ty ses teda vyfikla,“ pozdravila ji s provokativním úsměvem Zoe, která si vzala černé upnuté tílko a načechranou fialovou sukni ke kolenům. Usrkovala vinný střik, který jí podle všeho koupil celkem roztomilý, do sněda opálený kluk na židličce vedle ní. „Pojď, seznámím vás. Stello, tohle je Dustin. Dustine, Stella, moje kámoška ze střední,“ mrkla na ni významně.

Stella si s Dustinem podala ruku a šlehla očkem po barmanovi. Ten už obě dívky dobře znal a mlčky kroutil hlavou. Když se na něj však Stella usmála, poručila si cuba libre a dala mu za něj rovnou i tučné dýško, pookřál a přidal do jejího drinku paraplíčko.

Stella si chvíli s těma dvěma povídala a pak se znovu rozkoukala po místnosti. „Je tu dneska Hugh?“

„Měl by tu bejt. Asi před půl hodinou jsem ho viděla támhle v rohu,“ ukázala za sebe černovláska a nenápadně odstrčila Dustinovu ruku ze svého kolene.

Stella přikývla a nechala je o samotě. Mžourala do tmavého kouta, kam nesvítilo žádné světlo, a nejasně rozeznávala mužskou postavu.

„Nazdar, Hugh,“ sedla si vedle něj a obdařila ho zářivým úsměvem. „Dlouho jsme se neviděli.“

Hugh byl vysokoškolák a Stellin starý známý. Už když ho viděla prvně, zaujal ji a věděla, že to nebude známost jen na jednu noc.

Tak jako toho večera seděl sám v nejzazším rohu a sotva byl s to se na někoho podívat. Stelle připadal ohromně roztomilý a jako snadná kořist.

Přesto k němu přistoupila váhavě a nesměle se zeptala: „Promiň, je tu volno?“

Mladík se jí podíval na rameno - výš se neodvážil svůj pohled zvednout - a roztřeseně přikývl.

Chvíli si ho prohlížela a pak se k němu naklonila blíž. „Jsem Stella. Ty?“

Tentokrát se jí podíval na rty a ji napadlo, jestli není neslyšící.

„H - Hugh, jmenuju se Hugh.“

Měl příjemný, hluboký hlas, ale musela nastrahovat uši, aby ho slyšela. „Takže, Hugh, seš tady sám?“

Přikývl.

„A mohl bys mi koupit pití, kdybych ti dala peníze? Je mi teprv devatenáct,“ zamrkala na něj a přehodila si nohu přes nohu.

Hugh se nepatrně usmál. „To těžko.“

Zamračila se. „Co těžko? Těžko mi koupíš pití?“

„Tě - těžko ti je deva-devatenáct,“ vykoktal ze sebe. „Třináct, maximálně.“

Ve Stelle to hrklo. Ruměnec na tvářích ji usvědčil.

Hugh zamával na barmana a objednal rum s kolou. „Nemusí-síš mi to platit. Do-doufám, že to piješ.?“

Dívka byla zmatená a přestávala si být jistá, že je její společník v pořádku. Není postiženej?

„Piju. Díky.“ Mlčela, dokud před ní nepřistál její drink. Napila se a potom pokračovala v hovoru: „Něco mi o sobě pověz, ne?“

Vytřeštil na ni oči plné hrůzy.

Je celkem pěkný, pomyslela si navzdory jeho chování. Měřil asi tak metr osmdesát, trochu se hrbil, hrudník měl propadlý a pod bílým trikem se mu rýsoval malý pivní pupek, ale celkově vzato byl hubený a měl pěkně tvarované nohy a nejspíš i hýždě. Na hlavě mu rašily krátké, čokoládově hnědé vlasy a na bradě strniště stejné barvy. Jeho tvář byla mužná, výraz ale něžný a Stelle se ta kombinace ohromně líbila. Oči měl světle hnědé, kolem zorniček stínované do zelena.

Povzdechla si. „Tak já se tě budu ptát, dobře?“

A tak se ho ptala celý večer, k jehož konci už skoro nekoktal. Stellu mrzelo, že je tak ukrutně plachý. Málokdo tak odhalil jeho duši, která byla velmi citlivá, vlídná a jistým způsobem i zábavná. Nezamilovala se do něj, ale zamilovala si ho. Vídali se téměř každý pátek a dokonce ji představil svým spolužákům, kterým se zamlouvala natolik, že se začali s Hughem víc bavit.

Malý háček byl v tom, že Hugh tak trochu Stellu miloval. Ani jeden si tím nebyl úplně jistý. Každopádně mezi nimi proběhlo několik polibků, některé i pořádně vášnivé. Neostýchali se spolu flirtovat, ani se vzájemně dotýkat. A právě takto získala Stella svou špatnou pověst. Zoe se totiž začala bavit s další spolužačkou, Jenny Shawovou, a občas ji přizvala do party. Jennifer byla v šoku, když uviděla Stellu obklopenou staršími kluky, jak s nimi koketuje a po jednom se doslova plazí. Šok byl natolik velký, že si ho nemohla nechat pro sebe. Od té doby o Stellu usilovali kluci ještě vehementněji a holky jí začaly opovrhovat. Ona si z toho však moc nedělala. Nezáleželo jí na nikom kromě Chelsie, Zoe a Hugha, a ti ji nesoudili.

„Ahoj, Stello, moc ti to sluší,“ sjel ji hodnotícím pohledem a políbil na tvář. „Pěkný šaty.“

„Díky. Jak se daří?“

„Ale, znáš to,“ poškrábal se na bradě. „ve škole na mě tlačej s jednou prezentací, takže jsem tu dneska jenom na skok. Co ty?“

„Ale, znáš to,“ parodovala ho a potom vzdychla, „asi jsem se zamilovala.“

Hugh zpozorněl. „Mám se radovat nebo žárlit?“

Usmála se na něj a poplácala ho po ruce. „Hugh, příteli, kolikrát ti mám ještě opakovat, že sice jsem na starší, ale ne o deset let.“

Ušklíbl se. „Dokud tě nedovedu před oltář. Pak tě to doufám omrzí.“

„Ne. Zamilovala jsem se do poslíčka s pizzou.“

Hugh zaúpěl. „Tak tomu nemůžu konkurovat.“

Stelle z jeho poznámky zaskočilo pití, ale rychle to rozdýchala. Začala se však dusit nanovo, když zaznamenala skupinku tří chlapců sedíc u dveří.

„Pane bože, to je on!“


Pokračovat na další kapitolu