11. kapitola

Komentář autora: Hele, došlo vám, že Lexi je mrtvá, že jo? Že jste ji nikdo nelitoval, chudinku malinkou :D
Mimochodem, teď už asi spím. Musela jsem si zkusit to přednastavený publikování :P
Tohle je moje nejakčnější scéna, o jakou jsem se kdy pokusila, tak snad to půjde :D Na konci je písnička od LP s překladem. Proč já vždycky vyberu měsíce předem soundtrack a pak na poslední chvíli ho změním? :D Původně plánovaná písnička se v povídce asi ještě objeví, ale teď by byla možná moc spoilerová. Tahle je hezká a docela sedí jak textem tak melodií a žánrem :) Navíc ujíždím na jejich novým albu :D
Tak ať se líbí ta dlouho očekávaná akce :P
A Michelle je zpět, juhů!!!! odkaz
Edit: Jooo, funguje to! :D A před chvíli na mě nějakej asi tak o pět let mladší kluk houknul, že jsem pěkná, juhůůů!!! Svět je krásný :D:D

Chvíli jsem ještě zůstala stát a zírat na Lexiino tělo. Pohla jsem se, až když jsem ze zdola uslyšela zvuk lámajícího se dřeva. Trhla jsem sebou a natočila hlavu tím směrem. Pak už mě konečně i nohy začaly poslouchat a daly se na střemhlavý úprk. Zastavila jsem se v obývacím pokoji. Zapadající slunce mu dávalo nachový nádech. Tam, kde stával stůl, se povalovalo několik třísek. Za gaučem se někdo pokoušel odlepit od země. Byl to Stefan. Okamžitě jsem se k němu přihrnula a pomohla mu posadit se.

„Jsi v pořádku?“ zašeptala jsem co nejtišeji.

Přikývl a s bolestným syknutím vytáhl zpod žeber zakrvavenou nohu tehdejšího konferenčního stolku.

„Kde je - “ nestačila jsem ani doříct a skleněnou stěnou za námi proletělo něco velkého a černého.

V dalším momentě jsem klečela u Damona, který se zmítal mezi střepy na trávníku.

„Damone!“ vyjekla jsem.

„Eleno! Jsi v pořádku?“ Stiskl mi ramena a vyplašeně hleděl do očí.

„Damone, co se to děje?“

Místnost zaplavil Stefanův řev. Tak ukrutný, že jsem měla nutkání zacpat si uši. Damon neváhal a vrátil se do domu. Oprášila jsem si dlaně o kraťasy a následovala ho. Oba bratři čelili útočníkovi. Oháněli se dřevěnými kůly i pěstmi, ale zdálo se, že ten hajzl má navrch. Převtělila jsem se a oklikou se plížila k jeho zádům. Doufala jsem, že ho překvapím a Stefan s Damonem pak budou mít šanci ho zabít. Neslyšně jsem cupitala po podlaze, až jsem se octla v jeho blízkosti. Přikrčila jsem se a skočila. Ještě se ke mně stačil otočit čelem, ale nebyl dost rychlý. Zahryzla jsem se mu do ramene a povalila ho na zem. Stefan s Damonem hbitě uskočili. Můj protivník šíleně zaječel. Vytáhla jsem z něj tesáky, abych mu pohlédla do tváře. Chtěla jsem vědět, s kým mám tu čest. Po bradě mi ztékala krev a mezi zuby mi uvízly cáry horkého masa. Postavila jsem se nad ním na všechny čtyři a zaostřila na něj. NA NI. Byl to ten největší šok za celý můj život, když jsem pod sebou uviděla samu sebe. Kdybych zůstala ve své lidské podobě, přísahala bych, že pode mě někdo strčil zrcadlo. Dívka mi můj pohled opětovala, ale nebyla v něm ani špetka údivu. Jen zděšení a vztek. Roztěkaně pohlédla ze strany na stranu a pak mě jediným kopancem dostala na trávník. Ve vzduchu jsem se stačila vzpamatovat a obratně dopadla na přední tlapy.

Ani nevím proč a jak, proměnila jsem se zase zpátky. Dovnitř jsem se jít neodvažovala. Stála jsem na místě a pozorovala je.

„Tomu teda říkám,“ zavřeštěla dívka, vzala mého manžela, který se na ni řítil, za hlavu a třískla mu s ní o zeď, „pěkné přivítání,“ sevřela Stefanovo zápěstí a zkroutila mu paži za záda; z rozevřené dlaně mu vypadl kůl, „po téměř dvou stech letech,“ dokončila konečně větu.

Bože, i její hlas zní skoro stejně jako ten můj!

Potom s heknutím upadla. Damon, který se po posledním úderu sesul na zem, jí podrazil nohy. S námahou se nadzvedl a zasedl ji.

„Měla jsi už dávno shnít v hrobě, Katherine,“ procedil mezi zuby a uštědřil jí pořádnou ránu pěstí. A pak ještě jednu. A ještě. A potom křikl bolestí a kamsi odletěl.

„Fajn, tobě jsem zřejmě nechyběla,“ pohodila hlavou a ladným krokem přešla k druhému Salvatorovi. Stefan klečel na kolenou a rovnal si pokroucenou paži. Katherine si k němu přidřepla a tenkým prstíkem mu nadzvedla bradu. „A co tobě?“ zeptala se sladce. „Stýskalo se ti po mně?“

Stefan neodpověděl. Katherine na něj ještě chvíli svůdně mrkala a pak se mu ohlédla přes rameno. Kysele se na mě ušklíbla a postavila se. Byla celá v černém. Vypadalo to jako kombinéza ušitá tak, aby dokonale obtahovala každičký záhyb jejího těla. Něco jako kůže navíc. Dokonce i boty jakoby k tomu byly přišité. Hnědé vlasy měla sepnuté na temeni, jen pár pramenů jí při zápase spadalo podél obličeje. Mířila si to rovnou ke mně. A čím víc se blížila, tím víc jsem si uvědomovala, že je o něco drobnější než já a že její obličej působí dětinštěji než ten můj. Přesto to byla neuvěřitelná podoba.

Otevřela pusu, ale nestihla ze sebe vydat hlásku. Prudce se otočila s nohou vztyčenou do pravého úhlu a smetla Stefana na podlahu. Probrala jsem se a s vrčením jí šla po krku. Nebyl to však její krk, který se octl v sevření, nýbrž můj. Chodidla se mi zatřepetala ve vzduchu a Katherine mě přimáčkla ke zdi. Pak si mě s potutelným úsměvem důkladně prohlédla. Škrábala jsem a kopala, ale ona byla jako z kamene.

„Konečně se setkáváme, Eleno. Jsem Katherine. A přišla jsem si - “

Neuvěřitelně rychle mě pustila a vypařila se. Z hrdla se mi vydral přidušený výkřik, když mě na levém prsu poškrábalo ostré dřevo. Přede mnou nestál nikdo jiný než Damon. Zarazil se v poslední chvíli. Katherine se mu objevila za zády a než jsem ho stihla varovat, udeřila ho mikrovlnou troubou do spánku. Byla to šílená rána a Damon se sténáním padl. Pak mu upírka hodila elektrospotřebič na břicho a odkopla ho stranou.

„To tě naučí, vrážet mi kůly do zad,“ zavrčela a překročila ho, aby mi byla blíž.„Takže, kde jsme to skončily? Aaaaauuuvrrr!“

„Skončili jsme u toho,“ sípal Stefan, který před chvílí nabodl Katherine na koště jako nějaký špekáček, „že tě nikdo nezval do mého domu!“

Katherine na mě chvíli fascinovaně zírala a pak se přemístila dál od nás. Vytáhla si předmět z žaludku a těžce oddechovala.

Já vím, měli jsme toho využít a dodělat ji, ale už nebyl čas. Rozmýšleli jsme se příliš dlouho.

Katherine rozlomila koště vpůli a přiřítila se ke Stefanovi. Popadla ho kolem pasu a přenesla na trávu. Tam ho položila na bedra a do každé dlaně mu zanořila jeden půlmetrový kolík. Pak se zvedla a chvíli na něj shlížela. Rty se jí zkřivily a třikrát dupla oběma nohama do jeho hrudního koše. V tom to příšerně zapraskalo a upír zaječel.

„Koukej ho nechat na pokoji, ty jedna sadistická děvko!“ vyvřískla jsem a smetla ji na zem. S nepříčetným vrčením jsem se jí zakousla do boku. Loktem mě udeřila do obličeje. Pak vstala a odkopla mě jak fotbalový míč. Došla ke mně a znovu mě vyslala na vyhlídkový let, až jsem dopadla bradou na prkennou podlahu.  Ozvaly se pomalé kroky. Převalila jsem se na záda a popadla dech. Po levé ruce jsem zahlédla Damona. Do křišťálově modrých očí mu stékala krev. Celý jeho nádherný obličej byl vybarven tmavými fleky a zdeformován podlitinami.

„Da - mo - ne,“ zavzlykala jsem a ucítila něco vlhkého na rtech. Nebyly to ale slzy…

Damon ode mě odtrhl pohled a zaměřil se na něco nade mnou. Podívala jsem se tím samým směrem a spatřila Katherine se špičatým kusem stolu v ruce. Přidřepla si a namířila mi ho na srdce.

„Chudinko, chtěla jsem ti to říct dřív, ale tihle dva,“ vrhla zlostný pohled na Damona, „mi neustále skákali do řeči. Musíš zemřít,“ konstatovala, jako by se divila, že už jsem na to dávno nepřišla sama; na chvíli se odmlčela a potom pokračovala, „pokud máme spolu žít šťastně a nerušeně až… no, až na věky.“

„Jaké MY?“ zaskuhral Damon.

Katherine ho obdařila svým oslňujícím úsměvem. „Přece já, ty a Stefan, hlupáčku. Tak, jak jsem vám to kdysi dávno slíbila. Konečně nastala ta chvíle.“

„Cože?“ Nechápala jsem.

Dívka se na mě zamračila a pozvedla ruku ke smrtícímu úderu.

„NE!“ zakřičel Damon tak silně, jak jen to dokázal.

Katherine strnula.

Damon si oblízl rty a posadil se. Hlas se mu třásl jako nikdy předtím. „Katherine, buď rozumná. Kolik si myslíš, že na světě existuje dvojnic?  Co ty víš, jestli se ti nebude někdy hodit? Co ty víš, jestli není spojená s nějakou kletbou,“ potom se zarazil a v očích mu zajiskřilo, „Klaus. Klaus ji potřebuje!“

„Ten už nepotřebuju vůbec nic, tím si můžeš být jistý, můj drahý Damone,“ zazubila se.

Oba jsme s Damonem svraštili čelo.

„Zabila jsem ho,“ vysvětlila a bylo znát, že je na sebe velmi hrdá.

Damon polkl. „Katherine, prosím,“ připlazil se k ní a vzal ji za volnou ruku. Pevně ji sevřel a přiložil ke rtům. „Nikdy jsem tě nepřestal milovat,“ šeptal omráčeně, „strašně jsi mi chyběla. Pátral jsem po tobě celé roky, ale zdálo se to být k ničemu,“ zajíkal se. Po tvářích mu teď stékaly slzy a líbal Katherine každičký prst.

Srdce mi při tom pohledu pukalo. Damone? Má to být nějaký tvůj plán? Zkusila jsem se ho opatrně zeptat, protože jeho slova mi zněla tak pravdivě, že mě dohnala k pochybám. Ani se na mě neohlédl.

„Katherine, ach, Katherine. Odejdu s tebou. Konečně budeme spolu. Po všech těch letech. Na všechno zapomeneme a budeme jen spolu. Ty a já, lásko, navždy,“ objal celou její paži a pohlédl na ni.

„A Stefan,“ vyštěkla měkce.

Damon sklesl. „Proč to nemůže být jen ty a já? Proč do toho tahat mého hloupého bratra! Copak ti nestačím?“  Pohladil ji zoufale po vlasech.

Nebyla jsem schopná slova, pohybu, prostě ničeho. V krku mě dusil knedlík a v očích štípaly slzy. Damone! Damone!! Podívej se alespoň na mě! Slyšíš?!

„Ale já vás chci mít oba,“ pohladila ho s úsměvem po tváři.

Koutky jí poklesly, když se zadívala opět na mě. Damon si toho všiml, ale stále sledoval JEJÍ tvář.

„Nech ji být. Jen se na ni podívej. Třese se jak listí ve větru. Myslíš si, že by ti mohla vůbec kdy ublížit? Je to nicka! Ubožačka! Alespoň vidíš, jak moc jsem byl zoufalý, když jsem se zapletl s někým takovým, jako je ona,“ plival každé slovo, ale hlavou nepohnul. „Nechme ji tady. Bude to pro ni daleko větší utrpení, když bude žít. A víš proč? Ne, nebude to jenom kvůli mně nebo Stefanovi. Ale ona nikdy nechtěla být jako my. Nikdy nechtěla být upírem, a když teď bude sama, začne si uvědomovat, co všechno za ta léta udělala, kolika lidem ublížila. Bude ještě naříkat, že jsi ji tehdy nezabila, protože sama na to nemá dost síly!“¨

Katherine se po tváři rozlil škodolibý úsměv. Upřeně jsem jí hleděla do očí a přerývaně dýchala.

„Něco na tom bude,“ uznala tiše a sehnula se ke mně, jakoby mě chtěla políbit. „Nechám tě žít, ale ještě předtím ti trochu poupravím paměť,“ a zorničky se jí začaly zvětšovat a zmenšovat. „Nikdy jsi mě neviděla, nikdy jsi nepotakala Stefana ani Damona Salvatora a nikdy se o ně nebudeš zajímat. Na všechno, co se jich nebo mě týká, zapomeneš.“

Ani jsem nemrkla. Viděla jsem ty měděné duhovky, jak v nich šlehají podivné plamínky. Mozek mi začal skákat po celé hlavě. Pak se se mnou zatočil svět a nastala tma.

„Sbohem, Eleno Salvatorová.“

Rozděleni

Probírám se pozůstatky

Nemohu se soustředit

Hledám zprávu ve strachu a bolesti

Zničená čekám na příležitost cítit se živá

R: Teď v mých ostatcích

Jsou nenaplněné sliby

Propusť to ticho

Ať ze mě smyje to nejhorší

Rozpadám se,

Padám do prasklin zlomených srdcí

Prokopávám se skrze zbytky tvojí bezohlednosti

Klesám ke dnu a čekám na příležitost cítit se živá

R:

Jako armáda

Jeden za druhým padáme

R:

Pokračovat na další kapitolu