Kdo se v tom má vyznat?

Tato povídka je zveřejněná i ZDE
Komentář autora: Bylo by to sice lepší jako kapitolovka, ale na to jsem moc líná :P. Je to jen taková blbina na zlepšení nálady. Možná se v tom nevyznáte, musíte číst hodně pozorně :P.

Každá holka na škole chtěla být jako Elena Gilbertová. Krásná, chytrá, populární a všemi milovaná. Tak ji vnímali. Ona v sobě viděla však někoho úplně jiného; dívku, která přišla o oba rodiče, její bratr bral drogy a z očí ji nikdy nespouštěli dva upíři. U toho jednoho to nebyl takový problém. Byl to její přítel a ona ho milovala. Ale ten druhý… Zbytečně vše komplikoval! Doslova poskvrňoval její a Stefanovu lásku, protože v ní neustále vyvolával zvláštní pocity. Zvláštní a silné. Stačila pouhá jeho přítomnost. Život bez Damona se zdál tak krásný, ale/až nepředstavitelný.

Často jí to dělalo starosti. Ne však o moc větší než to, že chodí s upírem. Takový vztah neměl budoucnost. Nechtěla se stát tím, čím se stali bratři Salvatorovi již dávno. Ale vzdát se Stefana? Zapomenout na Damona? To bylo nereálné. Proto zůstávala ve šťastné frustraci, až jednou…

Večer měla v Grillu vystupovat nějaká skupina, a tak, i když proti všem svým zásadám, Elena upustila od každodenního vrkání se Stefanem a souhlasila s dámskou jízdou. Ponořila se do víru zábavy a hudby. Tančila s Caroline a Bonnie a zapomněla na celičký svět. Po chvíli však dostala žízeň. Objednala si skleničku vody a odstoupila od baru. Vypila ji na jeden zátah.

„Dáš si ještě něco?“ Natahoval se po její prázdné sklence tmavovlasý muž s nebesky modrýma očima.

Elena si ho chladně změřila a snažila se zklidnit neposedného motýlka v břiše.

„Ne, díky,“ odsekla Damonovi a rychle se k němu otočila zády.

Muž jen pokrčil rameny a ztratil se.

Elena našla své kamarádky a jako ony, začala se pohupovat do rytmu ploužáku s pohledem upřeným na zpěváka.

„Nazdárek,“ broukl jí někdo do ucha a nalepil se na ni tak těsně, že se málem nemohla otočit.

„Nechci nic k pití, Damone!“

„Ach, to se mi ulevilo. Nemám u sebe zrovna moc hotovosti,“ ušklíbl se. „Ale tanec naštěstí nic nestojí.“

„Ten se mnou ano,“ zkřivila rty a odstrčila ho. Dnes více než kdy jindy na něj neměla náladu. Raději si to namířila k východu. Po cestě však do někoho vrazila. Zase Damon? On snad používá tu svou upíří rychlost i na veřejnosti!

„Ups, promiň. Toalety jsou když tak támhle,“ ukázal za sebe.

„Dej mi už pokoj!“ vřískla a konečně se dostala na čerstvý vzduch.

***

Po víkendu se Stefanem bez Damona se cítila o poznání lépe. Opět zářila jako sluníčko a do své lavice usedala s úsměvem. Její kamarádky se však tvářily ustaraně. Gestem se jich zeptala, o co jde, ale ony jen ukázaly na učitele a poklepaly si na hodinky. Caroline ještě napodobila krájení masa. Brunetka přikývla a otevřela si sešit.

Naházela své učebnice do skříňky a vzala si peníze na oběd. Udělala několik kroků a zastavila se. Protější chodbou si to mašíroval Damon. Nešel však za ní. Namířil si to do jídelny. Elena ho doběhla a jediným pohybem otočila k sobě.

„Co tady děláš? Děje se něco?“ ptala se ho znepokojeně. Začínala mít neblahé tušení.

Chlapec na ni vyvalil oči a zmateně zatřásl hlavou. „No, já tady studuju…“

„Od kdy?“

„Odedneška,“ usmál se na ni přívětivě a vytáhl pravou ruku z kapsy. „Jsem Defan.“

Elena se bezděčně uchechtla a přešlápla. „Děláš si srandu?“

„Ne, ani ne,“ odmlčel se a dodal. „Poslyš, dost spěchám, mám brigádu v Grillu, takže… rád jsem tě poznal - “ udělal vyzývavou pomlku.

„Elena.“

„Fajn. Takže zatím!“ Usmál se ještě jednou a brzy jí zmizel z dohledu.

Zůstala stát s otevřenou pusou. Naštěstí neměla odpolední vyučování, takže si to mohla dovolit. Jen kolemjdoucím to možná připadalo trochu podivné.

To musím říct holkám…

Ty ale její novinka nepřekvapila tak, jak očekávala.

„Měla jsem s ním biologii,“ vysvětlovala Bonnie. „Choval se jako úplně normální student, dokonce nám ho učitel i představil. Bylo to zvláštní…“

„Určitě má něco za lubem,“ zamumlala Elena s těstovinovým salátem v puse.

„Myslíš, že je to vážně Damon?“ zeptala se Caroline pisklavým hláskem.

„Nevím. Ale dokud ty dva neuvidím stát vedle sebe, tak si to myslet budu.“

„Chceš vylákat Damona k nám do školy?“ Povytáhla Bonnie jedno obočí.

„Ne,“ usmála se Elena triumfálně. „Stačí, když zajdeme večer do Grillu.“

 Bonnie ani Caroline ale nebyly pro celou věc tak zapálené, a tak musela jít sama.

Nejistě vešla do hospody a rozhlédla se kolem. Vevnitř se nacházelo jen pár hostů roztroušených po celé místnosti. Bar byl prázdný. Dodala si tedy odvahy a usadila se na jednu z vysokých židliček, kde obvykle popíjel Damon. Netrvalo dlouho a objevila se obsluha.

„Co si - jé, ahoj!“ Usmál se mírně překvapeně.

„Ahoj, Defane,“ oplatila mu úsměv.

„Dáš si něco?“

„Hranolky a colu, díky.“

A večer klidně plynul. Hospoda se trochu naplnila, ale ne moc. Přeci jenom bylo pondělí. To chodí pít jen ti největší alkoholici. Proto si byla jistá, že se Damon každou chvíli objeví, pokud tam tedy už dávno nepobíhal se zástěrou kolem pasu…

„Sedíš mi na místě,“ upozornil ji někdo a posadil se na vedlejší židli.

Elena málem upadla. Damon v celé své kráse na ni svůdně zamrkal. Bez zástěry. S koženou bundou. Rychle se ohlédla přes rameno. Tam, u jednoho z boxů, stál Defan. Znovu se podívala na Damona.

„To není možné…“

„Ale je. Vždycky si sedám tady do rohu.“

„To jsem zrovna nemyslela. Jen počkej. Až uvidíš nového číšníka, tak ti to dojde.“

Damon se samolibě usmál. „Určitě nebude tak krásný, vtipný ani oslnivý jako já.“

Elena si smířeně povzdechla a vytáhla z kapsy telefon.

Defan je obešel a stoupl si za bar. Podíval se na Damona a slova se mu zasekla v hrdle. Elena si spíš prohlížela jeho dvojče. Ještě nikdy ho neviděla tak překvapeného. Spíš šokovaného. Zbledl a zalapal po dechu. Pak přimhouřil oči a opět je vykulil.

„Ehm, co si dáte?“ odkašlal si Defan.

„Co by sis dal ty?“

„Skotskou.“

Damon se s užaslým výrazem obrátil na Elenu. „Eleno, já mám syna!“

Dívka se neubránila a vyprskla smíchy.

Defan se na upíra podíval jako na naprostého blázna. „Na mýho tátu seš trochu moc mladej, nemyslíš?“

Damon sevřel dívčinu paži a zatřásl s ní. „Ty víš, že nejsem!“

Elena se přestala řehtat a strnula. Loupla očkem po Defanovi a pak se vrátila zpět ke svému společníkovi.

„Tys měl ještě někoho jinýho mimo Katherine?“

„Kdo jsou tvoji rodiče?“ zeptal se Damon číšníka a automaticky použil i nátlak.

„Margaret a Richard Salvadorovi.“

„Seš si jistej, že tě neadoptovali?“

„Ano.“

Damon ho propustil a objednal si rovnou tři skleničky.

„Ještě si to ověřím,“ řekl po první. „Hned zítra ráno zajdu na matriku,“ a po té třetí: „Nebo ne, půjdu tam hned teď,“ a spěšně odešel.

„Přeskočilo mu?“ zeptal se s obočím naprosto pokrouceným.

„Nejspíš,“ přiznala Elena a překontrolovala čas na mobilu. Devět večer.

„To byl tvůj kluk? Jestli se teda můžu zeptat.“

„Ne, ne, ne, ne, ne, nee, bože, to ne,“ breptala Elena. „Já. Já nemám přítele,“ zalhala tak přesvědčivě, že to Defan okamžitě pochopil jako nabídnutou příležitost.

Povídali si až dlouho do noci. Elena jím byla přímo unešená. Je tak milý, vtipný a pozorný. On je snad dokonalý! Když ji doprovodil až ke dveřím, dal jí svoje číslo. Takže se mu asi taky líbím, pomyslela si se samolibým úsměškem. Potom potichu zapištěla radostí a zaplula do domu. Rozplácla se na posteli a civěla do stropu. A je tak krásný! Krásný a vtipný jako Damon, milý, něžný, starostlivý a naslouchající jako Stefan. A ještě k tomu je člověk!

Přiměla se vstát a umyla se. Bylo jí jedno, že přijde druhý den do školy naprosto vyčerpaná. On tam bude taky. A tak opakovala jeho jméno, dokud neusnula.

***

Stalo se to záhy a zcela nečekaně. Elena se rozešla se Stefanem. Nebohý upír (pokud tedy může být upír nebohý) se z toho naprosto sesypal. Nevylézal z domu, na lov chodil jen zřídka. Nejvíc času trávil nad svými deníky, nebo mlácením do nábytku.

Zato jeho bývalá přítelkyně smutek přešla velmi snadno a rychle. Měl ji totiž kdo utěšovat. S Defanem po boku byl každý den kapkou ráje a ona po něm tolik žíznila. Šťastný pár se stal středem pozornosti a Elena konečně zaujala své právoplatné místo královny školy.

Všechno vypadalo tak krásně, až jednou…

Elena se chystala ke spánku. Stála v koupelně před zrcadlem a pročesávala si své dlouhé vlasy. Na předloktí ucítila průvan. Vešla do pokoje a uzřela upíra sedícího na jejím oblíbeném místečku u okna.

„Co tady děláš, Damone?“

„Defan není můj praprapraprapravnuk, kdyby tě to zajímalo.“

„Hm, zajímavé,“ povzdechla si ironicky.

„Slyšel jsem, že tvá neskonalá láska ke Stefanovi jaksi skonala,“ ušklíbl se. „A že sis našla někoho, kdo se mi až nápadně podobá.“

„Vzhled není všechno. Ty a Defan jste každý úplně jiný.“

„Jo, tak jako ty a Katherine,“ postavil se a přiblížil.

„Přesně tak,“ přikývla.

„Pravdou ale je, Eleno, že já bych klidně bral Katherine zpátky. A víš proč?“

„Protože ji pořád miluješ?“ Ucouvla. Nelíbilo se jí, jak začínal být blízko.

„Protože vypadá úplně stejně jako ty,“ usmál se a přitiskl na její hrudník.

Už neměla kam ustupovat. Narazila na dveře koupelny.

„Tak to jsi v tom případě dost povrchní,“ vyprskla na něj.

„Každý jsme povrchní, Eleno,“ zastrčil jí vlasy za ucho a prstem sklouzl pod bradu. Nepatrně ji nadzvedl.

Brunetka mu však ruku prudce odmrštila a odstrčila ho od sebe.

„Věř si, čemu chceš, Damone, ale já mám Defana ráda. Navíc jsi upír! Jaký to má smysl být s upírem?“

„Mně to tedy smysl dává.“

„Jo, protože by ses ze mě mohl krmit,“ zašklebila se znechuceně jen při tom pomyšlení.

Zdálo se, že chce Damon ještě něco dodat. Nakonec si to ale rozmyslel. Usmál se a lišácky zamrkal na Elenu drobnýma očkama.

„Dobrou noc, Eleno,“ řekl a vypařil se.

Elena byla poněkud zmatená. Nechal jejich rozhovor otevřený a jen tak si odešel. To nemohlo znamenat nic dobrého. Protože s tím však nic nezmohla, zhasla a lehla si do své měkoučké postele.

Druhý den ráno

„Tak na sebe dávejte pozor, vy dva,“ řekla Jenna a upřela své laní oči na Defana.

„Nebojte se, paní Sommersová, já se o Elenu postarám,“ usmál se na ni a hodil poslední kufr do černého džípu.

Elena se akorát loučila s Jeremmym.

„Taky bych jel hned do Evropy. Nechcete mě vzít s sebou?“ žadonil svoji sestřičku.

„Přece bys tu nenechal Jennu samotnou,“ rozcuchala mu vlasy a ještě jednou ho objala.

„Budeš mi chybět.“

„Ty mně taky.“

Potom už nasedla do auta ke svému příteli. Naposledy jim zamávala a utřela si slzy.

„Rozloučila ses už se všemi, zlatíčko?“

„Ano, myslím, že ano.“

„I se Stefanem?“

„Uf, to mi ani nepřipomínej. Málem mě zavřel do sklepa! Vlastně s Damonem jsem se nerozloučila… ale nejspíš je to tak lepší.“

„Nejspíš jo,“ zazubil se a začal brzdit. „Vydrž moment, jen něco zařídím,“ řekl a zesílil rádio.

Potom vystoupil a přešel ke kufru. Mezi zavazadly byl vtěsnaný černý vak a v něm leželo tělo černovlasého chlapce s modrýma očima. Damon ho popadl a hodil do řeky. Bylo mu jedno, že ho někdo objeví. Hlavně že se ho zbaví.

„Všechno v pořádku, Defane?“ zeptala se ho Elena, když ztlumila rádio.

„V naprostém. Akorát bych tě chtěl o něco požádat.“

„Cokoliv,“ usmála se Elena.

„Říkej mi Damone,“ ovlivnil ji.

„Dobře, Damone.“

A to bylo podruhé (poprvé musel ovlivnit ji i celou její rodinu, aby mohli společně opustit Mystic Falls) a naposledy, co na ni použil nátlak. Její lásku si vydobyl poctivě jako každý jiný muž a těšil se z ní dlouhá léta.