Neschopná

Básnička
Komentář autora: Neberte to vážně, asi to bude znít depresivně, ale ve skutečnosti jsem docela v pohodě, jen... jsem se dostala do divného stavu... do takového toho bezmocného, kdy se vám honí hlavou milion věcí, ale ani jednu nemůžete kloudně rozluštit... Nesnáším svůj mozek a svoje nálady! :D 

Chci být nespoutaná,

však ruce mám svázané.

Chci být nestoudná,

ale nohy mám u sebe.

Jsem neschopná se osvobodit.

Tvrdím, že nechci nic,

přitom chci mnohem víc.

Nic je volba správná,

víc je zase reálná,

jsem opravdu tak neschopná?

Chci mluvit, chci si povídat

jazyk by to ale nesměl zamítat.

Prstům to jde snáze,

prolamují hráze,

proč jsou rty tak neschopné?

Je to tak slastný pocit,

proč teda vinu musím nosit?

Vždyť je to přeci normální,

jen můj mozek to přehání.

Jsem neschopná umlčet své svědomí.

Teplo je mým přítelem,

když vychladnu, jsem ztracená.

Je to touha zvrácená?

Chtít být stále zpocená?

Radost a smutek,

zdrženlivost a chtíč,

za vším je ten zmetek,

co vynalezl klíč

a otevřel ten zmatek.

Je to něco nového,

dosud a stále zakázané,

Něco zcela běžného

a přitom mně zapovězené.

Nepoznávám se, ale jsem to stále já.

Nic hrozného se mi neděje,

a přesto se cítím trochu zraněná.

Řekla bych, že jsem nevděčná,

ale především,

protože to pořád řeším,

jsem naprosto neschopná...

Tak, doufám, že jsem se z toho vypsala, ale pochybuju :D A taky doufám, že moje "dilema" je alespoň trochu zašifrované, i když o tom pochybuju ještě víc, neumím to :D :/