9. kapitola - V zajetí

Na oslavu toho, že jsem:

1. Tu "posranou" písemku ve skutečnosti naložila, takže známky 2,2,3,2 čili za 2! Oouu jééé! :D
2. Tu druhou "posranou" písemku opravdu posrala, ale mám tak hodnou paní učitelku, že i když mám průměr 2,46, ona mi tu 2 dala! :D Sice je to prej ta nejhorší a nejsprasenější 2, co kdy komu napsala, ale věří, že se v dalším roce zlepším. Tak určitěěěě :D. Ne, já jsem vážně vzorná, takže se snažit budu. Teda já se snažím vždy a pořád, jen ne vždy a pořád to oni dokáží ocenit! :D

Tak a mám uzavříno. KONEČNĚ! Už "jenom" udělat závěrečky v autoškole a jsem za vodou. Pak  teda ještě maturita, dostat se na vejšku, udržet se na vejšce, dokončit vejšku, najít si práci... A přesně pro to by člověk neměl myslet příliš do budocnosti! Jdu zvracet! :D

  Misty začala mžourat očima jako první. Hlava jí třeštila nepředstavitelným způsobem, ale musela zjistit, co se to sakra stalo. Kdyby byla člověk, asi by toho v místnosti moc neviděla. Její oči však byly dokonale přizpůsobeny takovéto intenzitě světla, takže bez problému rozpoznávala každý detail. Nejprve si všimla, že je připoutaná k chladné betonové zdi. Trochu zneklidňující zjištění. Dále uviděla před sebou Page, která se ještě nevzpamatovala z vydatné dávky prášků. Uprostřed sklepa (nebo si Misty alespoň myslela, že jsou ve sklepě) byla obyčejná dřevěná židle natočená sedátkem směrem k ní. Asi na ní před tím někdo seděl a pozoroval ji. Další nepříjemné zjištění. I když tušila, že je to nejspíš marné, pokoušela se zbavit těžkých řetězů, které jí nepříjemně dřely zápěstí. Jediné, čeho tím dosáhla, byl příchod pro ni neznámého mladého muže. Přelétl po Misty pohledem a pak šel směrem k Page. Misty zaujala útočný postoj. Snad jí nechce ublížit! Jestli ano bude mít co dělat se mnou a to bych mu neradila! Peter byl naprosto v klidu a něžně odhrnul blondýnce pramen vlasů z obličeje.

„Promiň, zlato,“ zašeptal a políbil ji na čelo. „Ale neboj se, všechno bude zase v pořádku. Budeme spolu žít šťastně, až navěky. Slíbil mi to.“

Misty sebou překvapeně hrkla. On je někdo další?

 „Hej, blonďáku! Co mi takhle vysvětlit, o co tu k čertu jde, hm?“ vyslovila tentokrát už nahlas.

 Peter se na ni pobaveně ohlédl, ale úsměv se mu z tváře vytratil, když uslyšel těžké kroky svého pána.

Ten muž byl ze staré školy, prostě typický záhadný mučitel. Černý dlouhý plášť mu spadal až k zemi a na nohách měl těžké boty s vysokou podrážkou. Jeho vlasy byly snad ještě tmavší než ty Mistyniny a rozprostíraly se mu na špičatých ramenou. Ještě před tím, než se k Misty otočil přímo tváří v tvář, přednesl svou arogantní uvítací řeč, při které se Page konečně vzpamatovala.

„Zdravím vás, dámy. Chtěl bych vás přivítat v našem skromném apartmá, vyhrazeném speciálně pro vás. Jak jste si již mohly povšimnout, je tu vše, co k životu potřebujete. Krev,“ pokynul směrem k Peterovi „a tma,“ rozpřáhl se oběma rukama do prostoru. „To je přece vše, co si my, upíři, můžeme přát, ne snad?“

„No, když už jste u toho, pane hraju-si-na-zlého-Draculu, tak bych si ještě přála vám pěkně nakopat zadek, je to v ceně nebo to bude za příplatek?“ zeptala se troufale Misty. Neměla z něj strach a jeho otravné žvatlání jí lezlo krkem. Věděla, že tímhle ho donutí, aby se na ní podíval. A taky se tak stalo. Všimla si, jak se mu rty skroutily do záludného úšklebku a mírně zakroutil hlavou.

„Víš, Misty, tobě nikdy nebylo nic dost dobré,“ rozešel se směrem k ní, ale obličej měl sklopený k zemi. „Lidský život tě nudil, láska člověka tě neuspokojovala, láskou upíra jsi opovrhovala a s tím, co jsi, ses nesmířila do teď.“

Když si všimnul, že stojí jen kousek od špiček jejích bot, zvedl hlavu a usmál se na ni svým okouzlujícím úsměvem, který Misty vždy naprosto odzbrojil. Při pohledu do jeho temných očí těžce zalapala po dechu. Byl na sebe hrdý, že se mu podařilo udělat očekávaný dojem.

„Nazdárek!“ zašvitořil provokativně a rozešel se stejně pomalu k Page.

 „A tady máme tvoji oddanou přítelkyni. Rozkošná Page! Nedivím se, že je Peter do tebe takový blázen. Možná kdybych tě potkal dřív než tvou kamarádku, taky bych se do tebe zamiloval, maličká. Ty nádherné vlasy a bledé oči, wau! Nezměnila jsi náhodou orientaci, Misty? Nesoudil bych tě, je opravdu neodolatelná,“ přidřepl si k zesláblé dívce a nadzvedl jí bradu, aby si jí mohl pořádně prohlédnout.

 Letmo a ne moc něžně ji políbil na rty a šel zase k tmavovlásce. Peter ho probodával v duchu všemi kolíky světa, ale nahlas si netroufl říct ani půl slova. Temný muž v pláštci se olízl a zamyšleně zamlaskal.

„Hmmm… ne, není to ono. Vzpomínáš si na náš první polibek, Misty?“ Díval se zasněně do stropu a čekal na odpověď.

Dívka byla ale stále v šoku, jen nepřítomně zírala před sebe.

„Byla to krásná noc, ani ne chladná, ani ne moc teplá. Ty jsi byla jen v noční košili a snažila ses předstírat, že tě ani trochu nepřitahuju.“

To jí probralo.

„A ty jsi mě proti mé vůli políbil. Ano, opravdu velmi romantické…Henry,“ jeho jméno pronesla se znatelným znechucením, ale neurazil se.

 Miloval na ni její nenávist k němu, protože ta byla vždy nedaleko od lásky a vášně, nebo snad ne? Využil své upíří hbitosti a ve vteřince jí natlačil ke zdi. Misty nasadila svoji krvelačnou podobu a zuřivě na něj cenila zuby jako šelma. Pohladil ji po tváři stále se svým zasněným pohledem.

„Celou tu dobu mě užíralo, že jsem tě nikdy neviděl s těma krásnýma zoubkama,“ řekl klidným hlasem.

Proč jsou ty jeho oči tak hypnotizující? Zoufala si Misty a hněv se z ní pomalu vytrácel, jakoby jeho chladivé ruce všechno smetávaly pryč z její mysli. Byla jako omámená. Zabořila hlavu do jeho dlaně a spokojeně zavřela oči. Natočil ji směrem k sobě a k jeho překvapení to byla ona, kdo se dožadoval polibku. Za normálních okolností by neváhal a využil situace, ale věděl, že je stále pod vlivem sedativ, a tak jí jen lehce poplácal po tváři, aby se probrala, a chystal se k odchodu.

„Jak je vidět, ještě jste se nevzpamatovaly úplně. Náš personál vás mile rád obslouží. Peteře? Přines dámám sklenici té nejlepší krve a dohlédni na to, aby si odpočinuly. Brzy naschle, poupátka,“ naposledy věnoval svému obecenstvu zářivý úsměv a odešel někam nahoru po schodech s Peterem v patách.

  Jason seděl na baru a nervozita s netrpělivostí mu cukala celou nohou. Žena jeho srdce měla zpoždění už asi půl hodiny, což se jí nikdy před tím nestalo. Už chtěl jít k ní domů, když narazil do Bena.

„Ou, dávej bacha, člověče! Jasone? No ne, už jsem tě málem ani nepoznal, jak jsem tě dlouho neviděl. Furt seš někde zalezlej s tou svojí záhadnou kráskou. Je ti něco? Vypadáš kapku přešle.“

 Starostlivý Ben. Vždycky se musel ujistit, že jsou všichni šťastní a spokojení.

„Ale jo, jen že Misty tu měla bejt už před 45 minutama, a ani mi nezavolala. Neviděl si ji náhodou?“

„Bohužel, kámo. Hele, ale ji vidíš každej den. Kdy jsi byl na pivu naposled se mnou, co? Dneska ji nech bejt. Nejspíš si dala šlofíka a nakonec zabrala víc, než čekala. Zejtra si to vyjasníte, co říkáš?“

Mladík nějakou dobu váhal. Potom však uznal, že má Ben pravdu. Nemusí trávit s Misty přece každou volnou chvíli. Poplácal muže po rameni a usedli zpátky do židlí.

  Tmavovláska seděla na studené zemi a upřeně hleděla pod sebe. Z hloubi jejích myšlenek jí probral chraplavý hlas.

„Měla jsem za to, že jsi mi říkala, že je Henry mrtvý.“

 „To jsem si taky i myslela. Očividně to přežil nebo našel způsob, jak se vrátit zpět.“

 „To je blbost. Ten blbec, co ho tenkrát napadl, asi neznal dost dobře anatomii a minul.“

 „Už to tak vypadá,“ zavzdychala Misty a omluvně se zadívala Page do očí.

 „Moc mě mrzí, že jsi tu kvůli mně.“

„Hele jo, neber mi všechnu slávu. Kdo si myslíš, že nám přiotrávil snídani, co? MŮJ přítel, kterýho jsem JÁ přitáhla domů, takže si laskavě nepřipisuj všechny zásluhy, “ usmála se na ni Page a lokla si rudé tekutiny ze sklenice na vysoké nožičce.

 „Asi je zbytečný se tě ptát, co s náma má v úmyslu, co?“

 „No. Mě bude chtít buď zabít, nebo přesvědčit, že ho vlastně miluju. Tebe s Peterem buď pustí, nebo vás oba zabije, nebo vás donutí s námi žít “šťastně“ až do smrti.“

 „Bezva vyhlídky,“ odpověděla uznale Page a položila si hlavu na polštář, který ji nejspíš donesl Peter.

Misty se musela ušklíbnout: „Vidíš, tvůj sráč se aspoň postaral o tvoje pohodlí. To ten můj mě klidně nechá ležet na tvrdym.“

Sotva to dořekla, klečel u ní Henry s ještě daleko větším polštářem, než měla její společnice a se sametovou přikrývkou, na vlas stejnou, jakou kdysi měla. Šarmantnímu upírovi neušel její zamyšlený pohled.

„Nemohl jsem tenkrát odolat, chtěl jsem mít něco, co bylo tvé, a tahle dečka se mi moc líbila. Navíc jsem doufal, že přijde den, kdy ti ji budu moct zase vrátit. Voilá,“ usmál se na ni přátelsky. „Mimochodem, brzy se bude podávat večeře, takže byste se měly trošičku upravit, dámy,“ lusknul prsty a blonďáček napochodoval do místnosti s náručí plnou šatů. Henry pokračoval: „Velmi nás mrzelo, že jsme vám překazili váš původní plán, tak jsme si dovolili vám alespoň část obchodu přinést,“ v mžiku obě dívky zprostil pout a měl se k odchodu. „Nemusíte spěchat,“ dodal.

Ohromené upírky nepřestávaly zírat směrem, kterým oba muži odešli, a po tom, co se dostatečně vzpamatovaly z šoku, se nejistě přiblížily ke kupě lákavého oblečení. Byly to nádherné šaty. Bohužel byly poněkud kratší a jim začala být v chladném sklepě brzy zima. Misty zaklepala na dveře a doufala, že jí někdo otevře.

  Stanul před ní Peter ve smokingu a pokynul jim, aby vstoupily. Page ho sjela ledovým pohledem, kterým dávala jasně najevo, že pokud se jí jen dotkne, zpřeláme mu všechny kosti v těle. Nepřekvapilo je, že v horním pokoji nebylo jediné okno. Pravděpodobně si tento kryt postavil Henry sám.

„Prosím, velevážené slečny, posaďte se.“ 

Nejspíš Peter nechtěl jíst sám, protože na stole bylo tolik jídla, že by to nesnědl ani za dva dny. Usedli a mlčky večeřeli, nebo možná obědvali, nikdo neměl přesný pojem o čase. A k čemu taky? Pro všechny kromě Petera čas nic neznamenal.

  Po jídle se Henry snažil navázat konverzaci.

„Bylo by to opravdu nepěkné, kdybych zemřel té noci, kdy mělo zemřít tolik jiných upírů včetně tebe, nemyslíš si, Misty?“

„Netruchlila jsem,“ odsekla mu a přiložila si ubrousek k ústům, aby se očistila.

 „No, jak vidíš, nebylo to zapotřebí,“ věnoval jí opět jeden ze svých neodolatelných úsměvů.

„Takže ten hlupák se netrefil, jo?“

„Naštěstí. A ani si toho nevšiml.“

 „Proč jsi mě tedy nepronásledoval? Proč tohle všechno až teď?“

„Mnoho důvodů, má nejdražší,“ stále mluvil, jakoby neuplynulo století. „Například jsem byl dotčený, že jsi mě tam tak zanechala. To od tebe nebylo hezké. Dále mám nějakou úroveň. Hnát se za tebou jako smyslů zbavený? Oh, prosím,“ zatvářil se znechuceně. „Čekal jsem, až se usadíš, což ti trvalo značnou dobu. Poté jsem musel vymyslet plán. Nemohl jsem tě jen tak potkat na ulici a pozvat na kávu. Rozhodl jsem se k tobě dostat přes tvoji roztomilou přítelkyni. Původně jsem chtěl zakročit osobně, ale nakonec jsem usoudil, že by to bylo moc riskantní. Sledoval jsem ji. Věděl jsem, že když máš teď nového přítele, o němž si promluvíme později, tak že se začne nudit a také se s někým seznámí. A tady přichází na scénu náš mladý muž. Je to opravdu fešák. Hned, jak si vešla do toho obchůdku, má milá, věděl jsem, že z toho něco bude, a nemýlil jsem se. Ostatně jako vždycky. A uzavřeli jsme s Peterem dohodu. Já ho proměním, pokud mi pomůže. Jen aby bylo mezi námi hned jasno. Jakmile se dostatečně ubezpečím, že neprovedeš nějakou hloupost, Page, ty a tvůj přítel budete volní. Co se týká tebe, Misty, u tebe si nejsem jistý, co udělám. Nejdřív si dala přednost smrti a pak jinému muži přede mnou? To bolí,“ zakončil svůj proslov přehnaně bolestným výrazem a chytil se za srdce.

Slova se ujala Page: „Ty chceš bejt upír? Stačilo říct! Nemusel jsi mě kvůli tomu takhle vodit za nos!“

 „Promiň, miláčku, nebyl jsem si jistý, jak bys zareagovala po tom, co jsem tě slyšel, jak říkáš, že se Jason o vás nesmí dozvědět. Co bys pak řekla asi mně?“

„Tys nás špehoval? No to snad ne!“

 „Jo, párkrát, ale…“

 Henry se tiše zvedl a přistoupil k Misty.

 „Ti dva si toho mají hodně co vysvětlovat. Nechceš to snad poslouchat. Pojď za mnou.“

 Když se ale otočil, nenásledovala ho. Už toho začínal mít dost. Byl to tolerantní muž, zvláště pak k ní, ale tohle bylo příliš.

 „To nebyla žádost,“ řekl hrozivě a vyčkal, až se uráčí zvednout.

  Ani druhý pokoj neměl okna. Byl tu jen stoleček s dvěma židlemi, postel a malá skříňka, ze které vytáhl džbán s krví a dvě skleničky.

 „Takže,“ začal opět, když jim oběma nalil a posadil se, „pověz mi něco o tom tvém Jasonovi. Miluješ ho?“

 „Tohle mi něco připomíná,“ zamračila se.

 „Můžeme se klidně bavit jako tenkrát, ale nebyl to zrovna ten nejpříjemnější rozhovor. Určitý pokrok po sto letech by nebyl na škodu,“ usmíval se.

„Říká chlap, kterej pronásleduje tu samou ženskou a styl jeho mluvy je naprosto identickej jako před sto lety.“

 „Fajn, jak chceš. Spíš s ním z nudy nebo je v tom něco víc?“

 „Určitě něco víc.“

 „Fakticky? A myslí si to i on?“

„Samozřejmě!“

„Já jen že tu mám tvůj telefon a nevidím na něm žádný vzkaz.“

„Není tak vlezlý, na rozdíl od tebe.“

„Kdy ho hodláš přeměnit?“

 „Až bude připraven.“

 „Ptala ses ho, jestli to vůbec chce?“

 „Ne, ale…“

 „Takže je tu určitá pravděpodobnost, že tě časem opustí, protože rozhodně neschvaluje náš životní styl.“

 „Vlastně jsem neřekla, že s ním chci strávit celej život.“

 „A to nás vrací zpátky k otázce, zdali ho doopravdy miluješ tak, jak říkáš.“

Vždycky všechno tak zamotá. On mě prostě donutí říct i to, co nechci!

   „Co se mnou zamýšlíš?“ snažila se uhnout od tématu.

„Jak už jsem řekl. Nemám tušení. Co navrhuješ?“

 „Okamžitě mě pustit a už mě víckrát nekontaktovat, samozřejmě!“

 „Ale no tak. Jen se nedělej. Stýskalo se ti po mně.“

 „Pche, vážně? Nevšimla jsem si.“

„Ale já ano. Kolikrát si hleděla do tmy a přemýšlela o tom, zda jsem to přežil, jaké by to asi bylo, kdybych tam s tebou právě byl, snila jsi o mně, o tom jak mě miluješ. Vím to, protože jsem často byl tak blízko tebe, že jsem mohl slyšet tvoje myšlenky,“ mluvil tak sladce a otevřeně, úplně jí to dostávalo do transu. Nebylo to však používáním nějaké jeho zvláštní schopnosti a ona to moc dobře věděla. Byla to čistě jeho osobnost, která ji tak uchvacovala. Zvedl se od stolu a pomalu se k ní blížil. Udělala to samé. Trochu nesměle ji zajel prsty do vlasů a šeptal na rty: „Proč se tomu tak bráníš, Misty? Od začátků víš, co ke mně cítíš a co já cítím k tobě.“

Už se jejich rty téměř spojily, když se z nějakého nevysvětlitelného důvodu Misty od něj odtáhla a uštědřila mu pořádnou facku. A to opravdu neměla dělat. Černé oči se mu podlily krví, vydal ze sebe nepopsatelný zvuk a rázem bylo Mistynino hrdlo uvězněno mezi jeho rukou a zdí.

„Co si o sobě, sakra, myslíš? Jsem nesrovnatelně starší a silnější jak ty! Nejsi můj host ale zajatec, takže mě budeš poslouchat! Nabídl jsem ti příměří a tys mi plivla do dlaně. Měl bych tě rozmáčknout jako červa!“

 Misty nijak moc nevadilo, že ji škrtí. Dýchat k životu nepotřebuje. Nicméně jí to nebylo zrovna pohodlné, proto ze sebe vypravila něco jako: „Víš, že když se zlobíš, seš neuvěřitelně sexy?“

 Riskantní tah, ale ona věděla, že to zabere. Povolil stisk a znovu se posadil.

   Tmavovláska si promnula krk a zaklonila se na židli s nohama přes sebe.

„Pojďme raději vyřešit tuhle zvláštní situaci,“ řekla naprosto klidným hlasem.

Změřil si ji vážným pohledem a zkřížil ruce na prsou.

„Poslouchám.“

 „Předpokládám, že ses rozmýšlel, jestli mě máš zabít nebo nechat žít.“

„Stále jsem na vážkách,“ začínal se mu vracet jeho lišácký úsměv.

 „Už jsem jednou dala přednost smrti před věčností s tebou a možná jsem se trošku unáhlila.“

Následovala tíživá pauza.

 „Takže navrhuju rok společného soužití.“

Poslední věta zněla jako ze soudní místnosti a muži vyčarovala triumfální výraz.

„Dva roky.“

„Fajn!“

Po chvíli bylo však vidět, jak mu obličejem trhla jakási myšlenka.

„Co bude pak?“

 „Mám snad všechno vymejšlet sama? Myslela jsem, že ty jsi tu šéf.“

 Doufala, že nabídne něco lepšího, než by si troufla ona sama.

„Už ti asi došlo, že tě nechci nutit násilím, abys se mnou byla. Pokud budeš chtít odejít, nebudu ti bránit, pod jednou podmínkou,“ řekl přísně, až jí naskočila husí kůže. Jeho arogantní úsměšek jí však zbavil všech obav. „Jestliže já uznám, že nejsi vhodnou ženou pro mě, nebudeš mě prosit na kolenou, abych zůstal. Nebudeš mě pronásledovat až do mojí nejsmrtější smrti. Nebudeš mě držet a mučit, dokud neřeknu: ano. Nebudeš…“

„Jójójó, jasný. Pochopila jsem tě,“ přerušila ho s úsměvem a naznačila mu, aby byl chvíli zticha.

  Snažila se zaslechnout nějaké zvuky z vedlejšího pokoje. Zdálo se tam být ticho.

 „Měli bychom je zkontrolovat,“ dělala ustaranou a vzala za kliku.

 Page a Peter seděli stále na stejných místech naprosto beze slov. K pohybu je donutil až příchod jejich společníků.

„Co uděláme s nimi?“ zeptal se Henry, jakoby se to zmiňovaných vůbec netýkalo.

 „Nech je jít. Navíc někdo musí říct Jasonovi, o co tady jde,“ pronesla Misty.

 Při vzpomínce na Jasona se jí málem rozkutálely slzy z očí, ale přemohla se.

 Page z toho rozhovoru měla dost špatný pocit.

„Někdo by to mohl říct snad nejdřív nám, ne?“

 „Jistě, drahoušku. Mamka s taťkou, a to myslím doslova, jestli se Peter stane mým synem, se rozhodli, že si potřebují od vás na pár let odpočinout. Víte, jak to chodí. S dětmi si dospělí neužijí žádnou legraci. Takže hned zítra odcházíme, neznámo kam. Vy jednejte, jak myslíte. Ale nesledujte nás a nikomu o nás neříkejte. Panu Wetmanovi viřiďte, že…“

 „O tom rozhodnu já!“ vstoupila do toho rázně Misty. „Řekněte Jasonovi, že je mi to hrozně líto, ale neměla jsem na výběr. Jestli se za dva roky nevrátím, znamená to, že jsem mrtvá. Jestli do té doby na mě bude čekat nebo ne, to je jeho věc. Já budu.“

 Henry otevřel pusu, aby dodal nějakou svou vtipnou poznámku, ale všiml si bolesti v jejím obličeji. Místo toho pokynul Peterovi, aby dámy nechali o samotě. Ze stolu sebral ostrý nůž a nařízl si jim žíly. Nechal krev, ať stéká do nachystané sklenice. Po té podal nůž Peterovi, aby mohl udělat to samé. Překvapeně na něj vyvalil oči.

„Myslel jsem, že stačí, abych se napil tvojí krve.“

„To sice ano, ale vypadá to líp, když je oběť vzájemná, je to takové osobnější, chápeš mě? Nechceš mě přece urazit, že ne?“

 Mladík se kousl do rtu a s bolestným syknutím se řízl. Přiťukli si a vyprázdnily sklenice. Teď už není cesty zpět.

  Page tomu stále nemohla uvěřit. Nasupeně chodila po místnosti a občas si hrábla do vlasů.

„Takže mě tu klidně jen tak necháš, co? Potom všem, co jsme spolu zažily.“

 „Promiň, Page. Nebyla jiná možnost.“

„Vždycky je i jiná možnost!“

 „Ano, taky jsem nás mohla nechat všechny zabít!“

 Page už to nevydržela a dala slzám volný průchod. Misty ji pevně objala a hladila po vlasech.

„Jsou to jen dva roky, co to pro nás je? Ani se nenaděješ a už ti zase budu otravovat život jako dřív.“

 „Ty vážně věříš, že tě nechá odejít?“

 „Třeba nebudu chtít,“ usmála se na ni a pohlédla do očí.

  Přerušil je příchod obou mužů. Henrymu radostí jen zářily oči a spokojeně si mnul ruce.

„Tak. Pokud chcete, vy dvě hrdličky tu můžete zůstat přes noc. Vlastně tu můžete zůstat i poté, když my tu nebudeme. No, nevím jak vy, ale já se cítím být unaven, půjdu se natáhnout. Dobrou noc.“

 „A co my? Je tu jen jedna postel.“

 „Pokud jde o tebe, zlatíčko, do té mojí se s přehledem vejdeš,“ obdařil Misty svým úsměvem. „Vy budete muset spát na zemi. Je mi líto, ale doufám, že chápete, že vás nemůžu jen tak pustit. Co kdybyste mi sem dotáhli proti-upíří armádu. To nemohu riskovat.“

Page se pohrdavě rozhlédla po pokoji a nakonec si sedla do rohu místnosti.

„Dojdu ti aspoň pro ten polštář a deku,“ nabídl se Peter a šel do sklepa. Misty si těžce povzdechla a upřela svůj pohled na Henryho, který jí přidržoval dveře.

„Dobrou noc,“ rozloučila se s Page a následovala svého věznitele.

 

Bylo něco málo po půlnoci a Jason dopíjel své sedmé pivo. Zasmušile se podíval na hodinky. 

„Neměl bych ji raději jít zkontrolovat?“ Obrátil se na svého společníka.

„Je to dospělá ženská, dokáže se o sebe postarat. Jdi se domů radši vyspat, taky už musím běžet.“ Vyklopil do sebe zbytek sklenice a mávl na barmanku, aby mohl zaplatit.

Jason zkoumal stoupající kouř z cigarety. Ani nepostřehl, kdy přesně Ben odešel. Měl v sobě vážně dost alkoholu. S velkou námahou se zvedl. Nejprve se mu hlava zamotala tak, že ho to vrátilo zpátky do židle. Nakonec se mu podařilo úspěšně vyjít z hospody a posléze i do vlastního domu.

  „Aby bylo mezi námi jasno, tak tě nenávidím!“ upozorňovala co nejpřesvědčivěji Misty svého nocležníka, který ji s neskrývaným zájmem pozoroval z postele, jak se vysvléká z šatů.

Když už na sobě měla jen spodní prádlo, donutila ho, aby se ještě trochu víc namáčkl ke zdi, a pak až si teprve k němu přilehla. Napjatě čekala, kdy začne Henry se svými rádoby vtipnými, úchylnými poznámkami. K jejímu překvapení se ale nic takového nestalo. Ležel tiše zády k ní a poklidně oddychoval. Ani ona si k němu nedovolila být čelem. Představa jeho krásných, nebezpečných, temných očí jí to nedovolovala a zároveň poroučela se otočit. Po dlouhém myšlenkovém zápasu konečně usnula.

Pokračovat na další kapitolu