Normální a zdravý člověk nepíše

Tak pravil Ludvík Vaculík a dodává: Nebo píše jako Viewegh: to je odborný spisovatel, řemeslník.
Docela s ním souhlasím (teda Viewegha jsem ještě nečetla, chystám se, ale on sám popsal, jak píše, takže - ). Většinu dobrých věcí, které jsem přečetla, nenapsali zcela normální lidé. Vždycky jsem na ně nějakou zvláštnůstku našla, třeba prťavou, ale byla tam!
Víte, o tom, že existuje nějaký Ludvík Vaculík, jsem se dozvěděla až nedávno, když jsem si vybírala, na jakou přednášku, kterou organizuje naše škola a říká tomu Den osobností, půjdu. No a byl tam tenhle pán, spisovatel, fejetonista atd. Tak jsem o víkendu od něj rychle přelouskala dvě knížky, abych nebyla za úplného trotla (jít na přednášku o někom, o kom absolutně nic nevím? To mi přišlo trotlovský). Vzala jsem Morčata a Hodiny klavíru. Sekyru, která je od něj neznámější, jsem nechtěla. Četla jsem o ní na netu a nelíbilo se mi to. No, Morčata nebyla můj šálek kafe. Nemám ráda týrání zvířátek! :D Po prvních 7 stránkách jsem si myslela, že to vyhodím (týrání bylo až na konci knížky, ze začátku se psalo o sračkách - doslova). Dalších 10 stránek jsem se trápila a pak se konečně do jisté míry začetla. Ale bylo to divný. Hlavní postava na mě působila jako magor, nevím, jestli to byl účel.
Hodiny klavíru byly lepší. Až doma jsem se dozvěděla, že jsou vlastně přímo o něm, jsou to takové zápisky z různých dnů během roku 2004-2005. Klavírista byl asi trochu špatný, podle toho co psal. Ale jestli se začal učit až na stará kolena, tak ani dobrý být nemohl. U jeho příhod jsem se docela často pobavila a hlavně jsem byla ráda, že se vyjadřoval i ke své tvorbě.
Závěr? Myslím, že by s ním na tý přednášce mohla bejt sranda. Sice mu je přes 80, ale působil dost svérázně a se smyslem pro humor a to já ráda. I když na hodně věcech bych se s ním neshodla.
Teď k blogu. 5 komentářů za pokračování Já chci taky! ?? Vážně? 30 zobrazení a 5 komentářů? Ale no tak, děcka! :D Berte to jako přátelské pokárání, ale nebudu lhát, nasrali ste mě :D To má být motivace, abych si vymezila čas na psaní, který si mimochodem vymezit nemůžu? Z nic se dá vymezit jedině nic, už mi z toho zas jebe... z pátka na sobotu jsem nemohla usnout, protože jsem bezdůvodně brečela, a protože jsem nechtěla budit bratra, tak jsem šla bezdůvodně brečet ven a tam jsem ještě hodinu (takže do 1 ranní) ležela v trávě, brečela a pozorovala hvězdičky - žádná nespadla, svině! :D Teda bezdůvodně, důvod byl, ale za normálních okolností (čili bez stresu), by mě nic takovýho nerozházelo - došlo mi, že nebudu mít celý týden čas hrát na klavír, protože celý týden se nevrátím domů před 6... Pak jsem se ještě zamýšlela nad školou, celkově nad životem a přivodila si ještě větší depresi.
Vidíte? Další nenormální spisovatel! :D A to mívám i horší výlevy, ale o těch se rozepisovat opravdu nechci.
Na druhou stranu je dobře, že ste mi moc komentářů nevěnovali. Alespoň se nebudu cítit blbě, že na pokračování si počkáte asi tak týden, ne-li víc.
S láskou Váš nenormální a nezdravý Šunkič