1. kapitola

Komentář autora: Vzpomínáte si, jak jsem mluvila o tý libový jednorázovce, kde bude hodně vystupovat Bonnie? No, tak jsem se dneska místo školy pustila do jejího psaní (nemaj nám dovolovat si podepisovat omluvenky samy, když jsme plnolettí! :D) a zjistila, že to bude krátká kapitolovka, tak třídílná, víc snad ne. Před chviličkou jsem dopsala první díl, tak snad v tom nebude moc chyb a snad dokážu napsat pokračování, měla bych.

Neberte to moc vážně, má to bejt jenom taková blbovina! :D

VOLNĚ navazuje na 3x19.

Prosím o komentáře :P

„Ty ses líbala s Damonem?“

„Jo.“

„No fůj!“ vypustila ze sebe Caroline.

Elena se na ní hněvivě podívala.

„Hele! Tys s ním přece spala!“

„Protože mě ovlivňoval.“

„Ale no tak, Caroline, chtěla si ho zatáhnout do postele ještě předtím, než ses dozvěděla, jak se jmenuje,“ zpražila ji Bonnie pohledem.

Všechny tři dívky seděly na Elenině posteli. Bylo horké odpoledne a ony neměly nic lepšího na práci než řešit dívčí problémy.

„V tom byl ten háček, nevěděla jsem ještě, jakej je to vůl. Na co se vymluvíš ty, Eleno?“

„Zkus si s ním ležet v posteli, když má rozepnutou košili, kouká na tebe těma svejma kukadlama a drží tě za ruku,“ zamumlala brunetka a zastrčila si vlasy za ucho.

„A jaký to bylo?“ vyzvídala Bonnie.

„Vzrušující?“ napovídala Caroline.

„Jo.“

„Omamující?“

„Úplně.“

„Vášnivý?“

„Neúnosně.“

„Uvolňující?“

„Příšerně.“

„Dech beroucí?“

„Ještě teď ho nemůžu popadnout.“

„Nejlepší, co si kdy v životě zažila?“

„Ano,“ špitla Elena a oklepala se, jak se v ní všechny ty pocity opět probouzely. „Přesně takové to bylo. Líp bych to nepopsala.“

„Vím, o čem mluvím,“ prohodila Caroline a zasněně vyhlédla z okna.

Bonnie si je tázavě prohlížela. Ona jediná byla tak zvaně mimo mísu. Nějaké zkušenosti s kluky samozřejmě měla, ale neměla zkušenosti s DAMONEM SALVATOREM, nejvýše umístěným upírem na celosvětovém žebříčku nejatraktivnějších mužů.

„Taky sis tak připadala? Myslím, když ses s ním milovala?“

„Jo. Bylo to vážně - něco. Nemůžu to dostat z hlavy, i když Tylera miluju, ten upíří zmetek se mě drží jako klíště a já nemůžu najít kleštičky.“

„Jo, to mi povídej,“ uchechtla se Elena.

Teď už se Bonnie cítila jako vetřelec. Nervózně se zavrtěla a nakonec zvedla k odchodu.

„Kam to jdeš?“ podivila se Elena.

„Mám doma hrozný binec. Už ten úklid odkládám několik dní, měla bych se do toho konečně pustit.“

„Chceš pomoct?“ zeptala se Caroline takovým tím způsobem ptám-se-ze-zdvořilosti-neříkej-ano-jinak-jsem-v-pytli.

„To je dobrý. Uvidíme se později,“ zamávala jim a cupitavě seběhla schody.

Elena s Caroline jen pokrčily rameny a pokračovaly v rozplývání se nad Damonovým sexuálním uměním.

Bonnie dělal čerstvý vzduch dobře. V tom pokoji se málem udusila. Co je na tom, že nespala s Damonem? Je jednou z mála, která dokázala odolat jeho kouzlu. Vždyť spal skoro s každou… A ji jedinou si nevybral…  Ne! Ona jediná mu nepodlehla!…  Ale prosím tě, není nijak těžké odolávat někomu, kdo nemá zájem. Obě své hemisféry - nebo kdo se to s kým v její hlavě dohadoval - utišila rázným zatřesením té věci na jejím krku. Rozhlédla se po ulici a přemýšlela. Konečně se vyšší síly dohodly a vyřkly svůj verdikt: sveď Damona Salvatora!

„Tak dobře,“ zamumlala si pro sebe a přimhouřila oči. Její sebevědomí vyvěralo na povrch a seškvařilo každého, s kým se střetlo, až na kosti.

Doma byl opravdu svinčík, ale měla své poslání a pár špinavých talířů jí nemohlo stát v cestě. Pouhým pohledem otevřela skříň a všechno své oblečení přenesla na postel. Pak se v něm začala zuřivě prohrabovat. Nakonec vytáhla černo-žluto hnědé šaty s hlubším kulatým výstřihem. Vzala si pořádnou push-upku, kterou normálně nenosila, protože jí připadala až moc vycpaná, lodičky na vysokém podpatku a přešla k zrcadlu, kde si ještě sladila líčení se svým oblečkem. Když vycházela z domu, začínalo se pomalu stmívat. Jen doufala, že Damon bude na svém obvyklém místě.

Vešla do Grillu a nápadně nenápadně se rozhlédla. Damon seděl na baru. Skvělý! Nebyla si jistá, jestli má jít rovnou k němu, nebo jestli má počkat, až si jí všimne. Dotěrná hemisféra, která ji nejspíš neměla zrovna v lásce, soudě podle jejího tónu, jí poradila, aby nedělala drahoty a šla rovnou k němu. Poslechla ji. Přisedla si k upírovi a hodila si nožku přes nožku.

„Nazdar, čarodějničko,“ zamrkal na ní podnapile.

„Ahoj, Damone.“

„Co si dáš, Bonnie?“ zeptal se jí barman, se kterým se dobře znala. Matt dneska v hospodě nebyl. Její jediné štěstí. Nechtěla, aby o jejím novém záměru někdo věděl.

„Cuba libre, čím silnější tím lepší.“

Damon pozvedl obočí a přes hranu své skleničky si jí nevěřícně změřil.

„Co tě přimělo pít, Bennettová?“

„Život,“ odpověděla po pravdě.

„Vítej v klubu,“ přiťukl si s ní, řádně se napil a objednal další.

„Slyšela jsem, že jste si s Elenou ten výlet pořádně užili.“

„Hm. Od koho jsi to slyšela?“

„Od ní.“

„Pche. Jasný. Jí totiž nikdo nezneužil a nezlámal všechny kosti v těle.“

„Víš, že to tak nemyslela.“

Co to děláš, ty huso?! Tím, že se budeš zastávat jeho milované, na kterou je momentálně pěkně naštvaný, si rozhodně nepomůžeš!

Damon se zhnuseně zašklebil a s takovýmto výrazem se na ní obrátil.

„Jak by ti bylo, kdyby ti někdo, koho miluješ, řekl, že člověk, kterýho miluje on, si myslí, že k tobě něco cítí, a ta tebou milovaná osoba by ti řekla, že neví, jestli tomu tak je, ale až to zjistí, určitě ti dá vědět, z čehož vyplývá, že ty mezitím budeš poslušně čekat jako čokl v boudě, dokud se páníček nerozmyslí, jestli tě dá utratit, nebo si tě nechá. Jak by ti bylo?“

„Pod psa.“

„Čekala bys na pána?“

„Asi ne. Asi bych běžela do zverimexu a sežrala všechno zboží. Pak bych spokojeně umřela, protože bych nevěděla, že jed na krysy, který bych taky spořádala, je jedovatý i pro ostatní zvířata.“

„Přesně to mám v plánu.“

„Nepřiběhneš, když panička zavolá?“

„To dřív objevím ten jed na krysy, než si na mě vzpomene,“ unikl mu neveselý náznak smíchu.

„Už chápu, proč se říká psí život,“ odpověděla klidně Bonnie a objednala si další pití.

Snad to tímhle metaforickým rozhovorem trochu zachránila.

Damon si jí znovu prohlédl. Nevypadala špatně. Krátké šatičky odhalovaly její pěkné hubené nohy, výstřih zase pevná prsa. Nebyla to však Elena, byla to čarodějnice, která ho nenáviděla… Moment, proč se s ním baví, když ho tak nesnáší?

„Kdy jsi přeběhla na druhou stranu?“

„Cože?“

„Právě si se mnou projevila soucit.“

„Seš docela politováníhodný, víš?“ Ušklíbla se.

„Hm. Promiň, ale nevěřím ti. Elena mě nelíbala bezdůvodně, ty mi neprojevuješ sympatie bezdůvodně. Tak zní zákon.“

„Mám své důvody,“ řekla neurčitě.

„Jaký?“

„Kdybych ti to řekla, stejně bys mi nevěřil,“ upřela na něj své velké oči a přeběhl ji mráz po zádech. Možná by měla více vážit slova.

Naštěstí to Damon odmávl rukou a opět se napil. S Bonnie si povídal až dlouho do noci. To už byla řádně nametená.

„Pojďme zabít Klause!“ Zajiskřilo jí to v očích a bezvládně upustila svou ruku na Damonovo stehno.

„Víš snad jak?“

„Ne,“ vyprskla smíchy, a kdyby ji Damon nepodržel, skácela by se na zem.

„Ou, ou, opatrně, děvče,“ usmál se a vrátil ji zpátky na židli.

„Jé, tys mě zachránil!“

„To je můj nejoblíbenější koníček. Zachraňovat zadky bláznivým puberťačkám.“

„Hm, jsi tak milý,“ položila tentokrát záměrně ruku na jeho koleno a začala ho hladit.

Trošku zděšeně tomu přihlížel. Těkal pohledem z její tváře na její ruku, která nebezpečně stoupala výš a výš. Ne snad že by mu to bylo nepříjemné, ale bylo to divné. Bonnie ho pozorovala s připitoměným úsměvem. Moc si neuvědomovala, co vlastně dělá.

„Ehm,“ odkašlal si a natočil se víc k baru.

Bonniina ruka z něho sklouzla. Dívka se zamračila a položila si hlavu na pult.

„Chce se mi spinkat.“

„Asi tě nemá kdo hodit domů, co?“

„Dojdu pěšky,“ zabreptala a seskočila ze židle. Položila několik bankovek vedle prázdné skleničky a šourala se k východu.

„Nemůžu uvěřit tomu, že to dělám,“ povzdechl si Damon a doběhl potácející se dívku.

„Co to děláš?“

„Dělám ti garde.“

„My jdeme na ples?“

„Skoro.“

A tak jí doprovodil až domů. Vyhrabala klíče a odemkla.

„Nepůjdeš dál?“

„Tys mě dobrovolně pozvala dovnitř?!“

„Ty jsi u nás ještě nebyl?!“

„Já už ani nevím.“

„Já taky ne,“ rozchechtala se a zatahala ho za ruku. „Tak pojď.“

„Myslím, že raději ne.“

„Proč ne?“

„Jsi opilá.“

„No a?“

„A je dost pozdě.“

„Hm?“

„A usínáš ve stoje,“ dodal a na poslední chvíli jí zachytil. Usnula mu v náručí. 

Zavrtěl nad tím pobaveně hlavou a dopravil ji k ní do postele, přikryl peřinou a ztratil se.

Pokračovat na další kapitolu