3. kapitola - Setkání

Komentář autora: Bože, tahle povídka by potřebovala kompletně přepsat... ale za takovou dřinu mi zase nestojí :/
Přidávám nový díl, abyste měli o víkendu co číst, odjíždím totiž opět na konec světa bez signálu a internetu, abych to tam uklidila a mohla tam strávit další víkend... ZA CO??!!!!:( :D
Jinak mi držte palce, ať dneska nedám na radu svých spolužáků a nezřídím se jak doga... dneska večer pořádáme s kámoškou totiž narozeninovou pařbu. No, to zas melu sračky, pardon :D.
Hezkej víkend!

Ben Murray si protřel oči a pomalu vstal z postele. Po noci s Jasonem spal pěkně dlouho, dokonce si musel vzít den volna v práci, aby to rozchodil. Přišoural se do koupelny a shodil ze sebe oblečení. Byl o něco starší než Jason, ale byl stále mladý. Ve třiceti je přece chlap v nejlepších letech, prohlašoval vždycky. Atletická postava, kterou měl na střední škole, mu už pomalu mizela a nahrazoval ji malý pivní pupek. Jen paže měl stále statné a silné jako medvěd, možná i stejně chlupaté. Měl hustou nepoddajnou hřívu, s občasnými kudrlinami a barvou jako podzimní listí. Ne tak žlutou ani červenou, ale hnědou s oranžovým nádechem. Jeho upřímné oči teď však vypadaly trošku omšele. Temně hnědá barva se z nich nevytratila, ale víčka je zakrývala více než obvykle. Když vyšel ze sprchy, zahleděl se na zamlžené zrcadlo, jako by si myslel, že stále spí. Potřepal hlavou a podíval se znovu, ale zrcadlo vypadalo pořád stejně. Bylo nevyhnutelné, aby si to nepřečetl: „Misty, jméno smrti!“

„A viděla jsi ho? Jak víš, že to byl Simon?“

„Neviděla jsem nikoho. Ale poznala jsem jeho hlas, byl to on!“ 

„Simon je ale už pěkně dlouho mrtvý, děvenko, nezapomínáš na to, že ne?“

„Samozřejmě, ale…“ ale nemám pro to jiné normální vysvětlení, dokončila si větu v duchu Misty.

Simon byl Mistynin snoubenec. Byla mu zaslíbena, ještě když byla člověkem, ale štěstí jejich svazku nepřálo. Byl upálen na hranicích tak jako celá její rodina. Proč by ji měl kontaktovat, to netušila. Ale vždy si byli velmi blízcí a možná potřeboval její pomoc, vždyť o ni přece žádal!

Page si ji pozorně prohlížela, jakoby ji nikdy předtím neviděla, a pak si odfrkla. „Každopádně dneska tu zůstanu s tebou. Stejně to proklatý sluníčko svítí tak, že se nemůžu podívat ani z okna,“ zamračila se na závěsy.

„Jedla jsi včera něco?“

 „A co asi, když tu celou tu dobu byl náš host? Sama jsi mi řekla, že jeho jíst nemůžeme, což nechápu proč, když má víc krve, než potřebuje. Takže jsem hladověla. Taky by sis něco dala?“

 Misty si přejela jazykem po zvětšených špičácích s nepřítomným výrazem.

 To Page brala jako souhlas: „No dobře. Podívám se, jestli tu nechovaj ňáký zvířata, případně najdu obrovskej slunečník a vydám se na lov. Ty tu zůstaň a přemejšlej, kdo by tě mohl lákat o půlnoci bezdůvodně do lesa,“ poklepala ji konejšivě na stehno a zvedla se k odchodu.

  Včerejší noc byla zvláštní. Co se to Page stalo s očima, když se mě vyptávala na Misty? Samozřejmě, že většině lidem rudnou oči předtím, než se rozbrečí, ale jí neukápla ani slza. A tak velké špičáky předtím taky neměla. A ta druhá dívka, proč byla tak studená a neměla puls? Přitom očividně byla na živu. Na tyhle otázky si Jason nedokázal odpovědět. Pak uslyšel hluk u vchodu svého servisu. Odložil nářadí a šel se tam podívat. Byl to Ben.

 „Á náš ožrala se konečně probral z kómatu!“ Zářivě se na něj opravář usmíval.

 Ben mu úsměv opětoval: „Na takovýhle řádění už nejsem stavěnej. Jak se vede?“

„Ale znáš to.“ Snad nikdy mu Jason na tuhle otázku neodpověděl jinak. „Už ses poznal s novými obyvatelkami našeho milovaného zapadákova?“

„Nový ženský v tomhle městě a já o tom nic nevím?“ Benovi zazářily oči.

„Jsou to neteřinky starýho Paula. Tos věděl, že McCharlesovi odjeli do Německa?“

„Kde na to vzali? Asi maj větší důchod, než nám přiznali. Ale vrať se k tomu před tím, to mě zajímalo víc!“

 „Jak jsem řekl, jsou to jeho neteře, bydlí v jejich domě, dokud se staříci nevrátěj. Jedna se jmenuje Page, ta by se ti líbila. Taková bleďounká, hubeňounká, oči jako ta nejsvětlejší modř, co znáš, a vlasy jako zlatavej sníh.“

Ben zasněně zavřel oči a zeptal se: „A ta druhá?“

„Tu jsem ještě pořádně neviděl. Jmenuje se Misty a jediný, co si pamatuju, je, že je to černovláska,“ usmál se trošku mrzutě Jason.

Bena to jméno vytrhlo ze snu. Misty.

Jason si toho ale nevšímal a pokračoval v rozhovoru. „Jo! Málem bych zapomněl, že ti ještě dlužím. Počkej vteřinku, hned ti to donesu“ a šel do obytné části své dílny. Tam se ale zastavil a nespokojeně mlaskl. Sakra! Musel jsem nechat tu peněženku včera večer u holek. Měl bych se pro ni zastavit, uvažoval a vrátil se zpět k Benovi. „Chlape, nechal jsem peněženku asi včera večer u McCharlesových . Počkal bys tu na mě, než se vrátím?“

Ben sebou trhl. „Nech to bejt, já ty prachy nepotřebuju. Ber to jako můj projev našeho přátelství,“ usmál se na Jasona.

Ten se ale nenechal odradit. „V žádným případě. Naše přátelství mi dokazuj jinak než penězi. Bude to chvilka. Půjčím si chevroleta paní Fobersový a budu hned zpátky.“

 Ben chtěl ještě protestovat, ale kamarád už dovřel dveře auta. Snad ten nápis na zrcadle byl jenom přelud.

Page se ještě nevrátila. Asi musela jít chudinka něco ulovit. Mohla bych to tu zatím aspoň uklidit. Namířila si to do kuchyně, ale uslyšela zvonek u vchodových dveří. Kdyby šla otevřít, zpražilo by jí slunce, toho si byla vědoma, proto jenom hlasitě zakřičela: „Pojďte dál, jsem v kuchyni!“

 Jasonovi to jako pozvání stačilo a namířil si to přímo do místnosti, odkud volání vyšlo. Misty stála k němu zády a myla nádobí. Utřela si ruce do utěrky a s úsměvem se otočila. Když ale zjistila, kdo to vlastně přišel, úsměv jí přešel spíš do úžasu a ovanula jí zase ta vůně. Tentokrát ale tak silně, že se málem zakuckala.

„No tak, králíčci, pojďte ke mně, já vám neublížím, chci vám jenom nabídnout stín pod mým slunečníkem.“  Sama nevěřila tomu, že by jen tak přišli, ale začínala být opravdu zoufalá. Fajn, budu je muset vyčmuchat a pořádně nasála vzduch. Králíky sice neucítila, ale zjistila, že asi 200 metrů od ní se pase srnka a vydala se tím směrem.

Misty nebyla schopna slova. Stále ještě hleděla na toho muže před sebou. To tělo. Viděla spoustu těl, ale žádné jí ještě nikdy nepřišlo tak pružné a dokonalé jako tohle. Jeho mužné rysy v obličeji a výrazné lícní kosti byly prostě neodolatelné. Ty vlasy, do kterých se chtěla zabořit prsty a už se nepustit. Ty rty, tak něžně tvarované a přitom drsné, mohla by je obdivovat celé hodiny. A nakonec mu pohlédla do očí a už byla ztracená. Padala do nich hloub a hloub a nechtěla přestat, i kdyby se v nich měla utopit. Připomnělo jí to včerejší pohled na jezero.

Z Jasona také nevypadlo nic kloudného. Byl přimražen k zemi tou krásou. Když spatřil Page, myslel si, že je to ta nejkrásnější žena, kterou kdy poznal, teď si však uvědomil, jak moc se mýlil. Černé, ještě stále zacuchané vlasy s rudými melíry mu připomínaly žhavý popel. Zelené kočičí oči jen jiskřily odvahou a jakousi zvláštní energií. V bílém županu bylo vidět, že její pleť ve srovnání s ním není o moc tmavší. Odhaloval pouze lýtka, která působila tak křehce a zároveň překypovala silou. Dokonce i malá jizva na jednom z nich mu připadala, jako by tam patřila. Všiml si, jak se jí chvějí jemné růžové rtíky, jako by chtěla něco říct. Její pohled ho nutil ponořit se do jejích očí a on se tomu nechtěl bránit.

Po několika minutách se Misty zase vzpamatovala a zhluboka se nadechla: „Potřebujete něco, pane…“

 „Jason. Jason Wetman. Vy musíte být Misty, že? Včera jsem vás pořádně neviděl, byla hrozná tma a vy jste nebyla úplně při smyslech. Je vám už líp?“ Bože, ty oči. Jako kočka, ale ještě mnohem krásnější.

„Ano. Myslím, že už jsem v pořádku. Page mi řekla, že jste mě našel a odnesl domů, děkuji vám.“

„Za málo,“ usmál se na ni a Misty zatajila dech.

Když se jí podařilo znovu nadechnout, zeptala se: „Přišel jste za Page? Za chvíli by měla být zpátky, můžete tu počkat, jestli chcete.“ 

Jason se zamyslel. Proč jsem vlastně přišel? Něco jsem chtěl, ale…co? Každopádně nemám kam spěchat, mohl bych se tu chvíli zdržet. „Ukažte. Pomůžu vám s tím nádobím“ a udělal rozhodný krok vpřed směrem k ní.

Něco zarachotilo u zadních dveří.

„To bude asi Page, půjdu se tam podívat,“ vysvětlovala Misty a odešla.

Jason se ještě dlouho poté díval tím směrem.

 Page hrdě položila mrtvou srnku před dívku a pokynula jí, ať ochutná.

„Teď ne. Přišel Jason, najíme se později.“

„Už je tu zas? Co chce?“

„Vlastně ani nevím. Asi s tebou mluvit, když tu jen tak čeká. Je v kuchyni, pojď.“

Page si odfoukla pramen vlasů z obličeje a přikryla srnku nějakou plachtou, která se válela za rohem.

„Pan Jason! Čemu vděčíme za vaši ctěnou návštěvu?“ Koketně se na něj usmála a pohodila vlasy dozadu.

 „Zdravím, Page. Přišel jsem se jenom podívat, jak se daří vaší sestřence a…ještě něco jsem určitě chtěl, ale nemůžu si vzpomenout, co to jen bylo,“ rozpačitě se rozhlížel po místnosti, když mu padla do oka jeho peněženka na parapetu. „No jistě! Pro tohle jsem přišel!“ A vítězoslavně ji zvedl.

Pak nastalo trapné ticho, které musel někdo prolomit. Byla to Misty, která si uvědomila, že přímo zírá na Jasonův krk.

„Moc ráda jsem vás konečně poznala, Jasone,“ podávala mu ruku.

„Myslím, že bychom si mohli všichni potykat, ne?“ Velmi nejistě se usmíval, jako když dívka očekává svůj první polibek.

„Moc rády, že, Page? Takže ahoj, Jasone,“ při posledních slovech se mu hluboce zahleděla do očí a mladík začal lapat po dechu.

Potom se usmál: „Brzy se zase uvidíme,“ políbil Misty ruku, kterou stále svíral, a otočil se k odchodu.

„Okouzlující muž, že?“ řekla Page. „Haló, Misty! Prober se. Tím, že budeš zírat na ty dveře, ho zpět nepřivedeš.“ Dobírala si teď ona jí.

Misty se vzpamatovala: „Dáme si konečně snídani?“

***

Jason byl úplně mimo. Prakticky nevnímal, co se děje kolem něj na silnici. Naštěstí byla prázdná. Ještě nikdy v životě necítil to, co v tu chvíli. Pořád se lehce chvěl, bylo mu teplo, měl motýlky v břiše a zaplavoval ho pocit nesmírné blaženosti. I když ji sotva znal, věděl, že ji musí mít. Byla jiná než ostatní ženy. Když přijel ke svému servisu, stále ji měl před očima. Ze sna ho probudil až Ben, který se tvářil dost netrpělivě.

„Myslel jsem, že tam jedeš jenom pro jednu věc, ne že tam s nimi posedíš ještě na čajový dýchánek,“ tvářil se klidně, ale uvnitř byl naštvaný.

„Omlouvám se, Bene. Už jsem se konečně poznal s Misty a poptával jsem se, jak jí je. Včera večer jsem ji našel ležet v lese u jezera a nevypadala dobře, ale dnes už vypadala…,“ nedokázal dokončit větu.

Ben si ho podezíravě prohlížel a zeptal se: „Byla tam ta tvoje peněženka?“

„No jo, peněženka. Mám ji. Tady máš,“ vytáhl pár zmačkaných bankovek.

„Musím už běžet, jinak mě Sarah vyhodí. Uvidíme se večer U Daisy. Zatím.“

„Pozdravuj ode mě Sarah,“ zavolal ještě za ním a pustil se znovu do práce s jedinou myšlenkou v hlavě. Jak ji získám?

Uplynulo už pár týdnů od toho zvláštního incidentu u jezera a dívkám to pořád ještě nedalo spát. Jasona od té doby moc nevídaly. Jen občas ho potkaly na ulici a daly se s ním ze zdvořilosti do řeči. Tedy v případě Page. Pokud se Jason potkal s Misty, šlo spíše jen o nekonečné zírání téměř beze slov. Naše černovláska právě seděla na gauči a přemýšlela o té podivné noci.

„Tak už jsi přišla na to, kdo tě to toho večera volal?“

„Nemám tušení.“

 Rozhostilo se dlouhé, přemýšlivé ticho, které nakonec tiše prolomila Page: „A co Henry?“ zeptala se a nejistě čekala, jak bude Misty reagovat.

Henry byl upírem z Mistyniny ještě lidské minulosti. Toužil po ní tak moc, že se rozhodl z ní i z celé její rodiny udělat upíry. Věci se však pokazily a pro nikoho to nedopadlo dobře, včetně Henryho.

 Misty sebou trhla a její doposud klidný pohled začal těkat po místnosti. „Ten je stejně mrtvý, jako Simon,“ řekla nakonec pevně.

„A co když našel způsob, jak tě kontaktovat?“

„A proč by to dělal!?“

Misty si uvědomila, že to přímo vykřikla, proto raději pohlédla na Page s výrazem plným zoufalství a omluvy. Blondýnka jí pohled oplatila úsměvem. Přešla od futer ke gauči a posadila se vedle smutné tmavovlásky.

„Dneska tě zvu na večeři, dobře?“ Objala ji a něžně políbila do vlasů.

„Dobrý den, paní Fobersová! Váš chevrolet je hotový. Mám vám ho přivést? Dobře, hned jsem tam.“ Jason popadl klíčky a nasedl do auta. Když jel kolem náměstí, všiml si velkého plakátu na tabuli akcí. Byla to pozvánka na ples tuto sobotu od 6 hodin. To je ono! Jaká je příhodnější záminka pro seznámení než Velký jarní ples v Baleful Wall! Uhnul z cesty k domu paní Fobersové a odbočil na vedlejší silnici, která vedla k vile McCharlesových. Nemůžu přece přijít a říct: Ahoj, Page! Chci pozvat Misty na ples. Tebe ještě nikdo nepozval? Nevěš hlavu, on se někdo najde. V tom se mu naskytla další geniální myšlenka. Ben!

Ben si sedl ke svému počítači a pustil se do psaní. Bratři Nicolsonovi z Village Cheese se stále pohřešují, zněl nadpis jeho článku. V poslední době nepíšu žádný pozitivní zprávy. Furt jenom nálezy mrtvých těl nebo pohřešovaní mladí lidé. Co to je? Nějaká epidemie? Byl redaktorem místních novin. Nebyla to práce jeho snů, ale stačila mu. Krátce po jeho příchodu ho navštívila jeho nadřízená, Sarah Colinsonová, a netvářila se zrovna mile.

„Vzal sis den volna, doufám, že jsi k tomu měl pádný důvod. Jak jsi na tom s článkem, ještě dneska ho potřebuju.“

Byla o něco mladší než Ben, což ho neuvěřitelně vytáčelo. Mladší a ještě k tomu ženská a komanduje ho od rána do večera. Už od pohledu na ní bylo vidět, že je velmi temperamentní. Husté hnědé vlasy měla většinou stažené do culíku, rty pevně sevřené a zvýrazněné červenou rtěnkou a nosila různé komplety, které se přesně hodily na takovou kancelářskou krysu, jakou byla. Jen málokdy se usmívala. V práci byla ale od nevidím do nevidím, říkalo se, že tam dokonce někdy i přespává. Byla rozvedená, takže domů ji nic extra netáhlo.

„Pracuji na tom, Sarah, dneska večer ho budeš mít na stole, slibuju,“ opověděl sklesle Ben a neodtrhl přitom pohled z obrazovky. „Jason tě nechává pozdravovat,“ pokračoval monotónním hlasem.

Sarah sebou trhla a lehce se usmála. Ne že by s Jasonem přímo chodila, ale kdysi si byli velmi blízcí i intimněji, než jsou obyčejní přátelé.

„Už má Jason partnerku na letošní ples?“ zeptala se Sarah a zčervenala přitom jako chilli paprička.

„Myslím, že nikoho nezval. Vlastně se ani nezmiňoval, že by tam šel.“

„Děkuju za pozdrav. A teď máme oba myslím svou práci, že?“ Po velmi dlouhé době se usmála a vrátila zpět do své kanceláře.

 Uprostřed hloubání Benovi zazvonil telefon.

„Jasone? Co se děje, že to nemůže počkat, až se sejdem U Daisy?“

„Promiň, nerad tě ruším od práce, ale zrovna jsem na cestě k McCharlesovým a tak mě napadlo, pozval jsi už někoho na letošní jarní ples?“

„Ještě ne, nenapadá mě žádná ženská, se kterou bych chtěl protančit celou noc, na jiný věci by se možná nějaká našla…“

„Tak já pro tebe jednu mám, Page McCharlesová, co ty na to?!“

„Jenom jedna věc je nebezpečnější, než pozvat holku, co neumí tancovat, a to je pozvat holku, kterou ani neznám, jak si přišel na takovej stupidní nápad? S kým jdeš ty, když už jsme u toho?“ Byl ještě trochu podrážděný z předešlého rozhovoru se Sarah.

„Stupidní? Nebuď blázen, Page je úžasná! Nádherná, milá, nezadaná, co bys víc chtěl?“

„Proč ji nepozveš sám, když je tak skvělá?“

 Jason se odmlčel. „Protože chci pozvat Misty.“

„Já ti nevím, mám z těch holek husí kůži. Měl by sis dávat bacha.“ Jeho samotného udivilo, že to vážně řekl nahlas.  

„A to proč? Co je s tebou, Bene!?“

„Já nevím, jenom od tý doby, co přišly do tohohle města, se stalo hodně dost divnejch věcí, a kromě toho, měl bys pozvat Sarah, beztak je na to celá žhavá.“

 „Sarah zná v tomhle městě každýho mužskýho, dokáže se zařídit sama. Ale Page a Misty tu znají jenom mě, myslím, že by bylo hezký gesto seznámit je s ostatníma.“

Benovi došly argumenty. „Dobře, udatný zachránče nevinných panen! Ať je po tvym.“

„Díky, kámo. Věř mi, nebudeš litovat, až je poznáš. Musím už běžet, tak zatím!“ A zavěsil.

Je to tak správně. A vůbec, od kdy se vlastně bojím nápisů na zrcadlech? Odkdy se bojím seznamovat s novejma ženskejma? Co to do mě, sakra, vjelo? Jason si o mně musí myslet, že jsem se úplně zbláznil. Zaslouží si bejt s ňákou milou holkou. A já taky!

***

Na Baleful Wall se snášela poklidná noc.

„Pojď, Misty! Zábava volá!“ ďábelsky se usmívala Page.

„Leť napřed. Ještě na sebe musím hodit tílko a…“ Fialky? To není možný. Co by tu teď Jason dělal, pomyslela si Misty a svázala si vlasy do culíku. Pak zavřela dveře a zahleděla se do tmy. Ze zatáčky se vyřítilo nějaké auto a zastavilo kousek před ní. Vystoupil z něj krásný muž s medově hnědými vlasy.

„Zdravím, Misty. Vím, že už je asi trochu pozdě na nehlášenou návštěvu, ale chtěl jsem si s vámi o něčem promluvit. Je tu s tebou Page?“

 „Chystáme se vyrazit do vedlejšího města a ona šla napřed, takže to asi musíme odložit na jindy.“

„Ah tak. No, kdybyste se vrátily dřív, můžete přijít za mnou a za Benem do baru U Daisy, nebo…“

„To by bylo skvělý! Určitě přijdeme, nejpozději kolem 11, ano?“ Usmála se a přistoupila k němu o krok blíž. Je zbytečné popisovat, jak se Jasonovi rozbušilo srdce a zastavil doposud pravidelný dech, když ucítil vůni jejího parfému a všiml si, jak jí to v celo-černém obleku sluší.

 „Dobře. Tak se hezky bavte a budu se na vás těšit,“ oplatil ji úsměv a zase odjel.

Misty se stále usmívala jako sluníčko, potom se odrazila od země a připojila se ke své kamarádce.

„Co tě tak zdrželo, sestřenko?“ Ušklíbla se Page.

„Jason se zastavil. Chtěl s námi o něčem mluvit, tak jsem mu slíbila, že se kolem 11 stavíme za ním v hospodě.“

„Odkdy rozhoduješ i za mě?“

 „Od té doby, co jsem ti zachránila život,“ odsekla Misty a zrychlila.

Pod nimi se začínaly objevovat domy.

„Centrálo, tady let 3018, máme povolení k přistání?“ Usmívala se Page na vznášející se dívku vedle ní, která přikývla.

„Tak jo, kdo bude naší dnešní obětí?“  Misty se vytvořil na tváři opravdu hrůzostrašný úsměv. Oči se jí zkrvavily.

„Dnes bych si dala nějakou mladou slečinku, co ty na to?“

„Hm, to je výzva! Tak jdeme. Támhle vidím nějakej pajzl,“ vydaly se tím směrem.

Když vešly dovnitř, upnuly se na ně zraky všech, co v baru byli. Obě měly černé přiléhavé kalhoty a tílko. Misty, protože nebyla tak velkého vzrůstu, si vybrala černé lodičky na vysokém podpatku. Page s výškou problémy neměla, takže zvolila pohodlné, klasické tenisky. Vypadaly neuvěřitelně sexy a nebezpečně, přesně tak, jak si všichni přítomní představovali ideální ženu. Page přistoupila k jukeboxu a vybrala tu nejsvůdnější písničku, která byla v nabídce, a šly obě na parket. Po chvíli se k nim přidalo i pár dalších odvážlivců, ale nikdo netancoval tak, jako Page a Misty. Přesně věděly, co dělat. Každá si našla tu nejpěknější dívku a přiblížila se k ní. Svést muže není nic těžkého, muž jim prostě neodolá, ale většina žen má zafixováno, že flirtovat se stejným pohlavím je špatné, pokud to nejsou samozřejmě homosexuálky, na které je vzácnější narazit. Po dlouhém našeptávání a po několika panácích vycházely obě upírky z baru se svými kořistmi. Před hospodou se rozdělily, aby snad dívky neuvedly do rozpaků. Misty popadla svou blondýnku kolem pasu a prudce ji opřela o zeď rohového domu. Na místo kde stály, prakticky nebylo vidět, takže se mohly poddat svým vášním. Líbala ji tak dychtivě, že se její oběť neubránila vzdechům plných rozkoše. Rukama jí hladila stehna a boky. Když už pocítila silný chtíč, začal svou oběť laskat na krku. Pak vytáhla špičáky a drsně se jimi zabořila do hlavní tepny. Bylo neuvěřitelné, že mladá žena přitom stále vydávala zvuky signalizující naprosté uspokojení.

Page? Jseš už hotová?

Poslední doušek a můžeme jít. Počkej na mě nahoře, hned přijdu.

Potom Misty popadla prázdné tělo a vzletěla.

„Ještě jedno, Bene?“

„Jojo, ještě si dám. Díky, Daisy.“ Ben dlouze potáhl z cigarety a podíval se na hodinky. Bylo půl 10. a Jason nikde. Při té myšlence se jeho společník objevil ve dveřích hospody. Zdvihl jeden prst směrem na bar a přisedl si k statnému muži.

„Poslední dobou se ti jenom omlouvám a musím znova. Promiň, že jdu tak pozdě. Paní Fobersová měla povídavou.“ Vysvětloval Jason se smutným úsměvem a rovněž si vytáhl krabičku cigaret.

„Jak jsi pochodil u McCharlesových?“

„Zastihl jsem jenom Misty. Říkala, že se jdou podívat do vedlejšího města a nejpozději kolem jedenácté přijdou sem k nám. Aspoň sám posoudíš, jestli stojí za tvou důvěru“ a řádně se napil.

„Kam s nima?“

 Page se rozhlídla. „Támhle je ňákej neudržovanej rybník, podíváme se tam.“

Sletěly dolů.

„Co když ale vyplavou?“

„Dej ji sem. Podívám se, jestli tam nebude něco, čím je zatěžkat.“ Misty popadla obě těla a ponořila se s nimi do chladivé vody. Na dně byl obrovský šutr. Normálně by ho člověk nezvedl, ale nadpřirozená síla byla jednou z výhod upírů. Položila obě těla pod něj a vrátila se k Page.

„Jaký máme čas?“

„Je 10. Akorát tak se převlíct a vyrazit za tvým miláčkem!“

 Misty začínala mít těch narážek dost.

„Můj miláček? A nebyla jsi to náhodou ty, kdo ho pozval k nám na večeři? Ta, která celá zrudla jak rajče, když mi došlo, že je to první člověk, kterýmu si nechtěla rozpárat hrdlo? Když už, tak je to náš miláček!“

Page k tomu neměla co dodat a Misty nasadila vítězný výraz. „A teď poleť, ať nepřijdeme pozdě.“

Vešly dovnitř a rozhlížely se. Pak na ně zamávala čísi ruka.

„Jsem rád, že jste přišly. Tohle je Ben, můj velmi dobrý přítel. Bene tohle jsou sestřenky Page a Misty McCharlesovi.“

 „Rád vás konečně poznávám,“ podával jim s úsměvem ruku.

Potom přišla Daisy. „Přivedl jsi mi nové zákaznice, Jasone? Jak milé. Co budou slečny pít?“

Misty s Page si vyměnily pohledy.

„Děláte tu Bloody Mary?“ Usmála se blondýnka.

„Nezvyklý výběr. Většina tady těch neznalců lihovin si objedná pivo. A vy, slečno?“

„Já to samé.“

 „Hned to bude.“

Ben si je obě pozorně prohlížel. To je pohled přímo pro bohy. Taková krása není ani snad lidská. Nadpozemská přímo. Jedna jako anděl, druhá jako ďábel. Ale jiskru v očích mají obě. A pak už hleděl jenom na Page a nemohl se jí nabažit. Všichni se skvěle bavili.

Jason hltal Misty pohledem. „Už jste přemýšlely o tom, jestli půjdete na letošní ples?“

„Ples?“

„Jop. Tuto sobotu. Chcete se připojit?“

 Misty se maličko zarděla a s plachým úsměvem pronesla: „Když my nemáme doprovod.“

Page střelila okem po Benovi, ale nezměnila výraz, jen si všimla, že se na ni přihlouple usmívá.

Jak tak Jason hleděl na tmavovlásku vedle sebe, ztrácel sebevědomí, kterým doposud oplýval. Jako když chcete poprvé pozvat dívku na rande. Oba jste plaší, bojíte se promluvit, abyste snad nepokazily slibný začátek, jen oba rudnete čím dál tím víc a hledíte si do očí. Věděl, že musí začít on. Přece ho nepozve ona!

„Chtěl bys jít se mnou?“

 Jason nevěřil vlastním uším ani očím. Blondýnka měla rozšířené oči touhou a svůdně se na něj usmívala. Misty vypadala ovšem nejvíc překvapeně. Věděla, že se Jason Page líbí, ale myslela si, že pochopila, jak silné spojení má ona s ním. Ta přitažlivost musela oslňovat každého v okolí 200 metrů.

Dobrák Ben si všiml jejího výrazu a udělal to nejlepší, co se dalo: „Já bych taky potřeboval doprovod a nebyl bych šťastnější s nikým jiným, než s takovou krásnou cizinkou, jako jsi ty, Misty. Oba víme, že bys mohla mít každýho chlapa v tomhle městě, ale doufám, že mou nabídku alespoň zvážíš.“

 Jason jenom naprázdno klapal pusou, absolutně nebyl schopen slova. Misty nechápavě zírala na statného třicátníka před sebou. Nikdy by do něj neřekla, že dokáže být takový gentleman.

„Nikdo jiný mě nepozval,“ tato slova bezpochyby patřila Jasonovi, „ takže nevidím důvod něco zvažovat. Půjdu s tebou moc ráda.“ Přišla na řadu i odpověď pro Bena.

Potom se všechny tváře otočily k Jasonovi.

„Ty dáš snad této půvabné dámě košem?“ zašvitořil Ben, který se na něm solidně bavil.

 „A-a-ano.“

 Page spadla ruka bezvládně na stůl a nenávist v jejích očích byla vražedná.

„Já-já-já už pozval Sarah,“ vykoktával ze sebe ztěžka a snažil se ignorovat Benův podezíravý pohled.

„No. To abych se poohlédla po někom jiném. Škoda. Byli bychom dokonalý pár,“ její bledá ruka přejela po Jasonově břiše až ke stehnu. On ale necítil vzrušení, ale…chlad! Opravdu to byl jen chlad, jako když se vás dotkne smrt.

Zato Misty cítila žár hněvu. S velkou námahou se usmála na oba muže. „Rády jsme s vámi strávily večer, bylo to prima, ale už bychom měly jít domů. Dnešek byl náročný a potřebujeme se vyspat do krásy. Znáte to. Ženy! Musí vždy vypadat líp, než ty ostatní. Tak dobrou noc.“

„Já ale ještě nechci…“ Page chtěla pokračovat, ale spatřila Mistyniny oči. Její bělmo ještě nikdy nebylo tak rudé a duhovky tak temné. Vypadaly stejně jako barva jejích vlasů. Potom se usmála na jejich společníky, popřála jim dobrou noc a zvedla se od stolu.

„Jak moc ses s nima seznamoval? Nic mi do toho není, jen že se o tebe ty dvě přetahují jako kočky o klubíčko,“ usmál se Ben, ale Jason byl stále ztuhlý.

Misty dala hněvu volný průchod. Vydral se z ní zvuk podobný rozzuřené lvici a čapla Page pod krkem. Pak s ní mrštila o zeď vedlejšího domu, až se ubohá dívka sesunula k zemi. Potom se jí zakousla do hrdla a trhala ho na kusy. Konečně se zkrvavené Page podařilo vyklouznout ze smrtícího sevření.

„Pane bože, Misty! Co blázníš?! Uklidni se!“ Objala ji pevně pažemi tak, aby neměla volné ruce. Po několika minutách zmítání, prskání i nadávání se šelma konečně trochu uklidnila.

„Sama jsi mi říkala, že je to náš miláček, a já to pochopila jako výzvu. Kdo dřív přijde, ten dřív mele! Netušila jsem, že tě tím až takhle naštvu.“

Misty propukla v hořký pláč.

 „Já vím, já vím. Ššš, zas bude dobře“ a ze sokyň byly opět spřízněné duše. „Je celý jen tvůj. Byla jsem svině. Navíc, proti tobě nemám šanci, sama jsi viděla, jak mě odkopnul.“

„Jen kvůli tomu, že už pozval jinou! Proč?! Proč ne mě?! Nejsem mu snad dost dobrá?!“

Přes hněv a smutek se až teď Misty zmohla na těchto pár slov.

„Ale prdek, blázínku! Viděla jsem, jak se na tebe díval, jak s tebou mluvil a rozhodně mu nejsi ukradená! Pojď, půjdeme domů.“

Misty si otřela uslzené oči, rozhlédla se kolem sebe a pak společně zamířily ke hvězdám.


Pokračovat na další kapitolu