34. kapitola

Komentář autora: Pardon, pardon, asi ne všichni si čtou komentáře (což chápu), talže ne všichni asi pochopili, proč tu nepřibyla slibovaná nová kapitola. Byla jsem na konci světa, kde je mizernej signál, neteče pitná voda, není internet... DŮM HRŮZY!! :D Ale aspoň jsem měla dost času číst, jediný pozitivum tohohle nepředstavitelně nudnýho místa - nic vás nerozptyluje.
K povídce: Takže poslední 3 kapitoly, poslední gradace, držte si klobouky :P Víc neřeknu, ať nespoileruju.

Damon mě položil na pohovku a bezradně zůstal stát na místě.

„Co teď s tebou?“ zeptal se sám sebe, zatímco si prsty masíroval obličej.

Trošku jsem se zavrtěla. Sice mě déšť částečně očistil od hlíny a jehličí, ale stále jsem se cítila a hlavně byla dost špinavá.

„Nejdřív ze všeho bych si ráda zalezla do vany, kdyby ti to tedy nevadilo,“ navrhla jsem opatrně.

Zaraženě na mě pohlédl, jako by si až v tu chvíli uvědomil, že jsem tam s ním taky, a přikývl. Rychle odběhl směrem ke koupelně a zřejmě mi připravoval lázeň. Zvedla jsem se a šla za ním. Ve dveřích mezi jeho ložnicí a salonkem jsme do sebe vrazili. Damon mě rychle podepřel. Chudáček byl celý zmatený. Jeho obličej byl plný touhy a chtíče, jenže věděl, že starostlivost a péče mají přednost, alespoň pro tu chvíli. Rozpačitě mě pustil a uvolnil mi cestu.

„Zatím se zabal do toho županu na skříni, oblečení ti seženeme později.“

„Jasně, díky,“ usmála jsem se nejistě a zavřela za sebou.

Utrpěla jsem těžký šok, když jsem se spatřila v zrcadle. Vypadala jsem ještě daleko hůř, než jsem se obávala. A i přesto mě políbil, proběhlo mi hlavou. Nechtěla jsem na nic myslet, ale dost dobře mi to nešlo. Stále jsem cítila Damonovy ruce na svých bocích a chuť jeho rtů mi utkvěla na jazyku. Což mi připomíná, že bych si měla taky vyčistit zuby.

Když jsem se dosyta vyráchala, přehodila jsem přes sebe teplý župan dlouhý až na zem. Takový luxus, jako je spodní prádlo, jsem si nemohla dovolit, a tak jsem se bez něj musela dočasně obejít. Mokré vlasy jsem nechala rozpuštěné a vydala se zpět do obývacího pokoje.

Damon už tam na mě netrpělivě čekal s dvěma sklenicemi krve. Ucítila jsem její pach hned, jak jsem vešla do místnosti. Když si mě všimnul, okamžitě mi jednu sklenku podal a druhou si ponechal.

„Na, vypij to, bude ti líp.“

Nedůvěřivě jsem ji od něj převzala. „A dokončím tak přeměnu.“

„Nemáš na vybranou.“

„Říkáš ty.“

„To neznamená, že to tak není,“ zavrčel, ťuknul do mé skleničky tou svojí a napil se.

Zadívala jsem se na rudou tekutinu. Vypadala tak chutně. Pálilo mě celé horní patro a v krku mi vyschlo. No co, stejně by mě k tomu dříve či později donutil. Vyklopila jsem to do sebe jako panáka tvrdého alkoholu. Damonovi se výrazně ulevilo a s mohutným oddechnutím se složil na gauč. Přisedla jsem si k němu a nevinně si ho prohlížela. Nejspíš se převlékl do čistého oblečení, když jsem byla ve vaně, protože byl naprosto suchý.

„Tak, zajímá tě, jak se mi to stalo, nebo chceš rovnou přikročit k řešení následků?“

Ztrápeně se na mě podíval. „Jak ti to mohl někdo udělat? Copak si nevšiml, jak jsi ještě mladá?“

„Tys ze mě chtěl udělat upírku už od chvíle, co jsi mě potkal,“ odvětila jsem nechápavě.

Zvážněl. „To není pravda, nechtěl jsem tě proměnit. Směroval jsem tě k tomu, to nepopírám, ale neudělal bych to dřív, dokud bys mě o to nepožádala a nebyla o něco starší. Vždyť jsi ještě dítě, pro Krista!“

„Teď už tedy rozhodně nejsem,“ odporovala jsem a dolila si krev z načatého pytlíku, který se povaloval na stolku.

„Ne, to nejsi,“ řekl temným, smutným hlasem. „Tak jak to tedy bylo?“

Usrkla jsem trochu krve a vyprávěla mu celý příběh od mého prvního setkání s Nickem. Nepřerušoval mě a nedával najevo téměř žádné emoce.

„Takže nevíš, k čemu sloužil ten jeho rituál?“ zeptal se, když jsem skončila.

„Ne, bohužel. Nikdy se o tom nezmínil.“

„Dobře, to nevadí,“ postavil se a promnul si čelo.

Zdálo se mi, že si se vším dělal mnohem více starostí než já sama. Překvapil mě můj přístup k tak závažné věci, ale - nepřišlo mi to prostě tak hrozné. Vždyť jsem byla přece na živu! Tak nějak…

„Měla by sis jít lehnout, pro dnešek toho na tebe bylo až až, zítra to dořešíme.“

„Fajn,“ pokrčila jsem rameny a cupitala za ním jako ocásek do jeho pokoje. Tam se zarazil.

„Nemáš v čem spát,“ zamumlal a přešel ke svému šatníku. Vytáhl z něj tričko a pánské trenýrky. „Ehm. Není to úplně košer, ale bude ti to muset stačit. Nebo ti mám rychle vyzvednout něco z domu?“

„Ne, to je v pohodě. S tímhle si vystačím.“

„Fajn. Budu na blízku, kdybys něco potřebovala,“ vykoktal ze sebe, položil oblečení na postel a otáčel se k odchodu.

„Damone, to v tom lese -“ zadrhl se mi hlas.

Ztuhl a jen lehce ke mně natočil svůj krásný obličej.

„Tím se netrap. Potřebuješ si teď odpočinout.“

„To není TO, co potřebuju,“ přešlápla jsem.

Otočil se na mě s tázavým výrazem.

Upřeně jsem se mu zahleděla do očí a telepaticky se mu snažila vysvětlit, co po něm chci, protože slovy jsem to vyjádřit nedokázala. Zdálo se, že to pochopil. Nejdřív se jeho zorničky do široka prohloubily, ale pak si povzdechl.

„Eleno -“ nevěděl jak dál.

„Co?“ pobídla jsem ho netrpělivě.

„Jsi upírem teprve pár hodin, jsi zmatená, nevíš, co cítíš, respektive toho cítíš strašně moc a zesíleně. Teď není vhodná chvíle na to, dělat nějaká ukvapená rozhodnutí, kterých bys mohla později litovat.“

„Nikdy mi ta chvíle nepřišla příhodnější,“ stála jsem si pevně za svým a udělala krok vpřed, on vzad.

„Eleno, já tě PROSÍM, nedělej to.“

„Můžu si dělat, co chci.“ Další krok vpřed.

„Ano, ale ne se mnou!“ Další krok vzad.

„O tom by se dalo polemizovat.“ Vpřed.

„Ne teď, ne dnes, ani ne zítra.“ Vzad. Šok - dveře.

Došla jsem až k němu. Neměl mi kam utéct. Cítila jsem se naprosto klidná, za to on se chvěl. Ano! Damon Salvatore měl poprvé v životě z něčeho strach! Bál se mě, protože mi nedokázal odolat, a já to věděla. Vždycky jsem to věděla.

Stoupla jsem si na špičky a škádlivě ho polechtala bříškem ukazováčku po tváři.

„Tak mě zastav,“ zašeptala jsem a přilnula k jeho ústům.

„Eleno,“ ucuknul natolik, aby dokázal promluvit. Bylo v tom varování a prosba, možná i špetka vzdoru, ale ne dost na to, abych přestala.

Jemně jsem se mazlila s jeho rty, užívala si ten pocit, že patří jen mně. Damon měl pravdu, moje smysly, emoce i povahové rysy byly intenzivnější. Touha přešla v chtíč, láska v posedlost, tvrdohlavost v panovačnost, péče v majetnickost, něžnost v jemnost. Slyšela jsem tlukot našich srdcí, cítila vůni i chlad našich těl, četla naše myšlenky, vnímala strukturu věcí, kterých jsem se dotýkala.

Čeho se tolik bojíš? Vyslala jsem k němu otázku a doufala, že ji zachytí.

Já se nebojím, já šílím!

Čekala jsem, že mi to vysvětlí, ale více jsem se soustředila na knoflíčky jeho košile.

Všechno je to kvůli tobě! To tys mě přinutila cítit! Vzala jsi mi mou bezohlednost, krutost i pýchu a cos mi dala na oplátku? Lítost, slabost, starostlivost, všechno, čím jsem pohrdal. Vrátila jsi mi mou lidskost a teď po mně chceš, abych zneužil tvé prostopášnosti a vzal si to, po čem tak toužím.

Bolestně zakňučel, když jsem ho dráždivě kousla do rtu a vtáhla ho do svých úst. Ztrácel nad sebou kontrolu a stále ochotněji spolupracoval

Blázínku! Myslíš si, že nevím, co dělám? Že si s tebou jen tak zahrávám? Miluju tě od první chvíle, kdy jsem tě spatřila. Nezabránil tomu Stefan, nezabránila jsem tomu já, nezmění to ani fakt, že jsem po smrti. To já bych se měla bát.

Stáhla jsem mu košili a na maličký okamžik si položila hlavu na jeho hruď. Bylo to tak příjemné, dotýkat se jeho holé kůže. Nejistě mi zajel rukou pod župan, který jsem z nějakých nepochopitelných důvodů měla stále na sobě. Pohladil mě po ramení a vtiskl mi na něj horký polibek.

Čeho?

Že necítíš to, co cítím já.

Zvedla jsem k němu obličej. Jeho průzračně modré oči se třpytily jako dvě studánky v žáru poledního slunce - tolik osamělé a hluboké, upřímné a osvěžující.

„Neznám pro to vhodné pojmenování,“ zašeptal melodicky. „Jsem posedlý láskou k tobě a raději se tě vzdám, než abych tě kdy ztratil.“

Nikdy jsem ho nezastihla takhle mluvit. V tom způsobu řeči se promítlo nejen jeho stáří, ale i jeho duše, která mlčela tak dlouho, že už jsem ani nedoufala, že ji v životě uslyším.

„Nevzdávej se, nebo mě ztratíš,“ vydechla jsem roztřeseně, aniž bych od něj odvrátila pohled.

Lehoulince se usmál a do tváří se mu vehnala růž.

Udržoval se mnou oční kontakt, ale rukama sjel k mému pasu, který neustále stahoval provaz županu. Pomaloučku uvolnil uzel a nechal ho se rozplést. Vsunul dlaně pod látku a za boky si mě přitáhl k sobě, čímž spojil naše rty. Byl to vláčný polibek, který nikam nespěchal; tak jako si řeka plyne, silná dostatečně na to, aby vymlela skály, ale příliš trpělivá, aby je rovnou proměnila v písek. Rozepla jsem Damonovi pásek a pomohla jeho riflím dopadnout na podlahu. Lechtivě mě hladil po zádech, občas zatahal za vlasy, občas přejel po hýždích. Trenky si sundal sám. Byl to tak slastně intimní pocit, být k sobě takto přitulení, nic jsme neskrývali, jen odhalovali a sdíleli. Damon mě chtěl položit na postel, ale předběhla jsem ho a byl to právě on, kdo padl do měkkých peřin. Obkročmo jsem si na něj sedla a přisála se k jeho krku. Neznatelně se ošil.

Nelíbí se ti to?

Připadám si tak trochu bezradně, když mě někdo ožužlává v místech, odkud běžně z lidí vysávám krev - a ne vždycky to přežijou.

Tiše jsem se zasmála a provokativně ho olízla po ohryzku. Já věděla, že ze mě máš strach!

Rychle se převalil a dostal mě pod sebe. Vyjeveně jsem na něj zírala. V dalším okamžiku se shýbal k mým tepnám a laskal mě takovým způsobem, že jsem hekala jako feťačka v deliriu.

Tobě je to zřejmě taky hrozně nepříjemný, viď?

I když to byl jen imaginární hlas, který mi měl pouze sdělit informaci, v uších se mi rozeznělo Damonovo podmanivé předení, tentokrát možná o něco obscénnější a zvrhlejší než obvykle.

Jestli přestaneš, tak ti prokousnu hrdlo, tím si buď jistej!

Přidušeně se zasmál a náznakově se mi zahryzl do pokožky. Obtočila jsem nohy kolem jeho trupu a přitáhla si ho k sobě. Se studem jsem si uvědomila, že tím se o sebe otírají naše reprodukční orgány. Ne, že by mi to bylo proti srsti, naopak, ale připadala jsem si nezkušená a nejistá, nechtěla jsem se do toho pouštět jako první. Damon mé rozpaky zjevně vycítil. Přejel mi hřbetem ruky přes žebra, až jsem se celá prohnula jako tětiva luku připravená ke střelbě, pokračoval přes podbřišek až k tříslům. Chvíli mě jen tak dráždil, z čehož jsem se celá orosila, a potom jemně vsunul prsty do mého doposud neposkvrněného otvoru. Je zbytečné opakovat, jak ve mně každý Damonův pohyb vyvolával nové a nové sténání. Naše těla se rozehřívala, dech se zrychloval, škádlení přešlo do útlumu. Damon sjel svými rty k mým klíčním kostem, k ňadrům a pak zase výš, k uším a ústům. Zmámeně jsem mu polibky oplácela, ale už nebyly tak hluboké ani intenzivní. Zanechávali jsme stopy slin všude po těle toho druhého. Šlo o jakousi milostnou hru, ve které platilo jen jediné pravidlo: nepřestávej. Nevím přesně, jak jsme to udělali, ale náhle jsem se ocitla opět obkročmo na Damonově klíně, zatímco on si seděl na patách. Přidržel můj obličej ve svých dlaních a vážně se mi zahleděl do očí. Místo odpovědi jsem ho políbila. Nadzvedl si mě a přesně nasměroval tak, abych dosedla na jeho penis. Přivinula jsem se k němu a rty se opřela o jeho svalnaté rameno. Pohupovali jsme se v klidném tempu jako dva ztroskotanci na moři, plující na osamoceném voru; mohli jsme spoléhat jen jeden na druhého, nic jiného neexistovalo, na ničem jiném nezáleželo. Pohrával si s mým ušním lalůčkem, potom mě líbal na víčka; ztrácela jsem pojem o jeho poloze i činnosti. Nesešlo na tom, jestli jsem ležela, seděla, klečela či snad stála, důležité bylo, že Damon byl se mnou, ve mně, na mně, kolem mě. Rozplývala jsem se rozkoší a jen občas zahlédla dvě třpytící se duhovky nebo kštici havraních vlasů. Točila se mi hlava, protože mi Damon zabraňoval vdechovat vzduch, který by předem neprošel jeho plícemi. Mé vzdechy byly čím dál hlasitější a stejně tak jeho; svaly strnulejší, přírazy tvrdší. Zaryla jsem mu nehty pod lopatky a vyžádala si vášnivý polibek. Damon sevřel chomáč mých vlasů a přitiskl si mě ještě blíž. Jakoby tohle všechno byla jen předehra něčeho dychtivějšího, živočišnějšího. Lehl si na mě téměř celou svou vahou a teprve pak mi ukázal, co to je uspokojení chtíče. Dravě se ke mně přisouval a zase odsouval, aniž by mi dal možnost uniknout (ne že bych chtěla). Zoufale jsem se snažila nepropadnout naprosté euforii, ale nešlo to, doháněl mě k ní. Vymrštila jsem se vzhůru. Vlnila jsem se na něm a on mě jen šokovaně sledoval a přidržoval za zadek. Vykřikla jsem a on se opět vyhoupl, aby mi ústa zacpal jazykem. Hltavě polykal každý můj sten, vzdych, cokoliv, co se ze mě dralo na povrch. Náhle jsem uvnitř sebe, nízko pod žaludkem, ucítila tlak a jakousi šimravou křeč. To mělo být finále. Damon se zhluboka nadechl a úlevně ze sebe vypustil nejenom vzduch. Všechno mě najednou brnělo a svalstvo se uvolňovalo.

Damon se na mě usmál a políbil na rty.

Jestli je to takové pokaždé, už nikdy nechci dělat nic jiného!

Na to mi hlasitě odpověděl: „Tak to tě asi zklamu. Říká se, že první sex nestojí za nic, to až postupem času se to vypiluje k dokonalosti, pokud jsou na to dva dobří milenci.“

Myslím si, že i sůva z nudlí by se v ten okamžik tvářila moudřeji nežli já. Damon se od srdce zasmál a padl na znak, zatímco já to stále zpracovávala.

Ještě lepší… No do prdele…

Dovětek: Co k tomu říct, psala jsem to od desíti večer asi do jedný ranní a nemohla se od toho odtrhnout a možná se nechala trochu unést. Takovýhle scény se mi vždycky píšou nejlíp navečer, to je asi člověk trošku zvrhlejší, i když takhle odvážnou věc jsem ještě nenapsala, většinou jsem... cenzurovanější. No, snad nejste pohoršeni nebo dokonce znechuceni, když si to čtu teď zpětně, jsem sebou docela zaskočená, ale ne dost na to, abych to předělávala :D.

Pokračovat na další kapitolu »