Tvůj spasitel

Komentář autora: Moje první jednorázovka. Asi mi to při totální vyčerpanosti dobře píše, páč jsem s tím byla hotová asi tak za necelou hodinku, normálně píšu dvě stránky tak 2 hoďky :D. No, těžko říct, jak to bude vypadat s kvalitou. Snad se vám to bude líbit, ale předem říkám, že nic novýho ani závratnýho pod sluncem to není. Pro jistotu- psáno z Damonova pohledu.

Věřte tomu nebo ne, začalo se mi stýskat po bráškovi. Mohl jsem ho nenávidět, jak jsem chtěl, a přesto ve mně stále zůstávala malá jiskřička bratrské lásky. Šel jsem po jeho stopách a dostal se až do venkovské díry, která si troufala nazývat se městem, Mystic Falls. Tam jsem ale narazil na někoho, kdo byl pro mě svým způsobem daleko důležitější.

Sledoval jsem ji až ke hřbitovu. Opřela se o náhrobek a rozevřela malou knížečku. Byla tak podobná Katherine, ale pach její krve mi neustále připomínal, že byla jen věruhodnou kopií. Nevěnovala mi pozornost, a tak jsem na sebe upozornil zakrákáním. Loupla po mně jantarově hnědýma očima, ale to bylo asi tak všechno. Trochu jsem se tedy načepýřil. Promluvila na mě hlasem tak přívětivým a láskyplným, až mi to málem vyrazilo dech. Dlouho jsem však neotálel a přivolal si na pomoc dým mlhy. To jí zneklidnilo. Vyděšeně na mě pohlédla a snažila se mě odehnat. Udělal jsem jí tu radost a za sochou anděla se převtělil do své lidské podoby. Zvedla se ze země, ale ještě předtím, než místo opustila, otočila se. Nevadilo mi, že mě zahlédla. Vůně jejího strachu mi za to stála.  Pomalu jsem se kradl bílou tmou, ale byl to právě můj bratr, kdo mi zmařil plány. Našel ji dřív než já. Chvíli jsem je poslouchal. Znali se, chodili do stejné školy. Stefan opět studentem. A ten způsob, kterým vyslovoval její jméno. Elena. Jako Helena, krásná a prokletá.

Přišel večer a s ním i má druhá příležitost. Nebyl jsem schopný logicky uvažovat. Ne když byla poblíž. Přitahován jejím kouzlem jsem se rozešel k jejím dveřím. Zazvonil jsem a ona mi otevřela. Byla překvapená a já mohl slyšet, jak její srdce zakoplo, když se naše pohledy vpily do toho druhého. Stála uprostřed dveří, neschopná slova, s ústy pootevřenými.

„Nepozveš mě dál?“ zeptal jsem se hlasem hebčím než hedvábí a podmanivějším než sladkost čokolády. Jen pro jistotu, a možná také z netrpělivosti, jsem vložil špetku naléhavosti do plamínků v mých očích. Jen díky tomu dokázala promluvit a i přesto neřekla víc, než vejdi. Zavřel jsem za sebou, aniž bych jí přestal sledovat. Nebyla vyděšená, spíš v transu.

„Kdo jsi?“

Lehce jsem se usmál. Líbila se mi barva jejího hlasu.

„Mé jméno je Salvatore, jako spasitel. Nevolala jsi snad o pomoc?“

„Možná že začnu.“

V její hlavince se probouzel pud sebezáchovy a zdravý rozum. Nic, o co bych stál. Přistoupil jsem k ní blíže a bez varování vyplnil mezeru mezi jejími rty těmi svými. Neprotestovala. Chudinka, jak by mohla. Nikdo mi nedokáže odolat. Nikdo! Byla horká a měkoučká jako péřová přikrývka. Pohladil jsem prsty její pleť a cítil tisíce jehliček propichující mé smyslové buňky. Opatrně přiložila dlaň na hřbet mé ruky a zapletla se do mých prstů. Nevadilo mi to. Bylo to roztomilé. Druhou paží jsem jí ovinul v pase a přitiskl ke svému tělu. Tím naše ústa k sobě dokonale přilnula a splynula v jediný vroucný polibek. Nadechl jsem se a vzal si větší porci jejích rtů. Kolena se jí třásla a tak jsem ji musel podpírat pevněji. Omdlévala mi v náručí a já nechtěl nic jiného, než ji držet. No, dobře, možná by se našlo i pár dalších věcí. Obhrouble jsem se od ní odtrhl a dřív, než otevřela oči, nás přemístil zřejmě do jejího pokoje. Byl nasáklý její vůní a byla v něm ohromná postel. S úsměvem jsem jí přejížděl po té perfektně rýsované tváři a čekal na svolení. Bylo to vždy daleko lepší, když jste nemuseli své oběti příliš nutit. Mé prosby byly vyslyšeny. Rozpačitě ukazováčkem zavadila o knoflíček mé košile, dostatečně silně na to, aby vyklouzl z otvoru. Vzhlédla ke mně s otázkou, jestli to udělala správně. S přehnanou něžností jsem se opět opřel o její ústa. Nestěžovala si, přesto jsem tušil, že toužila po něčem trochu hlubším, něčem svůdnějším a vzrušivějším, po něčem, co lépe pasovalo k mé osobnosti.  Nemohl jsem jí to odepřít. Roztrhl jsem tričko, které zbytečně zakrývalo její krásu, abych nemusel přerušovat polibek. Trochu se zajíkla, ale když si uvědomila, že hraju tvrdě, povolila i své opratě. Za chvíli jsem byl bez košile a cítil její ňadra se třít o mou hruď. Svou nadpřirozenou rychlostí jsem nás zprostil kalhot a usadil to rozkošné stvoření na manželské lože. Tyčil jsem se nad ní, s prsty v jejích vlasech, s jazykem v jejích ústech, s vůní všude kolem nás. Její teplé dlaně putovaly po mém mrtvolně ledovém těle, objevovaly místa, kam se dříve neodvážily. Převalil jsem se na ni a sklouzl rty níže k jejím čelistem a ramenům, krk jsem si chtěl nechat až na později. Její dech už nebyl klidný a pravidelný, spíš zadrhávaný a hluboký. Rozplývala se pod mými doteky. Chtěla šeptat mé jméno, které neznala. Poznal jsem to z jejích ztuhlých svalů a nejistého mumlání.

„Damon,“ vydechl jsem do jejích úst a vzal do zubů ramínko podprsenky, zatímco rukama jsem ji rozepínal.

Ležela pode mnou v Evině rouše, beze studu, nedočkavě. Zbývaly už jen mé trenýrky. Hladce je ze mě stáhla a sevřela do dlaní to, co se pod nimi skrývalo. Bylo mi jasné, že byla stále pannou, bylo to cítit, vidět, slyšet, každý můj smysl mě v tom utvrzoval, a o to víc jsem ji chtěl. Vtěsnal jsem se mezi její stehna a zničil tím to, po čem jsem tak toužil, ale jedině tak jsem to mohl získat.

„Damone,“ vyzpívala konečně mé jméno a to bylo to jediné, co jí doposavad chybělo k naprostému štěstí.

Byl jsem okouzlen, uhranut, přemožen. Ta zdánlivě křehká bytost sršela životem, rozehřívala mě a vtahovala do svého světa, kde nikdo o ničem nepřemýšlí. Propadnul jsem ji a přestal se ovládat. Její jméno se mi roztančilo na rtech, ale v hrdle mi vyschlo a já nikdy nežíznil po ničem jiném tak šíleně jako po její krvi. Proč tomu odolávat? Pošimral jsem jí špičkou nosu na tepající žíle a o chvilku později se do ní zahryzl. Zasténala, ale spíš slastí než bolestí. Zabořila mi prsty do vlasů a přitlačila si mě blíž. Každý doušek byl pro mě hektolitrem, ale včas jsem se zastavil. Olízl ji ránu a vyléčil svou krví. Milování přešlo v blažený spánek.

Ráno jsem se vzbudil první. Překontroloval jsem tep spící dívky. Potom jsem se porozhlédl po svém oblečení. Válelo se poblíž postele, nemusel jsem se ani zvedat. Akorát jsem si zapínal poklopec, když se Elena zavrtěla a posadila. Protáhla se a neskrývaně vyvalila oči, když si mě všimla. Potom sklopila zrak a celá zrudla, když spatřila svá obnažená prsa. Rychle se zakryla peřinou a já nemohl potlačit tichounký smích.

„Kdo jsi? Co tu děláš?“

Nepamatuje si? Na někoho, na koho se nedá zapomenout? Ale co, rád se jí budu připomínat třeba každou noc.

Nechal jsem košili rozepatou, zakrývala jen záda.

„Přece tvůj spasitel,“ zazubil jsem se a políbil jí na čelo.

Dřív, než se stihla vzpamatovat, jsem se vypařil.