Dej mi šanci!

Komentář autora: Jednorázovka na přání čtenářky, Marry. Snad jsem to alespoň trošku napsala podle jejích představ. Začátek je poupravená úvodní scéna z 3x15 (ňáký ty jejich proslovy jsem vynechala, hlavně ty Eleniny, protože ty byly vážně na přes držku). Marry chtěla, aby si to Damon s Elenou konečně vyříkali. Myslím si, že v mojí verzi uzavřeli docela spravedlivou dohodu a řekli si všechno, co bylo zapotřebí ;).

Btw, možná z toho časem udělám kapitolovku, napadlo mě jakýsi pokračování, ale to hodně předbíhám :). Ať se vám to líbí!

Už pěkně dlouho se převalovala v posteli a sledovala, jak se slunce vyhupuje na obzor. Nemohla spát, měla v hlavě příliš mnoho otázek, na které nenacházela patřičné odpovědi. Milovala a nenáviděla zároveň dva muže- upíry, bratry- a oni stejně tak milovali a nenáviděli ji. Co horšího ji mohlo potkat? A celou situaci včera večer ještě více zkomplikovala. Toho, který jí vyznal lásku, od sebe odpudila, a toho, kdo o ní nejevil zájem, se pokusila svést.

Posadila se a natáhla po mobilu. Chvíli váhala, komu zavolat dřív. Potřebovala mluvit s oběma. Nakonec se rozhodla pro Stefana, který byl ale příliš zaneprázdněn svěřováním se svému deníku, takže její hovor nepřijal. Tak tedy Damon. Pípání bylo přerušeno zašramocením a z přístroje se ozval ospalý hlas: „Co je?“

„Musíme si promluvit,“ řekla Elena.

„Nemám zájem,“ odsekl Damon.

„Damone, vím, že jsi na mě naštvaný. Právě proto se musíme sejít. Potřebujeme teď držet všichni při sobě, když máme za zadkem Klause a celou jeho rodinku. A to je další věc, kterou s tebou a se Stefanem potřebuju probrat. Kde vlastně je? Nebere mi telefon.“

„Měl by být u sebe v pokoji. Ale jestli jsi mu včera řekla něco podobnýho jako mně, tak se mu ani nedivím, že na tebe kašle.“

„Tak proč jsi mi to taky nepoložil?“ ušklíbla se pro sebe.

„Protože jsem idiot! Ale na nápravu není nikdy pozdě,“ usmál se spiklenecky a zmáčkl červené sluchátko.

Eleně na druhém konci spadla čelist. Údiv přešel ve vztek.

„Zatracení upíři!“ zasupěla a rozešla se ke svému šatníku. Co by mi asi tak pomohlo si je usmířit, poklepala si zamyšleně na bradu a vyhmátla upnuté tričko, rifle a kabát.

Takto oblečená se vydala k rezidenci bratrů Salvatorových. Chtěla zaklepat, ale dveře se před ní samy otevřely. Už se připravovala na Damonův zhnusený škleb, když spatřila něco, co jí vyrazilo dech. Polonahý Damon a vedle něj rozcuchaná Rebeka. Dnes už podruhé se její pusa otevřela dokořán. Blonďatá upírka se na ní krutě usmála a protáhla se těsně kolem ní. Damonův výraz říkal asi toto: „Určitě si myslíš, že jsem to udělal naschvál, ale jsem stejně v šoku jako ty.“

„Můžeš mi to laskavě vysvětlit?“ vyjekla stále zděšená Elena, v tu dobu už stojící v salonku spolu s Damonem, který si zapínal košili.

„Co na tom nechápeš? Myslím, že to trapné ticho v chodbě mluvilo za vše.“

„Takže takhle to teď bude mezi námi vypadat?“ Zadrhával se jí hlas. „Když ublížím já tobě, ty na oplátku ublížíš mně?“

Mezitím Stefan nahoře u sebe v pokoji odložil tužku a zaposlouchal se do hovoru, který se ho netýkal.

Elena pokračovala: „Řekla jsem ti přeci, že jsem to tak nemyslela! Prostě mi to vyletělo, ani nevím odkud.“

„Stejně tak mně. Ráno se probudím a zjistím, že vedle mě chrní jedna z původních a ani nevím, odkud se vzala,“ blýskl po brunetce šarmantním úsměvem a nalil si skleničku skotské. Byl se sebou nadmíru spokojen.

„Proč mi to děláš, Damone?“ postěžovala si víceméně pro sebe a vztekle si dupla.

„Víš, možná, ale opravdu jenom možná, jsem pro jednou udělal něco, co s tebou nemělo absolutně nic společnýho.“ Vyklopil do sebe sklenku.

Elena otevřela pusu, aby něco namítla, ale nenacházela slov. Tohle se jí dotklo a naštvalo ji, že se jí to dotklo. Vždyť přesně to přece chceš, aby si dal trošku pohov a přestal strkat nos do všeho, co děláš, tak si dej teď voraz zase ty a přestaň jančit, může si přeci dělat, co chce! Okřikla se.

Do místnosti vstoupil Stefan a upozornil na svou přítomnost hlasitým zakašláním.

„Stefane,“ otočila se na něj Elena, „tady jsi. Musíme si promluvit,“ obrátil se zpátky na Damona, „všichni tři.“

Bratři se posadili na pohovku, zatímco Elena nervózně přecházela sem a tam a vysvětlovala jim, k jakému plánu napomohla Esther. Stefan i Damon ji bedlivě naslouchali a tvářili se neutrálně. Elena skončila a vsunula si ruce do zadních kapes kalhot.

„No, co si o tom myslíte?“

„Že je to úžasný! Konečně se zbavíme Klause, konec hybridovy hrůzovlády, hurá!“ prohlásil Damon.

„Souhlasím s Damonem. Cokoliv, co odstraní Klause, je pro nás přínosné,“ přitakal Stefan, který se ponořil hluboko do svých myšlenek.

Elena na ně překvapeně hleděla. „Vám nevadí, že to zabije všechny? Co Elijaha?“

„Co s ním? Ten se nás taky pokusil už párkrát zabít,“ zašklebil se Damon.

„Ale snažil se mi také zachránit život. Nabídl mi přece ten elixír a já ho mám teď jen tak nechat zemřít?“

„Opatrně, Eleno,“ zdvihl Damon varovně ukazováček. „Nelíbí se mi způsob, kterým mluvíš. Jestli to nějak posereš, postarám se o to, abys trpěla daleko víc než dnes ráno.“

Dívka zrudla a rozpačitě se podívala po Stefanovi, který zlostně zaťal čelist. Starší Salvatore se blaženě usmíval a pro větší pohodlí zkřížil ruce za hlavou.

„Když už je řeč o dnešním incidentu, nevadí ti, že přijdeš i o svou drahocennou Rebeku?“ Zkřivila rty tmavovláska.

„Klidně ať si všichni chcípnou, jestli to bude znamenat Klausův odchod na trochu jinou věčnost.“

„Je to všechno?“ zeptal se Stefan.

Elena byla stále mírně vyvedená z míry. Nebyla zvyklá na takové zacházení. Ne od nich. Němě přikývla a sledovala ho, jak odchází opět k sobě do pokoje.

„Taky už půjdu. Zdá se, že je sezení u konce,“ řekl Damon a zvedal se z křesla.

Elena sebrala veškerou svou kuráž a rukou ho strčila zpátky. Praštil sebou a nechápavě na ni zamžoural.

„Ne tak rychle. Stefana něco podobného čeká později.“

„Začínáš mě děsit,“ prostudoval ji od hlavy až k patě.

„Už to takhle dál nevydržím, Damone,“ vysvětlovala narovinu a přisedla si k němu. „Každý den mám pocit, že se zblázním z vás dvou. Jeden se mě bojí a druhej mě mučí.“

„Upřímně řečeno, nevím, kterej z těch dvou jsem já.“

Ztrápeně se na něj podívala a tím obměkčila jeho srdce. Přestal se tvářit tolik odměřeně a nenávistně a nechal ji vyjádřit se. Sevřela jeho ruku do dlaní a položila si ji na koleno.

„Řekni mi, co mám dělat, co bys chtěl, abych udělala.“

„Proč to chceš vědět?“

„Třeba se budu tvou radou řídit a někam se pohneme,“ odvětila vážně.

Frustrovaně na ni hleděl. Kdyby tak cítila to, co on k ní. Člověk by tak silnou lásku snad ani nesnesl. Šíleně ji miloval. Tak šíleně, že už si ji ani nebyl schopen vzít, nebyl schopen jí donutit, aby ho milovala. Tolik ho změnila.

„Nejprve bych byl rád, kdybys mi řekla, co chceš po Stefanovi, protože ten je vždy na prvním místě, pak až jsem na řadě já,“ řekl s hořkostí. Věděl však, že to byla pravda a ona to věděla také.

Elena si povzdechla, ale mohla si za to sama, to ona s tím začala.

„Přála bych si, aby to mezi námi bylo jako dřív, jenže nebude. Vůbec se mnou nespolupracuje. Nejspíš ke mně něco cítí, občas v něm vidím toho starého Stefana, kterého jsem milovala, ale- ještě pořád je to rozparovač a s takovým nedokážu být.“

„A kdyby se změnil? Koho bys volila?“

Kousla se do rtu a několikrát zvážila svou odpověď.

„Stefana,“ vydechla plaše.

Damon přikývl a spolkl své zklamání, ale počítal s tímto výrokem. Neztrácel však naději. Zahleděl se Eleně tak hluboko do očí, až přestala dýchat.

„A kdybych dostal šanci? Byla bys schopna se mnou být teď, když Stefan není Stefanem, nebo jsem ti až tak odporný?“

„Já-“ možná by ze sebe něco vypravila, kdyby ji Damon nepřerušil.

„Pokud by se dal zase do kupy a ty ses k němu chtěla vrátit, nechal bych tě jít. Napořád. Zmizel bych ti ze života, kdyby sis to přála, jenom tě prosím,“ přehmátl a tentokrát to byl on, kdo svíral její roztřesené ruce, „dej mi šanci tě milovat.“

Elena se celá chvěla. Něco takového nečekala. Měla nějakou mlžnou představu o tom, že ji Damon bude postrkovat ke Stefanovi, protože TO vždycky dělal, místo toho perfektně využil její prostořekosti a byl upřímný. Ale to přece chtěla! Chtěla znát jeho názor! Byla zoufalá z toho, že nevěděla, co od ní očekával. Nesnažil se ji znovu políbit, nesnažil se ji svést, ale přesto jí přesvědčoval o svých citech. A ona? Ona mu nikdy neřekla, co k němu cítí. Sama si tím nebyla tak docela jistá. Bylo to něco mezi láskou a nenávistí. Bylo to silné, ale vrtkavé.

Damon na ni hleděl plný očekávání. Řekl to správně? Nebylo to příliš troufalé? Samozřejmě, že nebylo! Ptala se, tak odpověděl, jen takhle prosté to bylo. Do ničeho jí přece nenutil, jen vyslovil svou žádost. Svou nejskrytější touhu, být v lásce také milován.

Elena se nadechla a odkašlala si, aby usnadnila hlasivkám práci.

„Tak dobře,“ řekla, jako by souhlasila s něčím tak fádním, jako je nabídka kávy.

Damon vykulil oči. Dívka, sedící vedle něj hledící před sebe, se k němu otočila čelem a přejížděla po něm hnědými kukadly. Tvářila se naprosto netečně, smířeně.

„Jsi si jistá?“ otázal se ze slušnosti, ale kdyby si to Elena náhle rozmyslela, asi by si za to později ukousl jazyk, že raději nemlčel.

„Jsem.  Ty mě miluješ,“ řekla (i pro ni samotnou překvapivě) s jistotou „a já tě-“ odmlčela se a přemýšlela.

„Ještě pořád ti můžu diktovat, co máš dělat?“ zeptal se rychle Damon.

„Jistě,“ zamračila se Elena.

„Nikdy nedokončuj tu větu, pokud nehodláš použít slovo: miluju.“

Volnou rukou jí hbitě zajel přes ucho do vlasů a přitáhl si její obličej k svému. Naštěstí byly Eleniny rty často pootevřené v němém úžasu, rozhořčení či zděšení a tentokrát tomu nebylo jinak. Využil toho a měkce, přitom však toužebně, vložil svůj spodní ret právě do této mezery. Trhla sebou, ale ne natolik, aby polibek přerušila. Po velmi krátké chvíli se od ní Damon odtáhl a rozlepil od sebe oční víčka, stejně tak ona. Tentokrát tě nenechám odejít jako při našem prvním polibku, pomyslela si a lačně se přisála k jeho ústům. Konečně vyřešila alespoň některé ze svých problémů. Stefanovi dá čas, aby si to v hlavě všechno srovnal, a mezitím to zkusí s Damonem. Vždyť jeho chce přeci také! Možná že ho nemiluje tak jako Stefana, ale rozhodně by si bez něj už nedokázala představit život, nemohla ho nechat odejít. Damona to zaskočilo, ale tak příjemně, že se mu rozbušilo srdce a zaplavil ho hřejivý pocit. Hluboce se nadechl a užíval si její vůni, její chuť, její náklonnost. Už dlouho si nepřipadal tak šťasten. Konečně dostal svou příležitost- jen ji teď nepromarnit.

Tématická písnička. Její text najdete na youtube pod videem. Je vážně krásná a sedí k Damonovi skvěle (pokud má svou citlivou náladu)