11. kapitola

Komentář autora: Prostě nedokážu spát, když mi do pokoje svítí sluníčko! :D

Elena a Stefan se vypravili na wellness víkend a jak to dopadlo? Mimochodem, jeli hned po tom, co Eleně sundali sádru.

 „Eleno, je to jenom jeden víkend, nepotřebuješ šest triček ani dvoje kalhoty,“ zasténal Stefan sedící na mé posteli.

 Roztěkaně jsem chodila po pokoji a nevěděla, co sbalit dřív.

„Stefane, jsem žena. A každá žena se musí svému protějšku líbit a k tomu potřebuju šest svršků, snaž se to pochopit. Teda vlastně se o to nesnaž, stejně by se ti to nepodařilo. “

Náhle si mě posadil na klín a vzal můj obličej do dlaní. „Andílku můj milovaný, líbíš se mi naprosto ve všem, ale to neznamená, že to VŠECHNO budeš nosit během dvou dní.“  Něžně mě políbil a přitáhl ještě trochu blíž.

Zasněně jsem se od něj odtáhla. „Hezký pokus,“ řekla jsem se stále zavřenými víčky, „ale stejně si vezmu všech šest.“ Pohladila jsem ho po zlatavě hnědých vlasech a vrátila se k předchozí činnosti.

 Do hotelu jsme sice dorazili o dvě hodiny později, než jsme původně doufali, ale ničemu to nevadilo, protože byl teprve pátek a my neměli na programu žádné masáže ani nic podobného. Jen plánovanou procházku jsme museli zrušit a jít se rovnou ubytovat. Pokoj byl nádherný v teplých, krémových barvách. Okamžitě jsem hupla na velkou manželskou postel.

„Tak na to rovnou zapomeň,“ napomenul mě Stefan se založenýma rukama na prsou. „Žádný takový, nejdřív si vybalíme.“

Ohrnula jsem spodní ret a udělala na něj psí oči.

„Ne!“

„Ale no tak, Stefane,“ zapředla jsem jako kočka a vyhoupla se zpátky na nohy.

Hleděl na mě s vážnou tváří, na které si tolik zakládal, ale já věděla, jak na něj. Pomaličku jsem došla až k němu a obmotala mu prsty kolem protáhlého krku. Pak jsem sjela dlaněmi na jeho hruď a čapla ho za tričko. Udělala jsem několik kroků vzad a přitom ho táhla s sebou. Najednou mě odstrčil. Uraženě jsem se zašklebila.

„Řekl jsem ne!“ Usmíval se a já poznala, že má snaha nebyla zas až tak marná, protože v jeho očích se zablesklo zaváhání a touha po mém těle.

Opět jsem se pokusila o sladký úsměv. „Tak si pojď aspoň zkusit, jak je ta postel měkoučká. Jenom si sedni a já ti slibuju, že ti pak pomůžu.“

Nedůvěřivě mě sjel pohledem, ale nakonec s povzdechem zamířil k posteli. Začala jsem se sváděním nanovo, tentokrát s větším úspěchem. Mým vroucným polibkům prostě nedokázal odolat. Převalil se na mě a já spokojeně zapředla, když mi zajel rukou do vlasů. Není nad ženské kouzlo. Kufry jsme za celý víkend nevybalili.

Druhý den jsme strávili na společné masáži, v sauně a nakonec v bahenní lázni. Byla jsem ráda a možná i trochu překvapena, že Stefan vůbec nežárlil na muže, který se dotýkal celého mého těla. Poznámka do deníčku: Stefan není tak chronicky žárlivý, jak jsem si myslela. Den pokojně plynul, ale pak přišel večer a s ním i první hádka.

Byla už tma a já zatoužila po nočním plavání. Přišlo mi to ohromně romantické a Stefan taky nebyl proti. Oblékla jsem si svoje vínové plavky a přehodila přes sebe župan. Došli jsme na recepci, jenže tam nám oznámili, že se celé relaxační centrum na večer uzamyká. Odvedla jsem Stefana kousek stranou, abych si s ním mohla nerušeně promluvit.

„Co kdybys na ní použil nátlak.“

„Co prosím?“

„No tak. Není na tom nic špatného.“

„Všechno je na tom špatné, Eleno, jak tě mohlo něco takového vůbec napadnout?“

„Proč to nechceš udělat? Nikomu to přece neublíží.“

„Už jsme o tom spolu mluvili. Nechci zneužívat svých schopností, používám je jen v případě nutnosti.“

„Tohle je nutný!“ Začala jsem se dostávat do varu. „Stefane, už se s tím konečně smiř, nejsi obyčejný člověk! Nemusíš se celý život trestat za to, kým jsi, raději toho využij… do jisté míry.“

Překvapeně na mě zamrkal a jeho obličej potemněl. „Chceš, abych byl jako Damon?“

„Co do toho pořád motáš Damona?“

„Protože jsi čím dál tím víc jako on nebo se ho ze mě snažíš udělat! Co se to s tebou děje? Chceš snad být jako my? Chceš žít na úkor nevinných lidí? Vzdát se své rodiny a přátel?“

Chvíli jsem mlčela a pak jsem se mu podívala zpříma do očí. „Máš pravdu, nechci být jako vy. Raději bych shořela při prvním svítání, než bych strávila celou věčnost s někým tak sebelítostivým a skeptickým, jako jsi ty.“

Bylo to ode mě hodně kruté, ale už jsem to nemohla vzít zpátky. Všimla jsem si, jak ho to ranilo, jak se celý jeho krásný obličej zasmušil a on se uzavřel ještě více do sebe. Naštvaně jsem se vrátila do našeho pokoje a zabouchla za sebou dveře. Až tam jsem se pořádně nadechla a rozbrečela se. Proč jsem byla taková? Čím to vlastně začalo? Jak jsme se od otevírací doby bazénu dostali na tu zapovězenou otázku ohledně naší budoucnosti? Zase se do toho vložil Damon, aniž by tu vlastně byl. Jen pouhá zmínka o něm mě poštvala proti Stefanovi.

Zaslechla jsem tiché zaklepání. Seděla jsem na zemi opřená o dveře a nebyla schopná vstát. Naštěstí se otevíraly k sobě, takže jsem se nemusela ani pohnout. Stefanovy silné paže se sevřely kolem mých ramen a jeho tvář se konejšivě třela o mé vlasy. Pevně jsem se ho chytila a rozplakala se ještě víc.

„Je mi to tak líto,“ zavzlykala jsem téměř nesrozumitelně.

„Já vím, to mně taky. Nebudeme se o tom už bavit, ano?“

Přikývla jsem a schoulila se do jeho objetí. Přenesl mě na postel a brzy jsme oba usnuli.

 Pokračovat na další kapitolu »